V zahraničí se cítím a chovám jinak než v Čechách

Jediný co mě napadá je, že tam je prostě krásně, teplo, sluníčko (to taky hodně dá), moře a určitě kolektiv mladejch lidí.. prostě no stress..

A neni to tým, že tam to bereš vždy jak dovolenku - oddych a tu doma ťa proste čakajú normálne každodenné starosti a problémy? A za druhé to je tým, že tam ideš vždy na nejakú dpbu pričom v Čechách si už niekolko rokov a máš to tu "okukané" - rovnaké miesta, ludia, jedlo,...aj to hodne spraví. Možno keby si bola v zahraničí x rokov, tak to už tak nevnímaš a cítiš sa tak isto ako tu.

Mívám to úplně stejně jako ty. Byla jsem už 3x na delší dobu v zahraničí, vždy na stáži. Život tam byl jiný, byla jsem tam šťastná a to proto, že tam jsou obvykle lidi se stejným uvažováním- kteří se rozhodli taky studovat na cizí škole a v cizí zemi, dostávali jsme stípka, takže jsme se moc nestresovali kvůli práci a penězům, jak je tomu doma. Navíc kolejní život je taky docela divoký, je jedno, v kolik jdeš spát a v kolik vstáváš, poznáváš neustále něco nového, seznamusješ se s novýma lidma... je jasné, že příjezd (jak já to nazývám) do hnusné reality bolí... člověk je pak zakřiknutější, lidi okolo jsou divní. Sama nemám na nikoho náladu a hodně se mi stýská po lidech, které jsem tam poznala... po tom životě, po večerním vínku s kamarády, po procházkách po pláži.... jo, je tu prostě nuda

Mám to taky tak. Podle mě je to možná i tím, že když vyjedeš do zahraničí, kde tě nikdo nezná, tak se jakoby staneš novým člověkem, žádné předsudky vůči tobě lidé nemají a ty začínáš s novým štítkem. Zatímco tady je to naopak, už si tě mohou lidé pamatovat jako například (neříkám, že je to tvůj případ) zmatkaře, nešiku,... a to může působit negativně na tvé sebevědomí.

Naprostý souhlas!

Reaguji na solnyshko: jakobych to psala já..

Reaguji na Zuzalicious: máš pravdu

Nejvíc mě zaráží to moje sebevědomí..ale asi to dělá fakt, že u moře se opálím, většinou zhubnu a oblékám se víc žensky než normálně..A hlavně lidi jsou otevřenější, že se nestydí říct, že mi to sluší nebo tak..Přitom v Čechách vypadám stejně, ale holt Čechy jsou Čechy Co se dá dělat, zítra si jdu zařídit Erasmus a v lednu pa pa, ČR

Díky za názory, jsem ráda, že nejsem sama

Takhle to má každý, i když má v zahraničí problémy, je tam mnohem víc v pohodě a prý je to tím, že to není tvůj domov. I když to tam miluješ, je to krásný život, ale neleží ti na srdci ta tíha toho, co se tam vlastně děje. Je ti jedno, jaká je politika a situace Německa či Řecka. Prostě nesnesitelná lehkost bytí. Pak člověk přijede sem a najednou to na něj padne, to, že je ve své vlasti a i když si může říkat, že je mu to ukradený, že ČR nesnáší, tak ho stejně trápí, jak to tady je a mnohem intenzivněji vnímá vše kolem sebe. To je prostě normální.

jezdit do ČR jen na dovolenou
Rozumím Ti naprosto..... mě někdy vadí v zahraničí i když musím být v kontaktu s Čechy (ale neplatí to plošně, samozřejmě! jsou i úžasní Češi!)... zažila jsem např. "komunitu" v americe a jak se mezi sebou ti lidi pomlouvali a záviděli mne až šokovalo (myslela jsem, že budou díky jinému prostředí víc v pohodě, ale bohužel se vystupňovaly záporné vlastnosti).
Jinak k tvým pocitům určitě přispívá jednoduše změna prostředí. Ta je prostě zdravá.

Díky moc, holky..Jinak dnes jsem si udělala radost, v lednu odjíždím do Řecka na 5 měsíců studovat, takže jen jeden semestr v ČR a hurá zase pryč

Mám to úplně stejně. I když tam mám povinnosti, ale myslím, že kdybys tam byla déle (roky), tak se to přehodí
Občas si ze srandy říkám, že bych asi neměla být za hranicemi, boť by ze mě byla... promiskuitnější slečna. Nebo nána se sebevědomím až do nebe.

Asi to tak má spousta lidí, já taky. Prostě halt vypadneš z té drsné každodenní reality, která je pořád stejná a pořád se točí dokola a ocitneš se v jiném prostředí, nic tě netíží, všechny problémy necháš v ČR. Proto se taky chováš uvolněněji a bezprostředněji. Taky záleží kde člověk je. Já jsem třeba sama sebe nepoznávala, byla jsem 2x na jazykovym pobytu ve Španělsku, kde, co si budem povídat, se žije úplně jinak. Lidi jsou uvolnění, nemaj žádný problémy, nic je netíží a to je nakažlivý. Takže jsem se tam cítila stejně, užívala si, žila ze dne na den... PRostě bomba. V ČR si přijdu taková sevřená nebo co... pořád nějaký závazky. Ale je to halt život.
Erasmus v Řecku závidím, já už mám bohužel tohle cestování za sebou a už mě čekají jen dovolené. I když příští rok se v březnu/dubnu opět chystám na jazykový kurz a tentokrát bych chtěla do jižní Ameriky, tak snad to klapne.

haha, to si taky říkám!!

Reaguji na Boubinda: Je to tak no, hlavně ti lidi tady, nikdo na ulici se neusměje, všichni jsou otrávení...ta atmosféra se nedá srovnat. Wow, to je super, já chci cestovat co nejvíc, je to to nejlepší, do čeho investovat peníze a čas

Já to mám také tak, proto jezdím min. jednou za 14 dní za hranice stačí mi jen víkend, abych se "zregenerovala". Já tedy navštěvuji Rakousko, miluju to tam. Užívám si to tam, chovám se jako snobka, chodím si na snídaně do kavárniček, na obídky, nákupy. (s přítelem) a je mi skvěle. Takovou terapii si musím dát min. 2x do měsíce.

Jj, ve Vídni se prostě nespěchá a to je hotový balzám na duši uspěchaného a věčně nespokojeného čecháčka.
Možná by to mnohým prospělo víc, než lázně.