Jak zachránit vztah procházející krizí

A jaké poučení z toho plyne?
No přeci to nedělat. Rozhodně si nenech moc mluvit do ostatních vztahů s lidmi pokud jsou přátelské. Zatratit ostatní jenom kvůli jednomu? Vidíš jak to teď dopadlo? Tak se snaž tu chybu neopakovat a pokud na ten ten druhý trvá, tak ej to známka toho, že vůbec nestojí za to abys s ním ztrácela čas.

Nelunka
žiješ v iglů někde u jižního pólu? Nejspíš ne, takže jasně že bude. Všude je spousta lidí, někdy až to hezké není, stačí jenom natáhnout ruku a máš jich plnou hrst, jenže musíš chtít tu rukou natáhnout, ne jenom sedět a mít je v klíně a čekat a jestli třeba náhodou někde někdo se neobjeví. Rozhodně to není o tom, že bys někde někoho sváděla, jenom musíš být tomu přístupná a dát najevo zájem.

Nelunka
Lenibushka

Holky mám to úplně stejně jako vy, ve všem... Prostě tyhle všechny situace dobře znám (ignorace, pak něžnosti a objímání a miluju tě atp., ztrátu kamarádek, prostě všechno.....)
Sme spolu dva roky, dost času trávíme spolu a pak když se něco takovýho stane, že třeba přijede večer místo odpoledne, i když sme měli něco v plánu, tak já pak jen sedím doma, pže je mi blbý najednou žádat moje kamarádky ať se mnou někam jdou... Pže když jdu někam s nim a kámošky mi zavolaj ať jdu někam s nima (nečekaně) tak se na ně většinou vykašlu, aby mi ten můj neudělal scénu nebo tak... Neztratila sem je úplně, ale naše kamarádství už neni takový abych za nima přišla a začala si stěžovat nebo tak. Spíš se jen pozdravíme, pokecáme - ale spíš na nějaký neutrální úrovni, nebo si sdělíme nějaký zážitky, ale dřív to bylo tak, že když sem měla z něčeho radost (třeba ve dvě ráno) tak sem jí zavolala, napsala, sešli sme se a nebo naopak, když sem potřebovala pomoct a byla sem smutná. Teď na tohle mám jen mýho kluka a ten s takovýma věcma popravdě pomoc moc neumí - když du třeba nakupovat oblečení s nim, tak to je za trest... No prostě tak. Nejste v tom samy, fakt ne.

Dneska sem narazila na zajímavej článek v jedný knížce, sice to byly nějaký rady sexuologa, ale bylo tam dobře vyjádřený proč nás muži někdy možná ignorují atp (konkrétně teda v sexu) ale fakt sem se v tom mnohdy našla, takže ono to nebude jen v něm....

A to jestli ten vztah zahodit.... myslím že sme každej jinej a opravdu to hodně záleží na povaze. Já nejsem žádná usedlá nebo tak, ale mám ve zvyku odpouštět a nerada zahazuju stará přátelství a vztahy "jen tak" - opravdu si myslím, že dokážu odpustit hodně, vždycky si vzpomenu na to hezký.... Mý vztahy taky netrvají krátce, ale měsíce nebo roky.
Mám ale kamarádku, která je na první pohled povahově stejná jako já, ale přišla sme na to že to tak není. Ona začne chodit s klukem a párkrát se zhádaj a po pár hádkách nebo problémech se prostě rozejdou a je to - dva tři dny je smutná a za týden je schopná najít si někoho jinýho.... Ani se moc netrápí, prostě to tak bere - neni mi s nim teď dobře tak proč s nim budu?
Já když se s klukem zhádám a rozejdu, tak mě to hrozně trápí, srovnávám v hlavě pro a proti a nakonec s ním vždycky ještě zůstanu..... Neříkám že je to dobře, ale sem prostě taková.

Nelunka
Nemám holku, já jsem šťastně ženatý.

maatja
A nějaký příklad co se v té knize píše? Tak nějak mě pár věcí napadá, ale rád bych si to ověřil.

PardGalen
Já sem to otevřela úplně náhodou a bylo to na stránce "Jaké ženy vodí své partnery na sex. vyšetření" - prostě článek o tom, jak ženy řeší sex. krizi. Proč s nima partner nechce spát, proč se jich nedotýká atp. No a došlo to k zajímavým závěrům ale opravdu by to bylo na delší povídání.

A možná také na nové téma?

maatja
Rozumím, tak možná název? třeba se mi to dostane do ruky, docela by mě to zajímalo a možná nejenom mě.

Ok, na nové téma to nevím nevím jestli bych tu mohla interpetovat celou knížku
Bude to už asi i torchu starší, ale tak pravda je věčná
Jan Raboch - Očima sexuologa (198... Je tam všechno - antikoncepce, různé pokusy, orgasmus u žen i u mužů, sex. poruchy... Myslím že všechny podobné příručky v tomhle budou na jedno brdo.

maatja

ahojky, tak s tím odpouštěním, já jsem na tom úplně stejně. Prostě přítel je člověk, co mě zná nejvíc na světě. Nikdo jinej mě takhle nezná. Skončit to, to je skoro to samý, jako třeba už se nikdy nevidět s mámou nebo tak Já to tak prostě beru aa nejde s tim nic udělat
Chjo, včera jsem byla po dlouhý době s kámošema v hospůdce a mám pěknou kocovinku Myslim, že jsem šla zahodit tyhle starosti hlavně A teď se musim učit na zejtřjší zkoušku, takže sem celkem v pytli ale vždycky může být hůř

Mamku máš jenom jednu, přátel, partnerů, milenců, manželů můžeš mít víc. Rozhodně to není to samé.

Mám to úplně stejně. Některé holky tohle nechápou, protože se s přítelem třeba tolik nesblíží, jako jsem to udělala já. My jsme se s přítelem sblížili opravdu hodně, jsme spolu docela dlouho, s ním jsem toho zažila snad víc než s rodiči a daleko víc toho také příteli říkám, než rodičům, ví toho o mně víc... No, já myslím, že to máme podobně, jsem ráda, že vidím, že nejsem sama

Zpět k tématu záchrany vztahu v krizi, prosím, jinak téma budu muset zamknout.

"Skončit to, to je skoro to samý, jako třeba už se nikdy nevidět s mámou "

trošku silné přirovnání nemyslíš.

Teď všem holkám, co si tu stěžují že přišly o kamarádky. Když to všichni tak dobře víte, že jste se obětovaly příteli a ztratily kamarádky. Není právě ten nejvyšší čas s tím něco udělat. Nechcete přijít o přítele, ale zase vám vadí že jste na něm závislé. Obnovte stará přátelství, bude to mít prospěch jak pro vás tak i pro přítele. Nebudou Vám vadit jeho posezení s přáteli a vy si můžete povykládat a postěžovat, někomu kdo Vás bude chápat a kdo vás vyslechne. I přítel zjistí že na něm nejste závislá a třeba se bude snažit s vámi trávit více času. Uvidíte pročistí to vzduch