Interupce

sarra: já osobně po záporných výsledcích testů genetiky bych neváhala a přerušila těhotenství.

Já jsem měla velmi záporné výsledky z genetiky. Vše ukazovalo na jasný downův syndrom. Moje kamarádka měla ve svých 37 letech také špatné testy. Obě jsme interupci odmítly a obě máme naprosto zdravé děti.

Romi1
v tom případě můžeš být šťastná, ale třeba já, pokud bych neměla jistotu, tak do toho nejdu. Mamce říkali, když čekala bráchu, ať jde na potrat, že dítě bude mít těžkou srdeční vadu. Nešla, dítě si nechala a ano, srdeční vadu má, ale rozhodně ne těžkou a jediné, co nám to připomíná, je fakt, že musí denně polykat kapky, ale jinak je to naprosto normální zdravé dítě. Obdivuju mamku, protože mně, kdyby tohle řekli, tak na ten potrat jdu...

kdyby to náhodou nedopadlo dobře,tak bys měla "malého downa",který by jednou skončil v ústavu....no paráda.Ještě že to dopadlo OK a nemá žádná další poškození.

ovšem to je o váze dvou misek....a co kdyby tomu tak nebylo a výsledky se po narození miminka potvrdily. Já bych si to vyčítala do konce života.
Samozřejmě Tobě i kamáradce moc přeji, že se genetika mýlila, není totiž nic cennější než zdravé krásné miminko.
Nechce se mi věřit, že i opakované výsledky by potvrdily jasný syndrom, když tomu tak není. A také nikoho neznám, že druhy odběr plodové vody byl shodný s prvním.

přesně tak, je to ohromné štěstí, že to tak nedopadlo, ale zajímalo by mě, jak by to myšlení vypadalo potom. Já bych si asi říkala, že jsem na tu interrupci měla jít. Ne každý má na to starat se o postižené dítě, já bych to také nedokázala, vím to o sobě a proto jsem v tomhle směru pro potraty. Pokud jde na potrat mladá zdravá holka a jen proto, že někde na diskotéce ulítla a vyspala se s půlkou sálu, pokud by šla na potrat holka, která si chce ještě užívat, ač by dítě mohlo vyrůstat ve funkční rodině, také to sice pochopím, protože je to jen a jen na každém z nás, ale pro tohle už mám pochopení menší. Ale mám.

Laky: kdyby to náhodou nedopadlo dobře,tak bys měla "malého downa",který by jednou skončil v ústavu....no paráda.Ještě že to dopadlo OK a nemá žádná další poškození.

Moc tuto Tvou poznámku nechápu. Já jsem byla lékaři upozorněna na to, že tyto výsledky jsou vždy nejisté a proto jsem se rozhodla podle svého svědomí. Znám jednoho chlapečka s downovým sydromem. Musím říct, že je to sluníčko a je všemi velice oblíbený.

Ano, to je základ. Proto když má moje rozhodování dopad na druhého, kdo ještě vůli nemá dost rozvinutou, pak je to ještě větší výzva.

Když ono je to ve všech kulturách skoro stejné, tzv. zlaté pravidlo. Je dost etických teorií, a téměř každá u něj nakonec skončí.

Když jsem otěhotněla, tak jsem samozřejmě počítala i s tím, že se mé dítě může narodit s postižením, které může být způsobeno třeba při porodu, jako například DMO. I tak bych ho milovala. Každý život má svůj smysl a právo o tom rozhodovat mi v žádném případě nepřísluší.

tak to je to, co obdivuju, já prostě počítám s tím, že dítě bude zdravé a s postižením bych se nejspíš nesmířila. Takže při plánování těhotenství prostě beru jen možnost, že bude dítě zdravé a pokud by to tak být nemělo, zakročila bych. Možná mě za to dost lidí odsoudí, ale fakt bych neměla sílu na postižené dítě. Ano, kdyby postižení přišlo v průběhu života, bylo by to sakra těžké, ale to dítě už by tam bylo. Ale pokud tomu lze zabránit, zabráním tomu.

OK taky názor....ale jednou skončí v ústavu bo není schopen žít sám.

mě se spíš při pohledu na tyto děti hrnou slzy do očí....

Nevyjadřuješ se úplně přesně (resp. Sarra tayk ne, ale všichni víme, co tím chtěla říct), pokud je řeč o "testech z genetiky". Pokud myslíš "testy z genetiky" testy prvního či druhé trimestru, které se dělají z krve, tak ty jsou jen o pravděpodobnosti - kdyby ti totiž vyšly špatně genetické testy na amniocentéze, tak toho downíka máš doma.

EDIT: pro ostatní - testy prvního a druhého trimestru se dělají z krve a na jejich základě, kdy se hodnotí porovnání s velkým množství vzorků a bere se v úvahu výsledky jednotlivých hormonálních testů, věk rodičky, atd. vyjde jen pravděpodobnost poškození, např. 1:100 nebo 1:40 000. Je pak na těhotné, zda když je výsledek špatný, např. 1:100, tak zda půjde na odběr plodové vody, která ukáže výsledek postižení na 100%. Bohužel odběr plodové vody má riziko potratu 1:100, což hodně těhotných odradí od tohoto zákroku.

já to neobdivuju,mě to přijde jako nezodpovědnost....mohla jsem zakročit a neudělala jsem to.

To není k odsouzení....nemyslím si,že by někdo extra toužil po postiženém dítěti a jasné,že pokud by testy v těhotenství byly špatné,tak interupce je řešení a "další pokus" ono totiž některá postižení jsou vázána na pohlaví a tak u dalších to může dopadnout dobře.

Holky¨-vy které by jste šly na potrat kdyby vám testy ukázaly, že vaše dítě nebude nějak v pořádku, co by se stalo kdyby naopak testy vám ukázaly, že dítě se narodí zdravé a nebylo by to tak?

Prosím a co udělat s informací, že je velké procento poškození právě z jehel, odebírajících plodovou vodu?