Jak zachránit vztah procházející krizí

Ta kniha Tajemství - je to od Rhondy Byrne?

natasha corelli
ano, to je autorka....

Jj, tak díky, už ji mám, neodolala jsem Akorát.. mám jen tu knížku, čas na čtení už ne Škoda, nemůžu se dočkat. Zkusím si chvilku každý den udělat.

Taky zrovna procházíme krizí, nějakou velkou, která se vleče už od listopadu. Tenkrát v listopadu mi řekl, že mě už nemiluje. A to byl zlom toho všeho. Chvíli je klid, chvíli je pohoda ale zrovna teď je krize nad krizí. Už prostě nedokážu žít s někým kdo mě nemiluje. Včera mi řekl, že to není pravda, že už mě zas miluje, ale věřily by jste mu?? Když není schopen vás pohladit, usmát se na vás a jen tak zničeho nic být milý. Byli jsme na bečce v sobotu se spoustou manželů, všichni tancovali ploužák, objímali se, jen my seděli. Pak za vámi chodí kamarádi a ptají se co jsem mu udělala, že je naštvanej. Proč vždycky ženský musí něco udělat? Ach jo už mě to nebaví a přitom mě to strašně drásá.Včera jsem mu řekla že mu dávám volnost, že je pro mě teď svobodný a že si může dělat co chce. Ani mi na to nepípnul..... A co teď? Nevím...

vcelka
a ty to chceš zachránit, nebo ne?

Zatím chci, nevím jak dlouho budu mít tu chuť to zachránit. Ale teď jsem ve fázi kdy bych chtěla vrátit ty krásné chvíle a roky.

Taky se snažím se chovat pozitivně, čtu knihu Miluj svůj život, Síla je ve vás...jenže když si v tom vztahu snažím něco prosadit, protože mám pocit, že si vše prosazuje přítel a už je toho moc, na pozitivní chování a myšlení zapomínám-jsem beran zaberaněný

Ahoj holky,

taky řeším krizi ve vztahu, teda manžel tvrdí, že on žádnou krizi nepociťuje, ale nevím, nevím, protože se čím dál častěji dívá na internetu na jiné slečny...náš intimní život nikdy nebyl až tak častý, ale teď je to jen horší. Poslední dva roky byly pro nás moc náročné - manžel odešel ze své malé firmy, pak těhotenství, težký porod, nespavé dítě, totální vyčerpání, problémy s prodejem bytu, hledání práce a teď problémy s novým bydlením a opět hledání práce. Bohužel i když se na sobě snažím pracovat, jsem o dost mladší a vypadám atrkativně, nemůžu překonat celkové vyčerpání z péče o dítě a toho všeho a občas mám možná tendence ho převychovávat. Řekl mi, že si připadá jako matka - syn, já se neumím přetvařovat a když vidím, že něco prostě neřeší a dělá že to nevidí, tak naléhám dokud to nevyřeší.
Jsme oba pořád unavení a nemáme skoro vůbec čas jen pro sebe, sítě nám zabírá skoro veškerý čas. On potřebuje svůj klid, pořád tvrdí že mu pořád stojíme za zadkem, když mu nabídnu, aby si vyhradil nějaký den a šel si zaplavat, zacvičit, tak tvrdí, že na to nemá čas....pora´dte co dělat, neraďte že máme jet společně bez dítěte někam k moři, to není možné, malý by to ještě nezvládl.
Pomalu k němu začínám mít odpor i když ho jinak moc miluju a moc si rozumíme.
On nikdy nebyl ten romantický typ, který by udělal něco jen tak - žádného překvapení se od něj bohužel nedočkám

Ahojky, zdravím..., já jsem s partnerem 6 let a největší krizí jsme si prošli před rokem. Začali jsme spolu bydlet a já navíc měla hrozné problémy v práci, takže jsem chodila domů stále se špatnou náladou a když si to zpětně promítnu - nechápu,jak to se mnou mohl vydržet. Vyústilo to až v kontakt mého partnera s jinou a následný rozchod z jeho strany. Ten sice trval pouze dva dny, ale i tak mi to hodně moc otevřelo oči. Ikdyž mě nehorázně štval a myslela jsem si, že mi leze na nervy, tehdy jsem zjistila, že mi na něm opravdu moc záleží, že chci být jen s ním a že ho miluju. Vztah jsme zachránili a ač mě moc mrzí, že krizi řešil zrovna tímto způsobem, tak vím, že na tom mám svůj podíl viny. Teď mám krizi jen já. Přítel má novou práci a vrací se hrozně pozdě domů, občas je pryč i o víkendy. Vím, že je to jen dočasné, ale jsem z toho smutná a občas asi i podrážněná, takže ho občas patřičně "přivítám". Také mě to hrozně mrzí a uvědomuji si, že jsem hrozná, ale nějak to nemůžu ovládnout. Další věcí je otázka potomka - přítel už by si miminko hrozně moc přál, ale já se nějak ještě necítím. Párkrát to už vyústilo v menší slovní potyčku a bojím se, že se to bude stupňovat... Všichni se tu zmiňujete o té knize... Možná bych si ji taky měla přečíst... Nebo bychom si měli pořídit miminko...? Když já asi nejsem ten typ, co by si dítě pořídil jen co by záchranu vztahu...

