Dítě nebo potrat?

Holky, moc děkuju za vaše názory, teda až na těch pár extremistických, ale ty se daly čekat. V podstatě jste shrnuly všechno, co se mi teď honí hlavou. Včera jsem to rozebírala ještě znovu s kamarádkou a její maminkou, ke které mám bohužel blíž než k té své a dívám se na to asi už víc realisticky, než v sobotu večer s pěknou depkou.... Takže teď u mě převažuje varianta potrat, bohužel, vím, že je to pro spoustu z vás hnus, ale asi nejsem tak silná, abych to všechno sama zvládla. I když právě kamarádčina maminka mi okamžitě nabídla pomoc i bydlení v jejich rodinném domku.
Na rodiče se obracet opravdu nechci a nebudu, před pěti lety jsem s nadšením odešla na vysokou a v podstatě tak i z domu, poslední dvoje Vánoce jsem už radši ani netrávila u nich.S rodiči jsme nikdy neměli nějak blízké vztahy, mají mě rádi to ano, ale rozhodně to nejsou hlídací prarodiče. Matka si dodělává vysokou školu, na kterou s náma neměla čas, začala po x letech zase sportovat a ještě má časově náročné zaměstnání. A otec je pracovně taky hodně vytížen, a navíc má dost radikální názory, když sestra před dvěma lety nechala po prváku vysoké školy, protože ji nebavila, tak ji vyhodil z domu a doteď se s ní nebaví, takže tak....
Vždycky jsem byla zvyklá se o sebe starat sama, od 16 jsem chodila po brigádách, při výšcce skoro celou dobu pracovala, rok studovala v zahraničí, takže si myslím, že svět vidím dost realisticky. Navíc expřítel vážně není typ pro rodinu, sice je mu 33, provozuje dvě restaurace, ale jinak na něho opravdu není spoleh, zrovna teď je s partou jemu podobných bláznů někde v Indii či Nepálu, nebo co.....

Reaguji na Kaczka: Ve tvé situaci bych se zachovala stejně... Jak jsem psala výše, pozici máš opravdu hodně nelehkou a rozumově vidím řešení v tom si miminko nenechat... Držím palce, ať vše zvládneš, ať to nakonec dopadne jakkoliv!!

Reaguji na Kaczka:
Kaczenko budu Ti držet palce, ať se s nastalou situací co nejdříve vyrovnáš.
Já jsem svůj názor napsala jako jedna z prvních, tudíž se nebudu opakovat.Sama jsi to myslím shrnula poměrně jasně.Extremních názorů si nevšímej, život není červená knihovna a nikdo z těch "bijců proti potratům" ti s dítětem nepomůže, nájem za tebe nezaplatí.Je to tvůj život a jen ty sama máš právo rozhodnout, jak s ním naložíš.

Pardon,ale ani jsem je nazaregistrovala,snad jen jeden-dost ostrej.

Reaguji na Kaczka:

Přeji Ti hodně sil a štěstí! A to- abys nikdy rozhodnutí nelitovala.

Lépe bych to nenapsala jako holky Shagushka a Lucinda....

Držím Ti palce. Dle toho, co jsi psala jsi moc chytrá holka, co stojí nohama na zemi. Jsi silná a zvládneš to!!

Tak to je směšně melodramatické. Na tuhle záležitost se dá dívat z mnoha pohledů, protože každý máme v hodnotách určité rozdíly, tímpádem by zakladatelka měla učinit rozhodnutí jen podle jejích vlastních pocitů. Já jsem pro potrat, protože chudák dítě co se narodí do finančně slabší a ještě navíc poloviční rodiny nemá slibnou budoucnost, leda že by si Kaczka sedřela kůži, ale to by mu zase nedala ani tu půlku rodičovské péče, kterou si člověk zaslouží a prostě je podle mě lepší smazat to návštěvou ordinace, než pak oba za dvacet let navštěvovat psychiatra a optimisticky očekávat lepší zítřek, když se to údajně "spoustě" žen povedlo.

