Jak ukočírovat rozbouřené mateřské hormony?

Jinak tedy za mě - pes nepomáhá. Já si pořídila nejprve jednoho, potom dokonce i druhého a touha stále stejná

Kočenky, to přece nemůžete myslet vážně? Místo dítěte si pořídit psa. Vždyť ten pes stojí skoro tolik jako dítě... Cestování je přednější jako dítě? A nemít ho kvůli tomu, že nemáte vlastní bydlení?
Jsem vámi vzpomínaná starší generace. První dítě se mně narodilo ve 24 letech (tehdy jsem byla stará prvorodička, bydleli jsme u rodičů), druhé za 4 roky( to už jsme byli v pronajatém bytě-bytů bylo velmi málo, dlouho se na ně čekalo, rozhodně jsme to jednodušší neměli, jenom jsme byli méně nároční). V době, kdy vy řešíte cestování, zábavu, samozřejmě s tím, že si dítě nemůžete dovolit, já měla děti odrostlé (mohly zůstat u babiček, mohly cestovat s námi). a bylo to senzační. Vlastně od té doby nás děti neomezovaly, bylo to opravdu bezva. Paradoxně teď, kdy jsou kluci už dlouho dospělí, mají své děti, jsme omezováni mnohem více-máme psa, boxera, a cestovat s ním je náročné, vlastně to ani moc nejde Nikdy jsem nelitovala, že jsem měla děti dříve, než je teď zvykem, naopak vás nechápu, pořizovat si dítě až na stará kolena"

Ilka1: tak teď si dovolim nesouhlasit, pes rozhodně nestojí to, co dítě. Pes nepotřebuji nutrilon, hadříky, kočárky, postýlky, plíny, hygienu zvládá mnohem dřív. Můžeš ho nechat v autě a jít do hospody, on si tam rád pospí. Kam mě nepustěj se psem, tam mě to netáhne. No nic, to bylo ad pes. Teď ad bydlení - dřív bylo běžnější bydlení u rodičů i s partnerem, moje mamka taky bydlela s rodiči a tátou, jako teda jejím manželem dokonce v 2+1 umakart a s malym dítětem, mnou, ještě za studií. Jenže tehdy třeba existovaly jesle, kam mě mohla už v 6 měsících strčit. Teď by byla za totálního Herodese, že dá mimíska do jeslí, které notabene skoro nejsou. Taky to bydlení, dnes je ten, kdo bydlí s rodičema totální lůzr.
Bydlení bylo asi tězké sehnat, když člověk neměl konexe, to uznávám (moje babička dělala v Armabetonu, takže byt měli naši nový - stavěný svépomocí relativně brzo). Dnes je těžké sehnat byt, když nemáš prachy, konexe nepotřebuješ, prachy to jistí. Co se týká stavby, tak asi jinak se stavělo dřív, když člověk nemusel být v práci do večera a klepat se před šéfem, ale naopak to v klídku zapíchl dřív a ještě si v práci nakrad matriál a napučoval techniku. Lidi si byli blíž, kolik má dneska kdo kamarádů, který půjdou za pivko, guláš a pár šupů pomoct na stavbu?
Proto jsem psala, že je to spíš dobou. Ilko1, Ty mi v tomhle jistě dáš za pravdu, že jinak se žilo ale v podnájmu tenkrát a dneska, když jsi měla jistou práci a stát by Tě na ulici vysloveně nenechal.
Holčina, věk 25 let ještě většinou nemá postavíno nebo vlastní vykešovaný kvartýr nezatížený hypoškou, a je-li uvědomělá, prostě se bojí přivést dítě do těchto podmínek. Nebo, jak jsem psala, má bohatého chlapa či rodinu. Anebo jsou to takové ty jednodušší typy sosající kdejaké dávky.
Ono možná není snem každé holky cestovat do tramtárie a užívat si večírků, ale finančně je to jednodušší než mít dítě. A celkové společenské klima tomu nahrává. Holt nikdy člověk nemůže mít jen výhody...

