Existuje ještě věrnost?

Nechci nikoho urazit, ale přijde mi to zde z některých diskuzí vyloženě jako konzumní vztah, ve kterém slovo jako důvěra, je zcela planý pojem. Přičemž ta důvěra je srdcem oné vlastnosti, která se zve věrnost... Věrnost bez důvěry, je jako tělo bez srdce.

Můj názor, nikomu nevnucuju, nikoho konkrétně nejmenuju, berte to jako obecný postřeh na základě zdejší diskuze, tak mě nemusíte roztrhat

[quote=noumen]možná bych ale na to měla nárok si najít nebo vyzkoušet někoho protože máme dost velkou krizi už nějaký měsíc,v posteli to taky nefunguje ale prostě bych to nedokázala,nedovedu si představit, že strávím noc s jiným a pak v pohodě přijdu domů a budu se partnerovi dívat do očí a nedejbože mu tvrdit že ho miluji!
mám podobný problém ale nevěrou to řešit nechi-úplně tě chápu

Ale já nejsem beránek. Miluju ho, s večerem se měním ve vampa, a ráno mne můj milý za to obletuje. Podle situace. Další den jsem jeho kamarádka, které může říct úplně všechno. Děvčata, to není psychologie, ale vcítění se do člověka, kterého opravdu miluju. A to nejde ničím obelstít.Buď chci do toho vztahu vložit maximum a nebo celý život promarním hledáním šablony: jak na chlapa. Každá z nás si musí rozmyslet, co vlastně od života chce.

to je dobré téma.....osobně bych nikdy toho druhého nepodváděla. Přijde mi to sprosté a nízké. Pokud bych s ním fakt tak nechtěla být a chtěla být s jiným, radši bych se s tím prvním rozešla, než mu lhát do očí. Brrr

Každý žije tak,jak mu vyhovuje.
Mě tohle naprosto vyhovuje,nešťastná si tedy nepřipadám ani v nejmenším.
Nejsem klasický prototyp ženy,která svému muži udělá co mu na očích vidí a mě to baví,on to miluje...."podřízené ženy,kteří jsou s chlapem schopné například jít i na hokej,ačkoliv je nebaví,nebo sportovat jen proto,že muž sportuje taky" označuje za slepice.
Jsem svým způsobem mrcha,ale asi by se mnou tolik let nebyl,kdyby mu to vadilo.Jako mrchu si mě bral a jiná už nebudu.Takže kdyby ode mě odcházel,asi by to bylo k ještě větší mrše....ale mám dojem,že větší jak já v okolí není
Kdyby totiž byla,tak je okamžitě mou kamarádkou

áno, stále si myslím, že vernosť existuje, no len ozaj výnimočne...viem,komu v tomto môžem veriť - sebe - za ostatných ruku do ohňa nikdy nedám..

Romísek
tak o tom co od života chci mám opravdu jasno,tomu věř!Ovšem co je pojem do vztahu vložit maximum?Myslím,že budu mluvit za většinu,že to dělá každý,kdo si chce partnera udržet a někdy mu to není nic platné,bohužel,to je realita!

Já na věrnost věřím a věrná jsem. Nikdy jsem zatím žádného partnera nepodvedla, přestože příležitosti byly (pár centimetrů ode mě, ale vždy jsem se dokázala přemoci a utnout to). Tížilo by mě svědomí a nemohla bych se podívat sama na sebe, natož partnerovi do očí. Nepříjemě jsem se cítila už po té "příležitosti", natož kdybych to nechala dojít dál. Tou "nevěrou" pro mě je, jak už tu někdo psal i polibek (ne narozeninový apod., klasický). Protože v něm je podle mě mnohem víc citu atd. než v nějakém divékém sexu v alkoholovém opojení (příklad). Nebo jak tu psal Romísek, pro mě by "nevěra" byla už to, když by si začal rozumět více s nějakou jinou ženou, kamarádkou - protože od toho je k lásce jenom kousek a k takovým kamarádkám se partneři většinou uchylují po hádkách apod. Takže kamarádky sice "ano", ale časté "kafíčkování" a podobné aktivity už ne. Potřebu podvádět nechápu a pokud to někam tam jak píšu dojde, stačí přeci současný vztah ukončit. Ano, je to risk a většina si pro to nechává zadní vrátka a udržuje několik takových "vztahů, románků, epizod" paralelně....

s tímhle sice souhlasím, ale musím něco dodat. Pokud milujete míň, nikdy tolik netrpíte, nestresujete se atd. a zárove%n jste obletovány, na druhou stranu ale neprožijete tak nádherné pocity, jako ten kdo miluje na 100%. Sama už jsem stála "na obou stranách" tohoto pořekadla, takže tolik můj postřeh
Ideální je, když to máte ve vztahu chvíli tak, chvíli tak, to mi řekl i můj partner

Těžko soudit, neznáme se. Pravdou však je,(což mám zjištěno z hodně diskuzí tady) že hodně holek věnuje čas vztahu, který je pasé už od samého začátku a omlouvá povahu a chování svéhoch partnera. To si opravdu musí uvědomit každá dřív, než do takového vztahu investuje. Je snadné si stěžovat na to, co mohly ovlivnit. To je vše!
No jak říkám: Každý je svého štěstí strůjcem.

Romísek
To máš pravdu,pokud je vztah od začátku odepsaný,nemá smysl v nem zůstávat,to je hloupost,souhlas,ale to se tu nějak neřešilo
Občas ale to štěstí prostě není,takže já s tímto příslovm Každý je svého štěstí strůjcem vůbec nesouhlasím.Ale to je jen můj názor.

tohle ale neznamená dávat do vztahu 100%...asi tu každá myslíme a mluvíme o něčem jiném....milovat na 100% neznamená chovat se jako slepice nebo nanynka, podřizovat se, nemít vlastní názor, to ani náhodou.

..a s tímhle taky naprosto souhlasím. Je to tak, to že člověk do vztahu vloží těch 100% mu žádnou jistotu nepřinese......to mu ale nepřinese ani to, když do toho vztahu vloží méně. Jenom se pak nebude třeba tolik trápit. (a zase to omelu dokola, že jindy třeba neprožije tak nádherné pocity, jako když miluje na 100%)
Všechno ale záleží na povaze a přistupu partnera, to se nedá takhle dávat univerzální rady, není pravda jak se říká že všichni muži jsou stejní, nejsou

Ale proč? Vždyť Ty se musíš v každý chvíli svýho života rozhodnout, že chceš být šťastná, že chceš, aby šťastný byl i tvůj partner (většinou ho spíš jen podezírám ). Tak s čím nesouhlasíš. To by mě fakt zajímalo.

Romísek
No prostě to přísloví podle mě není pravdivé,nic víc.Já mám prostě jiné zkušenostiJá chci být šťastná a vždy ve vztahu chtěla,chtěla jsem aby byl šťastný i můj protějšekale i tak to bylo jinak,proto nesouhlasímMluvím o tom přísloví všeobecně.

Zanet96
Já Ti věřím, ale stejně si stále tvrdošíjně myslím, že člověk se musí opravdu upřímně podívat do svého srdce. Je možné, že si nesu stíny minulosti (rodiny, ve které jsem byla vychovaná), stíny předsudků, stíny strachu, ...

Promiň,nic mi do toho není,ale ty jsi v nějaké sektě či věřící?