Dítě nebo potrat?

To je pravda,ale to není už snad ani o vztahu.Máme doma skoro dvacetiletého syna,ač bych pro něho udělala první poslední,tak bych ale nezkousla,kdyby si chtěl nastěhovat těhotnou slečnu.Vím,že kdyby byl dcera,tak je to jiné,ale ani tak bych to nedala.Po celoživotním starání se o něho myslím,že i já s manželem bychom měli právo na klid a pohodu bez malého dítěte.
Nevím,zda to přesně chápeš,ale dospělé dítě po škole by si mělo zařídit svůj život a ne se se svým problémem pověsit opět na krk rodičům.I když vám náctiletým připadáme jako rodiče staří,tak kupodivu i my máme nárok na život a ne pečovat o vnoučata.

S tímto naprosto souhlasím, ideální podmínky snad nejsou nikdy, a i když nastanou, může se cokoliv přihodit a všechno je den ze dne jinak...

Ohledně bydlení nevím, neznáme poměry u Kaczky.
Já jsem měla mimčo na škole (nikdy jsem toho nelitovala), ale bydlet u rodičů nepřipadalo v úvahu, i když vycházíme výborně.Naši měli (a mají) 2+1 a já mám o deset let mladší sestru, neumím si představit, jak bych byla v jednom pokoji já, pubertální sestra a miminko.Třeba je to u Kaczenky podobně a ví, že se domů prostě nevměstná.
Tady si myslím, že bude klíčové jestli (a jak) jí pomůže expřítel.Třeba jí bydlení, ať už u sebe nebo pronájem, nabídne.Pak by to zase byla jiná situace..

Já tě chápu, Laky, jen mi přijde škoda jít na potrat jen proto, že je dospělá a neměla by otravovat rodiče... Prostě mi to přijde škoda a tak se snažím zamyslet nad tím, jak to zvládnout a vyřešit to...jestli by se to nedalo nějak zařídit.

Určitě, to je také důležité...

Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody...
JE to tu tak půl na půl - dítě si nechat, litovala bys a dítě si nenechat, litovala bys...

Laky, většinou s tebou souhlasím, ale kdybys měla dceru, která by se ocitla těhotná bez chlapa před tvými dveřmi, tak bys jí přece neposlala na potrat a potom at přijde,ne?
Já ti rozumím, že rodiče mají po výchově svých dětí právo zase si užívat, ale radši bych se nějak omezila a dceři pomohla...

Laky, ty máš ve všem tak radikální názory. Nic není bílý a ani černý. Třeba by její rodiče vnoučka přijali a byli rádi, že ho mají. Já znám i toové případy.Proč každého soudit podle sebe?

Ano,stojím nohama na zemi ve svém věku už na tom asi i nárok.Jasně,že pokud Kaczky mamka touží po vnoučatech a nemá už zájem žít svůj život,tak je to v pořádku.

Věř mi,že bych si ani dceru nenastěhovala domů zpět a to ani s nebo bez dítěte.
Je to zřejmě sobecké,ale je mi 42 let...kolik si myslíš,že ještě zbývá času na život...na život ne na krmení holubů v parku. Proto píšu,že dospělé dítě po škole ať si zařídí svůj vlastní život.Můžu poradit,říct svůj názor,dítě ho nemusí respektovat,ale já nemám povinost se o dospělé a svéprávné dítě starat.
Možná většina nepochopí,co tímto myslím,možná to pochopíte časem.
Taky jsem byla ve věku,kdy jsme měli synka malého a babičky nikde.Jasně,moje mamka byla mladá a tchýně ...no bez komentáře.Dnes už chápu,že dítě jsem si pořídila já pro sebe a ne pro to,abych ho strkala na víkend k babičkám.
Prostě člověk má mít dítě až když se o něj dokáže samostatně postarat

Každá ať si to vyřeší sama za sebe,ať si uvědomí všechna pro a proti.

