Pomohla vám vaše intiuice?

ahoj...záleží zda tam jedeš pracovně nebo na dovolenou....samozřejmě se Ti tam může stát cokoliv, jako každemu....záleží na tom jak se tato intuice projevuje....něco Ti stále padá a rozbíjíse, nebo máš děsivé sny? já žadné intuice nemám, jen třeba když jde revizor tak mě to napadne minutu než nastoupí a to jako pravidelně, nevím jak to můžu pokoždé tušit .ja se třeba vždy podívám na hodinky a je 14:14, 14:44 nebo když se vzbudím je 4:44....je to děs a pořád mě to pronásleduje jedeš tam vlakem?

Reaguji na ifka.d:
Já se taky občas vůbec netěším, nebo se mi nechce - a většinou to pak bývá skvělé, zatímco, když se strašně moc těším, tak to za moc nestojí.
Já vím, ty chceš vědět něco o intuici a tohle je jen o chtění, či nechtění.
Taky jsem měla párkrát intuici, ale naštěstí byla mylná, zatímco můj kamarád měl intuici - teda spíš sen, a to několikrát po sobě - že honí po ranveji letadlo do Egypta.
Pak ho doopravdy nestihl. Dva dny před odletem měl těžkou nehodu, při které zahynula jeho žena. Později říkal,že měl ten sen asi pětkrát za sebou.

Já na znamení a intuice věřím,už několikrát se stalo,že jsem z něčeho měla fakt dost dobrý pocit a opravdu všechno dobře dopadlo,jako když mé kamarádce zjistili leukemii a když už to vypadalo,že není dárce,tak jsem si na ni z ničehonic vzpoměla a ona mi psala v tu stejnou dobu,že ji řekli,že se dárce našel.Ale bohužel se to potvrdilo i na opačnou stranu a to tak,že mému příteli se na autě kazila pořád ta stejná součástka a když už to bylo asi po páté,tak jsem mu říkala,ať už to jen vymění a tím autem nikam nejezdí a nechá ho na prodej.V den,kdy s ním jel naposledy se u nás strhla šílená bouřka a chvilku předtím,než odjel tak zapálil blesk nedaleko sotjící dům od mé práce,kde jsem zrovna byla,stavoval se ještě za mnou,tak jsem ho doslova prosila,ať se na to vykašle,ale on že ne,že pojede opatrně a ať se nebojím.Když jsem pak za sebou zamykala v práci a vytahovala klíče z kabelky přibrala jsme klíčema i parfém,co jsem od něj dostala a ten se rozbil,ale úplně.Věděla jsem,že je něco zle.Mého přítele smetl kamion,chvilku předtím,než jsem ten parfém rozbila.Auto bylo úplně na cucky a je neuvěřitelné,že ze z toho auta do sanitky šel po svých.

Tak to znám taky. Ale tady je to jiný..právěže bych se strašně ráda těšila, ale už od začátku mě napadají jen důvody proč tam nejezdit.

Jinak jde o pracovní nabídku spojenou s výletem, ale čím víc nad tím přemýšlím tím víc se mi to nezdá. Žádný rozbíjení věcí ani špatný sny nemám, jde jen o ty moje pocity.

Reaguji na Cvrnďa: páni to je úžasný tohle kdyby se mi někdy stalo tak už v životě neusnu

Ahoj, silnou intuici jsem měla jednou v životě. Chodila jsem na brigádu do jednoho baru u nás ve městě vždycky v pátek. Normálně jsem se tam těšila, ale prostě jeden týden jsem měla pořád hroznej pocit, že se tam něco stane. Doslova jsem z toho měla staženej žaludek a kdykoliv jsem si vzpomněla, že mám v pátek jít, udělalo se mi úplně zle. Říkala jsem to i kamarádům a rodičům, že mám takovej divnej pocit a že se mi tam nechce a poprosila tátu, jestli by tam v noci za mnou nepřišel, tak slíbil, že přijde. Táta přišel asi v půl třetí ráno a když viděl, že je vše ok, tak asi za půl hodiny zase odešel. Zavírali jsme asi v půl čtvrtý a vyháněli poslední opilce, mezi kterýma byl i jeden kluk, kamarád majitele baru. Když vyšel ven, uslyšeli jsme najednou hroznou ránu, srazil ho kamion a byl na místě mrtvej. Takže tenkrát byla moje intuice oprávněná. Od tý doby jsem nikdy tak silnou intuici neměla a asi bych to nepodceňovala.

Vim, že je těžký se rozhodnout, když má člověk z něčeho divnej pocit, protože nikdy nevíš, jestli si to jen nevsugerováváš.Každopádně přeju ať se rozhodneš správně.

Mě se o tom nezdá,spíš jsem hodně naladěná na ty nejbližší

Mě intuice taky většinou nezklamala. Často se mi stává, že když mám například někam jet a ve mě mi pořád něco říká, že nemám, tak když pak jedu, bohužel se intuice vyplní a něco se stane. To se mi stalo nejednou, takže se snažim na ní opravdu dát.

Kdysi jsem, nevím jak, věděla, že se něco stane sestře a bude mít nohu od krve. Prostě jakoby se člověku dostal do hlavy ten obraz. Řekla jsem to rodičům, oni pak jeli se sestrou na kola a smáli se mi. Sestra tam ošklivě spadla a sedřela si nohu až na maso, krve jak z vola. Potom na mě chvíli koukali dost nedůvěřivě, jako na čarodějnici

Myslím, že je někdy těžké odlišit intuici od obyčejného strachu, obav nebo nekritického nadšení, okouzlení....
Ale ano, mnohokrát se mi stalo něco, co potvrdilo mé pocity. Dost věřím například na první dojem ohledně lidí. Právě nedávno jsem si začala říkat, že jsem dotyčné křivdila, když mi moc nesedla na první dojem, protože později byla docela milá, ale čím víc jí poznávám, přikláním se k prvnímu dojmu...

Jinak co se týče cesty do zahraničí: věřím, že i třeba neúspěšná, nepříjemná cesta něco přinese a ta nabídka taky nepřišla náhodou. Třeba si máš něco uvědomit, někoho poznat, zažít nějakou situaci pro svůj další vývoj.

V takovýhle případech to u mě jsou nakonec ty nejlepší akce.
Např: Když jsem byla malá, naši chtěli jet na hřbitov (máme hřbitov v menším městečku asi 20 km od bydliště, ale nevím, proč to tak je). No a mně se ségrou se nechtělo, tak že pojede jen mamka a babička. Já jsem se nakonec rozmyslela a zrovna se to zčistajasna tak udělalo, že jsme jeli po hřbitově do Slatiňan podívat se na koně, pak na večeři s pohárem a ségra o to všecko nevědomky přišla.
Mamce mého přítele se nechtělo na takovej víkendovej ZUŠkovskej teambuilding a nakonec se jí tam moc líbilo.

Na intuici věřím a už se mi to v životě několikrát vyplatilo... Pokud se ti ale nějak nechce, tak bych to asi intuicí nenazývala. A nebo mám pak každé ráno intuici, když vstávám do práce

Přesně a ta je tedy pořádně silná .. Jak už tady padlo, je velmi těžké (alespoň pro mě) rozeznat intuici a pak obyčejné obavy, lenost, ...