Jinak se mi ta souvislost čehokoliv s HA zdá nadužívaná, tak jsme lidi a né zvířátka a náš život ovládají myšlenky a ne jenom hormony. Mně to přijde jako ty nápady, že když člověk nosí v sobě toxoplazmózu, tak je větší hazardér.
Touha po dítěti je podle mě daná věkem, okolím, společenským tlakem apod. a ne HA. Která mimochodem jakoby těhotenství simuluje, proto zabraňuje otěhotnění. Takže naopak slečny beroucí HA by se měly cítit "těhotně" a být natěšené na "mimčo". Ale tak jednoduchý to podle mě neni.

No přečetla jsem si to všechno a napsala bych asi toto:
člověk je dítětem omezovaný do té míry, jak jím být omezovaný chce a jak se jím omezovat nechá

a rada pořídit si psa? To snad ani nemůže být myšleno vážně. Mně vůbec ta dnešní doba, kdy se lidi mohou zbláznit ze svých zvířecích mazlíčků a k sobě se vzájemně se chovají jak hovádka, přijde naprosto zvrácená. Já proti zvířatům nic nemám, mívala jsem i hodně koček, ale stavět zvíře na roveň dítěte mi fakt přijde uhozený

SallyCarrera: uznávám, můžu se zbláznit ze svýho psa, ale nechovám se k lidem jako hovado, teda aspoň si to myslim.
Ale zajímalo by mě, v jaké situaci, myslím sociální a ekonomické, jsi byla Ty, když jsi měla dítě? A není to dotaz jen na Tebe, ale i na ostatní holky.
Já myslím, že zakladatelku by to vzhledem k tý budoucí plánovaný stavbě spíš s partnerem rozklížilo. Teda jak chtěj stavět, jestli stavbou myslej vybírání z katalogu a nfirmy, pak ok, ale chlap umordovaný lopatou a do toho děcko... Ona bude unavená z děcka, on ze stavby, vzájemně si nebudou mít sílu pomoct, nebude čas, energie, třeba i love a je to živnou půdou pro hádky. Tady bych se opravdu přimlouvala nechat děcko, až bude postavíno, i když většinou jsem za děti. Sami stavíme barák a do toho chlap vydělává, celý dni v náklaďáku, vlastně jaký by to byl TEĎ pro to dítě táta?

Reaguji na Sally Carrera:
a rada pořídit si psa? To snad ani nemůže být myšleno vážně. Mně vůbec ta dnešní doba, kdy se lidi mohou zbláznit ze svých zvířecích mazlíčků a k sobě se vzájemně se chovají jak hovádka, přijde naprosto zvrácená.
Ten,kdo nemá rád zvířata,nemá rád lidi.Musím tedy přiznat,že svého psa mám raději než některé lidi a je to rodinné mimino dítě jsem nikdy nerozmazlovala,dítěti jsem i naplácala,pes nikdy za celý život plácnut nebyl.Holt každý blbne jinak někdo diety,bio stravu,hromadu dětí a někdo má psa na urovni člena rodiny.

Reaguji na Ellenuschka: počkat počkat, já ji neradila aby si to dítě pořídila, tohle si ona musí rozhodnout sama, ale fakt je ten, že pokud budu hledat důvody proč nemít dítě, tak vždycky nějaký důvod najdu, jednou budu chtít cestovat, jednou si budu chtít užívat, jednou budu stavět, jednou budu chtít nový auto atd. člověk musí zhodnotit svou situaci sám a rozhodnout se, zda je ten vhodný okamžik, protože každá z nás to má nastavený jinak.
já bych v její situaci do toho nešla, ale já jsem realista a u mne převládá vždycky rozum nad pocitama.

Tiakia: dítě nemám, ale vnímám to stejně. Dítě chci vychovat, aby se v životě neztratilo, nikdo se s nim taky mazat nebude. U psa se s nějakým osamostatněním do budoucna nepočítá, takže je vlastně celý život na úrovni toho miminka. Ale přiznám, že ho občas plácnu výchovně, když udělá něco, čim ohrožuje svoje nebo cizí zdraví (vlítne do silnice apod.). To musí znát, i když se osamostatňovat nebude.
Je pro mě člen rodiny, ať to někomu zní jakkoliv divně. Neni to "jenom pes", je to moje holčička. Neřeknu jdu venčit psy, ale jdu s holkama (máme 2, každý "svoji") ven. Možná jsem pro ostatní teda cvok, ale snad tim nikomu neubližuju a moje mateřský city jsou ukojený, když dítě mít nemůžu.

