Existuje opravdová a upřímná láska?

Dannie
Asi bych neřešila, jestli za mnou utekl od jiné, já sama pluji ze vztahu do vztahu, takže vždycky někoho opustím kvůli někomu jinému. A nemyslím si, že je to vina jen té holky, je to i vina toho chlapa, je to dospělý člověk a nese vinu za své činy, takže pokud by mě chlap odešel za jinou, tak by mě to samozřejmě mrzelo, ale přesvědčila bych sama sebe, že za to nestál.

Ahojda, tak koukám že nám to téma spojili .. No, téma osudová láska existuje - dokázáno ! nemá s otázkou týkající se hledání principu založeného na filozof. hledání lásky moc společného, ale budiž.

Jak jste mi psaly holčiny, víte nejdřív ten můj pan Božský měl jen jednu dcerku, když jsme se potkali, se ženou delší dobu vztah nefungoval tak jak by měl a on delší dobu tušil, že jednou se to musí vyřešit... A nikdy jsme to neplánovali.
Nejdřív mě vlastně ani nenapadlo, že by tenhle chlápek mohl být pro mě něčím víc, ale najednou, prostě zničeho nic, se to stalo, byl to blesk odněkud shora.

No a jak psala Malajka, tak souhlasím že ani pro dítě není dobré zůstávat v nefunkční rodině. Jenže vysvětlete to tomu druhému prckovi, co byl teprve v bříšku. Pan ,,Božský" se to dozvěděl asi dva měsíce po tom, co jsme se do sebe zbláznili .

Tohle jsem nesměla dopustit .. bylo by to kruté a navíc pan Božský je ten nejcharekternější chlap co znám, tudíž myšlenka na milenecký vztah nikdy nepřicházela v úvahu ..

Dannie

Jak můžeš odsoudit mladou holku, studentku, do které se zamiluje i ten taťka od rodiny?
Jak si můžeš být jistá, že je to její chyba (vůbec chyba kohokoli z těch dvou?) a že ho prostě jenom svedla?
Navíc copak se tohle nemůže stát i matce od rodiny?
Je vidět, že jsi nikdy nic podobného nezažila a když takové holčině, tedy i mě, přeješ takové hnusné věci, tak já Ti naopak přeju, aby sis tím taky prošla .. pak bys totiž mluvila úplně jinak.

Ps: Kdybys náhodou nečetla příspěvky ode mě, tak chci jen podotknout, že já jsem se vzdala své lásky, právě kvůli štěstí jeho dětí. A ani si nedokážeš představit, jak bolestné je na něj každý den, každou hodinu, každou minutu myslet a jaké je ho vidět před očima, kdykoli přivřeš víčka ...

Malajka

.. citace - Tohle jsem nesměla dopustit .. bylo by to kruté a navíc pan Božský je ten nejcharekternější chlap co znám, tudíž myšlenka na milenecký vztah nikdy nepřicházela v úvahu ..

Maika

Co má přijít to přijde, a pak se tomu budeme muset postavit. Můj oblíbený citát.
Nedávám si falešné naděje, ale v duchu cítím, že kdyby tohle měl být konec, nikdy bych ho nepotkala. Prostě to vím, stejně jako to, že toho muže budu milovat po celý zbytek svého života.

Dannie
Ano je to tak jak píšeš, vždycky jsem odcházela za "lepším" a nikdy jsem nikoho nemilovala, vždycky jsem byla já ta, která má navrch, která má toho kluka omotaného kolem prstu, vím že to zní vůči mým bývalým partnerům blbě, ale prostě to tak bylo a mně to tak vyhovovalo. Můj nynější přítel je jediný chlap, ze kterého jsem se posadila na zadek, ten, který mě dokázal zkrotit. Díky své práci se pohybuji mezi plno muži (mladými, svalnatými, charismatickými, bohatými....) a dostávám plno různých nabídek, ale toho svého bych nevyměnila za nic na světě, proto si myslím, že je to ta osudová láska..

