Interupce

Mně je těch dětí také líto, na dovolené byl v personálu hotelu jeden kluk, který se narodil s postižení, měl trošku zakrnělé nohy, když chodil, tak se spíš plácal a když jsem viděla, jak on nám, hostům, sloužil, jak po nás uklízel odpadky, zametal, stál 4 hodiny na místě a vydával ručníky a vysypával popelníky, chtělo se mi z toho brečet a přítel pak musel chodit napřed a zjišťovat, jestli ten den má službu na pláži nebo ne. Měla jsem pocit, že my bysme měli sloužit jemu, a ne on nám. A v tom momentě jsem se utvrdila v tom, že moje dítě být takové nesmí, i kdyby dítě díky rodičům a jejich pomoci dokázalo žít v "normální" domácnosti, přijde den, kdy rodiče odejdou a dítě odputuje do ústavu, protože je zvyklé na pomoc rodičů, které teď najednou nemá. Ne, to nedopustím...

S tím už nic nejde....buď se s tím rodina smíří...většinou ale otec to nese hůř jak matka a o dítě pečují nebo později péči nezvládají a dítě je v ústavu.
To je životní neštěstí...........ovlivnit se to moc nedá,pokud testy byly OK tak k poškození mohlo dojít při porodu či bezprostředně po něm.Neštěstí jak jinak to nazvat.

C'est la vie. S tím musí každá těhotná počítat. Já bych se o to dítě (asi) postarala. Zároveň ale v těhotenství věnuji maximální péči a pozornost tomu, abych měla dítě zdravé, tj. mohu vyloučit vady, které jsou zjistitelné v průběhu těhu - závažné genetické vady, vady neslučitelné se životem, atd.

upřímně si to vůbec nedovedu představit a teď, když tomu tak není, nejsem schopna říct, jak bych reagovala...

Amniocentéza má riziko 1:100, že po ní potratíš. Je na rozhodnutí těhotné, zda riskne amniocentézu s rizikem, že možná potratí, nebo zda riskne, že se jí narodí poškozené dítě, např. s rizikem 1:100 nebo 1:200 (tyto ženy se totiž na amniocentézu doporučují). Já osobně bych šla na odběr plodové vody.

Romi1
myslím, že tady děláš velké bu..bu..bu, požkození z jehel neexistuje. Jediné riziko spočívá v tom, že žena může potratit.

Tady něco z internetu. A rozhodně to není bu bu bu ale fakta.

Jak získat buňky nenarozeného plodu
Je několik způsobů, jak ještě před narozením vyhledat takto postižené plody. Spolehlivé však jsou jen metody, kterým říkáme invazivní, to znamená obecně takové, kdy do vyšetřovaného pícháme, řezáme, něco mu někam vstřikujeme... V tomto případě jde konkrétně o odběr částek plodové tkáně nebo alespoň plodové vody; k tomu je nutné proniknout do děložní dutiny. To je nejen nepříjemné, ale především pro plod do určité míry nebezpečné. V každém případě riziko odběru plodové vody asi desetinásobně převyšuje riziko genetického postižení. Kdybychom takovými metodami vyšetřovali všechny těhotné, sice bychom za rok zabránili narození o něco více než stovce těžce postižených dětí, ale současně bychom zcela zbytečně způsobili potrat asi desetinásobného počtu naprosto zdravých plodů. Další důvod, proč se invazivně nedají vyšetřovat všechny počaté plody, je ekonomická nákladnost. Vyšetření všech těhotných v naší republice za by stálo ročně asi 600 miliónů korun, a na to veřejné zdravotnictví prostě nemá. A nejen u nás. To všechno jsou důvody k tomu, aby se invazivní vyšetření prováděla jen u těhotných, u kterých je riziko porodu postiženého dítěte vyšší, přinejmenším srovnatelné s rizikem vyšetřovací metody. Nyní jde o to jak zjistit, které to jsou.

