Existuje opravdová a upřímná láska?

Judit1 tak z toho co jsem četla se přikláním na stranu Tvého přítele - také si myslím že je v tom nevinně, že iniciátorkou toho všeho byla jeho nadřízená, která podle využívá své "moci", protože je těžké s grácií a bez následků odmítnout někoho kdo rozhoduje o Tvé práci, odměnách a o tom jak Tě odprezentuje vedení. A taky je možné, že se přítel trochu bojí, aby se vše neobrátilo proti němu a to, že mu lichotilo že je přitažlivý i pro někoho jiného bych mu odpustila. Věřím tomu, že toho lituje a je mi jasné, že v situaci ve které se v práci nachází to nebude mít vůbec lehké. Přišel k tomu jako slepý k houslím. Nejvíc záleží na tom jak se ta příšerná osoba (nadřízená) bude chovat nadále - jestli pochopí a začne se chovat normálně a nebo jestli o něj bude dál usilovat či se dokonce začne mstít... Tady bych vážně uvažovala buď o změně zaměstnání nebo o daleko riskantnější věci - pomocí důkazů ohlásit vedení jak neprofesionálně se dotyčná chovala a jak zneužívala své funkce (ale byl by to opravdu běh na dlouhou trať a těžko říct zda by se vůbec dosáhlo uspokojivého výsledku).
Každopádně vám oběma držím palce ať se brzo zbavíte té vtěrky a užívejte si jeden druhého, protože opravdová a upřímná láska existuje A jen ti nejsilnější odolají nástrahám života a závisti ostatních kteří jim jejich lásku nepřejí

Romi1
jo jo proč ta láska nebeská není..............

Zasměj se tomu, jak je trapná, že se takhle vnucuje. A neboj, o ženský, který se vnucujou žádnej chlap nestojí. Buď pyšná na to, že i když má o tvého přítele zájem jiná, on chce být s tebou. Jak by sis tím mohla být jistá, kdyby ho žádná jiná nechtěla? A to malinké záváhání hoď za hlavu, chlapi jsou prostě ješitní, to ale neznamená, že nemilují doopravdy. To je taky moje odpověď na otázku v názvu tématu. Ano, jen nemůžeme očekávat, že taková láska bude dokonalá. Všichni jsme jen lidé.

Judit1

Úplně se nad to povznes! On je v tom fakt nevinně! Je ješitnej jako každej chlap, takže mu zcela určitě lebedilo, že se o něj zajímala nějaká ženská, ale tím to pro něho haslo! Koukej mu odpustit a teď se zkus soustředit na něco příjemnějšího. Třeba na to, že máš doma chlapa, kterýho by ráda ochutnala nějaká jiná... Ale prostě utřela!
A věř, že podobných situací v životě ještě bude.. Jak u Tebe, tak u Tvýho přítele Tak si to nezkažte

Moc děkuju za názor holky hezky se to čte..

dnes, 17:01:11 - Připojeno během spojování:
Osudová láska existuje - dokázáno!

Ahoj všem holčinám,

co je to vlastně osudová láska? jak můžeme vědět, že to co nás potká, není jen flirt, románek nebo zamilovanost?

Ve stručnosti Vás seznámím s mým příběhem.

Za neobvyklých okolností jsem se zamilovala do osudového muže. Byl o 13 let starší než já, a protože někdo může namítnout, že možná trpím oidipovským komplexem, tak nemůžu za to, že mě vždycky přitahovali starší partneři.
Dneska je to zhruba 8 měsíců, kdy jsem ho viděla naposledy.
Byl to první člověk, se kterým jsem cítila to ,,něco" jen při pouhém pohledu, nebo pokud byl blízko mne. O dotecích ani nemluvě, protože s úsměvem podotýkám, že energie, která v nás byla by minimálně na rok dokázala rozsvítit celou Prahu. Při polibcích jsme byli jedno tělo a jedna duše. A oba jsme věděli, že cítíme to samé.
Od začátku jsem věděla, že spolu nemůžeme být. A prožila jsem si potom opravdové peklo. 1 měsíc jsem proležela, prospala a probrečela v posteli, nechodila jsem do školy, aby se z toho šíleného tlaku a stresu následně rozvinula mono a já strávila další dva měsíce doma.
Během tohoto období jsem tak šíleně zhubla, že by mi kterákoli anorektička mohla závidět, našim jsem se rozpadala před očima. Prostě celkové nervové zhroucení.
Ale zpátky k tématu. To, že vás potká osudová láska, kterou může poznat jen pár vyvolených a většina lidí po ní jen touží nebo jsou spokojeni s tím co mají, prostě poznáte.
Máte to v sobě, cítíte to a nedokážete vysvětlit. Když jsem o tom mluvila s přáteli i naprosto nezávislými lidmi, většina tvrdila, že je to nesmysl, ale protože jen vy znáte pravdu, názory druhých nic neznamenají.
S tím mým panem ,,Božským" jsem strávila 8 dní, a potom nepravidelně dva měsíce. Ale jak říkám, dopředu to byl zakázaný vztah.
Není den, kdy bych na to nemyslela, a stále i po takové době se mi zdají sny o nás dvou a budím se se slzami v očích.
Nelituji toho, a zároveň ani nemám strach, že mě to poznamená, protože ačkoli nechci doufat, jako byc v sobě cítila, že tohle není konec.
Snažím se žít jako předtím ale bojím se budoucnosti.

