Zamilovat se do staršího muže o 15 let výhra, nebo prohra?

hodně záleží na vzhledu, vitalitě, zdraví, . . . .

jak to napsat, abych nebyla z úplnou potvoru

jak je v jiné diskuzi psané - je u mě někdo, koho si chci vzít a někdo, kdo mě má rád a doufá, že si své rozhodnutí ještě změním - že i jak on říká "vášeň vrátím na logiku"

proč jsem si vybírám toho druhého? jedním z důvodů je i věk, mě je víc jak 30 a míň jak 40, tomu, u kterého je ta vášeň a kterého bych ráda až na pořád - je o 8 let mladší, ten druhý, logický je o 14 let starší

pravda je taková, že vedle toho staršího mám pocit, že rychleji stárnu, že se sklouzávám do streotypu, že už není nic, co by ještě moho být ( je cestování, procházky, večeře, kafe, kultura, . . . .), ale není to ono, vedle toho mladšího mám pocit života a že je ještě spousta věcí, které mě čekají, že to není jen ten "stereotyp" - který rozhodně není nudný

vedle toho staršího je pocit usednutí, takové té stability, jistoty, hmotných statků, opečovávání
vedle toho mladšího je pocit života, poznávání, budování, kompromisů, života, naděje

je na každém, s kým se cítíte dobře, jinak se to vidí ve 20, kdy starší usedlý partner, který ví, co chce, je impozantní
jiné je to ve 30 - kdy ten starší už může mít odrostlé děti a jiné nechce,
a jiné je to asi v 50, kdy překypujete elánem a vedle sebe máte třeba i trošku nemocného, senilního, mrzutého důchodce

v každém případě - můj názor je ten, užívat si v životě každé krásné chvilky, i kdyby to měl být jen okamžik ( co se vztahů týká - raději si budu užívat toho, co mě spaluje / a nezáleží na věku, vzdělání, majektu, vyznání/, i kdyby to mělo být jen třeba pár let, než si pak někdy někde v domově důchodců říkat, že mi vlastně život protekl mezi prsty

Ale někoho může spalovat právě vztah se starším, nemyslíš? Když čtu, jak tady holky zkoušej s nevyzrálými vrstevníky, tak si nemyslím, že je to pro ně nějaká výhra. Prostě je to o potřebách a jejich vzájemném naplnění, o vyspělosti i hravosti, až potom o věku. Holky by si mohly také říkat, že jim život protekl mezi prsty, protože zase daly moc na matematiku...

Takže za mě: První vztah = kluk starší o 10 let prohra (tedy jak se to vezme, teď mi z toho zbyly cenné zkušenosti s žárlivcem).
Druhý vztah = starší o 12 let - jednoznačně krásná výhra.
Nikdy jsem vyložene kluka takhle podle věku nehledala, to je buď náhoda, nebo nějaký můj podvědomý výběr.

Nemyslím si ,že je nutné "zkoumat " dva muže najednou dlouhodobě. Jak by ses chovala Ty,kdybys věděla,že jseš jenom milenka a jseš jedna ze dvou. Nečetla jsem všechny Tvoje příspěvky,ale podle toho co píšeš to v podstatě táhneš na obě strany a v podstatě oba zneužíváš.

Naprosto souhlasím,moc matematiky a v podstatě vychytralosti občas škodí.

Podle mě záleží, co od života očekáváš... Můj přítel byl o 11 let starší než já, z prvního vztahu měl dvě děti, takže už další nechtěl. Já sice zatím děti neplánuju, ale netuším jak bych to řešila, až by na mě přišly rodičovské pudy... Nevím co by bylo silnější, jestli láska k partnerovi nebo touha po dítěti... Co se týče zálib, tak to byla katastrofa. On už byl vybouřený, takže mu stačilo sedět doma nebo s kámošema a když jsem chtěla něco podniknout sama, tak se mu to nelíbilo, protože si myslel, že se s někým tahám... Naštěstí už tohle řešit nemusím.

Tohle je taky důležité. Na to jsem se toho svého zeptala hned na začátku, jestli mu nevadí, že děti se mnou budou za dlouho, že teprve studuju. Tak jsme to probrali a on je chce mít stejně až ve čtyřiceti, mně bude 28 a to je akorát.
Tak snad to tak dopadne.

proto jsem taky do ty závorky psala :

zakyntos

pokud bys četla příspěvky, které jsem psala, tak svým způsobem jsem byla s tím jedním jen jako milenka - bo on dlouhodobě preferoval volný vztah, takže si myslím, že o zneužívání nemůže být řeč a mimochodem tomu, co chtěl ten volný vztah a trvalo mu víc jak rok, než přišel na to, že mě miluje, jsem se zachovala čestně, bo jsem mu oznámila, že se objevil někde někdo jiný a že ten někde někdo je pro mě hodně důležitý

jen jsem shrnula poznatek, že ve své podstatě nezáleží na věku, záleží na tom, s kým si jak rozumíte a s kým je vám jak dobře

pokud bych zvolila kalkulaci - tak jistě, ten starší logicky vychází daleko líp jako potencionální partner - jenže u někoho je kalkulačním měřítkem věk, u jiného serioznost, u dalšího majetek, někdo tam má lásku, jiný stabilitu,. . . .

každý se rozhoduje dle svého uvážení a ve vztahu nezáleží na tom fyzickém věku, ale na tom psychickém ( jsou muži, kteří jsou vyzrálí ve 20-ti a jiní, kteří z puberty nevyrostli ještě v 50-ti)

[[b]matadi

[/b]

Opravdu jsem to tak detailně nestudovala,ale docela by mne zajímalo,jak se tváří Tvůj nápadník:Nebylo by lepší mu to říci na rovinu.Nemyslím,že je zrovna fair,udržovat v někom nějakou naději .Pokud chceš jít za jiným mužem připadalo by mi to správné.Sama jsem zažila,jaké to je,pokud tě někdo udržuje v naději a potom konec.Je to pěkná rána pro psychiku každého člověka.Sice píšeš,že mu to asi nevadí,ale Ty do něj vidíš?

