Strach z neznáma v knihách i životě

Nic zajímavého a ani staršlivého se mi na tom nezdá.

Reaguji na smarny: já jsem to myslela trochu jinak, sama nevím jak to popsat prostě ten vlak že je někde v dálce.. třeba teď jsem si ještě vzpoměla že v nějaké pohádce v tv bylo řečeno ''paní meluzína je ještě v dálce ale už je na cestě'' z toho mě taky mrazilo.. nevím, asi působím jako blázen

Reaguji na Klenot Eskortová: Jakože to, když něco autor naznačí a dál to nevysvětlí, to myslíš, viď?

Reaguji na smarny: no něco takového asi ne že bych se bála těch postav, nebo toho vlaku ale prostě jak říkáš že to není vysvětleno, nebo nějaká vě je hodně v dálce a blíží se..

Reaguji na Klenot Eskortová: možná se jenom bojíš toho jak to zní... nebo máš z toho nepříjemný pocit, já zase vždycky měla nepříjemný pocit, když někdo řekl ale vždyť to tu bylo, kde se to podělo, nebo proč se to zaplo, kdo to zapnul (třeba tv), jsem posera nebo když někdo řekne: pane bože, kdo to zvoní takhle pozdě večer nešla bych otevřít ani za nic Jednou takhle někdo zvonil u dveří, já v kuchyni, přítel řekl, kdo by to mohl být a šel otevřít. Přísahám, že jsem hned měla v pohotovosti vykošťovací nůž a čekala, co se bude dít

Znám

To mi povídejte,to znám dobře i s tím nožem. Nám takhle v noci jdou někdo zaklepal na okno,byli jsme na chatě na Šumavě na nějaké samotě. Doteď mi je z toho hnusně,když si na to vzpomenu.Byli jsme tam sami dva.

Holky já jsem takový posera, že bych se ani kukátkem nedokázala podívat, no někdy je to fakt hrozný Jednou mi ve tři ráno volalo nějaké cizí číslo, to jsem taky byla poprděná, ale to už je asi extrém

Reaguji na radana: No fuj, to bych měla naděláno v gatích z tohohle, když jsme s přítelem měli ještě práci na směny, tak to jsem si nechávala puštěnou televizi přes noc, když nebyl doma, abych se tak nebála a taky mi jednou takhle někdo zvonil na dveře... no ve mě by se krve nedořezal v tu chvíli....

Reaguji na Lady Glamour: jo to je možné že se jen bojím toho jak to zní, ale fakt mám vždycky z takových věcí husí kůži doslova..Reaguji na radana: to já jsem bývala úplně sama na chalupě a v noci na půdě přímo nademnou běhaly kuny, rachot jakoby tam běhala banda chlapů no příjemné to taky nebylo, spávala jsem s nožem a pepřákem u postele a moje nervy to slušně odnesly

Vzpomínám, že jsem byla jako dítě hrůzou bez sebe, když jsme šli s dědou na houby a na našem místečku už bylo vysbíráno. Děda řekl něco ve smyslu "někdo už tady byl". A to "někdo" (neví se kdo, čili je to tajemná postava ), se mnou docela dokázalo zamávat.
Teď už jsem sice velká holka , ale stejně se mi zježí všechny chlupy, když slyším třeba "někdo tam chodil", " v dálce bylo vidět světlo" atd. Jinak nemám pocit, že bych byla nějak přehnaně ustrašená, ale přesně jak píše zakladatelka - jakmile není přesně zřejmé, kdo, co, kde, kdy a proč, tak mi to není příjemné.

A holky to nemusí být ani v knize, ale třeba i ve filmu, já už dávno zjistila, že horory typu nějaký týpek s motorovou pilou rozřeže dar lidí mě tak neděsí, jako horory s duchama, protože tam toho ducha nevidím, tam je prostě to "NĚCO"... si pamatuju, když jsem poprvé viděla blair witch a myslela jsem, že je to dokument.... nebo paranormal aktivity, kde nebylo nic vidět...

Já jsem taky taková poseroutka,a co víc - ještě ke všemu miluju horory. I když vím,že se pak bojím,čumím pak do tmy a bojim se usnout,tak si to neodpustím a prostě čumim a pak v noci šílím z toho (máme starý barák),jak vržou staré dřevěné schody,mlátí nám uvolněný okap do střechy a jsem tak vybičovaná,že usnu třeba jen na 2 hodiny a pak jsem jako blbec.

Ale zase musím říct na jednu stranu - že se bojím při hororech ráda - jsem šílenec.

Já zase nemohla dlouho a dlouho spát kvůli hororu Márnice.Pořád se mi u postele zjevoval ten dědek z pitevny.Fuj.