A co vy ? rozdal Vám osud podobné karty ?

Máš pravdu, osudová láska existuje, kdyby nebyl osud, nenašla bych toho nejskvělejšího chlapa, protože bych se nenudila a z nudy nevytáhla kámošku na koncert kapely, kterou ani nemusím a ona by tam nepotkala svou nešťastnou nenaplněnou lásku, která tam byla s bratránkem, se kterým jsem se ten večer osudově seznámila

lucinkaf

tobě moc gratuluju, a doufám že se z toho kamarádka dostane .. i když, my víme

Souhlasím,... ale někdy tomu je tak, že moje osudová láska odejde za jinou, neokoukanou a mě nechá napospas tomu osudu, který nás na tři roky svedl dohromady... a co pak?

Když sem ho poprvé uviděla, věděla sem, že je to On. Ten, kterého si vezmu. Ten, se kterým chci strávit celý život. A k tomu stačil jediný pohled. Slíbili jsme si všechno na světě. Nikdy nejspíš už nepocítím to, co sem cítila, když sme byli spolu... a ta bolest ze ztráty všeho, co pro mě mělo cenu, ta mě zabije. Vím, že patříme k sobě. Vím, že máme být spolu... A nejsme... Je s jinou a já pro to nemám ani jedno rozumné vysvětlení.... Tak co je tohle za osud?

O tom, že existuje jsem se přesvědčila nedávno. Bohužel okolnosti nás rozdělily, nevím, zda se ještě někdy uvidíme. Nejhorší je, že na něj pořád myslím, mám pocit něčeho nedořešeného...Kolikrát se člověku stane, že se mu z protějšku rozkepou kolena? Ach jo, tak já nevím. Možná bude lepší zapomenout, začít někde jinde třeba, ale to zklamání z nedořešení asi zůstane..Kdo ví..

Tak já si hlavně myslím, že nutně nemusí být jedna osudová láska, kde je psáno že člověk má najít lásku se kterou bude celej život? podle mě je normální, že s určitým člověkem zůstanete třeba jen nějaké životní období, prostě se vaše cesty rozejdou, jasně, někdo najde člověka na celej život, ale nemusí to být pravidlo....kdo proboha určil že osudová láska je jeden člověk napořád?

Vždyť osud nám do cesty může klidně postavit vícero lidí ne? a klidně být v určitých etapách života šťastní a milovat jiného člověka

KatuskaBeluska

V tom, co říkáš s tebou naprosto souhlasím.. Jde jen o to, že někdo tě zasáhne víc, někdo míň.. No a taková ta chemie, já ji zažila asi jen dvakrát. Bohužel ne u mého nejdelšího vztahu A to je asi kámen úrazu, protože o to vlastně jde.. Té chemii a hormonům říkáme "osudová láska".. a chceme to, rozum jde stranou.. V mém případě se hormonální bouření objevilo opravdu po mnoha letech, takže mě pěkně štve, ale je fakt, že kdyby mi takhle harašilo z někoho jiného, tak budu spokojená asi taky, ale to asi není případ lauritkalo. A stejně si myslím, že podvědomě toužíme žít v jednoum spokojeném vztahu celý život. On toitž rozchod a vše s ním spojené není žádný med a nikomu se nechce ho vícekrát v životě prožívat, i když pravda, hodně lidí to tak má..

To je pravda, ale jak kdy, zažila sem i fajn rozchody, kdy sme se na tom oba dohodli a ještě si u toho tak dobře popovídali že sme se ještě dost nasmáli a dneska sme přátelé

Osud nelze změnit,ale lze ho ovlivnit a tak je to i s láskou.

lauritkalo

Možná to je dobře, zažít osudovou lásku - a nebýt s ní navždy. Mně ten výraz osudová láska připadá kapánek expresivní, což vlastně k ní patří ... Ale žít takhle dlouho se nedá-jak na houpačce-šíleně šťastná, šíleně nešťastná ... A někdy jde i o to, co si pěstujeme sami v sobě, jakou důležitost věcem přikládáme