Když umře nějaká známá osobnost, tak jsme z toho vždycky smutná. Na druhou stranu je mi také líto, když zemře normální mladý člověk při nehodě atd. Ale přiznávám, že mi to není tak líto, jako když zemře nějaký můj oblíbenec jako třeba hokejisti, Simoncelli a vůbec se za to nestydím, protože přece jenom jsem o nich něco věděla, fandila jsem jim, strávila jsem s nima spoustu času, i když jenom u televize...
Holky, mě teda celkem překvapuje jak se tu často objevuje dělení na zaslouženou a nezaslouženou smrt, viz např.. Jackson si to zaslužil, Simoncelli ne... To by mě teda opravdu zajímala ta vaše hranice.... to jste je znali osobně aby jste si mohly dovolit soudit tady kdo si smrt zasloužil a kdo ne? Z mého pohledu, když má někdo nějaké psychické problémy neznamená, že si následnou smrt zaslouží.
Mě nikdy není líto zemřelého, ale pouze pozůstalých. Když zemře někdo, jehož dílo mi bylo blízké, bude mi to líto (mrzí mě, že nikdy nepůjdu na koncert Nirvany), ale že bych z toho měla nějaké deprese, to se říct nedá.
Mám z toho vždycky divný pocit a je mi to líto, ale myslím, že to není až tolik tím samotným úmrtím, jako spíš tím, co se okolo toho děje. Např. ti hokejisti, jo, je mi jich líto, to jo, ale víc než to mě vždycky mrazí když koukám na televizi, kde jsou rozhovory s jejich blízkými, sestřihy jejich úspěchů a ta smutná hudba k tomu...
To, že mi bylo líto např. hokejistů (protože hokej sleduji), neznamená, že mi není líto ostatních "normálních" lidí, takže ano, když umře někdo slavný, třeba mě to zamrzí, ale zas kvůli tomu nějak nebrečím.. a určitě na facebooku nezakládám skupiny a nepíšu statusy
Cituji Janissinka: my tu truchlíme a děláme pietní akce pro lidi, kteří v uvozovkách nic nedokázali, ale když umřel např. Karel Raška, který vymýtil pravé neštovice na světě, tak se sešel jen kruh rodinný...to samé s jeho manželkou, která byla výborná farmakoložka...nebo Otto Wichterle...o těhle lidech nikdo moc neví..ale hlavně, že se píše o hokejistech...nikdo sice patent na rozum nemá, ale jsou věci, které si inteligentní člověk dá dohromady i se špetkou rozumu...
Jenže to se podle mě tak nedá brát. Hokej sleduje většina republiky a těm klukům fandí, takže je jasné, že když se stane taková tragédie, že se o tom bude mluvit a že to hodně lidí sebere...Vem si kolik lidí s jim fandilo, kolik lidí s nima slavilo, když vyhráli nebo kolik lidí bylo smutných, když prohráli...Přijde mi docela logické, že když se pak stane taková tragédie, tak pak spousta lidí truchlí...přiznávám, že i mě ten mediální humbuk přišel přehnaný, ale proti pietním akcím jsem nic neměla, i když jsem se sama nezúčastnila...
Jinak je samozřejmě smutné, že když zemře nějaký vědec, voják, tak i když je to taky tragédie, tak polovina republiky nesmutní, ale tak to chodí, protože ti lidé prostě nebyli na očích...neříkám, že je to tak správně, ale prostě to tak je...
Reaguji na donkey: Už nejsem dávno holka, nechci, aby se to někoho dotklo, ale mně prostě byl Jackson nesympatický. Asi jsem to nějak blbě napsala, nechci říct, že jsem mu to snad přála, třeba opravdu bral jen léky na deprese, já jsem ho tolik neznala. Ale ten Cobain, Mercury a Amy opravdu žili přinejmenším dost zajímavým životem. Ale určitě mi přijde přehnané označovat Jacksona Král popu.
Reaguji na vosmajda: Nereagovala jsem konkrétně na tebe, ale četla jsem to několikrát. Mě třeba Jackson taky nebyl úplně sympatický, nevím jestli užíval antidepresiva, nebo co všechno bral, ale nenapadlo by mě soudit to, jestli si to zasloužil nebo ne. To je celé... Někdo pije, někdo naopak žije "příkladným" životem. Já si myslím, že nikoho z nich jsme neznali natolik dobře a ani pozadí jejich problémů.
Jinak k tématu, mě v poslední době asi nejvíc zasáhla smrt Zuzky Dřízhalové, která zemřela v podboném věku na stejnou nemoc, jako někdo pro mě velmi blízký.
