Závislost na pohybu

Ahojky mám to samé ale né až v takové míře. Od 23.prosince jsem nebyla cvičit, protože jsem mezi svátkama neměla čas, na silvestra jsem omarodila a do 14-tého brala antibiotika a ted si dávám ještě týden v klidu aby se mi to nevrátilo.Takže se už skoro měsíc nehýbu a jsem úplně vyřízená a a v depresi.Předtím jsem celý rok 3x - 4x týdně cvičila a už se nemůžu dočat příštího týdne až zase začnu. Doufám že už mi nebude nic stát v cestě nebo to nepřežiju Jak píší holky jak nemůžu chodit cvičit cítím se tlustá a ahrozná a řeším každý chlebíček jak nějaká anorektička a přitom jím úplně normálně a všechno ale musím mít k tomu pohyb. Určitě mi taky už chybí pravidelný přísun endorfinů, pocituju to na sobě, jsem často bezdůvodně bez nálady a jak by řekl můj přítel taky na pěst

Ahoj, přesně vím, o čem mluvíš, teď poslední dva měsíce sportuji 7x týdně, někdy i 2 aktivity denně (dřív to tak nebylo, měla jsem po dobu asi půl roku kvůli zdravotním problémům sport zakázanej) no a teď si to plně vynahrazuji, zvykla jsem si na to, jít každý den do toho fitka, cítím se skvěle, a čím víc je ten sport adrenalinovej, tím víc mě přitahuje a baví mě... Toť ve zkratce, jen jsem Ti chtěla říct, že Tě naprosto chápu a jsem na tom úplně stejně... A že jsem magor mi nikdo neříká, spíš mě každej obdivuje, že mám tu vůli...
Hlavně si při sportu perfektně vyčistím hlavu od práce - někdy to mám fakt náročný a stíhám k tomu i všechny ostatní aktivity, domácnost, přítele, kamarády, psa, všechno... Když se chce, tak jde všechno ale nikomu to samozřejmě nenutím!

Víte co? Já budu raději lenoch než nějaká fanatická sportovkyně...
Vůbec se mi nelíbí, jak tu všechny říkáte "dva dny nesportuju a připadám si rozkyslá"...to už mi přijde jako šílená posedlost vlastním tělem a jsem ráda, že to nemám...
Sakra dyť člověk se snad hýbe hlavně pro radost a ne aby se fanaticky pozoroval, jak se mu tvoří mm špek

A mě by zas zajímalo, jaké máte postavy vy holky "posedlé sporťačky". Jen jestli to trochu nepřeháníte...mě osobně je vysportovaná ženská postava dost odpudivá, ale to je věc názoru, ale když se ženské rýsují pekáče na břichu, když zvedá kýbl, má ruce jak chlap...Nazvěte mě tlustou závistivkou, ale já si raději nechám svoje tvary než být moc vysportovaná..Když vidím některé ženské v posilovně, ani za zlatý prase bych s něma postavu neměnila i když mají třeba o 10 kilo míň než já

Jinak já zastávám - všeho s mírou...cvičit denně mi přijde přehnané. Já nyní chodím 2 x týdně na zumbu, ale mám zkouškové, takže až bude volno, budu chodit aspoň třikrát a jinak mám v běžném životě pokud nesedím o zkouškách nad knihama docela dost pohybu pěšourem a přijde mi to akorát.

Btw byly časy, kdy jsem cvičila aspoň 5x týdně a držela nesmyslné diety...no teď mám sice o pár kilo více než tehdá, ale neberu se tak vážně a mám zdravý vztah ke svému tělu. Rozhodně je mi líp, než když jsem měla o 10 kilo míň a připadala jsem si strááášně tlustá - prostě totální vepř a to vážně. A to jsem při 173 cm nosila velikost 36, tak jsem žádná velryba fakt nebyla. Teď taky pár kilo zhubnout chci, ale s klidem

Preci tu nikdo nemluví o tom, že tráví v posilovně denně 3 hodiny a vypadá jak "rambič", není to posedlost tělem, je jedno jak vypadáš když se ve svém těle cítíš dobře, my se cítíme dobře, když zkrátka sportujeme a nemyslím že by tady většina z nás vypadala jak závodnice v kulturistice kdo chce mít pevné pružné tělo, tak at se zájmem sportuje, kdo chce být rozteklá lemra at se válí...však ve stáří poznají kolik se skrývá komplikací se ztrátou svalové hmoty, špeky vám ty kosti neudrží tohle je každého volba, myslim že se tady do nás nemusí nikdo navážet za to že máme rády sport a obhajovat si tady své krásné kypré tvary a to že vám sport za tu námahu nestojí, jestli vám naše nadšení vadí,tak jděte na jinou diskuzi...

