Dítě nebo potrat?

Taky se přimlouvám za miminko, to dítko si za to nemůže. Pokud se na něho moc necítíš, vždycky je možnost dát ho na adopci. Po potratu hrozí riziko post-abortivního syndromu, tak pozor, aby ti to nakonec neublížilo víc než mít to dítě.. Kdybys byla moc bezradná, je tady např. Hnutí pro život, kde jsou velice milí lidi, kteří ti v tvojí situaci ochotně pomohou najít co nejlepší řešení, mají mnoho zkušeností. Držím Vám oběma palce

Píšeš tolik proti, že bych spíš byla pro potrat. Kdyby tam bylo aspoň jedno pro - ale přítele nemiluješ, on tebe taky ne - takže jsi bez partnera. Nemáš bydlení, rodiče tě k sobě nevezmou. Stát ti taky zrovna extra nepomůže.

Jediný pozitivum na tom je, že čekáš dítě, jinak všechno jde proti tobě a tomu maličkému.
Rozhodnutí je samo na tobě, aby si pak nelitovala.

Kdyby se aspoň našlo jedno pozitivum.

Reaguji na eleneben: To je vlastně taky pravda, takže spíš než potrat, tak adopci

Je tolik bezdětných párů, co by tvé dítě milovali.

Jsem na to uplně zapoměla jak byla otázka to, či to...

já bych byla taky pro potrat. Jsi mladá, času máš ještě dost. Důležité sice bude jak se k tomu postaví expřítel, ale konečné rozhodnutí je na tobě. Může ti naslibovat hory doly, ale nakonec na to zůstaneš stejně sama.

Čtu tuhle diskuzi a musím reagovat.
Jsem skoro ve tvém věku, je mi 22 a nastupuji na navazující studium. Kdybych byla ve tvé situaci, tak bych si dítě nechala. Nikdy bych si potrat neodpustila.

Rodiče by ti nepomohli? Píšeš, že k nim do paneláku nepůjdeš. Ale proč ne? Nemůžeš nebo nechceš?

Reaguji na Kaczka:
Bývalého přítele nemiluješ,on je zamilovaný do nějaké jiné,plánuje svůj další život.
Nemáš finance,bydlení ............. pověsit se na krk rodičům by bylo víc než sprosté,to evidentně chápeš.
Mít dítě za svobodna bez podpory jeho otce,bez jakékoliv vyhlídky na nejbližší dva-tři roky žádná hitparáda.
Za mě jednoznačně potrat a dítě si pořídit až když bude s kým.
Jasně,že se musíš rozhodnout ty sama,ale nikdo z těch,co ti říkají,že by to nějak dopadlo a byla bys za dítě šťastná se ti o dítě a o tebe taky nepostará.Je to takové klišé stylu "nech si dítě,co by za to jiní dali" .... no ale je to tvůj život a nechtěným,neplánovaným miminem si ho akorát zničíš.

Děti se dospělý člověk pořizuje pro sebe a ne pro rodiče,aby se starali.To Kaczka evidentně ví,proto ne k rodičům.

Podle mně je potrat vražda. V ČR je taková spousta lidí,.co by chtěla miminko a nemůžou a ty se chystáš jedno nechat roztrhat zaživa. Vždycky je lepší to dítě porodit a odevzdat k osvojení... Tohle je možná hlavní test tvého života, tak nenech rozhodovat svoje povrchní 24leté Já co si chce ještě "užívat života" a hledej někde hloub v sobě... nejde to vrátit.

Gratuluji, tohle chudákovi holce určitě pomůže, navíc ty jako muž stěží víš, co dotyčná cítí a právě teď prožívá.

Reaguji na Laky:
Však jsem neřekla, že se mají starat rodiče. Ale myslím si, že by dočasné bydlení u rodičů pomohlo.

Já nějak nechápu, proč se tady neustále omílá: nemáš partnera, který tě pomůže....zažila jsem i případy, kdy žena partnera sice měla, ale utekl třeba 2 týdny po porodu (ano o jeho charakteru si myslím své...), ale chci tím říct, že parnter nikdy není 100% ní a může utéct i tehdy, když s ním dítě máte plánovaně a i když dítě chce a pak to stejně zůstane na ženě samotné. Takže stejně vždycky to dítě je hlavně ženy a nemůže se pořád spoléhat na ostatní.

Jinak co se týče adopce...řekla bych že je na psychiku mnohem mnohem těžší než potrat. Přeci jen potrat se týká plodu, kdežto při adopci už je to človíček, kterého vidíte a musíte ho dát pryč... viděla jsem nějaký dokument, kde se ženy rozhodly pro adopci, ovšem jak z toho potom byly psychicky v pytli bylo šílené. A navíc žít s pocitem, že někde běhá moje dcera/syn... asi bych pořád okukovala malé děti a říkala si, jestli to není on/ona?

