Život v 80. letech

Je jo? Zkrátka jsem běhala za tamní oddíl na mezinár. závodech - schválně jsem to napsala v duchu tehdejší doby..začínám se zde bavit Vyrůstala jsem ve Zlíně (tehdy Gottwaldově) a vesnička Slušovice byla pár minut jízdy z centra Zlína Jezdívali jsme tam s přáteli i na dostihy a bylo to moc fajn.

ale prdlajs, kontrolovat se může a kontroluje se všechno, případně, zakládá-li se to na pravdě, napiš, prosím, příslušný předpis, který stanovuje, že maso dovezené ze zahraničí se nesmí testovat a vyšetřovat

Neposílal je tam stát,ale jejich rodiče byly internátní školy stejně tak,jako je internátní škola pro slepé ještě dnes.To,že většina těch dětí v ústavech žila nebyl výmysl státu,ale jejich matky se jich zřekly a postižení putovali do ústavů.Chápeš,že stát matkám ty děti nesebral,ale matky je odložily?
Dnes se děcka integrují a co?Rodiče na ně berou peníze,stát to platí a stejně jsou pořád ústavy,kde postižení žijí,protože je rodina nechce.

Reaguji na Tiakia: No, jenže dnešní úroveň ústavů je jaksi naprosto jinde. Za prvé existují chráněná bydlení, takže spousta lidí, která by kdysi byla zavřena v šílených prostorách a byla pod vlivem léků, může vést plnohodnotný maximálně samostatný život. Za druhé, když už někdo v ústavu být přeci jen musí, péče je úplně jinde....

To je trochu tím, že doba pokročila a trochu tím, že komunistický režim se ze zásady o podobné věci nestaral a dost často i různé negativní nebo s neštěstím spojené události a jevy úmyslně zamlčoval. Asi proto, že bylo nemyslitelné, aby něco v komunistickém režimu bylo "špatné". Takže si jistě někdo vzpomene na pár poměrně katastrofických nehod, při kterých zemřela spousta lidí, a které se v tehdejším tisku neobjevily ani jednou nebo okrajově (např. vlakové neštěstí u Stéblové). A stejně tak stát zacházel s tématem mentálních retardací.

Což není díky režimu,ale díky pokroku
Jen jsem chtěla říct,že stát matkám děti nebral což si asi myslí memnon666.

před pěti lety jsem díky synovi zjistila,že jeho spolužáci na střední škole /28 budoucích IT/ absolutně nevěděli až na dva jedince co byli Slušovice.Syn byl sám překvapený jak jeho vrstevníci neví co bylo před rokem 1989.

Ano, dnes se to může jevit mladým jako úsměvné, ale v JZD Slušovice (předseda Fr.Čuba) se v rámci tzv. přidružené výroby začala psát česká počítačová prehistorie. Vyvíjely a montovaly se zde počítače TNS s dnes směšnými parametry : 256 kB RAM, disketová jednotka 8', operační systém CP/M, programovací jazyk BASIC, váha 60 kg. Byla to docela líheň budoucích IT.

Memnon666: a co přesně myslíš tou mentální retardací? Třeba takový Otík z Vesničky střediskový v ústavu nebyl. No a něco horšího? Nějaká totální pokroucenka, co neovládá ani tělesné funkce? Ty bys chtěl takové dítě mít doma? Jako je to smutný, ale co s tím jinýho? Neříkám tělesné postižení, když se někdo narodí bez nohy ale mozkem normální, nevidím v tom problém, ale mentála, jakože fakt diagnóza, bych se taky zřekla, asi je to hnusný, ale to bych nedala. Zničí to celou rodinu, pakliže to nejsou nějaký bigoti a vidí v tom boží poselství nebo tak něco.

Reaguji na BíláVrána:
Pro některé dvacetileté holt začala historie ČR v roce 1989 a před tím jsme asi byli Rakousko - Uhersko,ti mladí toho opravdu moc nevědí i když mají internet a neomezenou možnost čerpat informace je to smutné.

Reaguji na Ellenuschka: No, přeji ti jen, aby se ti postižené dítě nenarodilo, asi bys pak zjistila, že takto silná slova už tak úplně neplatí...nebo taky samozřejmě jo, matky jsou různé.

Reaguji na Tiakia: Třebas to nemyslela doslovně - jestli atmosféra ve společnosti byla taková, že takové děti se mají odklízet, rodiče k tomu nutilo okolí, doporučoval jim to lékař, strašily je zdravotní sestry a úřady (že to jinak nejde a nefunguje), neměli žádnou podporu od nikoho, tak pak stát svojí činností a nečinností ty děti do těch ústavů de facto posílal.

