Závislost na pohybu

Amnesia uvedla zajímavý důvod a myslím si, že je v tom možná zakopaný pes. ,,K čemu vás vedli rodiče v dětství".
Já jsem s rodiči od malička lyžovala, jezdila na kole. Nějaký sportovní kroužek byl ,,povinnost" (samozřejmě zábava), vystřídala jsem plno sportů, protože rodiče vždy chtěli, ať sportuji, ale musí mě to hlavně bavit.
Teď si nedokážu představit život bez sportování. Ale nemusím všechny sporty a na některé jsem fakt nemehlo- třeba gymnastika, běh, celkově nemám ráda atletiku Co miluji je tenis, squash, badminton, lyžování, běžky, kolo...
Mnohdy jsem taky lenošná, ale když se přemluvím, tak ten pocit po sportování je nepopsatelný.
I u svého protějšku potřebuji, aby byl sportovní nadšenec a jednou bychom k tomu vedli i své děti (ale to je hudba daleké budoucnosti)

Reaguji na Scoooby: děkuji, myslím, že dát dítěti nějakou sportovní průpravu, byť ne vrcholovou je fakt dost zásadní. Dodnes našim vyčítám, že mě na lyže nedali dřív atd...naše skoro 4-letá chodí na tancování a na aerobic, za týden zkusíme lyže a v letě golf, prostě ať se nenudí

docela tě chápu. Nenávidím sice běhání, aerobiky a podobně.. ale pohyb moje tělo prodtě vyžaduje. Ne kvůli hubnutí, nebo něčemu podobnému, ale pokud se dost nehýbu a neposilu břicho a záda, tak mám po pár dnech prostě bolesti... Ale to je dáno tím, že jsem celá nějaká křivá (smajlík)

Reaguji na Sportacka:
Jéé konečně podobný blázínek jako já )) Už jsem tedy omezila každodenní cvičení, cvičím 2x týdně ( spinning, plavání), ale dost chodím, bydlíme na skoro horskym kopci Ale přesně chápu to, když si nemužeš zacvičit nebo jsi nemocná, většinou to stejně nevydržim a už po pár dnech nemocného ležení si musím alespon lehce zacvičit a protáhnout se doma (samozřejmě pokud mám echt pořádnou chřipku nebo šílenou angínu a teploty, tak se ani nezvednu z postele) jinak jsem protivná a najednou si připadám oteklá a tlustá ( upozornuji že nejsem žádnej anorektik, nepočítám kalorie, ale chci mít hezký pevné tělo Lidi co se nehýbou samozřejmě vzhledem ke své "závislosti" nechápu, nicméně je neodsuzuju, je to každého věc a rozhodnutí Ale myslím že lidé, kteří se nehýbou nebudou mít příliš pozitivní stáří- člověk s věkem zkrátka přirozeně přibírá, mění se metabolismus, s tlouštkou přibývá spousta dalších starostí- špatné klouby atd. a hlavně po třicítce ubývá na těle svalová hmota, takže pokud nechcete být choré tlusté stařenky se špatnými klouby, který bez berle nedojdou ani na WC, je potřeba se trochu hýbat (a nemyslím tím několikahodinové trápení v posilovně každý si může najít aktivitu, která ho osloví. Každopádně přehnané cvičení je také nezdravé, odděláte si klouby atd.

Reaguji na Amnesia:

to je dobře, že malou takhle vedete! Já na lyžích stála až na střední na lyžáku a od té doby samozřejmě vůbec. Hrozně mě to mrzí a mít peníze, tak koupím výbavu a hurá na hory.

Tak já taky nemám žádnou potřebu pohybu. Sice jako dítko jsem chodila do sportovek, závodně běhala dálkový tratě a dělala atletiku, ale postupem času jsem toho nechala a nemám pocit, že by mi to nějak ublížilo. Nebaví mě kolektivní sporty, nechce se mi chodit běhat, nechce se mi nic
Postavou jsem štíhlá a celkem pevná - mám to v genech. Naštěstí.
Znám hodně holek, co chodí několikrát týdně cvičit, pokaždé na něco jiného, ale na postavě to vidět není, ačkoli to asi dělají pořádně a hlavně je to baví, což moc nechápu
No a taky znám další, co se nehnou ani omylem a jsou dost oplácané až obézní. Takže určitě neplatí to, že ty, co nic nedělají, jsou štíhlé.
Já vím, že kdybych se hýbala, tak se zpevním ještě víc, ale jsem na to prostě líná a s tím nic neudělám, protože ani nechci. A je mi jedno, jestli se někde píše, že pohyb je zdravý. Jo, je to možný, ale nebudu dělat něco jenom proto, že se to někde píše
Každopádně všem, co rády sportují nebo se jinak hýbou přeji hodně úspěchů a vytrvalosti, dělejte samy to, co máte rády a na okolí se neohlížejte

Jinak s těmi rodiči - že nás vedli ke sportu, tak k němu máme vztah a pokračujeme v tom... Tak to neplatí - aspoň pro mě ne... Mamka mě nutila chodit na atletiku, nesnášela jsem to, časem jsem toho nechala... Jezdili jsme na kole a na běžkách, neměla jsem to ráda už jako malá a teďka jdu na lyže a na kolo s krajním odporem. Měli jsme dovolené na kolech, v zimě na lyžích a bylo toho moc. Teď to mám spíš ve vlnách. Rozhodnu se, že budu cvičit, nějakou dobu to vydržím a potom to zase opadne. Ale ráda chodím - MHD nesnáším, jen do školy do vedlejšího města musím jezdit, ale jinak se pohybuju normálně pěšky - a taky mě štvou ty lidi, co radši sednou na tramvaj a popojedou jednu zastávku.