Já bych si ho nechala. To miminko za to přece nemůže a už taky nejsi žádná mladice. Už jsi 6 let plnoletá a doufám, že i rozumná, tak bych na tvém místě potrat zavrhla.

Já měla dítě ve 22 a je to moje zlatíčko. Peníze určitě taky budou. Něco od tvého bývalého přítele a pak budeš mít normálně 7600 do 21 měsíců, pak 3800 (teda pokud neschválí žádné změny).

Navíc potratu bys mohla dost litovat. Čtu o tom dnes a denně, že ženy si pak potrat vyčítají a představují si, jak by jejich dítě vypadalo apod. Navíc některé pak už vůbec nemohou otěhotnět.

Takže za mě, dítě si nech.

Ano, to je přesně ono.
No, Laky, jen aby jednou nepřišel tvůj syn až budeš ve stáří nemocná a neřekl ti: Sorry, mami, já ti nepomůžu, není to moje povinnost. Asi by tě mrzelo, že?

Každý občas potřebuje pomoc.
Já jsem zvyklá na to, že si v rodině pomáháme, není to naše povinnost, ale děláme to proto, že máte toho druhého rádi. Ale jak říkám, já bych svojí rodinu neměnila, ale je jasné, že ne vždy to tak jde. Nevím, jak to má Kaczka. Ale je to jen dočasné, od 2 let dítěte už bude moct pracovat. Co jsou 2 roky nějakých omezení? Vždyť to je jen přechodné... Není lepší to zkusit nějak dočasně vyřešit? Stejně všechno přebalování, koupání, uspávání, noční vstávání atd. bude na Kacze...ale rodiče můžou občas na 2 hodiny malýho pohlídat...to snad není taková oběť. Dál si mohou žít svůj život, o víkendech jezdit na výlety, večer chodit do divadla...

To je sice pravda, pracovat může i dřív, ale bude určitě potřebovat hlídání, protože jesle nesežene a pokud ano, dá za ně měsíční plat.Proto by asi bylo dobré probrat eventuální pomoc i s rodiči, většina rodičů by i ráda pomohla, ale pracují, tudíž tu možnost prostě nemají.
Určitě se vše dá zvládnout, ale Kaczenka bude potřebovat pomoc jak od rodičů tak od expřítele.

Já potraty neodsuzuju, rozhodně je to lepší než své dítě pak nemilovat nebo mu nemoci dát to, co bych pro něj chtěla.
V tomto případě fakt nevím, já bych si ve 24 asi mimčo už nechala, zvlášť pokud bych už školu dodělávala. Nebála bych se ani požádat o pomoc rodiče, protože vím, že mě mají rádi i přes blbosti, co jsem někdy v životě udělala a v téhle situaci by se mi taky snažili pomoct. Nejde přece o to nastěhovat se jim hned do bytu a využívat je... Já myslím, že spousta rodičů ráda svému dítěti pomůže.
Tvůj ex, jak píšeš, je tvůj kamarád, myslím, že by sis s ním o tom měla promluvit, o to, jestli by se chtěl o vaše miminko taky starat nebo ne... Třeba by ho chtěl, neříkám, že by ses měla řídit podle chlapa, ale věděla bys, že budeš mít alespoň jeho finanční podporu
Tohle rozhodování vůbec není jednoduché a potrat může znamenat i spoustu komplikací do budoucna.

A mimochodem, kdybych měla mít takovou mamču jako je Laky, tak bych se bála jít domů s čímkoli. Moje mamka je taky přísná, ale nikdy by mě nevyhodila ven a neřekla by, že má právo žít si svůj vlastní život, pořídila si nás všechny, všechny nás miluje a vždycky se o nás maximálně starala, a i když nás vychovávala k samostatnosti, tak vím, že nám pomůže, kdykoliv to budeme potřebovat...Taky mám ještě 8 letou sestru, mamce je 43 a říká, že teprve teď si život pořádně užívá, protože už je zajištěná a neobrací každou korunu jako když jsem byla malá já, nebo brácha, a že jí nevadí, že nemá všechen čas jen a jen pro sebe...to tak OT.

