Dítě nebo potrat?

Reaguji na Laky:
Jasně,že jinak se věc posuzuje pohledem náctileté,dvacetileté,bezdětné a podobně.Co stupeň vývoje,to názor

Naprosto s Tebou souhlasím.

Zdá se mi, že bezdětné tu prosazují - miminko nechat. Když jsem neměla dítě, tak jsem si nedokázala představit, co obnáší starost o dítě. Byla jsem tak trochu naivní...z TV mě masírovali usměvavým miminkem, co není nikdy nemocné. Neuměla jsem si představit, co vše je potřeba koupit, zařídit. Kolik je to starostí toho drobečka vychovat. Syna miluji, ale netvrdím slepě, že jeho výchova byla vždy jen radost...

Dítě se mi narodilo do plné rodiny, manžel pomáhal...a přesto to nebylo jednoduché. Ale byli jsme na to dva. Potom jsme se rozvedli a já zůstala sama, na tříletého syna...a najednou jsem viděla rozdíl. Jsem zabezpečená, mám barák, peníze vydělám...ale jsem na vše sama. Rodiče nechci zatěžovat - vnímám život stejně jako Laky (a i já nebudu hlídací babička na každý víkend, to vím už dnes). Za těch několik let jsem měla 3 partnery. Dokázali si najít cestu k synovi, byli to dobří parťáci, ale ten vztah už je jiný...s dítětem je složitější a to mi je 34 let, ne o deset méně.

Za sebe bych šla na potrat! Život nabízí tolik možností, jak ho prožít, co vše zažít...a dítětem si ho fakt neskutečně zkomplikuješ. Dítě je radost, ale je mnoho radostí na světě. Zkus život, zkus chodit do práce, zařiď si bydlení, cestuj...dítě je vyvrcholení života, ne jeho start a pak řešit, jak se dalších 20 let prokousávat nelehkým životem.

Někdo na potratě byl a dítě se mu nedaří...ten má názor. Kamarádka byla na potratě a má dítě. Odpůrce potratů bude moralizovat...

Nejsi samostatná, nejsi soběstačná a z sociálních dávek život neplánuj.

Reaguji na maky29: Ty děláš, jak by to miminko, co v sobě nosí, byl nějaký hadr na podlahu, který může v klidu vyhodit. Žádná úcta k životu.

Je to taky živá bytost, která se už vyvíjí. Nechápu takové názory, jaký máš třeba ty. Sama mám dítě a nedovedu si představit, že bych ji zabila, když byla ještě v bříšku.

Jsem zvědavá, zda autorka napíše, jak se rozhodla.

Reaguji na maky29: Naprostý souhlas... Ač mám děti ráda a ač jako dvaadvacetiletá (tudíž nezkušená a naivní), tak si dovedu představit, co to všechno obnáší a jaká by to byla pro Kaczku v téhle situaci obrovská zátěž a pro mě osobně (otevřeně a holt sobecky) "zbytečná" komplikace...

Reaguji na aurecon:

Jak říkám...co člověk to jiný názor.

Můj názor je ten, jít na potrat v situaci, v které se nachází zakladatelka tématu...nemá práci, nemá bydlení, byla by závislá na rodičích, s otcem dítěte netvoří pár, byla by na vše sama.

Vyjádřila jsem tu svůj názor, podložený zkušeností a pohledem na život, který dnes není jednoduchý a z něčeho se prostě žít musí...a uživit, ošatit, dopřát kroužky a dovolené miminku.

Tebe řadím mezi fanatiky a moralisty....nevím, kde jsi vyčetla, že nemám úctu k životu. Právě proto, že si uvědomu, že miminko není hadr na podlahu, že za něj bude mít zodpovědnost mnoho let, tak by bylo moudré ho přivést na svět až v době, kdy je člověk "zralý". Tzn. soběstačný.

Netřeba tu psát, že je to rozhodnutí velmi těžké, psychicky náročné a že pravděpodobně bude mít zakladatelka celoživotní myšlenky na nenarozené dítě....nestavějme tuto diskusi na tuto primitivní úroveň, která je jasná naprosto všem.

Reaguji na maky29:

Reaguji na aurecon:

Píšeš, že své dítě bys takto nikdy nezabila, když bylo v břiše....jenže Tvůj názor je ovlivněn vztahem, který jste si s dítětem vytvořili. Znáš jeho smích, pohled, znáš strach o něj, cítíš lásku... Tak to mám i já a taky si nedokážu představit, že bych syna neměla.

Jenže zakladatelka vnímá své dítě jako "něco" v břiše. Uvědomuje si (stejně jako my všichni), že je to živý tvor, který má právo na život. Jenže je plná otázek...a v tomto stádiu těhotenství ještě o citových vazbách k dítěti nelze hovořit (jedná-li se o nechtěné těhotenství).

Myslím si, že ať to každý vnímá jak chce...jako vraždu nenarozeného nebo jako umrtvení zárodku...tak jedno je jasné. Každá máme právo na svůj život. A neseme si zodpovědnost za své rozhodnutí.

Můžeme jen poradit zkušenosti...