vcelka
Když u nás ta krize vyústila v rozchod z jeho strany, tak mi také řekl, že už mě nemiluje. Bylo pro mě hrozné z jeho úst něco takového slyšet. Pak začal říkat, že to řekl jen proto, abych odešla. Aby mě nějak odbyl. Když jsme se k sobě po dvou dnech vrátili, pořád mě jenom objímal a říkal, že mě miluje a že chce být se mnou. Přitom dva dny zpátky mě "vyhazoval" z bytu s tím, že mě nemiluje. Zeptala jsem se ho, co by dělal, kdybych se k němu nechtěla vrátit. Řekl, že by mi pořád psal smsky a volal a chtěl se ke mně vrátit, protože beze mě nemůže být.... Tak toliko příklad mužské logiky... Možná si to chlap uvědomí opravdu až za delší dobu. Většinou když se pár rozejde, tak žena pláče první dny a hrozně se jí stýská. Až když se z toho ženská dostane, tak na to přijde chlap a začne ženskou bombardovat telefonáty a smskami. Jenže většina ženských už je z toho venku a na dotyčného se vykašle. To jsem tak vypozorovala...

Tak to máš úplnou pravdu. Tohle jsem taky poznala i na vlastní kůži. Když brečím a jsem smutná chodí kolem mě jako bych nebyla a když vidí že už je mi to jedno že prostě budu pokračovat v zaběhlých kolejích tak najednou se omlouvá a říká věci, které jsem chtěla slyšet dřív. Mužská logika, je snad nepochopitelná. Mám někdy pocit, že se nechápou ani oni sami.

Můj manžel je to samé, romantika mu je cizí, ale když udělám něco já, jako že ho pozvu na večeři nebo do kina tak je strašně překvapenej a jen si to vychvaluje jak je všechno super. Takže moje rada je, zkus uspořádat něco sama.Protože pokus si romatiku neuděláš sama tak se ji nedočkáš. Dej si malého k babičce a vyjdi s manželem, na večeři a nebo uvař něco dobrého a zapal svíčky a romantika udělá divy. Osvědčila se mi i koupel se svíčkami a lahvinkou vína. Na chvíli to zklidní vody a třeba ho to i trkne, že Vám chybí společný čas.

Přesně tak, souhlasím, ale ono je to asi všude stejný, po nějakým tom čásku...

Oni se asi chápou, ikdyž my je nepobíráme... A naoplátku zase oni nechápou nás Bohužel to tak vždycky bylo, je a bude... Možná s malým množstvím mužských vyjímek...

Já jsem se před ním naučila neplakat. Dřív jsem to také dělala, ale má to spíš opačný efekt - naštve se jakoby ještě víc. A kolikrát jsem poslouchala, že jsem dokonce rozmazlená. Spíš se snaž držet, když je ti něco líto a pobrečet si třeba, až budeš sama, nebo odejít na chvíli do jiné místnosti...

Tak jsem se nějakou dobu snažila, čtu Tajemství, jsem strašně pozitivní, ale když přítel přijde z práce, řekně mi ahoj, odhodí ponožky na podlahu, zapne si televizi nebo playstationa a nedokáže mi ani odpovědět na dotaz, tak můžu být optimistická jak chci, a stejně si dobrou náladu neudržím... Myslela jsem, že když budu hodná, tolerantní a chápající, tak i on se přece musí nějak změnit, něco začít dělat jinak... a nic. Já to pak samozřejmě nevydržím a řeknu mu něco. Připadá mi, že už jsem vyzkoušela všechno. Nevšímala jsem si ho, chovala se stejně lhostejně jako on, dávala poslední šance, brečela, lákala ho přes postel, vymýšlela výlety... Už opravdu nevím, jak ten vztah nakopnout. Má dny, kdy se tulí a řekne mi, že mě má rád, ale nijak často. Já nepotřebuju, aby byl ke mně přilepený nonstop, je to přece chlap a oni se asi nepotřebují pořád oťapkávat, ale občasné pohlazení jen tak mu přece neuškodí, ne? Když si stěžuju, že už to není jako dřív, tak navrhne, že můžeme jít do kina. Takže sice chodíme do kina třikrát týdně, ale to je tak všechno, co pro to dělá. Řekne si:-taaak, mám splněno, vidí, že s ní trávím čas, tak z toho snad pochopí, že ji miluju.- Už si vážně připadám jako blázen, protože krizí prý procházíme jen v mojí hlavě, on si myslí, že je vše v pořádku a já se asi strašně nudím, tak vymýšlím blbosti o krizi. Opravdu už začínám mít zaječí úmysly, ale nejsem ani dost silná odejít. Protože, když mu to občas v hlavě nějak přecvakne a strávíme spolu hezkou chvíli, tak je skvělý, zábavný, všímá si mě... a já si řeknu: vždyť on je milionový. Ale to je tak jednou za dva týdny