Ono taky záleží na blízkosti toho případu, nebo i na době, kdy se to stane, třeba je to pro vás nějak významný den, umře celebrita nebo je to mediálně známý případ a vy to máte s tím spojené. Asi podle toho vás to sebere víc nebo míň. Například hošíček zabitý pedofilem plus jeden z hokejistů, tam to bylo tím místem, prostě jsem žila blízko nich. Nebo: smrt Diany - to mi šla holčička do první třídy, Dajiro Kato - tehdy jsme si pořídili nového psa, Simoncelli - po osmi letech jsem se na srazu setkala s kamarádkou, kterou tak málo vidím a ta příšerná nehoda se stala v té době, kdy jsme se loučily. Když mě ona kamarádka navštívila v devadesátém pátém, nečekaně a po dlouhé době, tak se stalo hrozné vlakové neštěstí u Krouné.
Když je to někdo koho jsem "měla ráda" tak mi je z toho smutno, ale nijak to neprožívám. Ale přijde mi dost hloupé psát/říkat Jackson si to zasloužil za to jak žil. Já osobně ho měla ráda, byl to Pan umělec, označení Král popu je věcí názoru. Když si uvědomíme kolik toho hudbě dal, tak je to celkem trefné. A Madonna si označení Královna popu zaslouží?
Nikdo přesně neví jestli Jacksona zabil neúmyslně jeho doktor nebo toho mělo jeho tělo dost. Spíš u Amy Winehouse bych řekla, že si za to může sama. Po tom jaký vedla život jsem se ani moc nedivila. Ale to neznamená, že bych jí to nějak přála.
Pád letadla s hohejisty je tragédie. X států ztratilo svoje reprezentanty, my rovnou 3. Hokej sleduje neuvěřitelná masa lidí, tak se není čemu divit, že kolem toho byl humbuk. Aby ne, rok před tragédií s nimi slavili na Staromáku první místo a po roce "oplakávají" jejich smrt. A názor "že nic nedokázali, vždyť jenom jezdili po ledě", co k tomu dodat. Já se na ledních bruslích neudržím ani na nohou.
Každý den umře nepřirozenou smrtí hodně lidí a kdyby jsme měli všechny "oplakávat" jako hokejisty tak neděláme nic jiného. Je samozřejmě smutné, že někdo zemře např. rukou vraha apod., ale tyto lidi znalo míň lidí než Jacksona a hokejisty dohromady.
Reaguji na poella:
tak podle mě by se nemělo hodnotit čí smrt je větší tragédie...když je člověk slušnej, tak je jeho smrt vždy smutná....
Cituji poella: Vem si kolik lidí s jim fandilo, kolik lidí s nima slavilo, když vyhráli nebo kolik lidí bylo smutných, když prohráli...Přijde mi docela logické, že když se pak stane taková tragédie, tak pak spousta lidí truchlí
je smutní že český národ cítí patriotismus je při sportovním utkání(jinak se všichni stydí, že jsou češi), ale že někdo zachránil desítky milionů lidí na světě před černými neštovicemi, že čech vyvinul nejúčinější lék na aids, že čech postavil stavbu století, že čech blablabla je jim jedno..pro mě jsou prostě celebrity lidi, kteří skutečně pomohli společnosti...
cirkus na staromáku byl jen divadlo pro cizince..kdo cítil nějakou povinnost rozloučit se s nimi, mohl to stejně dobře udělat ve Strašnicích nebo kdekoli stranou...
Ať už umře kdokoliv, je to smutné, ať je slavný nebo ne. Já osobně jsem hodně obrečela Marca Simoncelliho, ale ne proto, že by byl nějaká "celebrita" , ale partner je motorkář, má závidní tým, jezdím s ním na okruhy po celé Evropě a vím, jak to tam chodil, mitorkáři jsou jedna velká rodina a když zemřel Marco, řekla jsem si, že tohle se může stát komukoliv, přesně tohle, na motorce padaj jak hrušky... No prostě jsem to ořvala jak malá a den po jeho pohřbu jsme jeli do Misana, kousek od jeho rodného Rimini a všude vlajky z oken s nápisem Ciao Marco! No a mě ukápla slza znova
Když spadlo letadlo s hokejisty, řekla jsem si, je to hruza, ale ani to se mnou nehlo.
Dá se říct, že každá smrt moc bolí. Jsem citlivý člověk. Hokejisty jsem oplakávala tři týdny, protože jeden z nich byl blízký kamarád přítele, ale i ty ostatní jsem obrečela. Naneštěstí tento rok zemřelo i pár lidí z mého uplně blízkého okolí, což bolí určitě ještě o moc více, než smrt nějaké mě neznámé celebrity. Ale jak jsem psala - jsem citlivý člověk, každá smrt, o které se dozvím mě užírá a bolí.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.