To mi připomíná, když moje sestřenice (vůbec nesportuje) jednou na mě koukla a říká. "Ty chodíš cvičit, že to není vůbec vidět?" evidetně předpokládala, že budu vypadat jako rambo jelikož jsem nechtěla být hnusná, tak jsem jí neřekla "za to na tobě je vidět, že jenom se cpeš a nic neděláš......."
k sportu jsem byla vedena od malinka a u mě patří k životu

Trošku jsi mě nepochopila. Já nejsem proti pohybu, jen mi přijde, že člověk by měl mít ze sportu radost a né se po pár dnech co nemůžu cvičit hned prohlížet, připadat si rozkydle, a dívat se na ty, které sport tak nebaví jako na tlusté líné válející se lemry...).
Jinak nepsala jsem nic o tom, že jsem samý špek, nebo že se jen válím a nic nedělám

A jak se tu někdo ptal, jak vypadají holky, co necvičí, mě zas čistě ze zvědavosti zajímalo, jak vypadají holky, co cvičí denně pomalu...neřekla jsem, že musí vypadat jako ramba, nebo tak něco...prostě mě to zajímalo z toho pohledu, že z příspěvků některých uživatelek mi přišlo, že se trošku přehnaně obávají....sorry zeptala jsem se no

Já teď přenechávam členství v klubu, kdyby měl nekdo zájem. Jedná se o Star Trac v Brně.. zvýhodněna cena bez vstupního poplatku..

Já jsem stejný typ jako panda. Sport mě jednoduše nenaplňuje, nebaví mě, podle mě nemá cenu se s tím otravovat. Jsem štíhlá, jím si jak chci a přesto mám moc krásnou postavu a vůbec ne nějakou nezpevněnou. S vyšším věkem plánuji s nějakým sportem, cvičením začít, ale teď určitě ne.
Podle mě je lepší nesportovat a být v pohodě, než sportovat a být na tom závislá.

Opravdu jsi tak zaslepená, že si myslíš, že neexistuje nic mezi dennodenním cvičením a lemrou?

Pravděpodobně jsi taky ještě nebyla stará, tak neříkej hop... Rozhlédni se po těch, kteří vrcholově sportují, v kolika letech odchází do důchodu.
Samozřejmě si klidně hýčkej svou závislost, ale se soudy by ses měla trochu krotit. Myslíš, že ti všichni, kteří se dožili dejme tomu 70 a více let a necvičili 7 krát v týdnu, se rozpadli??

Reaguji na Elisabeth:

Já cvičím 3x týdně a docela s chutí ALE pouze v pátky a o víkendu. Absolutně nejsem schopna cvičit přes týden. Jsem po cvičení unavená a musím jít spát, což bych se školou nezvládla.

Taky miluji běhání a už se nemůžu dočkat jara/léta. Jen by mě holky zajímalo, kde teď v zimě chodíte běhat?

V zimě to určitě jde, například Krčský les si kolegyně velmi pochvaluje. Jinak mě pobavilo, že autorka vlákna neví, co bude dělat, až jednou bude chodit do práce Sakra já bych tak sportovala! Chodím do práce, 2x týdně na angličtinu a stíhám ještě 2x týdně na spinning. Přijde mi to málo, chtěla bych ještě plavat a do posilovny. Ale kde na to vzít ten čas?

Jinak k těm rodičům. Moje matka mě nevedla k žádnému sportu, furt se o mě bála a kdesi cosi. To byla docela velká chyba, si myslím dnes. Sport k životu patři, kór když má člověk sedavé zaměstnání. Naštěstí jsem potkala holky, co hodně sportovaly a ty mě k tomu v mých 20+ prostě přivedly a už mi to zůstalo. Navíc nedělám to vůbec kvůli postavě, prostě mě to baví. Bývala jsem unavená, protivná, ale sport to všechno naopak napravil. Mám teď mnohem víc energie.

A na ty, co je to nebaví, točí se jím hlava atd. mám dotaz, jak dlouho to zkoušely, myslím pravidelně. Samozřejmě, když si někdo jde zacvičit jednou do měsíce, tak ho to nebaví a točí se mu a druhý den to bolí atd atd. Sport je prostě zvyk, než si na to člověk zvykne, tak to trvá min. 14 dnů až měsíc.

Každý rok jeden sport, to jsi byla echt sportovkyně!

Reaguji na panda08:
Naprosto ti rozumím....já měla z dětství velmi negativní vztah ke sportu, neb jsem docela dřevo a tak mi nic skoro nešlo....taky mě rodiče různě nutili do nějakých sportů, ten basketbal, fuj naši jsou taky velcí lyžaři a ač teď lyže miluju, nesnášela jsem je tehdá, byla jsem na lyžích odmalička

A až v dospělosti jsem si získala k pohybu takový ten pozitivní vztah, kdy kašlu na to, že nejsem zrovna nejšikovnější, ale ráda si zacvičím, pro radost....
Jinak neznamená to, že bych se předtím v pubertě nehejbala, nějaký pohyb jsem měla vždycky, někdy až přehnaně, ale to proto, abych měla hezkou postavu a ne jako teď, kdy samože uvítám zhubnutí, ale dělám to spíš pro svůj dobrej pocit