Závislost na pohybu

no, radu ti na to asi nedám - já jsem sice z hor, ale všechno jsem se učila strašně pozdě, lyže porvé ve 12ti na prvním lyžáku - což byla tedy hrůza, bo jsem byla skoro jediná kdo na nich neuměl - pamatuju si hlášku jednoho z našich tělocvikářů - Marcel, pozor dole je přes sjezdovku strom, tak do něj nevraž - jak myslíš, že to dopadlo , naštěstí v té době -rok 93 -99 byli naši docela při penězích (už dávno není pravda), takže jsme každou zimu vyráželi do Alp, kde jsem svoje lyžařské umění vypilovala a neskutečně mě to bavilo, ono to máš taky jiný, když tam máš 17ti kilometrovou širokánskou modrou sjezdovku - to se hned učí líp než na těch našich kopečkách, takže lyže dávám v pohodě - i když třeba na černý sjezdovky se vědomě nehrnu - sjela bych je, ale nechci tam zbytečně překážet těm, co to fakt umí perfektně...
no a se snowboardem se to má tak - začala jsem v 17ti , do 23 tak sporadicky 2x-3x za zimu, žádný pokroky, pořád mi to nešlo, vztekala jsem se a už to pomalu vzdávala, až mi kamarádka povídá - heleď a když ti to tak nejde, nejezdíš třeba na blbou nohu ? , tak jsme to zkusili přehodit z levé na pravou - pokrok se okamžitě dostavil, ale jelikž jsem se na kopec dostala fakt málo, některej rok vůbec - nebylo to znát. Až tenhle rok, kdy už jsem byla na sjezdovce tak 12x (mám jí 10min. autem od baráku), koupila jsem si nový boty, vázání a teď jsem zatím ve fázi, že modrou machruju, červenou sjedu, ale musím si ještě dávat majzla a občas sebou fláknu a na černý na prkně radši ještě nejezdím... ale je to bžunda, byly jsme se sestřenkou v neděli celej den, bolí mě celé tělo, ale fakt jsme se vyblbli... je to legrace, jezdím radši pomalejc a z žádných pádů si velkou hlavu nedělám...

my se doma rozhodli pro lyzovani, až před 3 lety, štvalo nás, že nic neděláme, tak jsme koupili lyže, jeli do Jánek (tam je kabinková lanovka) a prostě se na to nahoře postavili a jeli. tehcnika se postupem času začala dostavovat a letos už jsme byli min. 8x na horách ( pozítří Špindl na 3 dny) atd...proste se snažíme nehnít doma a něco dělat. Ja skoro nepadám, jako matka jezdím dost opatrně, ale stejně mě to moc baví. Je mi divné, že mladý holky řeknou, že se jim nechce, že neumí nebo že je to nudí, není nic lepšího, než je s partou lidí na hory

Reaguji na Amnesia: No já mladá holka jsem a nevidím žádný problém v tom,že mě to nebaví..Dělám přece spoustu jiných věcí,které miluju...a to ze zrovna nelyžuju mě nečiní o níic horší než jsou ti ,kteří lyžují..ne?
prostě nevidím smysl v tom nechat se vytáhnout nahoru a potom sjet dolu a znova..opravdu jsem se mnohokrát snažila.. ale nikdy me to nezačalo bavit...
Na rozdíl od toho miluju tanec,posilování,koně...atd..a lyže mi tudíž nijak nechybí a doma rozhodně nesedím...

S tím nesouhlasím, mě rodiče ke sportu nevedli nikdy a přesto - chodím 4x týdně tancovat, 2x týdně na in-liny, 1x týdně na kolo a 10x-14x týdně běhat (většinou ráno a večer). A ke všemu jsem se dokopala sama - ne proto, že bych měla šílenou touhu zkubnout, ale protože jsem bohbužel/bohudík ten typ, co se mi při jakémkoli pohybu vyplaví hromada endorfinů (kéž by to tak bylo i při učení se), takže večer chodím s myšlenou na to, jak se těším, až si zítra ráno zacvičím a přes den ve škole se nemůžu dočkat večerního tréninku/běhu/in-line bruslí apod.

Psycho!
Jinak k závislosti na sportu jsem se také "úspěšně" dopracovala. Nejdříve jsem chtěla zhubnout, tak jsem změnila jídelníček a přidala cvičení - po pár týdnech jsem nastoupila do sedavého zaměstnání a říkala si, že přece musím zvýšit energetický výdej, tak jsem začala chodit z práce velký úsek pěšky. Párkrát jsem přišla domů a tam milý zvedal činky, tak jsem taky ještě dala něco na břicho No a teď už je to ve fázi "v sobotu jedeme k rodičům - ok, zacvičím si něco už ráno". Stíhám cvičit po příchodu z práce, zhruba 20-40 minut, ve dnech volna jedu někdy i 2x denně (posilování, kardio), ale dohromady to není déle než hodinka a půl.
Hubnout už nechci, ale kdybych váhu udržovala zvýšenou fyzickou aktivitou (i když nižší než teď) byla bych nejšťastnější

Nejspíš nejsem na pohybu závislá, ale od té doby co jsem si našla sport kterej mě fakt baví tak cvičím nekolikrát týdně. S váhou problémy nemám, i když občas se cítím nafouklá, oteklá a tlustá. No ale prostě, společně se cvičením přišly výsledky, jsem zpevněná a cítím se líp a to i po psychické stránce, takže to mě motivuje k dalšímu sportování. A aby to nebylo jednotvárný tak to dpolňuju plaváním, bruslema, aerobicem, pilates..prostě střídám všechno možný. A po sportu se cítím vždycky plná energie, zvedne mi to náladu a endorfiny prostě fungují. Tak možná jo, možná už jsem trochu závislá

ÚPLNĚ TĚ CHÁPU! Mám to stejné pořád nějaký pohyb, dost jsem si oblíbila spinning, když je hnusně, tam se skvěle vysílím a přitom i nabudím díky té hudbě
Každopádně k tvému problému, že ti to komplikuje už život a i vztahy. Můj přítel sice sportuje, občas na kolo vyrazíme spolu, ale rozhodně to není takový závislý magor jako já Ale vymysleli jsem takový malý "kompromis" jako spojit zábavu, sport a dělat něco, co nás bude bavit. Pohledala jsem na internetu a našla lanové centrum, jmenuje se Proud, možná jsi to už slyšela (mají totiž víc poboček). Jednou za čas, cca 3x do měsíce tam jdeme a vyřádíme se SPOLU. Sice to není makačka, jak když sedneš na kolo a 3 hodiny šlapeš po kopcích, ale aspoň nějaký pohyb tam je a vážně se u toho odreaguješ. Je to takové "malé horolezectví" A jak už jsem před chvilou psala v jiné diskuzi, stala se z toho moje nová závislost pokud by tě to zaujalo čučni na http://www.lanovecentrum.cz/cs/ , třeba tě to inspiruje

Máte někdo zkušenosti s "léčbou"?
Nedokážu bez každodenního cvičení být a potřebovala bych nějaký typ, jak si vysvětlit, že se nic nestane, nerozteču se, když pár dní nebudu nic dělat..
Skloubit to se školou a vším ostatním je dost náročné a omezující..jen prostě nevím jak na sebe..na ten divný pocit výčitek apod..