Dá se zamilovat až po nějaké době nebo to musí přijít hned?

To víš, že to může přijít až po nějaké době.

Reaguji na daisy01:
Netlač na to!
U mě to přišlo po roce jako blesk z čistého nebe. Randěte, kamaraďte se a uvidíš.

právě se toho obávám,že nic nepřijde.Už teď jsou mi protivné nějaké maličkosti ale říkám si,že hodného kluka jsem si dlouho přála,že takového budu těžko zase hledat,no nevím.Asi jsem fakt moc náročná a blbá ((

Tak to bych si také přála, aby to přišlo později, ale přišlo. Už jsem byla párkrát v podobné situaci jako ty. I když u mě byl ten dotyčný jako kámoš. Bohužel se mi, ale v těchto případech prostě zamilovat (později) nedaří. Zatím to byl buď hned od začátku "třesk", "jiskra", prostě zamilovanost nebo jen ta úroveň přátelství a dál nic. Tak že když to byl hodný, slušný, pozorný kluk, tak jsem i uvažovala takové chození "z rozumu" a že to pak třeba časem "přijde", ale zatím jsem to nedokázala. Zkrátka jak se do toho dal rozum, tak to nešlo

Reaguji na AnnaE: hm,asi to máme stejné jak je to hodné tak ne a ne,ale hajz...líci nás přitahovat budou,ach joo.Takže myslím,že to taky nepřijde,tak jako u Tebe.

DÁ! Já jsem takto odmítala jednoho chlapce 4 roky ( ovšem viděli jsme se jen 1x za půl roku ), pak najednou přišlo nějaké rande a já ho chtěla vidět zase - randili jsme spolu celé léto, až postupně se to začalo přeměňovat na lásku a taková ta opravdová zamilovanost přišla až po cca 4 měsících... A to jsem vyloženě NECHTĚLA, a bohudík - stalo se! Je to úžasnej chlap, nechápu, že se tak dlouho motal kolem mně a já ho nechtěla Já bych to nechala na osudu, ničemu bych se nebránila, ani bych si to nevnucovala....

po 4 měsících? uf... tak to nevím teda,jestli tak dlouho budu vyčkávat...jezdí domů jen na víkendy,jinak je 50 km odtud pořád pryč a dnes když mi napsal co dělám a chtěl mě vidět po týdnu jsem mu raději napsala,že mám doma práci a zitra někam jedu..takže nemám potřebu ho asi vidět,to nebude v pořádku,ne?

Já tohle znám. Když jsem se zamilovala hned nebylo to opětováno a ještě mi dotyčný ublížil. Tak jsem dávala šanci někomu, kdo mě hned nezaujal a nechala tomu čas. Kupodivu tento vztah vydržel dlouho. Nevidim důvod proč by to mělo být hned. Každý to má jinak. Někdy je lepší vztah založený na přátelství z kterého vzejde láska. Než ta první zamilovanost. Řekla bych, že každý s tím má jiné zkušenosti. Není důležité být hned zamilovaná a není důležité aby se ti ten člověk hned líbil. Časem zjistíš, že ten člověk je uvnitř nádherný a začneš na něm milovat vše. To je můj názor.

nejhorší je,že hledám pořád něco špatného,třeba,že napíše v sms nějakou cipinu a mě se začne zprotivovat..

Reaguji na daisy01: Jj my jsme asi ty typy holek, co chtějí ty, kteří nás odmítají a naopak ti, co by nás chtěli, tak ti nás tolik nepřitahují. Zatím jsem měla "štěstí" na děvkaře nebo při nejlepším na ty, kteří mi na férovku řekli, že nehledají žádný vážný vztah (ovšem sex to samozřejmě jo). Naopak k těm hodným jsem nic víc než přátelství prostě necítila a přetvařovat jsem se nechtěla.Momentálně se zrovna bavím s klukem, kterého už znám delší dobu, byli jsme zatím jen kamarádi, ale on by to chtěl posunout dál (a nejen do postele). Tak že mě zve do kina, na procházky apod. Zatím jsme si byli jen sednout v baru, ale častější kontakty odmítám a hledám výmluvy proč nejít (jako jiné plány, nemám zrovna čas apod.) Asi to je tím, že je to zas hodný kluk

jojo,děvkař,grázlík,něco ženatého nebo zadaného.Takových jsem poznala kopu posledních pár let,žádného takového,co by mě chtěl,co by chtěl od toho vážný vztah,z těchto jsem byla hotová,zoufala.Už jsem je i naházela do jednoho pytle a odsoudila a když se objeví někdo normální tak ho nechci,jsem na sebe naštvaná jako hrom,ale co nadělám Asi člověk vidí to,že ho může mít jistého a pak nad ním ohrnuje nos ...

No a pak si ještě v časopise nebo na nějakých stránkách pro ženy přečteme, že jsme vlastně špatně naprogramované a že se bez odborné pomoci neobejdeme tak jen přemýšlím, kde se stala chyba a proč zrovna já a taky si říkám, jak je to nespravedlivé, že je plno žen, které se prostě zamilují do muže, který se zase zamiluje do nich a začnou spolu normální vztah.Zkrátka také nevím, jak to se mnou dopadne, ale mluvíš mi z duše

Reaguji na AnnaE: no to je nespravedlivé,tohle fakt závidím,když z jedné i z druhé strany je zamilovanost.Taky si říkáš,že nevíš jak to s Tebou dopadne?Já už si to vlastně ani neříkám já už si říkám,že zůstanu celý život sama,že to bude asi osud Protože v tolikati letech už tomu přestávám věřit a po těch letech co jsem potkávala samé pitomce už to ani jinak snad být nemůže..

Holky, já jsem taky vždycky chtěla ty, který nechtěli mě! Krom toho jsem měla hroznou nedůvěru k chlapům, protože mě vždycky chtěli jen do postele... a vzhledem k tomu, že tento, o kterym jsem mluvila v mém předchozím příspěvku byl vždycky právě takovej ten "grázlík", házela jsem ho do jednoho pytle s ostatníma a teď vidím, že to byla chyba... Má jen takovou drsnou slupku, ale uvnitř je to nejhodnější chlap na světě a hrozně citlivej proto si myslim, že to může bejt i opačně - hodnej kluk v sobě taky může mít malýho "grazlíka" já bych to tak snadno nevzdávala