Ženy, které nechtějí mít děti

Podepisuju - myslím, že vyrovnaná žena bezdětná - nemůže nesnášet maminku s dětma ( nebo děti samotné ) a to samé platí naopak - vyrovnané mamince,která je se svým životem spokojena nemůže vadit holka, která se rozhodne dítě nemít.

Ano, jenže ty vyrovnané s dětmi, které nebrojí proti nám bezdětným, jsem potkala snad jen na této diskusi. Bohužel, v reálném životě se spíš setkávám s postojem: jsem matka, kdo je víc. Pak se nedivím, že některé bezdětné reagují nepřiměřeným způsobem (viz. ona tady zmíněná osůbka z centra, asi tuším na 99%, o koho se jedná). Můžu mít za sebou spoustu dobře zvládnutých situací v životě a z toho plynoucích zkušeností, přijde ovšem "zasloužilá" matka a vše je pryč, protože "co já asi tak můžu vědět o životě, když nemám děti?"
Tolerantních žen s dětmi je fakt hodně málo..... Co jsem se jen naposlouchala řečí typu, abych toho nelitovala, aby mě nakonec kvůli tomu partner neopustil a blablabla... Nevím, čím tak provokuji (provokujeme), jsem úplně normální žena, nevlastním milióny, nejsem modelka... jen se mi asi pokazily moje biologické hodinky, nebo jsem byla někde venku, když odbíjely ten můj správný čas na dítě. Proč to ty ženy s dětmi nemohou akceptovat jako daný fakt??

v práci jsem se setkala s názorem od žen-matek,že my svobodné nemáme žádné problémy,já osobně jsem to s dětmi nikdy neuměla,vození děti v kočárku jsem považovala za největší nudu,ale myslím si,že i když nemusí některé ženy hořet láskou k cizím dětem,můžou opravdově milovat své vlastní,je to podle mě něco úplně jiného.

Protože samy mají problém.
Viz to, co "podepisuješ" v úvodu svého příspěvku.

Nedávno jsem měla v práci rozlučku a pak jsem psala jednomu kolegovi, kamarádovi, kterého znám X let, že mě mrzí, že nedošel. A on, že nemohl, že měl nemocné děti. Vysmála jsem se mu, protože jsem chtěla, aby přišel na chvilku... A on, že až budu mít děti, tak pochopím.
Asi týden na to, ho potkala kamarádka z práce kousek od práce a přitom ten den měl být ve škole - dodělává si maturitu - ve škole je celý den a má ji na druhý straně Prahy. Nějak se vykecával, co tam dělá, až nakonec přišla recepční, o nich dvou se ví, že se mají vic než rádi, které prý slibíl odvoz domů. Kamarádku mu jen řekla - Aleši,co děti? Nemáš je snad tak nemocný, že musíš po práci hned domů? Jen, že teď jezdíš dělat taxi přes celou Prahu....

Přišlo mi to vtipný i smutný - že se vymlouvá na děti a přitom si na druhou stranu myslí, že pokud nemám děti, tak nevím, co je to starost, atd.

Dítě nemám a nechci. Když jsem si dělala test díky opožděné mestruaci, byla jsem rozhodnutá v případě pozitivního výsledku jít okamžitě na potrat. Jestli se to změní za pět let nevylučuji, ale sama tomu moc nevěřím. Naštěstí i přítel dítě nechce. Pochází z velmi početné drsné rodiny a z předchozího vztahu už jedno má, aniž by o to stál (natajno vysazená antikoncepce a na potrat něchtěla jít ze zdravotních důvodů, i když žádné takové nebyly. Dítě mělo zafungovat jako lepidlo rozpadajícího se vztahu), i když mi řekl, že pokud bych já změnila názor tak nebude proti, ale on sám by mě rozhodně nenutil ani omylem.

Jsem ten typ "hodné tety", ale to až neteř povyrostla. I tak přetrpím maximálně hodinu hraní a žvatlání a pod. a už se těším až si ji rodiče zase odvezou. Zatím to v sobě prostě nemám. Žijeme si normálně, ale dítě by byla obrovská finanční zátěž, která se navíc s věkem zvyšuje. Možná to bude znít cynicky (alespoň moje maminka to říká), ale dítě je pro mě nejistá investice (nezlobte se za to označení). Znám z okolí tolik případů, kdy rodiče byli skvělí a vyrostl jim spratek, feťák, který je o vše obral a mě se tuhle loterii nechce podstupovat, protože si nemyslím, že by to bylo ovlivnitelné pouze výchovou, právě proto že znám i obrácené případy. Rodiče na nic, alkoholici a vyroste jim slušné chytré dítě.

