Dítě nebo potrat?

Kaczko
Drž se, dopadne to dobře, uvidíš

Nedělej nic,čeho bys později mohla litoovat.Prcek je úžasná věc-i když nepřišel úplně v nejvhodnější dobu..

[b][/b]

No,já na tom nic k smíchu nevidím.

Jsem pokřtěná a věřím v boha.Nejsem ale náboženský fanatik.Věřím, že když je miminko hodně postižené a lékaři potrat doporučí, je to strašná volba pro matku, zda vše risknout, nebo raději nechat si dítě vzít.Nikomu nepřeji, aby to musel podstoupit.Pokud miminko přijde v nevhodnou dobu, je to zase na té ženě.Já ji tu nesoudím, je to její volba.Co vše se může, ale i nemusí stát, to už ví.

Ne, nepletu.Pro mne je to prostě dítě a stačí se podívat na obrázek od Laky.
Ty to bereš hodně po lékařské stránce a já zase spíš po té citové.Reagovala jsem na Tvůj názor,že- cituji z Tvého příspěvku-Dítě se stává člověkem až po narození. Je to drsné, ale je to tak. Před porodem je to plod pouze shluk buněk. A to tvrdím i ze svého titulu zdravotnicky vzdělaného člověka.-konec citace

Opravdu záleží na úhlu pohledu.
Jinak, já mám dvě děti, první jsem porodila v necelých 22 letech, druhé v 25 letech.Jsem štastná, že je mám a jsou zdravé.I když měli někteří lidé kolem mne pocit, že být těhotná v 21 letech je příliš brzy, já svého rozhodnutí nelituji a nijak bych ho neměnila.

