Jak ukočírovat rozbouřené mateřské hormony?

To jako vážně??

Lucie VIP: asi jde o subjektivní pocit Tiakii, řekla bych, že těhotná žena kolem sebe nešíří erotično, ale když vidím těhotnou ženu, tak cítím jakoby respekt, úctu nebo jak to vyjádřit. Jistě je v tom krása, ale jiná prostě.
Možná teď uvedu hodně blbý příklad, ale když je třeba ženská nemocná a přijde o vlasy, může být krásně upravená, dobře to zamaskovaný, řekněme, že pro okolí může být i krásná, ale sama před sebou si připadá hnusně.
A zřejmě to samý ta těhotná, velký břicho, strie, oteklý nohy atd. prostě nejsou krásné a už vůbec ne sexy, krása je zevnitř. Což pro nějakou ženskou, která je pěkná a zvyklá na - snad použiju dobrý výraz - prvoplánové komplimenty, může být poměrně šok a nepříjemný, aniž to cokoliv svědčí o povrchnosti. Tak jako já byla zvyklá na "m.rdavý" řeči a najednou poslouchat, že vypadám "zdravě" nebo že to neni poznat apod., není něco, co by mě jako ženskou, povznášelo do nebe. Kdybych napsala - nemocný ženský jsou hnusný, působilo by to ohavně a nelidsky, přesto se jich spousta tak cítí. Některý samozřejmě taky nee. A tušim, že u toho těhotenství to bude podobný, akorát pod vlivem hormonů to člověk tak nevnímá. Ale někdo je hodně racionální i při těhotenství. Snad jsem to teda pochopila dobře?

Ellenushka: Vím, jak to myslíš. Nicméně, na mně do šestého měsíce nikdo nepoznal, že těhotná jsem. Naopak, v těhotenství se mi zlepšila pleť a tak nějak jsem na venek zářila štěstím, takže každý, koho jsem potkala říkal, jak mi to sluší. Poslední 3 měsíce už jsem samozřejmě bříško měla, ale i tak jsem si připadala krásně a s žádným blbým komentem jsem se nesetkala. I manžel byl pořád stejný a milovat se se mnou chtěl stejně, jako předtím. Takže jsem mu "hnusná jak tank" určitě nepřipadala. Mně šlo z principu o to, že ono tvrzení "hnusná jak tank 9 měsíců" je dost povrchní a neurvale řečený. Nemoc je samozřejmě zcela něco jiného. Ale abych byla upřímná, jsou ženy, které buď něco vyzařují, nebo ne. Je jedno, jestli jsou to dlouhonohé blondýny, malé baculky, nebo někdo po dvou sériích chemoterapií a ozařování. Možná bych to nazvala charismatem. Takovou tou jiskrou života. Někdo je prostě krásný, šarmantní člověk, který dokáže zapůsobit na druhé a někdo je jen "atraktivní" schránka.

LucieVIP: chápu, ale ruku na srdce, kolik žen víc potěší kompliment, že je krásná, myšleno v povrchně erotickém podtónu a kolik žen, takový to - jsi chytrá a charizmatická... A můžu bejt stokrát zadaná, ale zájem chlapů mi dělá dobře a jak na mě nemrkaj chlapi z aut, v baru apod., je něco špatně. A to si o sobě myslim, že nejsem tak povrchní pinda. Ale přiznám, ráda se do ní stylizuju, pak pronesu nějakou hlubokou myšlenku a chlapa tahám na nudli 😊 a jak se mi to v baru v práci vyplatilo 😊 ale tohle je prostě těhotný zapovězíno, na tu nikdo mrkat nebude...

to vážně.
Dva v jednom není nic krásného a já třeba jsem si připadala katastrofálně snad už od chvíle kdy se spojilo vajíčko se spermií.Na těhotenství nevidím nic krásného a věř mi,že kdyby to šlo,tak bych si dítě raděj koupila v marketu
Jsem hodně racionální člověk a žádné hormony se mnou necloumaly prostě sebou cloumat nenechám,takže ten milosrdný mlžný opar co mají některé matky já neměla a jsem za to snad i ráda.

řeknu to jinak - spousta chlapů je třeba i pitomejch,ale málokterej je slepej.

Reaguji na LucieVip:
Jinak ano,těhotná žena se mi nelíbí žádná,označení něčeho co je 100cm dokola bříškem je vtipné a holt hormony jedou na plný pecky
Ale jasně,že kdyby nebylo hormonů,tak nebude dětí.

no jo, jenže ono je to o přístupu Pokud máš pocit, že tě celý život něco omezuje, tak to musí být strašný život.
Já to beru beru věci, který přicházejí jako výzvy a ne jako omezení. Vůbec mi nepřijde, že bych byla něčím nebo někým omezována. Já si život užívám s tím co mi přináší a je mi jedno jestli se musím o něco nebo někoho starat, protože tu jsou jiný věci, který mi to vykompenzujou

tak zas ruku na srdce, když bych měla zhodnotit, svý těhotenství, tak ač jsem přibrala cca 6 - 8 kilo (nevím přesně, ale z porodnice jsem se vracela - 2 kg pod svou váhou), tak těhotenství pro mne byl otřesný zážitek a je to jeden z hlavních důvodů proč nejsem těhotná ještě znova. téměř celou dobu jsem měla svěšenou hlavu do záchoda, u pusy nějaký citrusy abych se vůbec mohla pohybovat alespoň po nejbližším okolí, nemohla jsem dýchat a neustále jsem čekala, kdy jako přijde ten pocit, kdy se mám cítit krásně