Lisa: těžko říct, ale já se těhlech lidí bojim a mám-li být upřímná, hnusí se mi to. Byla jsem jednou u známý, co dělá v takovým ústavu, na kafi, dělala v tý nejhorší sekci, ježiši tam dospělý chlap v plenách s přiblblým výrazem kývající se ze strany na stranu, maniak, co musel nosit helmu na ksichtě, protože na něj věčně padal, dva chlapi peroucí se o hřeben... Ne ne ne, tohle bych nedala. Tyhle extrémy ne. Ale třeba máme známýho, ten je přidušený při porodě, no mentální úroveň tak na 13 let, ale rukama docela šikovný, tak ano, tito lidé by neměli končit v ústavech, ale maniakální pokroucenky jo...

To je teda hodně hnusné. Taky bych takové dítě dobrovolně nechtěla, ale pokud bych ho měla, tak bych se ho přece nezřekla! Milovala bych ho úplně stejně jako dítě zdravé.

Ale to už jsme trochu mimo téma.

Bingo, málokdo by vydržel ten tlak okolí a společnosti. Dnes sice taky existují "ústavy", ale není to jediná myslitelná cesta.

Reaguji na Ellenuschka: Bravo, to byl slovní průjem... Jak jsi mi vždy bývala sympatická, tak teď nestačím zírat... V jednom takovém "ústavu s mentály" jsem pracovala, nikomu bych nevyčetla, že tam své těžce postižené dítě "odložil" - ovlivňuje to jak partnerský vztah, tak sourozence, kteří často jsou odsunuti do pozadí, nemluvě o širším okolí... Ale jaksi dnes existují organizace, které se takovýmto rodinám věnují, poradí, pomohou, vyslechnou. I to totiž někdy stačí.

Víc k tomu asi nemám co říct, je to jako házení hrachu na zeď. Diskusi jsem přečetla a ve chvíli, kdy tu někdo použil nějaké objektivnější argumenty (než "pamatuju si, že to bylo tak a tak" - to je subjektivní vzpomínka), nadnesl možnost nějakého posunu/řešení - byť třeba hypotetického, tak příspěvek měl tendenci zapadnout, případně ostatní měnili jeho kontext nebo reagovali na tu nejméně podstatnou větu z celého příspěvku... atd. To fakt nemá cenu. (Netvrdím, že se to neobjevuje ve spousta dalších diskusích nebo i jiných serverech.)

EDIT: http://www.lorm.cz/cs/hluchoslepi/pruvodce-zakonem -o-socialnich-sluzbach.php - postačí prvních pár odstavců.

Reaguji na Ellenuschka: k mentální retardaci nemám po ruce objektivní zdroje, naštěstí jsou snadno dohledatelné informace k sluchově postiženým v době komunismu: http://www.grantadvisor.cz/signall2-komunismus.htm l
"K předělu v systému vzdělávání došlo hned po nástupu Komunistické strany k moci v roce 1948. Všechny existující školy pro neslyšící byly zestátněny a rozděleny na školy pro „hluchoněmé“, školy pro žáky se zbytky sluchu, školy pro nedoslýchavé a školy pro „hluchoněmé a méně nadané“ (Hrubý 1999: 190). Žáci do nich byli roztříděni podle stupně postižení a někteří tak museli začít dojíždět do školy vzdálenější od místa bydliště. Postupně začaly být do speciálních škol umísťovány všechny děti i se sebemenším postižením (ibid.: 18xx. Ve školách byla už od 20. let uplatňována orální metoda. V letech 1949-1950 byla sice na krátkou dobu otevřena debata o případném znovuzavedení znakového jazyka, oralisté ale svou pozici obhájili. Pro zajímavost uvádíme, že mezi argumenty využili např. i dopis J. V. Stalina zaslaný do Československa jako příspěvek k této diskusi, v němž Stalin „řirovnává ‘jazyk gest’ k motyce a ‘zvukový jazyk’ k soudobému pásovému traktoru s pětiradlicovým pluhem a traktorovou sečkou“ (ibid.: 325).
Zvonek (2007) uvádí, že ještě ani v roce 1987 nepracoval na speciálních školách v ČR žádný sluchově postižený pedagog (situace se začala měnit až od poloviny 90. let). Při zákazu znakového jazyka docházelo u neslyšících dětí k jazykové deprivaci."

Reaguji na Ellenuschka: Ano, pohled na utrpení je jednoduše těžký a v tomto případě hodně nepěkný, ale moc si nepomůžeš, když budeš o těchto lidech silácky a ošklivě mluvit, případně si je zhnusovat. Patří to k životu.

A to raději moc nemluvím o tom, jak to nepomůže těmto lidem.