Miniinterupce ze zdravotních důvodů

Zkušenosti bohužel - bohudík nemám, tak vám alespoň popřeju hodně síly a štěstí aby jste to zvládla.

Reaguji na Wall-e:
Děkuji,ono mi ani nic jiného nezbývá,jak jsem psala,mám doma dvě děti a musím fungovat a doktor mi řekl,že bych další dítě stejně nedonosila,tak snad je tohle nejlepší řešení...

Jsou opravdu zdravotní důvody tak vážné, abys to dítě nemohla donosit? Možná zrovna tohle slyšet nechceš, ale asi bych se zaměřila spíš na možnosti dítě porodit, než ho zabíjet. V dnešní době možná normální věc, ale já, přestože jsem byla jednou na interrupci, už bych nikdy nic takového neudělala. Zůstane to s tebou každý den, ať chceš nebo ne. A v nejtěžších chvílích nejvíc. Já už děti mít nemůžu (ne ale kvůli té interrupci) a dneska jsem žadatelka o adopci nebo pěstounskou péči. Modlím se za všechny budoucí matky, aby dítě raději porodili a dali někomu, kdo se o ně chce postarat, než je zprovázeli ze světa ještě než se narodí. Na jedné straně se tisíce dětí zabíjí a na straně druhé tisíce žen nemůže otěhotnět . Smutná to doba Ono to dítě, co máš v sobě je stejně živé, jako to, co stojí před tebou. Akorát se nemůže bránit. Nevidíš ho. Tak ho dáš pryč. Nevím, jakou máš nemoc, tak promiň, že to píšu tak ostře... ale pokud by byla aspoň nějaká šance, že by dítě donosit šlo (samozřejmě se to neobjede bez obětí), tak bych to udělala. To dítě ti to pak v životě vynahradí. Znám několik žen, které prošly něčím podobným a byly opravdu hodně odměněny, že to ani samy nečekaly. Taková zlatíčka mají doma a jsou díky nim šťastnější než kdy předtím. Jinak pokud se rozhodněš dát dítě pryč, tak kromě možných psychických následků tě nic hrozného nečeká. Uspí tě, po chvilce (asi 15-30 min) se probudíš, nic tě nebolí, no a cca za 2 hodiny tě pošlou domů. Potom je klasické šestinedělí.

Reaguji na simuška: Hm to sem přesně čekala, že když sem vlezu přečtu si to něco takovýho. Proč jí zbytečně strasíš? Promin, ale nepřijde ti to blbý když píše, že nechce dítě, protože je nemocná hrát tu na city jakože ''chudák dítě a aby se obětovala''? a blabla. Proč má riskovat svůj život nebo zdraví kvuli dítěti když už stejně píše, že děti má tak už zas o tolik nepřijde. A není pravda, že se to s každym táhne celý život a má výčitky. Znám 3 co byli na interupci a dvěma z nich se teda docela ulevilo, že si to nenechali.

Reaguji na sabadoška: Já ne, ale znám co jo. Dá se to přežít a hlavně tě aspon uspí.

Reaguji na sabadoška: Neboj, nie je to nič strašné. Teraz myslím čisto len ten zákrok. So mnou to len trošku citovo zamávalo, ale tiež som nemala zo zdravotných dovodov na výber. Buď rada,že už dve deti máš, držím palce

Nemám důvod sabodošce nevěřit, když napsala tohle:

A psát tady citové výlevy, když o tom houby víme, mi příjde trochu zbytečné.
Reaguji na sabadoška:
Já Ti přeju hodně síly, ať už té fyzické, tak i psychické.

Díky holky

Info mám zprostředkovaně (maminka), ale zákrok sám o sobě nebyl náročný, s maminkou to nijak fyzicky nezamávalo.Po třech dětech, ve vyššímm věku, se zdravotními riziky s informací od doktora, že nemůže už nikdy otěhotnět a přesto se stalo... Po psychické stránce to může být náročné, ale tady zase záleží, jak jsi odolná i vůči třeba takovým výlevům, co tu předvedla simuška.

Jinak můj osobní názor pro simušku. Píšeš na jedné straně, na druhé straně ale pak je tu ta třetí strana co jsi nenapsala a to již tisíce dětí opuštěných. A teď trochu "sobectví"...kdybych měla být po zdravotní stránce ohrožena, určitě jdu na potrat bez známky výčitek. Stejně tak bych nechtěla porodit postižené dítě, pokud by testy toto riziko zavčas odhalily, a dost také pravděpododobně i přivést dítě do těžké sociální situace. Je to pro mne co se týče smíření se se situací mnohem jednodušší, než žít s vědomím odloženého dítěte.

Reaguji na simuška: zabíjet dítě? To opravdu píšeš ženě, která ze zdravotních důvodů musí na miniinterupci. A i kdyby její důvody byly jiné, není snad třeba ji přesvědčovat, aby dítě za každou cenu donosila a pak dala pryč. Báječné řešení...
Nikdy jsem na miniinterupci nebyla, ale co jsem tak četla od holek, co na ní byly, zákrok je podle všeho nenáročný a určitě to zvládneš jak fyzicky tak psychicky

Já v sobě taky výčitky nemám,protože můj gynekolog souhlasil a já 2 roky nebrala žádnou antikoncepci,právě ze zdravotních důvodů a ještě mě ujišťoval,že mé tělo se chystá do přechodu.Teď se ale nestačil divit,a řekl jen,zázraky se někdy dějí....
Já právě nechci ohrozit sebe,protože mám dvě zdravé děti a pak i je dost těžká doba a na třetí dítě bych se asi necítila,ani kdybych neměla zdravotní problémi.Tak na mě holky myslete,nervičky už pracují,to mi nikdo neodpáře....Díky holky

Tak já musela na revizi, miminko se přestalo vyvijet, utichlo srdíčko a byl konec. Nikomu ty pocity nepřeji bylo to něco šílenýho uplně jsem se zhroutila, strašit, nechci dvě dětičky máš jen se připrav, že možná ti po psychické stránce nebude nejlíp. Jinak ráno jsem nastoupila ve 3 mě vzaly na sál uspání na čtvrt hodky a mě chtěly pustit až duhý den, večer jsem na tom, ale byla tak psychicky špatně, že me dr pustil na revers domů. Jinak někde se poští po pár hodinách. Trošku mě bbolelo břícho a pak opavdu klasické šestinedělí. Moc mě mrzí, že na zákrok musíš jít přeji hodně síly

Oprosti se od sebetrápení, musíš fukgovat pro své dvě děti. Vůbec nad tím nepřemýšlej, je to, jako bys šla na cystu. Neboj, budeš OK.