Reaguji na maky29: Já jsem otěhotněla taky neplánovaně a chtěla jsem mít dítě až za pár let. Ale hned, jak jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem se o to miminko v břiše začala bát a děsila jsem se např. přirozeného potratu.

Takže můj názor není ovlivněn tím, že již dítě mám. Jelikož takový názor jsem měla již v těhotenství.

Taky si nemyslím, že zakladatelka bude bez peněz, protože bude přece dostávat 7600 minimálně (pokud se nic nezmění) plus nějaké ty dávky apod. Navíc alimenty od otce dítěte.

Je plno lidí, kteří musí taky vyžít jen z mateřské a nedělají z toho tak neřešitelný problém, jako některé tady. Však ta mateřská se už blíží minimální mzdě a za ní pracuje mnoho lidí. My nemáme o moc víc a taky v pohodě žijeme.

silná slova jen proto,že má opačný názor!

Můžeš a nemusíš,jde o to,jak si vše zařídíš,kolem to vidím,jde to a to i tak,že nemáš plnohodnotné zázemí,ale je to ze začátku dost těžké,nepopírám že není.

Snažím se pochopit ty Vaše negativa a hledání jen špatných věci na tom,že by si slečna dítě nechala,podle Vás(většiny) by si automaticky zničila život.Což dle mého názoru není tak jednoznačné.
Jak říkám,snařím se na to koukat i z druhé strany a svým způsobem "chápu"(snažím se chápat) některé argumetny proč ne,ač já stojím na straně s názorem opačným.Je to těžká situace

Reaguji na Zanet96:

Pokud mi aurecon napíše toto:............. Ty děláš, jak by to miminko, co v sobě nosí, byl nějaký hadr na podlahu, který může v klidu vyhodit. Žádná úcta k životu..........na základě mého příspěvku, napíše, že nemám úvtu k životu, tak je fanatik. Není to o opačném názoru.

Moje rada
Nejdřív si musíš promluvit s "přítelem", ty sama jsi si těhotenství nezpůsobila a je důležité, jak se k tomu postaví i on. Pokud se shodnete, jdi na potrat. Dát dítě k adopci je blbost, jak je tu psáno, zatím k němu nic necítíš, sama si nedokážu dobře představit, že bych si každý den v budoucnu vyčítala, že kvůli nevyřešenému zázemí (peníze, práce...) jsem tohle udělala a bude to jěště težší, pokud pak budeš mít plánované dítě.
Pokud si děcko necháš s vědomím, že tě otec nepodpoří, čeká tě opravdu těžký život, nenaplněný tvými plány, to malé budeš samozřejmě milovat nadevše, ale na úkor sebe. A pokud v dohledné době nepotkáš zajištěného prince na bílém koni, čeká tě budoucnost plná starostí, která se ovšem dá zvládnout.
Nechci nijak strašit, je to můj názor a to pouze pro zakladatelku tématu,
Ale život je v dnešní době o financích, tedy pokud se člověk neuchýlí k nějaké náboženské komunitě viz. Hare Krišna

Mám dvě děti,s prvním jsem byla několik let sama a šlo to zvládnout!Netvrdím,že to bylo vždy jednoduché,ale stačil pak úsměv toho prcka a věděla jsem,že jsem se rozhodla spravně.Za mě rozhodně potrat ne.

Je vidět, že i zdravotnicky vzdělaný člověk je schopen napsat neskutečné bláboly.
Velmi souhlasím s demonem a Zanet96
Kaczko, jen chci říct, že se nakonec stejně budeš muset rozhodnout sama.
Rozhodnutí nebude jednoduché, ale jistě je lepší dítě porodit a po té se rozhodnout, zda ho nabídnout k adopci, nebo si jej nechat. Potrat by tě mohl pronásledovat celý život a také je dost možné, že už by jsi nemusela otěhotnět.
I s těmito možnostmi je třeba počítat.
Přeju Ti, aby jsi se rozhodla správně.

Sama děti ještě nemám, je mi 24. Co vím je to, že bych dítě nedala nikdy k adopci, pokud bych ho donosila a porodila, už bych se ho nevzdala. Celý život by mě to pronásledovalo a to rozhodně mnohem víc, než potrat na začátku těhotenství...
Jak tu radí i někteří ostatní, prober situaci s expřítelem, rodiči a pak se rozhodni. Pokud ti obě strany budou ochotni pomoci, dítko bych si nechala.
Přeji ti hodně sil a určitě nám dej vědět, jak jsi se rozhodla

Fajn,pokud ho porodí,tak už si ho nechá.Rozhodně by jí případná adopce asi strašila daleko víc,než půlhodinová narkoza a zrušení buněk při přerušení těhotenství.

Nehledě na to,že potrat není vražda...jsme v ČR a ne v Polsku jen tak pro připomínku.

v 24 bych šla na potrat, mě kdyby se to stalo teď (29 let) už bych nešla, ale v těch 24 jo... máš před sebou ještě mnoho a možná by to chtělo získat po škole nějakou praxi v zaměstnání , trochu se rozkoukat, zařídit vše důležité...s dítětem to budeš mít hodně komplikované...