Dítě nebo potrat?

Reaguji na aurecon:
Asi tak.Já měla první dítě v necelých 22 letech, druhé v 25 letech..Děti byly obě chtěné.Nelituji, že jsem je měla takto v dnešní době relativně brzy, když je ted trend spíše mít první dítě ve 30 letech.Užívám si toho, že jsem mladá maminka, nechtěla bych rodit třeba ve 40 letech.Taky kolem sebe bohužel vidím, jaké mají holky problémy, když začnou od 30 výše.Skoro každá musí na plodovou vodu, mají rizikové těhotenství, nebo vůbec nemohou otěhotnět.Jedna moje známá prodělala v 17 potrat, dnes nemůže normálně otěhotnět.Zkouší umělé oplodnění, nedaří se...je to smutné.

Ono hlavně je i zlá otázka - nejde o potrat,ale o interupci a v tom je hodně velký rozdíl.

Každopádně, ať to někteří, nekteré berete tak i tak, tak stejně si to musí rozhodnout zakladatelka diskuze s ex přítelem.

Pokud dítě chce, tak si ho nechá přes všechno to negativum, co psala. Pokud ho nechce, tak si ho nenechá.

Já ji jen přeji, aby se rozhodla tak, aby jednou opravdu nelitovala toho, co se stalo....

A jinak Laky sice má rázné názory,ale u nich doma to tak funguje, tak prostě to tak má. Někdy si říkám, že kdyby bylo takových Laky více, tak možná by ty děcka nebyla tak drzá, jako jsou...

Však si vzpomeňte, těm co je kolem 30 let a více, jak jsme se chovali my ke starším lidem a co se děje teď

Potrat žádná vražda není! A to z žádného aspektu. Dítě se stává člověkem až po narození. Je to drsné, ale je to tak. Před porodem je to plod pouze shluk buněk. A to tvrdím i ze svého titulu zdravotnicky vzdělaného člověka.

Z tvého příspěvku a žádostí o názory mi trošilinku přijdeš, že se na dítě ještě necítíš... Ani se Ti nedivím, jsi mladá slečna a máš před sebou právě osudovou lásku, práci a až se budeš cítit zabezpečená, zvažovala bych dítě.

Je to těžké a smutné téma. Co se týče adopce, přijde mi to psychicky horší než potrat. Proto jsem pro potrat... Znám spoustu holek, které potratily a dostaly se z toho relativně v pohodě... Držím Ti moc moc moc palce, ať učiníš jakékoliv rozhodnutí

Je to tvrdé, ale jsem pro potrat. Nikdo nebude žít Tvůj život, Tvé trápení. Ano, s dětmi jsou i radosti, ale při probdělých nocích, kterých bude bezpočet, si uvědomíš, jak by to bylo pěkné mít vedle sebe oporu. Přijdou i jiné těžké chvíle, kdy budeš na každé rozhodnutí sama. Vím, muži odcházejí od rodiny, když jsou děti malé a matky se taky musí vyrovnat s nastalou situací. Ovšem Ty by ses do ní dostávala zcela vědomě, na základě svého rozhodnutí. Nedělej to. Přesto se budeš muset vyrovnat s tím, že i po letech, kdy už budeš mít partnera a dětičky, si budeš připomínat, kolik by Tvému dítku bylo.
Držím Ti palce, ať bude Tvé rozhodnutí jakékoliv.

Reaguji na Jana x: Co to je za blbost? Když se někomu narodí dítě předčasně třeba ve 30. týdnu, tak pak už to je člověk a když je nějaká těhotná ve 30. týdnu, ale ještě ho neporodí, tak ještě to člověk není?

jo to je těžká volba a leží jen na tobě.,Je to zkouška .Rozhodni se správně, protože podle té volby se bude také dále ubírat tvůj život. Když to vezmu , že by jsi měla jít na potrat jen z těch důvodů které zde uvádíš, nemáš partnera , zázemí atd . nejsou to zas tak vážné důvody proč bys měla i když ti připadá , že jsi v koncích . To vše se dá zvládnout pokud budeš chtít. Určitě jsi neotěhotněla náhodou, náhody neexistují. Budeš s tím žít už navždy to mi věř.

Já ti to řeknu takhle , já jsem na potrat šla a nemusela jsem , měla jsem partnera i peníze , přesto jsem to udělala protože mi nepřipadala na druhé dítě vhodná doba.( jak sobecké) chtěla jsem kariéru, cestovat , pohodlí ..... ač jsem si ho dovolit mohla. No dnes bych si přála druhé a nejde to ,neříkám, že to nejde z tohoto důvodu , ale ta možnost tu je . Mohla by jsi jednoho dne litovat svého rozhodnutí, které nevezmeš už nikdy zpátky. Ve 20 ti se na to díváš jinak , ale za 10 - 15 let to budeš cítit úplně jinak .Čas , ale nejde vrátit !! Dítě je dar a kord v dnešní době . Mám kolem sebe spoutu usoužených kamarádek , kteří to štěstí nemají.
Ale rozhodnutí je samozřejmě jen a jen na tobě nikdo tě za to neodsoudí.ať se rozhodneš tak nebo tak , bude to tvá volba.

myslím, že tak to nemusí být . Jednou jsi nahoře jednou zas dole nic není definitivní a navíc miminko není potíž , ale radost. Může si časem najít dobrého partnera , který přijme dítě za své i takový chlapi ještě existují.Já bych tomu nechala volný průběh a zas tak to nehrotila. Život je neustálá změna.Proč se zabývat budoucností??

