Dokáže kamarádství přečkat různé životní etapy?

Tak jsem se rozhodla nakonec založit téma Měla jsem kamarádku od střední školy. Trávily jsme spolu spoustu času, respektive spolu byly neustále a rozuměly si. Známe se pomalu 10 let a nikdy jsem na ni nedala dopustit. Za celou tu dobu jsem věděla, že ni mohu 100% spolehnout, ale časem se názory měnily a některé věci mi připadaly trapné. Jednou větší krizi jsme překonaly tím, že jsme se delší dobu nevídaly a potom jsme si opět samy napsaly že nás vše moc mrzí a vše bylo ok. Cca před půl rokem jsme se nějak začaly hádat, já cítila, že to není co to bývalo, ona byla také odměřená, dávala rači přednost ostatním atd. Snažila jsem se dělat že nic, vše urovnávat. Před několika měsíci však vše skončilo úplně. Začaly se objevovat narážky, že mám zas nové to a to, že si žiji asi dost dobře. Na vše, o čem jsem si chtěla promluvit jsem slyšela, prosímtě, dyť máš všechno. Nevede se mi špatně, mám školu, vše bez problémů, nestrádám, mám partnera. Ona si však dle mého názoru může za věci sama, nechce hledat práci, an školu kašle a nemůže najít přítele. Já jsem taky období ve vztahu neměla růžové, a když jsem se svěřovala, slyšela jsem jen nech ho být, je to blbec, stejně si furt stežuješ. Přitom jsem denodenně slyšela stěžování od ní, ale nevadilo mi to. Brala jsem to jako problém o kterým si ráda promluvím. No nakonec to dovršilo tak, že začala být tak neskutečně hnusná, až sprostá, že jsem to nevydržela, prostě jsme kontakt ukončily. Je to divné, když je člověk zvyklý pořád si psát. Cítim se docela sama a postupem času zjišťuju, že snad není nikdo, komu byhc mohla důvěřovat. Byla jsme zvyklá říkat své problémy a co mě trápí, ale asi to není dobré. Pořád v sobě cítím zášť vůči ní, skoro až nenávist po tom všem, že se dokázala chovat takhle a takhle hrubě urazit... kor když člověk ví, že se kolikrát držel aby nevpálil do očí, že si za věci může sama, ale snažila jsem se podpořit. Když člověk tak popřemýšlí, většinou si rozumí s lidmi, kteří prožívají něco podobného co on. Jakmile se životní styly liší,je to kámen úrazu. Jeden závdidí druhému to co sám nemá, připadá mu, že druhý si stěžuje an maličkosti, on má zas pocit že není vyslyšený. Je to všude kolem mě, kamarádka takto přišla o přítelkyni tím, že si našla dlouholetý vztah a ona přítelkyně měla prostě na chlapi smůlu a první vztah ji hodně ublížil a bác, rázem se názory obou úplně lišily, neměly si co říct a postupně to vyšumělo. Jaký na to máte názor? Vydrželo někomu přátelství, kdy byste byly v častém kontaktu i přes to, že každá zažíváte jinou životní etapu?

Nympha

za mě NE! Taky jsem měla kamarádku 8let... pak mě pomlouvala za zády, dělala mi spoustu věcí naschvál, srážela mi sebevědomí a nedokázala překousnout moje úspěchy... bylo na čase pohnout se dál...

JitkaC2

Reaguji na Nympha: Mám ten samý pocit ... to má hledat člověk stále nové přátele? a kde pořád proboha?

Nympha

Cituji JitkaC2: to má hledat člověk stále nové přátele

Já hledala, nenašla... starou nej. kámošku mi nikdo nenahradil... občas se cítím šíleně sama... ale lepší než si hrát hada na hrudi

haushinka

podle mě toho kamarádství může přečkat hodně, ale strašně moc záleží na člověku.

měla jsem nejlepší kamarádku přes 12 let, odstěhovala se na byt do vedlejšího města, začala být velice "samostatná" (přitom bez rodičů by neměla ani na zařízení bytu a na nájem), třičtvrtě roku po přestěhování bylo všechno OK, ale zničehonic, ze dne na den přerušila kontakt, prý už to nikdy nebude takové jako dřív, protože jsme se moc nevídaly a ona prohloubila kamarádské vztahy se svými kolegyněmi nestála jsem jí ani za to, aby se se mnou sešla osobně, lhala mi, vymlouvala se, byla to nechutná fraška. navíc byla odporná na své rodiče, kteří si to absolutně nezaslouží, po tom všem, co pro ni udělali.

první měsíc jsem kvůli tomu brečela každý den, ono je docela zdrcující, když najednou nemám nikoho a opustí mě člověk, který o mně 12 let věděl úplně všechno.
jsem OT, pardon

JitkaC2

Cituji haushinka: ono je docela zdrcující, když najednou nemám nikoho a opustí mě člověk, který o mně 12 let věděl úplně všechno.

Tohle naprosto chápu ... sama jsme byla zvyklá se svěřit naprosto s čímkoliv, chlapi an tohle nejsou. Navíc když to vidím, tak fakt fér lidí je opravdu málo. Někdy si říkám, že byhc měla raději kamarády chlapy, jenže ti zas vidí seznámení jako rande a snaží se dostat do postele ... já už fakt nevím já jsem zrovna typ co an sebe řekne cokoliv když někomu věří a přijde mi, že to potřebuju. Nevím, jak se naučim nechat si své soukromí a pocity jen pro sebe ...

JitkaC2

Reaguji na Nympha: A jak trávíš volný čas, když zrovna nejsi s patnerem? Své problémy řešíš s ním, či raději už s nikým?