Je to více o jídle jak o pohybu! a mam to již i vyzkoušené na sobě - jsem take vylečená ze závislosti. přisla zajímavá nabídka práce - prvni pulrok jsem se snažila zvladat praci i sport - bohužel pak uz to nešlo..pulrok hruza- depka , přibíráni atd. v současný době jsem na tom tak že si jdu zabehat tak max 1 za týden.jinak nic nedělám, jsem hubenejsí než jsem byla a je to jen a jen o jídle. určitě jsem za ty 3 roky trochu roztekla ale na druhe strane uz nemam stehna a ramena jak kulturista a celkove pusobim drobnejsi a stihlejsi.i lepe spim a nejsem tak nervozni jako dříve.. jakákoli zavislost i na sportu je proste skodliva :-/

Tak jsem si udělala test a vyšlo mi,že jsem závislá . No, já jsem za to teda zatím ráda,ale je fakt,že když třeba jedu někam na dovču nebo jinam na víc dnů,tak mi to docela vadí...ostatní mi to nevyčítají,naopak říkají,že mi závidí,že se dokopu. Když jsem v Brně,kde studuju, tak chodím každý den někam - nejčastěji posilka, prokládám to zumbou. Když jsem doma, cvičím Cindy Crawford a chodím na zumbu. Ta Cindy mi nepřijde tak efektivní jako posilka...občas teda pociťuju,že mi dělá problém naplánovat si den,když mám třeba někam jít a chci jít i cvičit..ale nemyslím si,že by to bylo nějak nebzpečné - vždyť třeba instruktorky zumby a podobných "tanců" cvičí většinou každej den několik hodin

sport mám moc ráda, baví mě aerobic, street dance, jóga, squash, lyže, brusle, kolo......sport dělám tak 3 - 5 týdně a někteří mě mají za pošuka k sportu jsme byli vedení s bráchou od malička, ten se také věnuje hodně sportu
jedna z mých dovolených, že vždy týden dovolené u moře s aerobikem s kámoškama, stejně postiženýma

pokud se nehýbu, tak se cítím nesvá.....

Z toho mám právě největší hrůzu.. Mám strach, že já budu utíkat z práce, abych si šla zaběhat Jinak o jídle to je rozhodně, jenomže já jím hodně zdravě.. a stejně se musím i hýbat.
A podle mě to právě je i o tom, k čemu vás rodiče vedli, mě třeba naučili lyžovat už jako malou a jsem jim za to vděčná, dospělý člověk už se to nenaučí tak dobře, jako malé dítě a nikdy by mě nenapadlo, že lyžovat přestanu. Naopak když jiné spolužačky stojí na lyžích poprvé na výcviku, tak je jasné, že je to asi nechytne a že na hory nikdy nepojedou.. Podle mě je to škoda..

S tím máte pravdu, že co vás naučí rodiče, to vám zůstane. Jiný případ je, když rodiče dítě do sportu nutí! Tím naopak si vypěstuje odpor k tomu sportu. Mě třeba jako malou nutili do basketbalu a teď na něj nemůžu koukat ani v televizi, a to jsem byla hodně malá (1. třída). Pak jsem onemocněla, takže jsem nemohla cvičit. Plavat jsem se naučila sama, na lyže mě rodiče nikdy nepostavili ani na běžky - to jsem se naučila až na střední. Naštěstí jsem nikdy s postavou problémy neměla.
Pak ale přišel do mého života můj přítel (když mi bylo 16) a ten naopak byl veden ke sportu. Já neměla nic, kolo, lyže ani běžky. Postupně mi vše koupil a teď sama ten sport vyhledávám. Ale bylo semnou těžké. Nebyla jsem zvyklá, takže jsem dost remcala. Teď naopak tahám já jeho, aby semnou něco dělal takže určitě je k tomu zapotřebí druhý člověk (kamarád, rodina, přítel) aby vás naučil "jak sportovat" a pak už to půjde samo. Jen si najít to, co máte rádi.

A s tím sportováním - zkus zařadit něco pomalého - každý den nemusíš jezdit na spinningu či běhat kilometrový tůry. Zkus doma pilates nebo power jogu. Endorfiny se dostaví a ty si neodrovnáš klouby.

Jj, taky souhlasím. Pravidelný sport je taky součástí mého aktivního já Inu, raději mít sportovní závislost v rámci zdraví než třeba závislost tabákovou

No ja take utikaa z pace..ale to byly všechno práce kde jsem brala ca 13 tis a me to za ty peníze prostě nestálo...řikala jsem si za tyhle peníze budu radsi chodit behat a uskrovnim se ale přijde li práce co te bude naplňovat - ať uz dobře placena anebo třeba která tě baví (třeba budeš mít vlastní fitness proč ne pak je problem vyřešen.

Přesně znám ten pocit, když vynechám cvičení: začínám být nervozní a mám pocit, že vše, co sním se mi hned někde vyrazí na těle Takže o práci pěkně nazouvám tenisky, počasí nepočasí a běhám (letos už 2krát chřipka - sportem ku zdraví)