To máš pravdu... ale mám kolem sebe hodně žen...a ty, které nechtěně otěhotněly a pak váhaly (ať už kvůli financím nebo partnerovi, který je opustil) a dítě si nechaly, tak NIKDY nelitovaly. Naopak litovaly ty, co na potrat šly. Ano, není to jednoduché a bude to šílený zápřah a blázinec.... ale, když se potom na tvoje ten maličký prcek usměje, tak najednou jdou všechna trápení pryč a jsi šťastná, že ho máš. Tím chci říct, že litovat určitě nebude. Vím, že je to dost o pěnězích... ale tak dá se nakupovat v seconhandech, tam mají dost věcí pro dětičky, koupit kočárek použitý....prostě to nějak vyřešit. Co se týče pěče, rodiče mohou pomoci, nevím, proč hned píšeš o věšení na krk rodičům...snad existuje něco jako rodinná výpomoc, kdy ti sem tam pohlídají mimčo....to dělají všechny babičky (pokud jsou rodinné vztahy normální). To přeci není o tom, že by porodila mimčo a šupla jim ho. To tu nikdo nepíše.

A co když už nebude s kým?
A co když už to po potratu nepůjde?
Co když najde partnera a nebude moct s ním otěhotnět?

Třeba naopak najde partnera, který jí bude chtít i s mimčem.... To není všechno tak černobílé, jak to Laky vidíš. Může se stát ještě ledacos. Samozřejmě to dopředu nikdo nikdy neví a tak je to trochu risk.

Ale měla jsem kamarádku, která šla v 26 na potrat a v 27ti chtěla dítě... otěhotnět nomohla a pořád se snaží a pořád to nejde. A proto mě napadá, jestli je rozdíl mít dítě v 24ti nebo počkat do 26ti...je to rozdíl?

Pak jsem měla kamarádku, která nechtěně otěhotněla, pak po porodu jí zjistili nemoc a řekli jí, že už další dítě mít nesmí.... Tak najednou byla ráda, že si to nechtěné mimčo nechala, protože by pak neměla žádné.

Pak mám kolegyni v práci, která šla v 30ti na potrat, pak už partnera nenašla, teď jí je 50, žije sama....a říká si, že mohla mít alespoň dceru.

Vidím kolem sebe spoustu osudů. Nikdo nikdy to neměl lehké, ale taky nikdo mimča nelitoval. Já bych byla pro mimčo, ačkoliv to těžké bude. Ale asi bych si o tom promluvila hlavně s rodiči a expartnerem, jak to oni vidí...protože na tom také dost záleží. A třeba tě reakce rodičů ještě překvapí, že se za tebe postaví. Bude to pro ně šok, takže čekej nějaké nepříjemné řeči, ale až se jim to rozleží v hlavě, tak tě třeba podpoří.

No kdo by se staral,když nemá žádné finance.Z mateřské toho moc nepořídí.Navíc i rodiče si zaslouží mít klid a ne dospělou dceru s dítětem doma.
To není řešení.

Reaguji na Patty:
OK tvoje argumenty budiž,ale proč začínat život rovnou už s tím,že to bude velký problém.Zbytečné starosti do startu po škole.Proč si pořídit dítě už s tím vědomím,že mu nebudu moct nic dát/nakupovat v second hand a podobně/ a jeho narozením se dostanu do potíží.
Nikde není napsáno,že po potratu žena už neotěhotní,dělá se jich ročně tolik.

Ale já jí nechci pomoci, aby se cítila dobře, já jí chci pomoci, aby udělala správné rozhodnutí, rozhodnutí, kterého nebude jednou litovat... Já vím že vůbec není lehký řešit takovou situaci, když má člověk život naruby a navíc půl dne zvrací... ale jde o vážnou věc.

Kdysi jsem byl na SRT - Spiritual Response Therapy - a ta paní s kyvadlem mi řekla, že důvod, proč jsem neměl vztah ke svému otci byl, že v tomhle životě donutil jinou ženu před mojí matkou jít na potrat. Tyhle věci se neztrácí...

Ono je pokaždý spoustu důvodů, proč mimčo NE - žena nemá školu/je mladá/nemá peníze/nemá kariéru/nemá praxi/nemá svoje bydlení/má hypotéku/nájem je blbý/byt je malý/váhá o partnerovi/váhá o sobě, jestli to zvládne/.... prostě pořád je něco proč to nejde a proč to teď není ideální. Pokaždý je něco, co by mohlo být jinak. Ale pokud by člověk čekal, až to bude úplně ideální, tak by se taky nemusel dočkat.

Nikdo nikdy z otěhotnění nelbyl úplně klidný, protože měl obavy, jaké všechno bude, ať už finančně nebo jestli to zvládne...je to velká změna. Ale pořád zbývá 9 měsíců, během kterých se dá na ledacos přizpůsobit, ledacos změnit.

Já nevím, Laky, jaké máš vztahy s rodiči ani jaké vztahy má Kaczka...ale vždyť jde o přechodné období, snad by tam nebyla do 18tého roku dítěte, ale třeba jen 2-3 roky...vždyť to rychle uteče...a třeba vím, že mé rodiče by to pro mě udělali a podpořili by mě.... ale chápu, že vztahy v rodině mohou být všelijaké a že naopak rodiče jí mohou odsoudit. Ale zase si myslím, že až maličké uvidí, že změknou, i když teď budou nadávat. To tak bývá, že rodiče z nechtěného otěhotnění nejsou nadšení, ale jakmile je vnouček na světě, tak se můžou rozplynout