"Nyní bych vám chtěla podvrhnout jednu opravdu kacířskou myšlenku: Veškerá vyšetření prováděná moderními technikami (tj. ultrazvuk, vyšetření plodové vody - amniocentéza) dítěti škodí. U nás doma pracujeme s ultrazvukem oba. Partner jako defektoskop, já ho používám k dispergaci. Na základě těchto skutečností si troufám tvrdit, že odhalování vad prostřednictvím této techniky je asi tak přesné, jako laické věštění z křišťálové koule (i odtud odborník dostane více informací). Přesná interpretace viděného vyžaduje dlouholetou a každodenní praxi, kterou nelze u běžného gynekologa předpokládat. Navíc použitá energie je pro lidský organismus velmi neblahá. Ultrazvuk dokáže rozštípat dlouhé molekulární řetězce polymerů, takže se ke zkoumanému malinkému tvorečkovi určitě nechová nijak šetrně. Také musím naprosto souhlasit s Odentovým názorem, že ultrazvukové výsledky mamince v podstatě nijak neprospějí. Pokud nejsou rovnou zbytečně poplašné, co budou lékaři s nalezenou poruchou do narození dělat kromě toho, že maminku vytrvale nervují? Ono těch vad operovatelných v děloze, jak se to děje v amerických seriálech, zase tolik nebude. A že si nevymýšlím, dokazuje zpráva ze srpna 2006 na ČT 1, kde bylo řečeno, že lékaři zkoumají, zda ultrazvuk neškodí dětskému mozku. U hlodavců to už prokázali. Ultrazvuk také může vést k likvidaci zdravého dítěte tím, že v raných stádiích je těhotenství prohlášeno za zamlklé pro nenalezení srdeční akce a je provedena tzv. revize, tj. kyretáž dělohy, aniž by došlo k přirozenému potratu. V době, kdy jde o každý den, protože datum početí je někdy skutečně ve hvězdách, gynekologové přehnaně spěchají bez toho, aby žena měla komplikace typu krvácení, zánět apod. (viz diskuse k článku na Rodině). Některé statečné maminky své dítě zachránily i přes to, že už byly napsány v operačním plánu. Vyšetření plodové vody v sobě skrývá hned několik zádrhelů. Některé ženy se domnívají, že odběr plodové vody jim zajistí naprosto zdravé dítě a netuší, že se jím běžně zjišťuje pouze několik vad (nenormální počet chromozomů 13, 18, 21, X a Y) - Downův, Klinefelterův, Patuův a Edwardsův syndrom a defekty neurální trubice (rozštěp páteře). Na základě rodové zátěže lze vypátrat i další, např. metabolické vady. Popis syndromů naleznete zde. Mamince je obvykle doporučeno na základě předběžných krevních testů, tzv. tripple testu, kdy se porovnává zjištěná hladina tří hormonů s pokročilostí těhotenství (článek v časopisu Reflex, článek z časopisu Porodní asistence). Poměr hormonů závisí na kdečem, zásadně ho ovlivňuje činnost placenty. Jistě si dokážete představit, kolik procent žen je takto zbytečně stresováno očekáváním výsledku. Pokud je amniocentéza indikována při nesouladu velikosti dítěte a "vědecky" stanoveného termínu porodu, je to podle mě už úplná zhovadilost. Jako každá metoda má i tato určitou mez spolehlivosti, takže se objevují jak falešně negativní, tak falešně pozitivní výsledky. Riziko, že na základě této zkoušky usmrtíte potratem zdravé dítě, tu je! Kromě toho je tento postup natolik invazivní, že sám zvyšuje možnost potratu zdravého dítěte. Jistá žena z mého okolí zažila situaci, kdy jí laboratoř radostně volala, že má zdravou holčičku, a holčička už byla tou dobou mrtvá. Neumím si představit větší peklo. Život s postiženým dítětem sice není jednoduchý, ale i ono dokáže přinést rodičům radost a lásku (Downův syndrom opravdu není žádná katastrofa; úvaha o postižení dítěte; moc pěkný článek, co znamená být postižené dítě). Červený diplom a četba Prousta jistě není to, co je pro život nejdůležitější. Pokud se vám má takové dítě narodit, představuje to pro vás úkol sžít se s ním a objevit ty pravé lidské hodnoty. Jestliže před ním utečete jako matka, objeví se zanedlouho v jiné podobě, a možná ještě dramatičtější. Dalším problémem této metody je brutální invaze do bezpečného prostředí dělohy. Když jsem v televizi viděla gynekologa, který matce odebíral plodovou vodu za sledování ultrazvukem a komentoval to slovy "vidíte, ono dítě na tu jehlu útočí, my jsme mu narušili jeho domeček", šel mi mráz po zádech. Jak se asi může v životě cítit tvoreček, který v tak raném věku zažil tak strašné ohrožení? Maminky, prosím, zamyslete se. Ultrazvuk lze do minimálně 12. týdne velmi snadno odmítnout, stejně tak i krevní screening, kterým se indikuje odběr plodové vody, o samotném odběru nemluvě."
http://zdenka.psenickova.sweb.cz/maminky.htm#tehot

http://www.rodina.cz/clanek5446.htm
http://www.reflex.cz/Clanek26302.html
http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=1927177

Neříkám, že ze vším z tohoto souhlasím, ale zajímavé znát i jiný názor než slepě věřit tomu co nám říkají lékaři.

sarra dobře tak "jenom" potratit.

No, sice to je zajímavé, ale i tak bych raději podstoupila riziko, že potratím, než že nevědomky porodím postižené miminko...

Jataky, ale já jsem byla na amniocentéze. To jen pro upřesnění.

Romi1 Kolikrát jsi na tom byla? Nebo takhle, kolikrát ti to potvrdili? protože to musí být strašné, když ti opakovaně tvrdí, že se ti narodí postižené dítě, ne?

zastávám stejný názor.
V naší zemí, společnosti vychovávat dítko mající Downův syndrom stojí opravdu mnoho sil těch, kterých se to týká.

lucinkaf jednou a pak už jsem nešla, protože jsem byla přesvědčená, že si tu malou stejně nechám. A vyplatilo se.

Romi1
nevěřím, že opakovaný odběr plodové vody Ti ukazal špatné výsledky odkazující na Downův syndrom, který byl rozdílný od skutečnosti. Byla bys první pacientkou.
Jelikož právě Downův syndrom patří mezi ty, u kterých lze zjistit zárodek u 99,9%.....ostatní jako slepota, cukrovka atd...už je obtížnější a polemizující

100% je jen to, že určitě jednou zemřeme.