Ty to neskutečně dramatizuješ
Nemám dceru,jen se ptala zakladatelka diskuze na názor.Je to její život a zničí si start sama,pokud těhotenství nezruší.A znova říkám,že je to jen její věc.

Tvoje reakce jsou stylem...kdyby nebyly rybníky,byly by ryby v prde...li.

Jasně,že jinak se věc posuzuje pohledem náctileté,dvacetileté,bezdětné a podobně.Co stupeň vývoje,to názor

Přeháníš to ty, Patty má pravdu.

Kaczko, nedokážu poradit, podle toho, co jsi napsala bych byla pro potrat, ale jak už tu bylo zmíněno, nejsi už tak mladá na dítě a až ho jednou budeš chtít, nemusí se už zadařit...

Já si myslím, že Laky je zkušená ženská, která už leccos zažila, tudíž realistka a (pro některé) pesimista.Naopak Patty to vidí všechno moc idealisticky a trochu (nemyslím ve zlém) nezkušeně, protože mít dítě a představovat si jaké to je ho mít, jsou dvě diametrálně odlišné věci.
Kaczka je evidentně rozumná žena a nepochybuju, že bude i dobrá máma, pokud se pro malé rozhodne.

Za mě: Dítě bych si nechala.

Nejsem proti potratům a myslím si, že ať udělá zakladatelka cokoli, je to jen její osobní věc a má na to právo. Taky si myslím, že si rozhodně "nezkazí" život, když si dítě nechá a ani v případě, když půjde na potrat.

Ale já bych si ho v její situaci nechala. Jelikož jsem stejně stará, tak vím, že já bych se fakt bála toho, že teď půjdu na potrat a za dva roky dítě budu chtít, ale ono to nepůjde. Nehledě na to, že si myslím, že když už ho porodí, bude šťastná, že ho má. Má kamarádka porodila v 16, všichni jí vyčítali, že si dítě nechala a dneska má 8 letou nádhernou dceru, kterou by nikdy za nic nevyměnila. Měla to fakt těžké, ale zvládla to a vím, že nikdy nelitovala. Partnera našla i s mimčem /"otec" dítěte se k němu nehlásí, ale alimenty platí/. V tom bych takový problém neviděla...Problémem budou peníze. Proto to chce domluvit se s ex přítelem. Mohl by tě podpořit, mohli by jste eventuelně bydlet spolu /dokud se tvá situace nezlepší/ a starat se o dítě. Rodiče by mohli za čas až nastoupíš do práce pomoci s hlídáním. Naši by tedy hlídali mooooc rádi, i přestože mají svůj život, rodina je pro ně na prvním místě, stejně jako pro mě.

Přeji ti, aby jsi se rozhodla správně, ať už to bude jakokoliv, hlavně aby jsi byla potom šťastná.

Přesně tak,stále budou nějaká proti..V něčem tak důležitém nemůže nikdo radit,je jen na té ženě jak se rozhodne.

Reaguji na Kaczka:
Víš co,musíš si uvědomit,že potratem můžeš totálně své tělo( i dušičku) zničit a už dítě nikdy mít nemusíšstává se to-bohužel.Je to riziko.
Osobně nejsem pro potraty(většinou nechápu,proč ti dva nedělají vše proto,aby se těhotenství vyhnuli,je přece jak!) i když se snažím ženskou,která se dobrovolně vzdá človíčka uvnitř sebe pochopit....ale-život mu pak naříkáním ,že se měla rozhodnout jinak nevrátí
Kamarádka toto řešila,šla na potrat a dodnes toho lituje a fňuká,neumím jí politovat

Nemůže Tě nikdo soudit a nikdo říkat(rozhodovat o životě tvého dítěte),co je nejlepší,ty sama se musíš rozhodnout a je to evidentně pro tebe těžké.Každopádně ať se rozhodneš tak či tak,držím palce,abys jednou nelitovala a byla šťastná.