Povahou jsem spíše sobec a nechci se nijak výrazně omezovat na úkor někoho jiného, což bych musela a zatím mi za to nestojí ani moje vlastní dítě.

I dříve bylo hodně žen s podobným postojem, ale ono se to holt nějak nenosilo, nebo to bylo spíše nepřípustné, aby ženská neměla po třicítce ještě žádné dítě.

Děti mi jinak nevadí, pokud mě nějak neobtěžují. Nejsem nadšená když mám po noční a na zahradě u sousedů začnou děti hulákat a skotačit. Když v letadle, kde se nedá nikam utéct, řve dítě celé hodiny a pod., ale co mě vyloženě vytáčí jsou, jak vy píšete, "ty zasloužilé matky" které si myslí, že mají na všechno právo a nárok jen proto, že mají dítě.

Vím že mnoho dětí mají často rozumově jednodušší ženy, pro které je to jejich poslání a životní vrchol, "zázrak" jak tomu říkají, protože nic víc neumějí (rozhodně to nemyslím všeobecně na všechny) a často nedomýšlejí jak a z čeho je uživí, a co z nich vyroste, jestli budou mít pro ně na školy atd. Ty které nad tím přemýšlí, nemusí být nutně kariéristky. Jen si to dovedou všechno lépe představit a domyslet do důsledků a ono to pak člověka i odradí...

mějte se...matky i nematky

Mně tedy vyloženě na některých příspěvcích zaujalo, že dotyčné přímo píší, že jim děti vadí, nechtějí s nimi komunikovat a i setkávání s dětmi svých sourozenců doslova přetrpí a nesnáší, když se ty děti chtějí pomazlit a pohrát si- je to zvláštní, cítím v tom nějaký problém (třeba z vlastního dětství, nedostatek lásky, absenci doteků či co, nebudu rozvíjet rádobypsychologické teorie). Chápu, že některé ženy nemají mateřský pud, ale že přímo ty děti nesnášejí (a nemusí jít jenom o řvoucí děti v autobusech), čím to je?

A mně by to zase zajímalo naopak. Potíž je ovšem v tom, že takovou věc málokdo přizná. To se přece neříká! Setkala jsem se jen s jednou ženou, která, ač svého syna miluje, byla schopná říci, že tenkrát do toho šla prostě proto, že zrovna měli všichni kolem děti, a kdyby tenkrát věděla co ví teď (co jí udělá s postavou, finanční a další omezení), že by do toho nešla. Věřím, že takových je víc, akorát "není vhodné" to přiznat. Protože když po letech přizná bezdětná, že lituje, tak je to jakoby "normální". Opak nikoli.

VeveruškaD
S tvými názory se ztotožňuji.

Karin
Mně by to taky zajímalo, prostě je to ve mně... nedostatkem lásky jsem nikdy netrpěla, naopak, mám a vždy jsem měla s rodiči dobrý vztah.
Já zase nepochopím, jak může někdo ohnípávat každé mimino v kočárku. Teď se na mě nezlobte, jen se snažím popsat jak to cítím - mimina mi připadají ošklivá a naprosto nechápu, jak může někdo říkat, že jsou krásná. Opravdu někomu připadají krásná vzhledově, nebo se to říká jako vyjádření "uznání zázraku nového života"?

Mámina kamarádka, obě skoro 60 let, se přiznala, že lituje, že nemá dětí. Ona nemá ani manžela, žije se svou maminkou a psem....

Podle mě toho dost nejen žen ve stáří lituje.Vím o jedné-moje teta-nikdy děti nechtěla a teď na starý kolena přiznala,že to bylo špatné rozhodnutí a největší chyba jejího života,lituje toho a je jí smutno.Bohužel

Ano,opravdu mi některé miminka přijdou krásnápravda,neřeknu to o každém mimi,to ne.

Je mi jedno,zda se někdo rozhodne děti nemít,je to každého věc.Já osobně tomu moc nerozumím,ale neodsuzuji takové ženy.