Pre Kaczku...slobodná matka vs.potrat ... prepáčte ten dlhší príspevok
Prečítala som si tu veľa názorov, s ktorými sa dá súhlasiť a aj takých, ktoré sú holým nezmyslom. Tým druhým kraľuje názor, aby si dala dieťa na adopciu a žila si spokojným životom ďalej...To zjavne može napísať iba náboženský šialenec alebo človek, ktorý nikdy deti nemal. Ak si niekto myslí, že žena, ktorá je donútená dať dieťa na adopciu dokáže žiť normálne ďalej, tak je zrelý na odbornú pomoc. Bez urážky.
Kaczka, rozhodla som sa reagovať, pretože máme osud v mnohom podobný. Som slobodná mamina dnes 8-ročnej dcérky. Mala som ju v 22 rokoch. Jej otca som poznala niekoľko rokov, napriek tomu sme sa mu do života nehodili - to iba v skratke, tá story by inak vydala na román.
Keď som sa rozhodovala ako ďalej po objavení dvoch paličiek na troch testoch, tak som chcela ísť na potrat hoci som bola už v 12.týždni. Jeho stanovisko bolo jednoznačné rovnako ako moje dočasné "pominutie zmyslov". Zdalo sa mi, že nemám na výber. Lenže ja som potraty nikdy neuznávala, tvrdím, človek si za svoje rozhodnutia musí zodpovedať sám a niesť aj ich dosledky. Nie som veriaca a už vobec neuznávam zvrátené názory na potraty hlásané cirkvou. Tá nech sa stará o Boha, ktorý ti pomože iba tak v sebaklame, že v tom nie si sama. Sama na to si a vždy budeš.
Napriek vlastnému presvedčeniu som sa s doktorom dohodla, že potrat bude a o dva dni som sa mala hlásiť na súkromnej klinike. LENŽE po precitnutí do reality a po tom ako som sa spamatala s "diagnozy", ktorá mala moj život prevrátiť hore nohami som si to rozmyslela. Pýtala som sa - čo ak už nikdy nebudeš mocť mať deti - odpustíš si to? Mám rada deti, nijak extra, ale tak normálne ako každá žena a vždy som ich plánovala. Raz. Niekedy. S tým pravým... Zdvihla som telefon a doktorovi zavolala, že žiaden potrat nebude. Že si to dieťa nechám. No, myslím, že keď som toto vyslovila, tiež to nebola nejaká práve bedlivo uvážená veta, ale ovládol ma strach a asi sa vo mne rozhoreli všetky budúce materinské inštinkty, lebo som zrazu mala hroznú potrebu to malé chrániť. Myslím, že práve vtedy som si začala budovať ochranný štít voči všetkým blbým otázkam, krivým pohľadom, predsudkom a debilným ľuďom. Dnes mám krásnu dcérku, robí mi radosť a ja som šťastná mama. Možem ti povedať, že to dieťa je jediný človek, ktorý ťa bude milovať aj v momentoch, keď nebudeš zrovna vystylovaná, budeš mať vyrážky, štyri dni neumytú hlavu a po byte budeš chodiť vo vyťahaných teplákoch... Dieťa to je úplne iný rozmer lásky, ktorá sa v tebe prebudí akonáhle začne bruško predbiehať tvoj nos
Koniec rozprávky.
Ďalších 18 mesiacov bolo striedavo oblačno.
Pravda je tá, že toto rozhodnutie som si dovolila urobiť iba vďaka tomu, že v podvedomí som vedela, že moji inak prísni rodičia budú stáť pri mne, hoci nebude ľahké im celú situáciu naservírovať. Ale povedala som si, že za odmenu sa budem snažiť, aby sme od nich čo najskor odišli a žili vlastný život. Nemýlila som sa. Bolo veľa preplakaných nocí, hlavne s maminou, ani výčitky ma neminuli a ja som len ticho mlčala a v duchu jej za každou výtkou dávala za pravdu... Bolo to ťažké, frustrujúce a smutné. Naozaj. Svetlým okamihom bolo Nikine narodenie. Zrazu sa rodičia zmenili na milujúcu babku s dedkom, ktorých to malé krásne bábo úplne odzbrojilo... A potom dni bežia. Jeden za druhým. Po roku som sa vrátila do práce (to sa už babka chopila babkovania naplno) a začala som zarábat peniaze. Musíš za dvoch, aby ťa nedeptal pocit neschopnosti. Tak som makala a robila som to rada, pretože za odmenu som nemusela kontrolovať stav účtu, keď som sa zabudla v butiku s krásnym detským oblečením. Keď som mala 25 zohnala som si byt a odsťahovali sme sa od našich. Konečne som si mohla povedať, že som slobodná mama a som na to pyšná a že všetci "můdri a starostliví ľudia" mi možu akurát tak s prepáčením fúkať do ******. Iste, stálo to kopec námahy, ale keď je človek čo len trošku šikovný a chce, tak to proste ide a nikto ma nepresvedčí o opaku.
Ale má to aj kopec zložitých momentov - keď pominiem tie ťažké začiatky, tak je tu doležitý moment financií - štát sa na teba vykašle, nemáš žiadnu výhodu ani pomoc navyše. Sprosté reči, faloš a ohováranie patria k statusu "slobodnej matky". Bohužiaľ, treba počítať aj s tým, že ranu pod pás uštedria aj tí, od ktorých to budeš najmenej čakať...a to bude bolieť. Okrem toho akosi všetci rýchlo zabudnú, že slobodnou maminou si aj vďaka tomu, že si nešla na potrat... Ak si veriaca, vopred ťa ľutujem, lebo tí istí ľudia, ktorí ti v mene božej lásky budú tvrdiť, že potrať je vražda, ťa hneď potom ako ho zavrhneš a zvolíš si tú ťažšiu cestu, odsúdia za tvoju nezodpovednosť a nemravnosť. Pravdepodobne sa tvoje dieťa bude musieť obísť bez krstu. A v neposlednom rade aj to, že tvoj budúci partner bude musieť milovať nielen teba, ale aj tvoje dieťa čo je občas dosť zložité (dnes žijem s priateľom, už 5 rokov a občas cítiť, že malá nie je jeho...no ale nie je to nijak dramatické, koniec-koncov aj rodič má občas nervy na dranc).

Milá Kaczka, nenavádzam ťa ani na jednu stranu, len som ti ponúkla svoj príbeh s výpočtom pre a proti. Pretože dnes si v štádiu, kedy o niektorých veciach ani netušíš, nieto, aby si ich brala do úvahy pri svojom rozhodovaní.
Prajem ti, aby si urobila také rozhodnutie, ktoré v tom momente kedy ho urobíš, budeš považovať za najlepšie. Zámerne hovorím v tom momente, pretože tvrdiť, že pre tvoju budúcnosť je lepšie to alebo ono, je absolútna hlúposť.
Veľa šťastia.

