Ženy, které nechtějí mít děti

A kdo psal o úrovni? Proč sem něco podsouváš? Bavíme se o přístupu k výchově přece! Z toho, co píše, je zřejmé, že se jí rodiče nevěnovali (narozdíl ode mne) a má pocit, že dítě může být samorost a vyroste z toho. S tím já nesouhlasím. Děti se mají vychovávat, ne nechávat růst a doufat...

To nikdo neočekává, ale taky nikdo neočekává, že se bude chovat jako spratek a matka ho omluví se slovy, že jsme byli přece taky takoví. To, že se o ni někdo nestaral, neznamená, že to tak měli všichni.

Zaujalo mně,že skoro každá žena,které se zeptají na nejkrásnější okamžik v životě řekne narození svých dětí,já děti zatím nemám,nedaří se,snad se zadaří,jataky
myslím,že máš pravdu,že děti se mají nechat vychovávat,potřebují mantinely odkud kam,to jim dává jistotu,myslím,že si se mnou naši užili,měla jsem svou hlavu,ale tím,že neustoupili a někam mě směřovali to celkem vyšlo

To budu asi ta vyjímka.Rozhodně narození syna nebyl ten nejkrásnější zážitek v životě.Potěšilo mě,že jsem se probrala z narkozy,že jsem přežila a nic tak dojímavě krásného jsem na tom nenašla.Ani odstupem času ne.

Tos pochopila špatně. Pliska píše, že je na dítě tvrdá. Mimochodem, když dítě řve, dává najevo svůj vztek. Že vzdoruje je přirozená součást jeho vývoje, tím si projde každý "spratek", a můžeš ho vychovávat, jak nejlíp dovedeš ... za dva, tři roky, až se ti dítě bude válet v hypermarketu a řvát, že chce hračku za tisícovku, to pochopíš. Jenom ti přeju, aby nešel kolem někdo, kdo by ti naznačil, žes na jeho výchově dostatečně nemakala.

K tomu "chválení opoček" v kočárku...
To ty mamky vyžadují, aby jim někdo strkal hlavu do kočáru a chválil?
Když se chtěl někdo podívat na moje dítě, tak jsem mu nijak nebránila, ale rozhodně jsem neočekávala, že z mého děcka spadnou na zadek.
Takové ty staré babičky přirozeně chválily, protože prostě všechny děti jsou nějak krásbé. Už tím, že jsou. Já jsem vlastně nikdy neviděla nějak ošklivé dítě, vyjma těch znetvořených
( ),jinak jsou krásné všechny.
Kdo nechce, nemusí vůbec komentovat "krásu dětí", nebo se to po nich požaduje?

A k tomu vztakání v supermarketu, moje děti mají stejné rodiče, a přesto je každé jiné. Starší je fakt ochotný se přizpůsobit, vyhovět, bohužel často i za cenu vlastního nepohodlí. Nijak jme ho nemlátili, nebylo třba, jen popohnat, je pomalý.
Mladší synek je naopak raplík a drzounek od narození. jeho období vzdoru trvá od 1.5 let doteď (bude mu 11).
nervák, vztekloun. Zkoušeli jsme všechno.
Ale dítě prostě nepředěláš. Dodnes není schopnem se zabavit sám, možná právě proto, že jsem se mu věnovala v raném dětství a zaplňovala každou chvilku, aby se nenudil a "nezlobil", neotravoval okolí.
Skončila jsem se 43 kg, jako neurotik, a syna jsem stejně nezměnila.

Nejsme Bohové, abychom měnily své děti. Výchova není samospasitelná.
Dítě potřebuje lásku a hranice, dostatečně prostorné, ale pevné.
O ostatní už se nemusíme starat. Prostě není v naší moci předělat dítě k obrazu svému.

Přesně tak, těhotenství se ošklivě podepíše na každém těle. Ty ženy na kterých jen trochu, jsou šťastné vyjímky. Samozřejmě je nutné o sebe dbát, co nejdéle to jde sportovat, pravidelně si mazat kůži, nepřibrat 15kg a podobně. Ale i přez veškerou snahu, tělo po dětech už není a nebude co bývalo. Naštěstí vzhled není úplně všechno. My máme děti dvě a manželka je "přežila" docela dobře, není z ní koule, prsa po 4 letech kojení taky vypadají ještě jako prsa. Když se podívám na fotky před deseti lety, tak prostě ty děti tam vidět jsou. Je dobré s tím počítat a kdo tvrdí, že mateřství ženskému tělou neublíží, nebo dokonce prospěje, je podle mě hodně naivní. Nebo si to jen sobě a okolí snaží vsugerovat.