Nympha

Cituji JitkaC2: ono je docela zdrcující, když najednou nemám nikoho a opustí mě člověk, který o mně 12 let věděl úplně všechno.

absolutní pravda...
Reaguji na JitkaC2:
Koukám, že všechny tyhle příběhy jsou skoro stejné...
ale co s tím nadělat, začít budovat jinde nebo si otevřeně promluvit se stávající kamarádkou a doufat v nápravu (ach naivní)... ale jinak to snad ani nejde...
Já se naučila být sama sobě nejlepší kamarádkou...

Nympha

Cituji JitkaC2: A jak trávíš volný čas

se spolužáky, se sourozencem, mámou... mám 2lepší kamarádky... hodně dobré, ale držím si maličký odstup... přece jen, nechci aby se historie opakovala

Janissinka

Já jsem měla 3 kamarádky ze ZŠ...postupem času jsme se nějak odcizily...repektive z dvou se staly opravdu narušené osoby..s tou 3. se scházím..ale ne moc často...
pak na střední jsem měla nej kamarádku, fakt supr, ale mojí blbostí jsem o ní přišla..hrál v tom roli kluk...teď co jsem ze střední, tak se hodně přátelím s jednou taky z gymplu..je úspěšnější než já..při škole má práci, supr přítele, jezdí na dovči a tak..ale nikdy v životě jsem jí to nezáviděla...neměla jsem proč..je mi s ní fajn...skvěle se bavíme...
je to prostě o tom člověku...ten člověk už je od přírody závistivý, jen si toho ten druhý do určité doby nevšímá...

P.S. není dobrý se kamarádit s holkou co má šíleně nízké sebevědomí...

Nympha

Cituji Janissinka: není dobrý se kamarádit s holkou co má šíleně nízké sebevědomí

AMEN!
Ta jedna z mých kamarádek má hodně nízké sebevědomí... a já jí mám ráda, ale naše debaty se točí jen okolo jejich problémů... na moje nepřijde rada, a to bych nutně potřebovala pomoci..
Hold já si za to můžu, když se na začátku formovalo postavení v našem kamarádství tak já jsem se chopila pozice té úspěšné, sebevědomé a bez problémů...

JitkaC2

Cituji Nympha: nechci aby se historie opakovala

Spíš mi připadá, že každý zná každého v menších městech. Člověk něco poví naprosto nevinně bez zájmu někomu ublížit, milion lidí si k tomu přidá, a jede to opět zpátky jako kolotoč, kdy si lidi vzájemně něco vyčítaji, pomlouvaji, hádky... ale to je asi i mezi partnery, někdy z podobného důvodu. Jen si to teď nějak neumím představit kamarádky mám, ale nejsme s nimi tolik v kontaktu, každá studujeme jinde a je problém se sejít a mít čas na to si něco říct. Navíc je toho po té době tolik, že druhý nikdy nepochopí jak to vlastně je, jen se tak zmíní že se má celkem dobře atd atd. Asi to chce zvyk a hlavně zvyk být sám ale fakt si to představit neumím

JitkaC2

cvik a zvyk jsem chtěla říct

Emma_Belle

Za mě bohužel také ne já to měla skoro opačně než ty - já byla ta průbojnější, která ji vytáhla ven, plánovala program, ona se o mě mohla vždycky opřít - ona byla lepší ve škole a byla můj tahoun, měla hodně pevné (až přehnané - maminčákovské) rodinné zázemí (což já ne, ale ve zlém jsem jí to nezáviděla, ptz jsem s jejími rodiči vycházela moc dobře) - sice jsme měly malinko jiné názory, ale mohla jsem jí říct i tajnosti, ptz jsem si myslela že by je nikdy neřekla nikomu třetímu - i když spolehnout v průseru bych se na ni nemohla asi.
Byly jsme nejlepší přítelkyně od střední školy tzn. do minulého roku 7 let. Pak jsme jely ještě s jednou spolužačkou na brigádu do zahraničí do hotelu - tam na mě ta třetí začala zbrojit, dělat mi naschvály, ač já silná osobnost, jsem tam v práci kvůli ní kolikrát brečela - prostě kr.áva na entou, navíc manipulátorka a lhářka - a ta moje nejlepší kamarádka se mě ani jednou nezastala, ani mi v ničem nepomohla - byla jsem jí dobrá jen na půjčování notebooku - a když jsem se několikrát vytočila a řekla jí to, stěžovala si přes skype matince, která mě pak pomlouvala v celé škole (dělá u nás uklizečku). Já vím že nemám jednoduchou povahu, ale potřebovala jsem, aby mě kamarádka podržela a ne začala držet s tou třetí manipulátorkou - jako by těch 7 let neexistovalo. Teď je to ve fázi úplného rozkladu, zůstaly jsme spolužačky, to je vše - strašně mě to po návratu do ČR trápilo a mrzelo - snažila jsem se to dát do kupy, ale ona neměla zájem, měla ,,NOVOU" kamarádku, která ji jen oblbuje a využívá. Dneska jsem s tím srovnaná, jen mě trápí, aby neprobíraly to, co jsem bývalé kamarádce řekla jako tajemství, protože jsem udělala pár kopanců, které by mě mohly poškodit

Amnesia

mám jednu "novější", už 4 roky a myslím, že náš vztah je čím dál lepší, žijem spolu, vidíme se snad každý den, máme stejně staré děti, jezdíme společně na dovolené jak s chlapama, tak bez chlapů...jenže ona je teď těhotná a za měsíc rodí - já bud u porodu, ale bojím se trošku toho potom, ale snad to zvládnem, myslím, že dítko je pro mě daleko lepší než její věčný migrény ale i s těma migrénama ji miluju takže já věřím, že to dáme, pojí nás toho daleko víc, než si sem schopna uvědomit