Být na tvém místě, na miminko se těším. Neviděla bych to tak černě. Rozhodně netvrdím, že to bude jednoduché, to ne. Ale myslím si, že ten drobeček Ti to tisíckrát vynahradí a vrátí. Není Ti patnáct, to bych měla jiný názor.
Nemáš chlapa .... jo, to je blbý, ale i kdyby ano, máš u některého záruku toho, že se na tebe nevykašle? A že už takových bylo..... Tu "jistotu" nemáš NIKDY.
Bydlení budeš muset řešit v každém případě - s miminkem i bez.
Jsem o dva roky starší než Ty, mám přítele, ale z určitých důvodů nevím, jestli s ním můžu počítat do budoucna. A mockrát jsem přemýšlela nad tím, jak bych se zachovala v takové situaci jak jsi teď Ty.
Ale v tomto věku bych asi o potratu už ani neuvažovala. Říkám, vím, že to bude občas boj a hodně náročné, ale myslím, že se Ti to mnohonásobně vrátí. Každopádně Ti držím palce, ať se rozhodneš jakkoliv

Reaguji na Kaczka:
Nemám radu, sama za sebe jen říkám, že v tvé situaci bych také uvažovala o potratu.
Každopádně přeji hodně štěstí, ať už se rozhodneš jakkoli

Reaguji na Kaczka:
Myslím, že jsi byla rozhodnutá od samotného počátku... Snad bys jen měla počkat na stanovisko expřítele, je to i jeho dítě.

Vypadá to, že tento příběh dopadne smutně, minimálně pro to děťátko. Nebudu nikoho o ničem přesvědčovat, jen doufat, že toto téma aspoň někoho odradí od lezení do postele s kamarádem bez antikoncepce a další takové nechtěné dítě nevznikne

Ano, ale myslela jsem to v otázce interrupcí. To je zákrok ukončující těhotenství do 12. týdne. Miniinterrupce jen do 8 týdne. V obou případech se jedná pouze o shluk buněk.
V případě předčasných porodů jsem to samozřejmě nemyslela. Tam už se jedná o člověka zcela evidentně.
Interrupce je nicméně problém spíše zdravotní. Rozhodně ne morální. A ani ze své praxe neznám ženu, která by se z tohoto zákroku psychicky zhroutila, jak uvádí s oblibou odehnat ženy od tohoto zákroku především náboženské spolky. Nicméně se nedá tento zákrok zlehčovat, ale brát ho opravdu jen jako nutné zlo.

Asi ne vyloženě zhroutila, ale sestra na potratu byla, protože jí tenkrát dal manžel vybrat buď on nebo druhé dítě a hodně dlouho si to vyčítala, hodně nocí probrečela a dobře na tom psychicky určitě nebyla. A dnes, když už druhé dítko mají, asi o dva roky později, ji mrzí, když vidí děti ve věku, ve kterém by jejich nenarozené dítko bylo.
Já jsem člověk, který by tohle asi nerozdýchal

To nevím, copak se Ti nezdá. Uváděla jsem to v případě interrupcí, tj. do konce 12. týdne nebo do 8. týdne v případě miniinterrupcí. Pokud je plod samovolně vypuzen, jedná se o potrat.
V případě předčasného porodu - kolem a něco málo před 38. týdnem se už o člověka jedná, to určitě.
Jinak si dovolím rozhodně nesouhlasit s Tebou. Po potratu je možné normálně otěhotnět. Ženy, kterým se to už nepovede, jsou, ale není to časté. Zbytečně autorku tohoto příspěvku stresuješ.

Určitě, ale v tomto případě se zhroutila spíš kvůli nátlaku manžela. Nebylo to od něho hezké. Chápu, jak sestře muselo být. V této situaci také nevím, jak bych se zachovala.

No v tomto případě bych se z manžela pozvracela,ale ne,že bych se hroutila z potratu.