Interupce

Podle mě je nejhorší to, že dítě pokud je opravdu nějak více postižené si své postižení vůbec neuvědomuje, klidně může být i šťastné, proč ne.. ale dokážete si představit přivést postižené dítě (pokud to samozřejmě víte dopředu) do rodiny, kde už třeba nějaké děti jsou:? Vždyť je to pro matku zápřah na 24 hodin denně, a nejen fyzický, ale i psychický.. Navíc se asi nebude moc věnovat ostatním svým dětem a ani finančně to nebude jednoduché.

tak já pro potrat jsem a to z jakéhokoliv duvodu. sama jsem byla před 3 měsíci. Prostě jsem to nechtěla. myslím, že je to každého věc a nikdo nemá právo nikoho za to odsuzovat.

přesně. Já když čekala dceru,tak mi z krevních testů vyšlo riziko Downova syndromu 1:50 - to byla celkem pecka. Takže samozřejmě amnio,detailní UTZ,genetická poradna. No,nakonec to byl planý poplach,ale ten týden čekání na výsledky Byla jsem 100% rozhodnutá,že kdyby amniocentéza vyšla pozitivně,půjdu na potrat (vlastně to by už byl porod usmrceného plodu- brr). Ale i kdyby se něco "zvrtlo",tak bych se o postižené dítě postarala.
Ovšem teď je situace poněkud jiná. Dcera,ač naprosto v pořádku je pěkná dračice a nedovedu si představit starat se ještě o postižené dítě. Myslím,že by trpěly obě a my s nimi

Omlouvám se, nebyl jsem tady dva dny, ale nebylo to proto, že bych se vyhýbal, ale plnil jsem určité povinnosti.
Protože se diskuze již určitým způsobem vyvinula, tak nechci reagovat na některé příspěvky v předchozích stranách, to bych své reakce psal na několika stranách. Ale jsem opět připravený reagovat a vysvětlovat..

Myslím, že se diskuze poněkud odklonila. Měly by se zde řešit interupce a to z jakéhokoli důvodu a ne jen kvůli možnému postižení dítěte.
K tématu se vrátila guccissima_babe a já na ní mám otázku: a co svědomí?
Vedla jsem kdysi diskuzi s ženama co potratily, anebo byly na dobrovolném potratu. 90% jich shodně odpovědělo, že se s tím nikdy nevyrovnaly.

guccissima_babe
súhlasím, asi by som naň nešla keby som nemala fakt vážne dôvody, ale jednoznačne si myslím, že je to každého vec a nikto nemá právo povedať čo je správne a čo nie. a už určite nie tí s tými bielymi golierikmi čo ani nevedia ako sa deti robia...

Mr_Spock
prečítala som si tvoje názory a dospela som k tomu, že ich budem brať vážne až keď porodíš svoje prve dieťa...

Fafulka. S tím naprosto souhlasím, jen se ptám, jestli je to opravdu tak jednoduché.

je to těžké, ale pořád lepší, než mít dítě, které si nepřeji. Ale nezapomenu na to nikdy, to ne. Každopádně jsem nečekala, že se mě to dotkne tak moc.

je,pokud nemáš nijakou potřebu být těhotná a k nehodě dojde,tak je to jednoduché a po zákroku nastane úleva,že je to za tebou a těhotenství se nekoná.
Naštěstí se už u nás ženy nemují potupně zpovídat před interupční komisí a vymýšlet fiktivní důvody,proč zrovna ony to dítě nechtějí porodit.

Docela by mě zajímaly pocity, ne důvody...

Mr_Spock

Máš příležitost odpovídat...

Laky jak říkám. Pocity, ne důvody. Bezprostřední pocity jsou dost zavádějící. Některé ženy odpovídaly, že to "nenarozené" stále hledají přesto, že si pořídily pět dalších...

Romi1
určite si nemyslím, že je to jednoduché, je to na každej žene, ako sa rozhodne a ako to zvládne po tom, čo si vyberie to spraviť. Určite si každá žena čo to podstúpila naozaj precízne zvážila či je to jediné možé riešenie. A tá čo tak nespravila, a išla na potrat prvoplánovo určite nesie za to psychické následky.

samozřejmě, že to není jednoduché, ale dítě tu bude navždy a pokud se cítíš, že na to ještě nemáš, že to nechceš, tak to dáš pryč. Myslím, že to nakonec není pro nikoho lehké, ale každý právo vyřešit to jak chce.