Deprese a strach z miminka

To má každá a je to v pořádku, protože to tak opravdu je. Navíc žádná rada nepomůže, musíš si všechno vyzkoušet a pak teprve zjistit, co je pro tebe a dítě ideální, tak hodně sil!

Bufina
vaření je to nejmenší.Když jsem já kojila tak jsem sobě vařila všechno kromě zelí a luštěnin.Když jsem dělala květák tak jsem si dala třeba jen 2 menší kytičky.Kapusty na brambory třeba 3 žičky.
No a když začnou příkrmy tak se taky neboj.Pár dní rozvaříš a rozmixuješ jen mrkev,pak přidáš brambory,pak brokolici,pak maso.Pak třeba nezasmažený špenát rozmixovaný s masem a bramborem.Nebo rýže s játry.A já toho vždy udělala víc a zamrazila a pak třeba týden jen vytahovala.

Bufina: já Ti úplně rozumím, končím teď 4. měsíc, bříško ještě nějak není vidět a já se přesně plácám v tom, co píšeš. Miminko jsem rozhodně neplánovala a nejsem takovej ten typickej maminkovskej typ - nikdy mě nebrali ani miminka ani panenky a oblečky.... takže teď je to pro mě takovej velkej šok - všechno se v podstatě musím učit, protože jsem třeba vůbec nechápala rozdíl mezi body, dupačkama a overalem ?? no a taky mám někdy stavy, že si říkám, že tím skončila velká etapa mýho života ..... konec starání se v podstatě sama o sebe...

Nesmíš se moc řídit tím, co vidíš kolem sebe a na diskuzákách... udělej si to podle sebe. Nikdo neříká, že si musíš dát zarámovat fotku z ultrazvuku, koupit si speciální přebalovací komodku a sedět celý den na emiminu a řešit barvu hovínek. Dá se to zvládnout i normálně. Dítě te trochu omezí, to je pravda, ale ne navěky.

Bufina
určitě je to normální já jsem maximální flegmatik čekám druhé a neřeším absolutně nic. Hlavně at je mimčo zdravé všechno vyplyne ze situace, odpočívej, užívej si bříško a snaž se vyhnout stresu at máš pohodového mimíska

Holky moje zlatý
věřte,že opravdu něco "končí" ale to nejhezčí začíná. Věřte tomu. Malý příklad, moje nevěsta

když čekala před rokem a půl malou tak se netěšila,a říkala,že jí to těhotenství nic neříká
Měla jsem z toho strach, porodem se vše otočilo a dnes je super máma. Nedělejte si z ničím starosti, vše bude přicházet pomalu samo. Přeji Vám hezké léto

panika
přesně tak do mě by taky nikdo neřekl jaká budu máma(nikdy jsem neměla vztah k dětem) a ted čekám druhé chtěné miminko - hodně to změní vím o čem mluvím!

Asi jsou tyhle obavy úplně normální, moje dvě nejbližší kamarádky miminka strašně plánovaly, všechno měly nalinkované a pak se v těhu hroutily, když něco vybočilo z jejich plánů Taky hormony jsou poblázněný. Já měla štěstí, že jsem k oběma dětem přišla jako slepej k houslím (kdyby mi nerostlo bříško, tak ani nevím, že jsem byla těhotná) a zrovna vždycky když jsem otěhotněla měla jsem bezvadnou práci, mateřskou jsem měla pokaždé šest týdnů a holky jsou sice odkojené v kanceláři, ale péči měli maximální i díky možnostem, které nabízí zaměstnavatel a ta starší je v šesti letech samostatná mladá slečna. Na mě přišla panika den po prvním porodu, kdy jsem se bála, že tomu uzlíku ublížím, jak mi přišlo to miminko křehký, neuměla jsem ani správně dát plínku, mám vpáčený bradavky, takže kojení jsme chvíli nacvičovali, ale každá dcera mě nakonec poctivě rok vysávala . Nestresuj se a užívej si rostoucí bříško, dobrou baštu, vitamínky, nech se hýčkat a pokud jsi zdravá, tak těch devět měsíců bude až na to věčný čurání po nocích, pálení žáhy a oteklý nohy určitě super. Všechno zvládneš levou zadní, hlavně ať jste oba v pohodě a zdraví.

Bufina
Vůbec se neboj, zvládly to ženské před tebou, tak proč bys to nezvládla ty. Hlavně at vše dopadne dobře, mimčo i ty jste zdraví a všechno ostatní si zařídíš, jak uznáš ty za vhodné.

To jsem si taky myslela, ale když si dokážeš vše dobře rozganizovat, tak můžeš dělat skoro všechno, cos dělala bez miminka.

Bufina
Jasně že měla....taky jsem si říkala všechno končí,všichni mě strašili jaké to bude hrozné,nevyspím se atd. Těhotenství jsem nějak moc neprožívala a vztah k miminku jsem si dokonce začala budovat až po porodu a chvilku to trvalo..no aléééé,je to úplně super a už se těším na další ,že si to snad konečně užiju,protože vím jaké to je.
Nic neskončilo,ba právě naopak všechno teprve začalo,život mi to moc neobrátilo,protože máme moc hodné babičky a tudíž mám čas i na sebe,takže ať se všechno podaří,držím pěsti!

Neboj se, mít děti je super! Do všeho se vpravíš. Kdysi jsem si taky myslela, že kariéra je to hlavní a jak jsem se mýlila!

Bufina
I já se přidám, vůbec si nedělej starosti s tím, že něco nezvládneš. Je to rozbouřenýma hormonama, částečně i tím počasím, jak píšeš. Užívej si těhotenství, čti si hezké knížky a až mimi přijde, budeš vše dělat tak, jak to budeš cítit a tak to bude správně. Já osobně (měla jsme mimi ve 20) jsem nesnášela rady straších a zkušených typu:musíš kojit, pořádně ji obleč, to jí nedávej, to jí dej...prostě jsme si to dělala podle sebe. Akorát to strašně uteklo. Takže vychutnávej už od teď a obavy zažeň. Moc štěstíčka přeju!

jj, taky jsem se cítila tak nějak podobně. A výsledek byl úplně v pohodě, prostě to všechno přišlo automaticky. Hlavně si do ničeho nenech kecat, některý lidi jsou strašně chytrý a myslí si, že když porodily 3 děti, tak je to automaticky dělá největšími znalci.

Já nemám ani tak deprese z miminka ale z partnera ....jsem sice těhotná opravdu jen karaťoučce...a vím že v tomhle období jsou velká rizika...ale je mi líto že přítel se k tomu staví tak laxně....né že bychom mimčo nějak moc plánovali ale řekli jsme si že tomu necháme volný průběh....a zadařilo se....já mám ted z toho trochu deprese...totiž my spolu ani nebydlíme, když jsem se ho ptala jak si to představuje tak řekl že se teda přestěhuje ke mně kdybychom měli mít malé, ale kdy to mi neupřesnil....jsem v takové nejistotě, pak je mi líto že na mě nebere ohledy...např. když někde jsme a mě je zima, vím že těhotenství není nemoc ale člověk na sebe přeci jen musí být opatrný...nevím jestli jsem přecitlivělá....