Dá se zamilovat až po nějaké době nebo to musí přijít hned?

S mým současným přítelem jsem přes čtyři roky a ze začátku to z mé strany rozhodně láska nebyla. Byl mi sympatický, rozuměli jsme si, dobře se sním povídalo, ale jiskra nepřeskočila. Ani vlastně vůbec nebyl můj typ Ale trávili jsme spolu spoustu volného času, jezdili na výlety, chodili do kina a ani nevím jak, ale najednou jsem zjistila, že mi chybí, když není se mnou, že se na něj těším a dneska už si nedovedu představit život bez něj. Přicházelo to pomalu, ale přišlo a jsem přesvědčená, že je tím nejlepším, co mě v životě potkalo

Reaguji na Alexandra01: Jojo, já to mívám úplně stejně.

Já se vždy zamilovala minimálně po dvou měsících..Dříve to ani nejde si myslím jinak to pobláznění přichází asi hned ale zamilovanost po delš době, nejde to hned..

Právě tohle podle mě přitahuje většinu žen a podle toho to tak vypadá. Ženy chtějí milovat a milují, ale muži je odmítají a ženy se trápí. Tím nechci tvrdit, že neexistuje vzájemná láska, ale podle mě vždycky někdo miluje víc a míň a pro ženu je někdy lepší aby byla milována a hýčkána někým, kdo se pro ní rozdá než se trápit nad někým z koho má akorát slzy. A někdo si svůj model člověka hledá do konce života a někdo ten model změní ve vyšším věku, kdy si váží jiných věcí..

Tj. já teď mám člověka, který mě miluje a dělá pro mě první a poslední. Nejsem ještě zamilovaná, ale mám ho ráda, stýská se mi, vážím si ho..on miluje víc. Pak mám kamarádku, která mi každý den brečí, že ten její playboy jí nepíše, nevolá, mění si plány jak chce a pořád s ní hraje nějaké hry aby jí uvedl do nejistoty..ona s ním taky hraje hry, ale co je to za vztah? Ani se vlastně neví jestli je to vůbec vztah. Když se podívám na to, co mám jsem spokojená, že jsem ho našla a ten člověk se mi maximálně věnuje a mám s ním takové chvíle, že to nejde nechat být

Reaguji na xTery: Jo on to věděl já mu to řekla i narovinu, když jsem se s ním o tom promluvila. Něco ve smyslu, že jsem zmatená, zaneprázdněná a nevím co se bude dít. On mě začal přesvědčovat ať tomu dám čas, že mě udělá šťastnou atd. ať mu jen zkusim dát šanci a nezahazuju to a já jsem teď čím dál tím radši, že jsem to nezahodila. Je to perfektní. Je mi s ním dobře. Nemůžu tvrdit, že jsem do něj bláznivě zamilovaná to spíš on, ale něco silnýho už tam je a nejde to pustit.

Mě se stalo něco šíleného,přešla jsem k jinému lékaři ale toho doktora jsem ještě nikdy neviděla,tak jsem se objednala kvůli problémů a čekám u sestry a doktor vyšel z ordinace,v tu chvíli jsem byla jako opařena,asi láska na první pohled pokud to existuje ale vůbec to nechápu,přece se nemůžu zamilovat do někoho koho jsem viděla poprvé a navíc do doktora,stalo se vám to někdy?nevím co mám dělat :-D:-Dha

Ahoj, od Vánoc mám nového kluka nebo chcete-li přítele. Všechno je fajn, jako kamarád byl to nej co bych si mohla přát. Jsem ráda single a dlouho jsem byla, ale on mě tak nějak uhnal. Celý to zvrtal když mi dal k Vánocům růži. Já mu pořád říkala, že jen kamarádi a tak. Teď spolu tedy chodíme, ale mám pocit prázdnoty, myslíte, že to může přijít časem? Pořád se nemůžu přenést přes jeho chyby. Například když mu chci dát pusu, má pořád vlhké rty, no, o líbání nemluvě. Je to nepříjemné. Nevíte jak tomu zabránit nebo tak? Díky

Reaguji na Marina14: ahoj, jsem s přítelem přes půl roku a ze začátku to taky nebyla žádná láska na první pohled.. něčím mě přitahoval, ale jelikož jsem byla už dost chlapama zklamaná, tak jsem se s ním taky chtěla jen kamarádit.. časem ta zamilovanost přišla i u mě, ale v tvém případě bych asi nečekala. Rozhodně se mi totiž neošklivilo, když jsem mu měla dát pusu.. Tohle je podle mě signál, že to nepůjde, už se mi to taky stalo a přestože to byl fajn chlap, tak jsem věděla, že si zřejmě nesedíme a skončila jsem to

Mám to tak, že se zamiluju až po nějaké době hozeńí, musím toho člověka nejdřív poznat, ale samozřejmně mě musí něčím přitahovat a líbit se mi.

Myslím, že není nutné se zamilovat hned. Většinou pokud s tím člověkem trávím delší dobu, tak to přijde..
A i kdyby nepřišlo, tak je podle mě důležitější, jak si s tím člověkem rozumím, jestli mu věřím, mohu se o něj opřít, baví mě s ním trávit čas a tak dále. Protože ona ta zamilovanost stejně jednou odejde

A stává se vám někdy, že vám spíše vadí, když vám pořád píše? Mám z toho takový pocit, jakoby mě až moc uháněl, dává mi to až moc velkou jistotu. A zdá se mi, že právě proto pak třeba nejsem tolik zamilovaná. Vždycky napíše první, sotva se přihlásím třeba na facebook. Já skoro ani nemám šanci a když už mám, tak se mi ani nechce...

Reaguji na moniiik:
To se mi stává teď, mám novou známost, on mi třeba napíše sms, a já v tu chvilku nemám čas, a nebo ho chci nechat minutku vycukat, tak mi napíše třeba další zprávu, a nebo mi hned volá. Začíná mi vadit, že mi pořád píše a jsem taky z toho hotová, že ho mám jakoby na háku.....

Ahoj, taky se s vámi podělím s přítelem jsme spolu cca rok a začátky nebyly nejlehčí. On byl delší dobu sám a díky předchozímu vztahu měl tak nějak strach se znova zamilovat. Já měla před ním vztah, kdy jsem se zamilovala snad během týdne a tak mi to přišlo strašně zvláštní a hodně mě to mrzelo. Jsem ten typ, který potřebuje od přítele náklonnost, hezký slova, objetí a tak podobně. Ze začátku nic z toho z jeho strany nebylo - nezamiloval se a dával to dost najevo. Nechoval se tak, jak jsem si přála a já jsem se díky tomu taky nezamilovala.. několikrát jsem mu říkala, že se mi jeho chování nelíbí a hádali jsme se.. přerostlo to až v to, že jsme zvažovali, že toho necháme.. přemýšlela jsem, jestli to má cenu.. říkal sice, že mě má rád, ale zamilovanost tam prostě nebyla. Teď zpětně po nějaký době jsem strašně ráda, že jsme to nevzdali, protože změnil chování o 180 stupňů a já vím, že zamilovanej je a já taky. A i když jsem tomu před tím moc nevěřila, zamilovat se dá třeba i po půl roce A možná, že to nakonec bude lepší, než okamžitá poblázněnost, která může stejně rychle zase přejít