Deprese a strach z miminka

To je bohužel vždycky, ale dokud si to žena uvědomuje sama, že není ok, je to dobré. Ve chvíli kdy je pomatená, ale připadá si v pořádku, je to vážné a měl by ji manžel či někdo blízký kdo to spozoroval dotlačit k odborníkovi. Aspoň tak jsem se dočetla v odborné literatuře.

Peggysek
Díky. Ta dovolená je taky dobrý nápad!

No říkám, že nevím, do čeho jdu

Mno to nikdy asi nebudeš vědět předem Máma mi říkala, že jsme byli v pohodě, prdíky jsme skoro neměli a moje dítě mi řvalo, doslova řvalo tak, že to muselo být slyšet po celých Vršovicích a v jednom kuse mělo prdíky. No kdyby mi tohle někdo řekl dopředu, tak by mě asi kleplo A moje máma myslela, že přeháním, protože nic takovýho nezažila. Takže je to i případ od případu

Žena si může sama uvědomit poporodní depresi (různé stupně), já třeba s prvním dítkem asi 3-5den po porodu pořád brečela, že mi dítě umře, když je tak malinké a já nemám dost mléka,....
Ale pokud už má laktační psychozu, to už si neuvědomí a to ji musí rodina k odborníkovi dotáhnout, jinak to někdy nemusí skončit dobře.

pinky
Já teda nevím co tím myslíš, ale napsala jsi jinými slovy to uplně samé co já. tak nevím zda je to souhlas...nebo co...heh

jj, no jasně, že souhlas. Já teda nevím, co bylo se mnou, ale uvědomovala jsem si, že OK to není, ale k doktorovi bych teda bývala nešla ani za nic. Jak jsem napsala jeden den jsem brečela ze strachu o dítě a druhý den jsem si přála, aby umřelo, dost nevybíravě mu nadávala, dokonce jsem se jednou,když několik hodin v kuse řvalo, tak divně dívala na polštář vedle kterého leželo. Ale po pár týdnech bylo vše OK.

Tak to je drsný, tak takhle hrozný jsem to neměla. I když někdy jsem vzteky byla úplně bez sebe.