SallyCarrera: vždyť jo. Mně ta stavba připadá jako základ. Mít v čem bydlet. Auto, dovolená atd. jsou zbytný věci, ty si člověk přející si dítě tád odpustí, ale bydlení ne. Proto jsem to psala

Reaguji na Ellenuschka:
můj pes má tři kila,ten se moc plácat nedá.Navíc je to komediant a stačí na něj houknout,on ví už,že je zle.

Tiakia: to by se zlomil vejpůl 😊😊😊 muj má 42, tomu dáš pěstí a on má radost, že ho hladíš 😊
myšleno nadsázkou, aby mě někdo neobvinil, že tejrám psa.

Koukám, že jsem tady strhla lavinu Upřesním moji situaci: jsme úplně obyčejní lidé s obyčejným platem, nemáme rodiče zazobance, který by nám dali barák nebo byt, takže nás hypotéka nemine. Bydlíme ve městě, který je od mých rodičů vzdáleno 450km a od přítelovo 110km takže by nám eventuálně děti neměl kdo pohlídat, protože kamarádi mají už taky svoje domácnosti nebo už i rodiny. Psa nechci, mám alergii na psí chlupy. Navíc v podnájmu nemáme dovoleno mít větší zvíře. Dítě bych hrozně chtěla, ale vím, že na to zkrátka teď podmínky nejsou. Bylo by sobecké dítě přivést do podnájmu, kde je vše staré a kde se tak tak vejdeme my dva. Šlo mi jen o ty hormony.

Já tedy jsem to pořízení psa také nebrala jako náhradu mimina. Ten první k nám přišel náhodou a druhého jsem chtěla, protože jsem mu chtěla pořídit kamaráda, aby, když jsme nebyvali doma, nebyl sám. Jenže to jsem tenkrát ještě byla s teď už bývalým přítelem. V lednu jsme se rozešli a já se i se dvěma psy musela vrátit k rodičům. Přišlo mi to naprosto nepředstavitelné. Rodiče mají ještě svého psa a byt 3+1... Ale muselo se to nějak udělat. Naštěstí máme s bývalým přítelem stridavou péči, takže jsou u nás 2 týdny v měsíci, z toho víkendy travene na chalupě, tak se to dá. je to zahul, ale moc je miluji a nikdy bych se jich nevzdala... Tím chci jen říct ze i značně nezvladnutelne se dá zvládnout. Myslela jsem že je to můj konec, že to nezvládneme, ale už jsme si zvykli... Občas mě napadá myšlenka, že se psem je to horší, než s dítětem, resp složitější. protože dítě vyroste a zvládne se o sebe plnohodnotne postarat, kdežto pes na vás je závislý celý svůj život ale toť jen myšlenka a subjektivní názor. Nemůžu se dočkat, až mi jednou k těm mým chlupacum pribyde miminko...

Reaguji na Ellenuschka: souhlasím s celým tím slohem... od dětství slýchávám, že kdo nepůjde na výšku, bude v životě ztracenej, tudíž celá má generace lozí na výšku.. co z toho plyne, jen málo z těch lidí jde po střední škole pracovat (kéž bych se tak zpětně rozhodla), tudíž ve věku 25 let nemají příjem, nemají bydlení, zrovna končí školu a chtějí dělat kariéru, cestovat... taky ty vztahy dneska.. to je samá internetová nevěra, samé bokovky, neříkám, že jsou všichni stejní, ale.. je toho čím dál víc, přestože je tady nějaký ten tlak na znovuuznání hodnot, co měly naše babičky a podobně.. viz retro kuchařky, pikniky, snaha dát lidi dohromady.. v minulých režimech si ženská nabrnkla chlapa, zpravidla to byl ten první a udělala si s ním dítě, byla svatba, rodinný život, nikdo se nerozváděl, co by na to řekli lidi, že.. dnes je každý opatrný, do ničeho se nežene, rodiny se dají rozbořit ze dne na den.... a to mi ani není 30 a už to vidím tak pesimisticky.. co až budu chtít já založit rodinu, no potěš...

no a proč ne? je to podobná zodpovědnost jako za dítě, musíš to vychovat a starat se o to... a k té druhé větě, k nikomu se nechovám jako hovado, ale pokud by mi kopl do psa... to bys viděla