Dannie

O tomhle s tebou nemá cenu diskutovat, stejně ale trvám na svém, že jsi nic podobného nemohla zažít, protože odsuzovat holčiny, když je vlastně vůbec neznáš,a psát že každá mladá holka hned roztahuje nohy, je ubohost. Nic, nemá cenu to rozebírat, takové madam se najdou všude .. :-/

Dannie
Možná je to ubohé, ale ne zas tak jednoznačné jak píšeš. Já jsem ty kluky měla ráda a rozhodně si hned od začátku neplánovala, že jim uteču, člověk se zamilovává postupně a hned nejde do vztahu zamilovaný, takže jsem s nima byla, měla je ráda, ale místo zamilovanosti přišel někdo jiný, nevim proč to tak řešíš, lidé se schází a rozchází a málokdy se dohodnou spokojeně na rozchodu, takže vždycky je na tom někdo hůř, tak to holt je.. až přišel někdo, do koho jsem se po 4 měsících zamilovala a utéct mu rozhodně nehodlám..

No děvče nevím,ale dle toho co jsem si četla a co zde píše, vážně věříš tomu,že to berete(nebo jste spíše brali) oba stejně? Nedokážu si představit, že muž v nefungujícím vztahu ,který se údajně do tebe taky zamiloval a bral tě jako osudovou ženu a tudiž chtěl dejme tomu nějak řešit svůj současný svazek by se v klidu a bez ochrany miloval se svojí manželkou.Ono upřímně,kdyby to chtěl řešit a natolik tě miloval tak by s ní asi nespal vůbec tudiž by ani ke druhému otěhotnění dojít nemohlo.A to tím pádem vypovídá dost i o jeho charakteru (hrál to typicky na dvě strany)...
Jsi hezká baba zapomeň na něj, ta opravdová láska tě teprve čeká...

je to hodně k zamyšlení. Myslím, že si to popsala hodně přesně, když jí člověk nemám, moc po ní touží a cítí se prázdný a opuštěný, když jíá má, začně ho pálit dobré bydlo. Nebo jak píše Judit, kdy se do vztahu vkrade to, že druhý začně více toužit po jiných partnerech jak po Vás. Já mám úžasného a hodného přítele, ale taky to za ty roky někdy skřípe, je to člověk do nepohody a někdy ho nedocenuju. Člověk v lásku chce stále věřit. Věřím než spíš takovou tu uhrančivou lásku na takové prátelství ale skutečné přátelství mezi dvěma patnery s láskou. Jasně na začátku se člověk po sobě neustále vrhá, ale pak už je to o něčem jiném. Někdy mám strach, že příteli hrábne a půjde o dům dál, někdy jsem nespokojena já. Ráda bych aby to skončilo pohádkově, ale mnohdy ty pohádky jsou jen v knížkách. Je to složité, ale člověk musí věřit na to dobré. Kolem mě jsou taky moc smutné příklady jak ta láska není trvalá.

Roxy: ještě s emi to nestalo, abyhc se u diskuze rozbrečela... ale stalo se! při predstave že necemu verim, ajko právě věřim a zklamu se natolik, že se z toiho neseberu, mě nutí uzavřít se do sebe, aby to ublížení potom nebylo tak veliký... nebo alespon počítat s tim, ze prijde

Pardooon, bylo to pro Juditt

Teď přemejšlim, jestli se spokojit s tím, co máme, že to lepší nebude nebude, nebo neustále hledat to vysněný, co jsme si přály. Viz úvodní příspěvek, ptž přesně po tom od malička toužím a to nejvíc co chci je právě láska a důvěra

Existuje, jsem si tím jistá. O čem by pak ten život byl?

ráda bych tomu věřila, myslím že je, ale je vzácná... a říkám si, proč by měla potkat zrovna mě? Nemůžu ani říct, že by byl nějaký takový pár v mém okolí, ano hodně mých přátel je zadaných, ale je to koloběh, téměř vždy po nějaké době je konec a pak zas někdo jiný...

asi je to o tom, že zamilování ještě není láska, a když hormony utichnou, tak často nezbyde nic a vy nevíte, proč jste z toho člověka byli tak mimo...ale já toho o lásce moc nevím:/
pokud jde o osudovou lásku, tak jsem něco takového cítila k jednomu klukovi, ale problém byl, že tento pocit jsem měla pravděpodobně jen já a on je nyní šťastný s jinou
už je to několik let a stále to občas zabolí, navíc jsem se od té doby už nezamilovala a už jsem přestala věřit, že se mi poštěstí, už jsem hodně skeptická...takže pokud byl mou "osudovou"láskou on, tak mám smůlu..

vzájemně se zamilovat, zjistit, že k sobě patříte, že se k sobě hodíte a upřímně se milovat celý život, to je skoro zázrak