Možno áno, ale ako "zničenie života" by to brala pár rokov (ak vôbec). No je tu aj možnosť, že v opačnom prípade by mala zničený celý život výčitkami a ľutovaním, že na interupciu šla, čo je podľa mňa dosť pravdepodobné. Už len preto, že túto dilemu vôbec rieši a automaticky nevylučuje možnosť nechať si dieťa. Možno by to bolo iné,keby vedela, že dieťa v žiadnom prípade nechce, že je uzrozumená s možnými následkami atd. Keď váha a nevie čo robiť teraz, tak by som sa stavila že v prípade interupcie sa výčitky dostavia aj neskôr a bude jej to ľúto. Inak súhlas s Patty, vystihla si to presne.

Nepřipadá ti hrozný?Ve 24 letech by byla svobodnou matkou dítěte,jehož otce měla prakticky jako kámoše na úžasný sex,ale bylo jí jasné,že s ním nechce žít.Stala se nehoda a má za ní zaplatit v podobě,kdy bude už jen čekat až jí bude někdo chtít i s dítětem.Ač by jasně měla daleko větší možnost volby jako bezdětná a volná.Za jednu jedinou noc mi to přijde jako neskutečně velká daň životu.

no pokud to bereš tak,že žít ze dne na den je v pořádku,tak OK,potom není o čem debatit.

No, pokud tomuhle říkáš "jen z těch důvodů", tak pak je volba jasná .... ALE není volba mít dítě o zodpovědnosti? Dítě potřebuje zázemí a nejlépe oba rodiče a hlavně nevystresovanou matku. Není trochu "sobecké" mít dítě a dopředu předpokládat, že mi pomohou rodiče, budu u nich bydlet, případně stát, potažmo ex, který třeba to dítě ani nechce?
Názory Laky se mi zdají velmi rozumné. Je lehké říci, tak si to nech, ale starat se bude jen a jen ona. V počátečním stádiu jde o shluk buněk, určitě je těžší nechávat ten zákrok až na poslední chvíli. Je mi jasné, že je to těžká volba a jistě by bylo lepší si to mimčo nechat, ale někdy je třeba vzít v potaz celou situaci a trochu uvažovat. Nicméně, vím, jak těžké je takové rozhodnutí .... Držím palce

ne nepřipadá,co je na tom hroznýho podle tebe? Když můžou v dnešní době 15 ti letí fetovat , pít alkohol , kouřit a sexovat nevidím nic divného ,když 24 letá žena převezme v tolika letech zodpovědnost za svůj život a stane se matkou i kdyby byla sama. Copak je jediná ?? .

jaká nehoda nehody a náhody neexistují laky , to teda sorry

to není o tom, žít ze dne na den asi mě špatně chápeš , nevím proč bych měla přemítat o tom co bude za 5 či 10 let ,nežiji skreslenými iluzemi a zbožnými přání z toho už jsem dávno vyrostla. Co mi budoucnost přinese - přinese , nesložím se z toho ať to bude cokoliv. proč bych si měla furt něco idealizovat ?? Jsou věci , které ani při sebelepším plánovaní , výchově , atd.neovlivníš. Tvůj problém je v tom , že vidíš všechno černě nebo bíle nic mezitím .

Kaczka píše "Situaci probírám ze všech stran, sice jsem si to tak nepředstavovala, ale věk na dítě mám, umím si představit, že bych ho měla.... ale zase na druhou stranu, nemám kde bydlet, k našim do paneláku se vrátit nemůžu, do práce na pár měsíců mě nikdo nevezme, peníze tak nemám žádné, chci cestovat, dělat kariéru.... Ani nevím, jaký je přítelův názor na děti, nikdy jsme se o nich nebavili..... a navíc vím, že s ním žít nechci, nemiluju ho, a ani on mě. "
Je tohle většina plusů pro narození miminka?

Pardon,ale nemá se myslet právě na to,aby se ta "nehoda" jak zde bylo psáno nestala?Právě proto,že to není partner ale pouze kamarád na sex?

24.let není žádný nerozvážný mládě,ne?Mluvím obecně, ne -že bych chtěla poučovat zakladatelku,která je momentálně v těžké situaci,ale vlastní vinou...bohužel...ale je to tak.
Určitě to má svobodná matka moc těžký,to vím,pár jich kolem sebe mám,ale jde to ...

To si nemyslím,nedá se to takhle říct,mám kolem plno svobodných holek a ne a ne najít chlapa a pak "svobodné matky",které neměly problém chlapa najít..

Přišlo mi, že tady pár příspěvků vyznělo ve směru "který chlap tě bude chtít s dítětem". Věřte, že i takoví existují, můj nevlastní táta si vzal mamku, i když už měla mě a bráchu, bere nás jako svoje vlastní děti a to nás rozhodně nezná od malička.. Ono ne každému vadí "cizí" dítě...
Konečné rozhodnutí je samozřejmě na Kaczce, ale kdybych byla v takové situaci já, tak bych se zeptala expartnera, jestli se bude chtít podílet na živení a výchově dítěte, pak bych se svěřila rodičům, zeptala se, zda mi budou chtít pomoct a až pak bych se rozhodla.