Reaguji na zuzineckah: ...to je, myslím, příspěvek, který by mohl Kaczce pomoci...moc hezké

Naprosto souhlasím.A smekám.Hluboký respekt k tomu, co jsi dokázala.Hodně štěstí Tobě i tvé holčičce.

pro Kaczku
jestli jsi četla moje příspěvky, máš možná pocit, že patřím k těm, co by Tě odsoudily a uplivly si na zem, kdybys těhotenství ukončila.Můžeš mi věřit, že ne.Je to tvoje tělo, Tvoje volba a Tvůj život.Napsala jsem, že mám 2 děti, na dnešní dobu bylo to první poměrně brzy a taky jsem čelila slovům, jak si kazím mládí atd..Rozhodnutí mít dítě ale nelituji.I když jsem pokřtěná a věřím, tak rozhodně nikoho nesoudím.Nikdo neví a nemůže pochopit, pokud to sám nezažije, co žena prožívá,když se musí rozhodnout, zda si dítě nechá nebo ne.At uz ji k tomu vedou jakékoliv důvody a někdy i bohužel tak strašné jako postižení miminka nebo znásilnění.
Názory, které jsem tady posléze napsala, byly reakcí na názor Jany X.
Kazcko, mám kolem sebe známé i kamarádky, které se nikdy nemusely rozhodovat a děti mají, i ty, které děti zatím mít nechtějí, i tu, které by ted již chtěla, nejde to a čeká na další umělé oplodnění, mám i jednu, kterou v 17 letech rodiče dotlačili na interupci a už děti mít nechce.Takže chápu, co se Ti honí hlavou, ale tady Ti nikdo neporadí, ani se za Tebe nerozhodne.Zkus to probrat s bývalým partnerem a s rodinou a svojí maminkou.Tu pravou podporu a pochopení najdeš hlavně u nich.Hodně štěstí.

Reaguji na zuzineckah:
Moc pěkný příspěvek. Opravdu mě dojal.

Reaguji na zuzineckah:
Zuzko, dcerka musí být pyšná, že má maminku jako jsi Ty.

Ďakujem Vám.... či na mňa je dcérka pyšná, to naozaj neviem. Hlavne dúfam, že raz mi nebude vyčítať, že "nemala" otca. To je to čo ma ešte len čaká - vysvetliť jej prečo my nemáme "ozajstného tatíka"... Na to je ešte čas, zatiaľ to nerieši, ale viem, že raz to príde a myslím, že to bude tiež jeden z tých ťažkých momentov. Ale verím, že to pochopí a nebude ma odsudzovať. Snažím sa z nej vychovať slušného človek so správnymi hodnotami, tak snáď sa to prejaví aj v tomto.

Reaguji na zuzineckah:
kloubouk dolů, musíš být moc dobrá mamina

Milá Jano, tuto otázku nelze probírat bez emocí.Vždycky tu jsou emoce, nikdo není natolik chladný, aby nic necítil.K těm Tvým nesmyslům- někomu prostě nevymluvíš, že potrat není vražda, ohánět se termíny interupce a potrat- my přece víme, že potrat může být samovolný nebo i vyvolaný a interupce je přerušení.Ale pokud o tom někdo mluví , tak řekne slovo potrat.
Že plod v sedmém týdnu nemá ruce atd(najdi si plod starý 7-8 týdnů na netu).. nereagovala jsem na 7 týden, ale na to, že nazýváš dítě do porodu shlukem buněk , dítě podle Tebe není do porodu člověkem a potrat nebo interupce - jak chceš - v Tvém podání vyznívá jako něco, z čeho vlastně není třeba mít strach ani obavy a nemožnost mít další děti je podle Tvého soudu mýtem.Myslím, že moje reakce byla všeho všudy jen upřímná.

Ono je to pravda i v tom úhlu, že kdyby to bylo jinak, tak neslavíme narozeniny dnem, kdy nás matka porodi,ale kdy jsme byli splozeni. Moje máma to ví třeba ten den přesně.

Ale to utíkám. Jinak samo taky beru to, že když už o sobě dítě dává vědět, tak je to prostě člověk.

Přesto bych řekla, že tahle doba prostě nepřeje mladým lidem všeobecně

pro Tyweee
ráda bych upřesnila, že text, který jsi citovala, není příspěvek ani názor můj , ale je jany x

Já myslím,že nejlíp bude, když se budeme držet zákona - do 7/8 týdne jde o miniinterupci, do 12 týdne o interupci, obojí lze podstoupit na přání ženy a nikdo nemá právo zkoumat její důvody. Do 24 týdne je to interupce z důvodů zdravotních a genetických, jinak už ji žena podstoupit legálně nemůže a bylo by to zabití plodu trestané zákonem, když žena přijde o dítě samovolně, je to potrat.
Shluk buněk jsme i my, když se na to budeme dívat čistě biologicky.

Reaguji na mity:
Promiň, vím, že to není tvůj názor, jen jsem chtěl říct, že bohužel z této strany je fakt, že miminko je člověkem de facto až po narozeni Tedy ze strany úřadu, atd....