Ženy, které nechtějí mít děti

Drž se, Elenuschko!

To s návratem nemoci mi je líto. Snad se držíš dobře! Přeju hodně štěstí!
A teď k tomu co jsi napsala-mám to stejně jako Ty-pokud k takové diskuzi dojde někdy během hovoru a bavíme se na úrovni, tak ok. Ale nikdy bych se žádné ženy jen tak mezi řečí nezeptala, kdy bude mít dítě nebo něco podobného.
Sama to zažívám celkem často-je to velmi nepříjemné a hlavně netaktní se na něco takového ptát-nestydím se za své rozhodnutí, ale opravdu nemám ráda, když v tom začne někdo rýpat. Poslední dobou už opravdu odpovídám, že díky onko. léčbě děti mít nemůžu. Následuje zmatený výraz tázajícího a zřejmě i velmi trapný pocit. A dobře jim tak, opravdu považuji za neslušné, se na něco takového ptát.

Od 35 -49 let.Pochybuji že se u nich po padesátce něco změní,opravdu si žijí dobře,hodně cestují atd..mají prostě jiný styl života a partnerka,baráček a plno dalšího(koníčky) jim asi k životu stačí.

proč myslíš?Já bych teda pochopení od ostatních nežádala,to je jakoby se musela matka od dětí žádat o svolení,zda ji bezdětná přijme,jelikož jí třeba mít děti nejde pod nosZnám celkem dost párů co děti nemají a opravdu dobrovolně bezdětných.Ale co se všem v hlavě skutečně odehrává ví asi jen ta dotyčná osoba.

S tím souhlasím..jak jsem psala,já si taky myslím,že ve stáří u každé hlavně bezdětné ženy bude okamžik,kdy o tomto popřemýšlí,třeba ne...,ale mám kamarádku,která má problém opačný,kdyby mohla vrátit čas,dítě by neměla,jelikož opravdu s ním prožívá peklo a jako matka nebyla špatná...teď je strápená a to je horší příklad si myslím.

Jinak osobně děti miluji,jen pro info

Holky, jenom malá vsuvka, aby jste věděly, které okamžiky v životě mě utvrzují v tom, že bez dětí by byl můj život poloviční :
V úterý jsem přišla do školky a učitelka mě hned vedla k nástěnce. Prý děti spontánně diktovaly, co si myslí o svých rodičích, učitelky psaly a ty nejoriginálnější potom daly na nástěnku. Dcera napsala :
Maminka : maminka se jmenuje Amelie, je hodná, krásná, má dlouhé vlásky a dobře vaří.
Tatínek: tatínek je velký, silný, dělá nám rakety a naučil se copánek.
Já vím, že někomu to připadá jako totální pitomost, ale já prostě tohle mám výš než všechny tituly a vydělané peníze. Pro někoho jsem praštěná kvočna, já chápu

No, tohle je ta smutnější stránka mateřství. Někdy se to dítě prostě nepovede Já vím, že tady jsou odbornice, které tvrdí, že důslednou výchovu kombinovanou s mlácením, studenou sprchou apod. se z každého dítěte stane vzorný člověk. Bohužel, není to pravda. Některé děti se vychovávají samy, některé potřebují důsledné mantinely a některé jsou prostě nevychovatelné
Bezdětné ženy mají možná tu výhodu, že tohle dilema nemusejí nikdy řešit.

Reaguji na amelie1111:
Těžko najdeme souznění z druhé strany. Možná, že je to tím, že jsme nosily pod srdcem život.
Možná dětmi, které se dají zvládnout. Ale s určitostí mohu napsat, neměnila bych. Mateřství mě izolovalo tak 1,5 roku od porodu, pak jsem opět cestovala, pracovala z domova, vrátila se plně koníčkům. I když ke sportu se vrátila hned po porodu, kolečkové brusle jsem provozovala i s kočárkem. Dítko prošlo několik etap - etapa vzdoru, etapa nespavosti, etapa němých televizních pořadů, jelikož stále povídalo, atd... Přesto jsem z toho nešedivěla, nezestárla, tvrdím, že stárnou pouze děti, na šílený porod jsem už zapoměla, dovolené si společně užíváme a v případně stereotypu, přichází na pomoc babička. Takže pozitiva, negativní možná v tom, že se více bojím o členy rodiny a že taková ta typická dětská vůně těla trvá jen krátce. Jo, ještě jsem zapoměla, nemám vlastní postel...... každou noc přichází tichounce pod mou peřinu.

