Co s vámi dělá úmrtí celebrity?

Omlouvám se, ale použiju slavnou citaci našeho slavného herce Miloše Kopeckého "Kdyby hloupost nadnášela, tak Vy tady budete létat jako holubička." Tentokrát 100% tato citace platí o Vás. Copak jste dokázala Vy? Jak někdo může být tak hloupý, ale samozřejmě, kdo nic neumí, nezná, také nejvíc kritizuje. Hokej se nedá naučit za jednu, dvě, tři sezóny......děti od čtyř, pěti let stojí na bruslích, mající tréninky pomalu denně, žádné dětství, pro rodiče finančně a časově náročné, ale dělají to s láskou. A úspěch v hokeji, vždy, alespoň na chvilku nás jako národ stmelil dohoromady. Ale pro Vás je to velkým úkolem pro pochopení, kdyby tomu tak nebylo, větší "hovadinu" by\ jste ani sem nenapsala. Au, au......

Jediný, co mě vzalo, byla smrt Heatha Ledgera. Byl to můj oblíbený herec a když sem na netu viděla zprávu: Zemřel herec Heath Ledger, tak jsem si v první chvíli myslela, že je to nějaký pokus bulváru o nalákání lidí na jeho nový film, ve kterém zemře. Bohužel tomu tak nebylo

To je to - když je člověk slušnej. Třeba vraha Aničky, který se oběsil, přece nijak nelitujeme. Nebo pamatujete na ty nařízené smutky, když umřel sovětský státník? Nevíme, jací byli jako lidé, ale prostě bylo to nařízené, přikázané. Třeba Simoncelliho pohřeb vypadal tak, jak by to asi mělo být. Bylo to hrozně spontánní, žádná masa lidí v černém, normálně oblečení lidé, dokonce balónky, prostě spíš oslava jeho právě skončeného života. Rodiče byli ohromně stateční. A v Brně, kde jel poprvé a taky tam letos stál na bedně, taky úplně spontánní shromáždění, pomalu jak druhý pohřeb. Není úplně pravda, že bychom truchlili jen pro ty naše, z vlastenectví, třeba pro naše hokejisty. Lidi smutní po tom, koho měli rádi.

Smrt nějaké "celebrity" mě nechává absolutně chladnou. Truchlím jen pro toho, kdo mi byl citově lízký (rodina, blízcí přátelé).

Reaguji na sarra: napsala jsi to velmi pěkně a výstižně, naprosto souhlasím a v podstatě jsi mne svým názorem předběhla, jelikož jsem chtěla napsat něco v podobném duchu....při čtení některých názorů na společenskou hodnotu našich zemřelých reprezentantů se mi dělá zle od žaludku...

Reaguji na sarra: Aha, takže když neuctívám hokejisty, když na hokeji podle mě není nic k obdivování, tak jsem hloupá, no víc nemám co dodat...

Vosmajdo souhlasím, truchlíme pro ty, které jsme měly rádi, co pro nás něco znamenali. Na Simoncelliho pohřeb jsem chtěla, ale nedala bych to. I motorkáři se s nim hezky rozloučili, když všichni vyjeli najednou. Ale kdo to nesleduje, nic mu to neřekne, tak jako mě nic neříká hokej, netruchlila jsem pro hokejisty.

Celebrita je pro mě člověk jako každý jiný. Třeba ti hokejisté mě nějak extra nezasáhli, jako jo, je to tragédie, ale letadla padaj každou chvíli a hromadně se to neoplakává.

To jsem snad ani nechtěla, založit téma, aby se tady diskutující hádaly...

Reaguji na venysek1: A vidíš, já ty motorky v poslední době nesledovala, a taky mě to vzalo. Motorky a formule jsem sledovala před pár lety, když jsem ještě neměla tolik starostí a měla na to náladu.

Já mám doma závodníka, takže sledujem i formule i motorky. A vidět jak Rossi sejmul helmu svému nejlepšímu kamarádovi, který následně umírá v přímém přenosu... No síla. A týden na to na okruhu na závodech, nemyslíš na nic jiného.

Je vidno, že opravdu o hokeji, ale asi ani o žádném sportu nic nevíte. Ale to tady není tak podstatné. Dvě věci jsou opravdu hrozné, že toto neštěstí nelze vrátit zpět a bohužel ani přesnou pravdu neštěstí se nikdy nedozvíme. Možná, kdyby někdo z Vašich známých v tom letadle cestoval, tak bychom tuto diskuzi asi s určitostí nevedly. Reagovala jsem jen na tu poznámku....že nic nedokázali...
Chci jen podoktnout, že jsem nebyla v tom davu na Staromáku, netruchlila jsem celý týden. Když vím, že to nelze vrátit, tak občas je malá vzpomínka stačí. Ale to vše bylo dílem medií, bohužel, je to jejich práce.

Ano, s tím naprosto souhlasím. Však já nikde nepsala, že by to nebyla tragédie, jen mi vadila ta komedie okolo.

Přečtěte si, co psala Janissinka, přesně tak jsem to myslela...

Ano, kdyby totiž v tom letadle byli "obyčejní" lidé, nikdo by o tom nevěděl.

Myslím si, že člověk nemůže doopravdy truchlit na dněkým, koho znal jen z médií. Truchlit se dá pouze nad někým, kdo Vám v tom životě bude opravdu chybět, s kým máte spojené zážitky a koho dobře znáte. A to většinou o celebritách neplatí, protože je brzy nahradí nové....Takže já si myslím, že "truchlení" po celebritách je v drtivé většině případů tvořeno "sobeckým" pocitem, že ten člověk už nikdy nic nebude hrát/nenahraje další album/nemůžu vidět jeho koncert/neuvidím ho hrát hokej v reprezentaci aj. A aby tu nebyl pocit, že se navážím do ostatních - vycházím i z vlastních pocitů, co cítím, když k nějakému takovému úmrtí dojde.
Jediná smrt, která se mě více dotkla, byla smrt herce Borise Rössnera a to z několika důvodů - byl to oblíbený herec mé maminky a dva roky předtím jsme ho viděli v několika hrách, kde byl excelentní. Navíc jeho manželku jsem znala - učila nás na gymplu, dělala nám zástupkyni předsedy maturitní komise a její manžel se dokonce účastnil několika našich školních akcí. Když nedorazila na náš maturitní večírek (to už byl její manžel v nemocnici), věděla jsem, že je zle. A opravdu, její manžel zemřel cca týden potom.....To je jediná smrt "celebrity" (úvzovky proto, že slovo celebrita má pro mě pejorativní nádech) která se mě osobně opravdu dotkla.

jestli to máš takhle, tak se brzy zblázníš........

Ale já nic takového nehodnotila...i když se nad tím zamyslím, tak ano, pro mě je tragédie, když zemře otec od miminka nebo malé dítě, a když zemře 78letý pán, byť to byl výborný vědec, tak je to smutné stejně jako každá jiná smrt, ale tak to prostě chodí...

Cirkus pro cizince? Jasně, všichni ti, co je to sebralo, to dělali kvůli tomu .
Jinak kde jinde by to mělo být? Na Staromáku se slavily vítězství, tak se tam i truchlilo...

To je sice hezký, ale takhle to prostě většina společnosti nebere a nic s tím nenaděláš...a ještě jednou zdůrazňuju, že neříkám, že je to správně, ale prostě to tak je....