Holky, jak už jsem psala, nikdy jsem neodsuzovala a nebudu odsuzovat ty ženy které děti nechtějí. Každá máme právo si vybrat a udělat život takový jaký chce, ať s dětma nebo bez nich. Ale tak nějak trochu nechápu jak vám může vadit řvoucí dítě v obchodě, v autobuse, na zahradě atd... To mě nikdy nevadilo ani v té době kdy jsem mámou sama nebyla a děcko nechtěla.
Bohužel se mi osobně stalo pár případů, kdy mi nafintěná madam dala jasně najevo jak je jí moje dítě naobtíž a zcela mi bylo jasné že svoje nejspíš nemá. V obchodě kdy malá plakala že chce rohlík, v autobuse kdy stála na místě pro kočárky a otráveně komentovala ,, proboha zase kočárek, se tady musí cpát".
Tak jako já se neopovrhuji nad ženama které nemají děti a neříkám o nich že jsou sobecké, namyšlené atd... tak bych také očekávala od těch žen že se na mě nebudou dívat jako na nějakou chudinku a na moje dítě jako na nějakého spratka.

Danyjelka

Každé matce se zdá to její dítě nejkrásnější na světě. Já tedy taky nemám děti a když potkám ve městě kamarádku s čerstvě narozeným miminkem, tak musím (teda nemusím, ale tak nějak cítím, že ona na to čeká) ze slušnosti alespoň chvíli obdivovat. No a tak se kouknu do kočárku a tu malou scvrklou opičku prostě pochválím. Zkrátka mi tohle problém nedělá, stejně tak pomazlit se s dcerou svého bratra a hrát si s ní. Je ale zase pravda, že jsem ráda, když mám pak zase svůj klid. Jenom mě prostě zajímá, odkud se berou vyloženě negativní emoce některých žen k dětem.

danyjelka
Všechny děti jsou krásné jde spíš o jejich čistou duši, bezprostřednost. Ale prostě jsou takové ženy jako ty a spol které to nepocítí a nepochopí co se tím vlastně myslí Prostě vám to mateřské cítění chybí. Takže to nějak nemá cenu ani vysvětlovat

Z práce i ze svého okolí vím, že větší procento žen toho rozhodnutí lituje. I některé celebrity jak vím, které chtěly v pozdějším věku mít děti a nemohly. Podle mého ve stáří si to člověk uvědomí, že je vlastně sám. V době kdy kariéra pomine, pochopí že finanční nezávislost není zcela vše, postava nebude co bývala. Jen zbude prázdný dům a náruč

Já třeba děti nemám (bohužel to nějak vztahově nevychází), ale vždycky si ráda pochovám miminko, s neteřema jsem taky ráda (a to už jsou skoro slečny). Myslím, že okolí se na mně taky dívá s tím, že "děti nechci" . Ale podle mne je jen málo těch, co fakt děti nesnáší a nikdy
za celý život je nechtěly. Jenomže někdy prostě nenajdete takového partnera, se kterým byste dítě chtěly a pořídit si dítě jen pro sebe .... nevím.
S kolegyněmi v práci mi vůbec nevadí o dětech mluvit, kolikrát se i na ně sama zeptám, ale
je fakt, že mě strašně vytáčí ty matky, pro které je to dítě středobod vesmíru (jak už jste tu psaly). Jednak si myslím, že dítě by nemělo vyrůstat s tím, že on je ten nejdůležitější člověk na světě (a kolik takových jedináčků znám, ze kterých vyrostou pěkní sobci) a jednak by mohly ty maminky taky pochopit, že mě opravdu nezajímá, že je zase dítě nemocné, jak mu jde psaní v písance, co řekl, co udělal.... atd. Mám jednu takovou kolegyni a ať začnu jakékoli téma, ona to po druhé větě stočí ihned na děti. Mám tu ženskou ráda, ale tohle mě fakt vytáčí !!
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale musela jsem si ulevit...

Ellodin
Máš určitě pravdu s tím pocitem samoty, který se jakoby náhle objeví, když už je na všechno pozdě a opravdu mnohé ženy litují. Ale zase na druhou stranu, to, jestli člověk bude ve stáří sám, záleží na mnoha okolnostech- někdo není sám po celý svůj život, protože ač bezdětný, má kolem sebe ještě širší rodinu, partnera a přátele. Naopak určitě je mnoho historek o tom, jak dospělé děti "vracejí" rodičům péči ve stáří. Čili chci říct, že rozhodnutí nemít děti musí být dobře zváženo a pokud si je žena pořídí, musí to opravdu chtít a neměla by tam být motivace, že si porodí někoho, kdo se o ni jednou postará.