Lidé jsou tvorové společenští a stejně jako primáti žijeme v tlupách. To že se jím říká rodina, ulice domů, město na tom nic nemění. V každé tlupě jsou mláďata na nejnižším žebříčku a podle toho se k nim ostatní chovají a mláďata se patřičně chovají k ostatním členům tlupy co stojí nad nimi. Ldé na to zapomínají, někdy z pohodlnosti, jindy z přehnaných rodičovských pudů. Chudák dítě které není vychováváno v tomto duchu má pak v hlavě zmatek a ani se nedivím, že jsou to často hrozní spratci. Pokud již jako malé dítě pochopí, že není středem vesmíru, ale že je slušné mezi jinými lidmi nekřičet, jíst a nikam neodbíhat, pozdravit, mlčet když mluví starší a bere to automaticky, nemusí se pak neustále samo hlídat a přemýšlet jak by se mělo chovat. Má to pak mnohem jednodušší.
Základní vklad co každý máme je genetika, na tom nikdo z nás nic nezmění, ale nebejt spratek může být každé dítě. Snad krom nějakého prmile absolutních sociopatů a mentálně postižených dětí.
To je názor muže a snad i za muže, k tématu děti.

Tak záeží kolik tomu dítěti je let. U dvouletého se to dá tolerovat, ikdyž okolí to dozajista obtěžovat bude. Ale starší dítě a tato situace? Podle mě hrubě nezvládnutá výchova. Máme děti dvě, s oběma si ve školce a škole užívají, rozhodně nestojí v koutě a tiché nejsou. Naopak jsou to šéfové kolektivů. Ale situace, že by si chtěli něco v obchodě vynucovat scénou, neexistuje! Stačí můj pohled a okamžitě je klid. Doma to už tak snadné není, ale stačí zakřičet a je ticho. Autorita otce prostě musí být. A to děti na zadek už možná i leta nedostaly.

Jestli na tom nemá podíl také to, že i bezdětná žena se za deset let postavou prostě změní.
Jinak dík za střízlivý mužský pohled. Ten tu často chybí.

Já v těhotenství přišla o prsa - měla jsem malá, teď nemám žádná.
Ale ani že jsem přibrala 15kg v těhotenství, mi nijak postavu nezkazilo. Když máš dítě v mládí, tak tělo je pružné a přizpůsobí se.
Mám v pase zase tolik co v dospívání. Kilo má ještě míň. Jen prostě to tělo nemládne a za tu dobu se přirozeně mění, a´t máš děti, nebo ne.

To je strach, ne autorita.
Je dobré vychovávat děti ve strachu?

Moje tchaně mi taky vždycky říkala:
"Ale to by si náš Petříček nedovolil"
Petříček byl introvetr a myslel si o pr.deli, aby měl klid. Ale rozhodně ji nebral jako autoritu, jen se vyhnul nepříjemnosti (křiku, výprasku). Ve skutečnosti nebylo změněno jeho chování výchovou, jen si spočítal, že se mu to nevyplatí, škoda energie.
taky svou mámu nikdy v úctě moc neměl, když viděl, že to dělá z pozice síly, a aby "lidé neřekli".

Venuše
Nevím jak definuješ strach a jak autoritu. Když jdu pro malou do školky, žádné dítě se po rodičích nevrhá s takovým nadšením, jako ona na mě. To smé byl syn, takže o nějakém panickém strachu nemůže být řeč. Myslím si jen, že obě děti dávno pochopili, že nějakou histerií, nebo vynucováním ničeho nedosáhnou. Samozřejmě, že občas zkusí nějakým fňukáním si něco vynutit, ale od toho jsou to děti, aby to zkoušeli a my rodiče, aby jsme zasáhli.
Na vyhnutí se výprasku bych zas tak nic špatného neviděl, pokud nad tím nemusel sáhodlouze přemýšlet, co se vyplatí a co ne, tak je to podle mě v pořádku. Prostě podvědomě věděl, co se má a nemá. To že dnes matku nebere jako kdoví jakou osobnost je věc jiná. Neznám je, tak nemůžu soudit, proč tomu ta je, nebo není.

Venuše

Ve většině názorů s Tebou souhlasím. Že děti potřebují hlavně lásku a mantinely, že temperament dítěte nezměníš ...
Mně se občas zdá, že problém dětí dneska jsou hlavně jejich rodiče, že oni neznají tu správnou mez. Buď neskutečně sekýrujou, nebo jsou benevolentní až moc ... Když vidíte nějakého "spratka", všímejte si chvilku rodičů

Jinak v téhle diskuzi obdivuju Laky - i když není "šálek mého čaje" Je upřímná a kašle na konvence - v dobrém slova smyslu.

Jsou tam vidět děti nebo těch 10 let ? Ono i tělo ženy, která nemá děti se za 10 let rapidně změní, zase nelze všechno svádět na děti...

Chlop
Ale situace, že by si chtěli něco v obchodě vynucovat scénou, neexistuje!

Nad rodiči, kteří s oblibou a často tahají své děti do obchoďáků žasnu. Chápu, že občas se tomu nelze vyhnout, ale ...
Když tam vidím ve frontách vřískat nějaké dítě, mám občas chuť se k němu přidat Taky nemám ráda nakupování.