Jak zachránit vztah procházející krizí

jednou za 2 týdny co by jsme za to některé z nás daly. Když je milionový jendou za půl roku, že ho něco trkne samotnýho tak skáču 2 metry vysoko, jenže to se nestává. Buď ráda za to a radši si najdi koníčky. Co jsem začala chodit cvičit, na brusle a prostě jen tak někam vypadnou bez drahé polovičky, začal si uvědomovat, že ho nepotřebuji tak často jako dřív a začíná si vynucovat chvilky semnou, nejde na pivo sám s kamarády, ale vezme mě a nebo jdeme jen sami 2. I chlapi potřebují vědět, že se bez nich obejdeme a pak jim to dojde, že se svět netočí jen kolem nich.

máš pravdu má to spíš opačný efekt, odcházím taky do jiné místnosti, ale on za mnou vždycky přijde a přiloží si ještě polínko, takže mě vidí.

A Tebe to ještě víc rozpláče, co..? To znám...

Jo, jo přesně tak a přitom si říkám holka drž se, ale bohužel, málokdy to vydržím.

vcelka
Tak to já taky... Od dětství jsem hrozná citlivka. Přítel tomu říká rozmazlenost.., já si myslím, že nejsem rozmazlená, jen přehnaně lítostivá. Když to mám, rozbrečí mě i Princezna ze mlejna

butterflygirl
no tak to jsem na tom stejně. Poslední dobou si říkám, že asi se stávám senilní, rozbrečí mě skoro vše.

To já se jednou rozbrečela u reklamy na coca colu

Přesně takhle to mám já, úplně tě chápu...

V tom máš asi pravdu... mám hrozně nepravidelnou pracovní dobu, někdy třeba čtyři dny nejdu do práce, nebo pracuju v noci... a pak přes den, když většina normálních lidí je v práci, já nemám co dělat, tak se těším na něj, až přijde z práce, čekám s otevřenou náručí... Nákupy, kafíčka a takové ty holčičí věci se snažím stíhat dopoledne, abych pak mohla být odpoledne s ním. No a on si pak sedne k té telce a tím to končí.

Tak to já nakupuju klidně i když je přítel doma (on je totiž doma víc než já) a vyhovuje nám to oběma, myslím. Nakupuju prostě, když na to mám náladu, jestli je přítel doma nebo ne, to moc nezohledňuju. On si zatím ode mně odpočine, aspoň si může v klidu zahrát hry na počítači nebo ležet u TV aniž bych mu vyčítala, že marní čas. Pak přijdu, on je "vyblbnutej" a víc se na mě soustředí, myslím
No a dřív jsem to dělala tak, že jsme chodili na nákupy spolu, ale to už nedělám (jen výjimečně). On totiž, jako většina chlapů, nákupy nesnáší, a tak to bylo vždycky tak, že já jsem vybírala, on jen znuděně přihlížel, občas poradil, ale pak už byl i protivnej.. mně to akorát znervózňovalo, takže jsem nemohla v klidu vybírat... tak radši chodím sama. Spolu jezdíme akorát občas do supermarketů a to musím mít napsaný seznam a toho se řídit. Nakupování typu "Co by se nám tak ještě hodilo" a "Co jsem to ještě chtěla", to ho taky ubíjí
Jsem ráda, že už jsem na to všechno přišla, co mu vyhovuje, co ne.

No já nikoho takového právě neznám, takže si už fakt připadám divně... Je to se mnou těžké, vím... Ale stačilo by jen změnit přístup - místo nadávání o rozmazlenosti prostě obejmout nebo říci něco hezkého a bylo by

Fakt jo? Tak to je taky dost dobrý U jaký, jestli se můžu zeptat...? No... Já potom, co jsem se rozbrečela, když šel v Princezně ze mlejna 2 Jindra na vojnu, tak si opravdu připadám jak pako

Jo jo, to je dobrá věc - příliš horlivě ten vztah pořád neřešit... Ale tak v pozadí ho v té mysli máš pořád - alespoň já to tak mám... Vlastně na něho myslím jakoby permanentně nonstop

Přesně jako u nás... Vím, že po skoro šesti letech nemůžu čekat růžový brejle nebo motýlky v břiše, ale taky bych očekávala něco jiného, než jak tomu momentálně je...