Sally Carrera: hm, Ty musíš být hodně pozitivně naladěná, když Tě v životě nic neomezuje... Jestli to myslíš vážně, tak respekt. Ona i dejme tomu blbá rýma člověka dost omezí, protože s ucpanym rypákem a teplotou se poměrně blbě funguje, ale jestli to bereš jako výzvu, že i s ucpaným rypákem a teplotou jseš v pohodě a happy naladěná, tak super no. Mě teda furt něco stve až omezuje. Třeba teď mi blbě srostla zlomenina prstu a pořádně nic rukou neudělám. Poměrně mě to omezuje v mym počínání a perspektivu plastiky kloubu opravdu nevidim jako životní výzvu ale jako poměrně dost vopruz. Chápeš teda, co tim omezovánim myslim? Jo a pak mě ještě omezuje, že stánek s kebabem zavírá už v 6, když mám na kebab chuť třeba v 8.

Mě taky ne, přibrala jsem tak nějak normálně ale měla jsem daleko hezčí vlasy i pleť, stejně jsem o sebe dbala jako jindy, líčila se a koupila si pěkné oblečení, možná to bylo i dáno tím, že mi manžel říkal, že jsem neuvěřitelně krásná a já jsem se tak cítila, blbě mi nebylo, v rámci možností jsem se hýbala i dost chodila a dělala vše jako normálně, chápu, že každý nemůže ale mám pocit, že dnes je skoro každá jen co zjistí, že je těhotná na nemocenské, já si to naopak snažím užít vše co život přinese, ne to jen přetrpět..

A nepřemýšlela si někdy nad tím, že je to možná právě tvým přístupem? Jasně, že člověk němůže být pořád happy ale všimla jsem si, že ty negativně stále naladěné lidi se má ta smůla tendenci přímo lepit - taky jsem prošla různými peripetiemi, šla jsem na operaci se štítkou ale spousta lidí vůbec nezaznamenala, že jsem na nějaké operaci byla, zatímco někteří jiní bohužel po operaci skončili na invalidním důchodě, já už jsem druhý den po operaci protahovala tělo, za dva týdny byla zpátky v tělocvičně a za měsíc jsem již tančila, jsou lidé třeba na vozíku a obdivuju ty, kteří přes třeba toto velké omezení jsou schopni se věnovat naplno třeba nějakému sportu nebo zálibě nebo dokonce mají a vychovávají sami děti !!, nevím jestli mě pochopíš co tím chci říct...

Reaguji na Ellenuschka: a to mám být jako naštvaná, že mám rýmu? mám ze zavřít a nadávat jak je svět blbej a nespravedlivej, že zrovna já mám ucpanej nos? A k čemu mi to pomůže?
jako upřímně, v tvý kůži bych být nechtěla protože bych se fakt zbláznila z toho tvýho přístupu.

Když tě prudí, že ti stánek s kebabem zavírá v šest, tak se nauč vařit a udělej si něco podobnýho bože (ale to by asi bylo další omezování, že? )

je fakt, že on to v tom těhotenství člověk vnímá jinak.... já třeba v tu dobu byla šíleně ulítlá na hadry a nakoupila jsem si tolik těhotenských věcí, protože se mi to prostě líbilo (samosebou ne u nás v ČR, z nabídky našich obchodů jsem šla fakt do kolen)...
ale třeba vlasy jsem měla fakt hnusný a fakt jsem si přiipadala ošlivá, nicméně když teď s odstupem času koukám na fotky, tak to vůbec nebylo hrozný a je fakt, že jsem vypadala jinak, zajímavě a když jsem byla těhotná, tak jsem manželovi nevěřila, že to myslí vážně, že mi to sluší. Ony ty hormony člověka fakt strašně pomatou

Sára, Sally Carrera: holky, vy mě nechápete. Omezená nerovná se naštvaná. Omezená - rovná se nemohu dělat to, co bych chtěla dělat, jelikož mi to můj momentální stav (ať už zdravotní, finanční, společenský atd.) neumožňuje. Můžu to vzít jako výzvu - pozitivně, jako fakt - je mi to jedno, jako opruz - negativně. To, že stánek zavírá v 6 neznamená, že čumim jak Belzebub a jsem ******* na celej svět, ale jako čirý fakt, že v 8 už si kebab nedám, to byl příklad, samozřejmě se z toho nehroutim. Taky jsem zažila poměrně hnusný operace a taky jsem je rozchodila brzo. Ale jsou věci, které život přinese a z kterých při nejlepší vůli člověk happy být nemůže. Třeba dýl, ohlédne se a řekne si, tohle bylo hnusný, omezilo mě to v tom a v tom, ale otevřelo mi to jiný pohled na svět a vlastně mě to svým způsobem posunulo kupředu, já tomu říkám - nevyzpytatelné jsou cesty boží. Tak ano, i to dítě člověka omezuje, ale to je holý fakt. Děláte to rádi a s láskou. Radši budete doma s dítětem než celou noc na dýze. Ale kdybyste chtěly na té fýze být, prostě nemůžete. To je to omezení.
Já beru život dost realisticky, neřekla bych, že jsem negativní člověk (nemůžu si pomoct, ale hned mě jako příklad napadla Vosmajda tady z Omlázka), ale za každých okolností happy a sluníčkový človíček teda fakt nejsem a upřímně je mi ze sluníčkových lidiček k blití. Je to už jasnější, jak to myslím?

Možná jsi celá pozitivní a slunce v duši ale smysl pro humor absolutně nemáš.