Já jsem sice chodila i se staršími, ale za mě musím říct, že to nikdy nefungovalo.Podle mě je přijatelný rozdíl plus minus pět let, ale samozřejmě chápu, že každý to vidí jinak.Co vyhovuje jednomu nemusí sedět druhému.

To se prostě nedá říct, jestli je to prohra nebo výhra.. Pro každého je to jinak, každý má jiné představy o životě a stejně tak tedy o partnerovi a tak každýmu sedí někdo jiný... Zrovna nedávno jsem potkala kámošku a ta začla chodit s asi o 20 let starším chlapek a když jsem se zeptala, jestli přemýšlela o tom, jaké to bude za pár let, řekla: "No co, podívej na Gotta ". Já sama taky dávám přednost starším, s mými vrstevníky si moc nerozumím a mám už trochu jinou představu o životě, ale ten rozdíl bych asi nechtěla tak velký (tak 5-10 let), ale jak říkám, každý to vidí a cítí jinak

zakyntos

právě nedávno jsem jeho pocity řešila s kamarádkou - takový to jeho - svazuješ mě, chtěl bych vedle sebe někoho, chtěl bych se každé ráno s někým probouzet, vím, že jsem ten třetí vzadu, dokud jsem s tebou v kontaktu, nemůžu si najít někoho jiného, . . .

pravda je ta, že ho nekontaktuju, nedávám mu naděje, ví, že si ho vážím jako velmi dobrého přítele, a to je asi tak všechno, co mu můžu dát, a jak on praví, jemu to nestačí (pokud půjdu do detailů, tak s ním ani nepraktikuju sex)

zbytek už musí vyřešit on sám se sebou, chápu, že je to pro něho těžké

což asi není až tak jen o věku, ale prostě o tom, že ho nevidím jako svého životního partnera a že i kdybych s ním teď zůstala, za měsíc, rok, dva může zase přijít někdo jiný

matadi

pravda je ta, že ho nekontaktuju, nedávám mu naděje, ví, že si ho vážím jako velmi dobrého přítele, a to je asi tak všechno, co mu můžu dát, a jak on praví, jemu to nestačí (pokud půjdu do detailů, tak s ním ani nepraktikuju sex)
Takže on v podstatě ví,že nemá šanci a pořád tě chce.Hm,zajímavé.Že s ním nemáš sex,to dokážu pochopit,protože ho máš se svým pravým partnerem,ale stejně si myslím,že by to měl vědět.Já jsem měla také podobné dilema,rozhodla jsem se pro mladšího,hezčího,vyššího a mého současného přítele dala k ledu.Asi jsem na to měla stejný pohled jako Tyy.Po měsíci jsem zjistila,že to co jsem zvolila nebylo zrovna dobré rozhodnutí a tak jsem možná trochu z vypočítavosti jela na stejnou akci jako ten,kterého jsem odmítla .Tam jsem udělala krok vpřed,i když mi to zrovna nešlo moc dobře(cítila jsem dost vinu) a dneska po cca 8 letech mohu říci,že jsem ráda,že jsem to udělala.Sice chvilku trvalo,než jsme se k sobě opět přiblížili,ale stálo mně to za to.

zakyntos

myslím si, že v tom mám fakt jasno a že raději strávím pár okamžiků tím, co mě činí šťastnou než celý život v tom, že se mám dobře

je to výběr a vybrala jsem si, život mám před sebou a žít s někým, ke komu mě váže jen přátelsví, pocit jistoty?
jinak - nemiluju ho natolik, abych byla ochotná vzdát se pro něj " svého života"

daleko horší by bylo vracet se někam, kde už to, co mohlo být je pryč, a to proto, že si to ten dotyčný nechal protéct mezi prsty, a jak jsem psala, dneska bych se tam mohla vrátit a zítra by mohl přijít zase někdo jiný a dostala bych se s ním tam, kde jsem teď

ještě poslední věta, i kdyby to s tím pravým nevyšlo, nevracela bych se tam, našla bych si jinýho

matadi

Pokud jsi byla jeho milenkou delší dobu a podotýkám,že na pozici milenky musí být dva,je jasné,že se po určité době vášen ze vztahu vypaří.Vášen nahradí spíše praktické věci,jako to jestli si máte co povídat,jestli se cítíš v jeho blízkosti bezpečně ap.Nikde jsi nepsala,že byl ženatý nebo je jsi byla ta třetí.Pokud ano,pak Ti to asi vyhovovalo také.A vztah není o pár okamžicích štestí,ale také o starostech,dětech ap.
A prsty jste si to nechali protéci oba.Někdo to pochopí možná déle,že ten druhý je ten správný,taky mi trvá delší dobu to,než si uvědomím,co chci,ale jak jsi psala,je to Tvůj výběr.Myslím,že Tvůj pohled na vztahy je dost idealistický.Raději mu to dej na vědomí natvrdo,nebot člověk,když se zamiluje ve věku starším,bere to daleko intezivněji než ten komu je 30.Je v tom potom od něj více odpovědnosti za to,abys ses cítila dobře.Znám to sama z vlastní zkušenosti a jsem ráda,že jsem si vybrala tak,jak jsem si vybrala.