No když to tak čtu tak přísloví: "Když ptáčka chytají pěkně mu zpívají" úplně sedí. Ze začátku by nás sežrali láskou furt nám říkali jak nám to sluší, jak nás milujou a jak je vše jisté, tak na slova lásky a pochvali zapomínají. Přitom tyhle slovíčka nám kolikrát stačí víc jak nějaké obejmutí. Tak nevím, budeme se muset s tím smířit

To jo... Ale přiznejme si, že my ženské se také nechováme stejně jako první měsíce vztahu Alespoň já jsem se zezačátku snažila taky trochu víc, než teď Ale pořád je to z mé strany nyní intenzivnější, než z jeho...

Možná si myslí, že dobývali na začátku a teďka už jsou v klidu, připadá jim, že nás mají jisté a že není třeba žádné zvláštní pozornosti nebo neustálého dokazování, jak moc jsme pro ně důležité, krásné a milované...

Poslední dobou, když poukážu na to, co mi nevyhovuje, poslouchám, jak jsem hrozná a jak mu pořád jen "nadávám"... Lepší by bylo, kdyby se trochu snažil, abych remcat nemusela... Ale to mu vůbec nedochází...

zkus ted nic neřešit...někde jsem četla, že kluci nemají rádi, když jim pořád říkáme, co se nám nelíbí...zkus říkat, co se Ti líbí....zkus ho pochválit atd....ale to je asi ohraná písnička, vid? já vím, je to těžké...

No.., jenže ten muj chlap je nějakej divnej - má to na něho přímo opačný efekt. Když často vyrážím s kamarádkami bez něho, tak je spíš naštvaný, to je jediný efekt, co to má...

Jako ne, že bysme momentálně měli nějakou maxi krizi, ale vadí mi to, že když mu něco vyčtu, tak jsem hned ta nejhorší no...

Jo, tak u nás první roky to samé. Cítila jsem se hrozně "na koni"... Kde jsou ty časy...?

Tak to chraň bůh..., to já bych tedy raději snad ani nechtěla

PS: Perfect je taky knížka Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách...

Tak to já bych byla spokojená, kdyby přítel tolik netrávil času v hospodě s kamarády Někdy mám pocit, že kdybychom spolu nebydleli, tak by si vážil víc některých věcí. Chodí na tréninky v po, st, pá a ne od 7-8, mi pak někdy napíše že jde na 2 pivka že za hodinu je zpět , nakonec přijde někdy v 11-12, já taky někam zajdu s kamarádkama, ale prostě řeknu, že přijdu v 11 tak přijdu +- ale tohle mě opravdu dokáže vytočit

nebo se těším na víkend, že něco spolu podniknem, když furt není doma a mi pak v so řekne že si zajde na 2 pivka a pak přijde až někdy .....třeba ve 4 ráno, to pak má prostě za následek, že já jsem protivná, akorád mu něco vyčítám, někdy se rozbrečím, že to je na ***** vztah, že když si chce chodit po hospodách, tak nemusíme být spolu. Pak mi nakonec řekne, že raději jde do hospody než aby poslouchal ty moje řeci...... Tak já ale pak mu nic neříkám a stejně si jde na pivko. Chtěla bych docílit toho, aby někdy dodržel slovo, abysme něco podnikly spolu. Ale zatím jen že už nepřijde pozdě, že ví že se chová hrozně. Takže mu pořád neco promíjím a docela mě to ubíjí. Nevím, že když mu je už 29 že není trochu zodpovědný, prostě nemá žádný povinosti to je to. já bych nepřišla domů ve 4 ráno a pak vstávala v 6 do práce. Neříkám, že to dělá každý týden, ale tak 2krát do měsíce teda jo. Ach jo....