No, někdy mi přijde, že když žena nechce mít děti, tak se snaží až příliš přesvědčit ostatní, že je to nejlepší cesta...Ale to může být můj pocit spojený s touto diskusí...A ženy s dětmi dělají někdy to samé...Přitom pravda bude asi tam, že každá cesta je nejlepší pro toho, kdo si ji zvolil.

Vím, že takový muži existují, ale opravdu neznám žádného po 50tce, který by neměl děti - počkej kromě mého vzdáleného strýce, starého mládence. Takže si myslím, že jich je opravdu hodně málo. Možná, protože je na stará kolena uloví nějaká "plodná" sličná mladice a oni pod vlivem hormonů podlehnou

Jj, taky si to myslím.
Tím, že tady básním o svých dětech, se jenom chci podělit o svoje dojmy a pocity, neznamená to, že bych chtěla dokázat, že když mám děti, tak jsem něco víc!
Nechtěla bych, aby si to někdo takhle vykládal.

Holky, jenom malá vsuvka, aby jste věděly, které okamžiky v životě mě utvrzují v tom, že bez dětí by byl můj život poloviční :
V úterý jsem přišla do školky a učitelka mě hned vedla k nástěnce. Prý děti spontánně diktovaly, co si myslí o svých rodičích, učitelky psaly a ty nejoriginálnější potom daly na nástěnku. Dcera napsala :
Maminka : maminka se jmenuje Amelie, je hodná, krásná, má dlouhé vlásky a dobře vaří.
Tatínek: tatínek je velký, silný, dělá nám rakety a naučil se copánek.
Já vím, že někomu to připadá jako totální pitomost, ale já prostě tohle mám výš než všechny tituly a vydělané peníze. Pro někoho jsem praštěná kvočna, já chápu
Reaguji na amelie1111: To je nádherné, toto dokážou jenom dětičky. Opravdu dítě je největší dar na světě, i když ne každá si to myslí, jako to některé prezentují tady v diskusích, ale to je každého názor. Jenom říkám, že jsi to vystihla, tak jako to i já cítím a co si myslím .

Největší dar je dobré zdraví ,jelikož když ho nemáš,nemáš děti...,ale to je už zacházím daleko.
Ano,občas to sama kamarádkám říkám,když mají trable-větu- máš to nej.. co můžeš mít-dítě...ano asi v tu chvíli ano.

Nevim,možná,když mě přijde,že jim občas nic jiného nezbývá,jelikož poslouchat řeči od okolí o co přichází a jak je sobecká atd..je děs,já Ti ty ženský docela chápu.A musím říct,že plno z okolí mluví tak přesvědčivě,že jim věřím,že opravdu rodinu nechtějí.

Přesně tak.

Reaguji na sarra:
Já taky tvrdím,že děti nejsou brzdou a jde si život krásně užívat a neomezovat se tak,jak někteří tvrdí
To,že bych si ničila figuru atd.. bych osobně nikdy neřešila,ale jsou i takové ženy

Asi je to tak

jen je prostě zvláštní tvrdit,že život s dětma je lepší a že někdo o něco přichází a přesně tak naopak,že život bez dětí je ten nej..prostě každý to máme jinak a je to naše rozhodnutí a nebudu nikdy nikomu nutit,že to co si myslím a zrovna já prožívám ,je to NEJ i pro ně

Hezky napsané a kvočnou bych tě nenazvala,jsi prostě máma

Ano to je pravda, sama jsem to zažila, ale když už to dítě máte, tak v tom případě je to opravdu poklad... hlavně když je vytoužené a žena musí absolvovat měsíce léčby, aby ho měli, ale to je už jiném .

Přesně tak, velmi výstižně napsáno!
Já mám děti ráda, a ženy, které děti mají obdivuji, jak to zvládají, tu velkou odpovědnost a vše kolem, ale zároveň nechápu ty matky, které si myslí, že to, že mají děti z nich dělá něco lepšího, než ostatní. Zkušenosti jsou nepřenosné, takže ano, neznám ten pocit, když za mnou dítě přijde v noci pod peřinu apod. ale jelikož ho neznám, tak si nepřijdu o nic ochuzená, věřím, že je to krásné ale není to nic pro mě. Prostě jsem se z mnoha důvodů rozhodla jinak. A rozhodně si nepotřebuji svůj životní styl nijak obhajovat, ani nikomu nevnucuji, že být bezdětná je to nej.
V okolí se spíš setkávám bohužel s tím, že je na mě pohlíženo jako na chudáka, který nemá děti nebo na úplně hloupou, která neví o co přichází a proto je nutné ji přesvědčit.
Reaguji na amelie1111:
U Tebe se mi moc líbí, jak to máš v životě nastavené a jak to bereš. Tvoje děti v Tobě musí mít úžasnou maminku

Tohle dost dobře nepochopím
Já mám kolem sebe taky pár bezdětných kámošek a nikdy by mne nenapadlo se na ně koukat skrz prsty jenom proto, že nemají děti. Nikdy to mezi námi nebylo předmětem hovoru a nikdy by mě nenapadlo jim "domlouvat", aby si pořídily děti. Dokonce moje sestra a švagrová, se kterými jsme si hodně blízké, jsou kolem 30-ky, děti (ještě?) nemají a přísahám, že jsem se jich na to nikdy neptala.
Samozřejmě ani charakter člověka nemůžeš posuzovat podle toho, jestli a kolik má dětí. To s tím přece vůbec nesouvisí.
Je to stejně absurdní jako kdyby mi někdo říkal: Ty jsi blázen, tolik dětí, co z tebe bude? Stokilová blbka s plínou v hlavě..

Děkuju Snažím se fungovat nejlíp, jak to dovedu.

To je asi to nejhorší, co se může stát... to už je podle mě lepší, když to dítě umře, než se dívat na to že sice žije, ale jeho život nestojí za nic.
Já doufám, že budu mít takové štěstí, aby se mě nějaké "krocení dětí" vůbec netýkalo. A pokud nebudu mít štěstí, tak že budu mít takovou disciplínu, abych zavřela oči před slzami, a z dětí to špatné chování vytloukla, pokud to půjde. A pokud to nepůjde, tak že budu mít dostatečně střízlivý pohled na věc, abych takové dítě dala zavčas do dětského domova.
Ono je to hrozné i vůči ostatním dětem (pokud má člověk více dětí), mám kamarádku, jejíž bratr je hodně problémový, drogy, dluhy atd., rodiče se už řadu let snaží žehlit všechny jeho problémy... důsledek - synovi nepomohli, a přišli i o dceru, která s nimi radši nechce mít nic společného. Místo aby měli jenom jedno dobré dítě, tak nakonec nemají nic, jenom na stará kolena exekuci na krku.
Rodina má sice držet pohromadě, ale všechno má nějaké meze, pokud někdo na rodině pouze parazituje, tak by z ní měl být vyloučen. Škoda, že u dospělých lidí to české právo neumožňuje. Ale ten kluk se projevil ještě jako nezletilý, to ho ještě mohli dát pryč.

toto naprosto chápu... znám podobné případy, kdy člen rodiny ničí celou rodinu.
A právě to "žehlení" problémů dotyčnému může spíš uškodit, protože si zvykne, že ho budou ostatní vysekávat z průšvihů... a tím se stane neschopným se změnit...
Ale to už jsme off topic.

Řekla bych, že chápu oba dva tábory: jak ten dobrovolně bezdětných žen, tak těch, co děti chtějí.
Já sama po dětech nikdy netoužila. Děti jsem nijak ráda neměla, nad miminky se nerozplývala, v podstatě mě odrazovalo vše, co se týkalo kojenců a batolat. Mít dítě mi připadalo jako mít kouli na noze.
Po tom, co se mi přehoupla třicítka a po jistých životních změnách jsem se dítě rozhodla mít. Ne, že bych po něm zatoužila, toto rozhodnutí bylo myslím spíše racionální.
Nyní dítě mám. Je dost náročné, musela jsem se vzdát spousty věcí, které jsem mívala ráda, přesto svého rozhodnutí nelituji a své dítě miluji. Ne každý to tak ale může mít. Někdo prostě pro mateřství není stvořený.
Také jsem si musela vyslechnout spousty rýpanců a nepříjemných dotazů co já a děti. Hodně lidí má pocit, že muže druhým kecat i do tak osobní věci, jak je mateřství a rodičovství. Jsou to většinou netaktní lidé bez empatie a slušnosti. Těm, co děti mají zase tito jedinci neustále kecají do péče o dítě a do výchovy. Člověk se jim nezavděčí nikdy, takže jejich názory je lepší nechat plavat...