Dá se zamilovat až po nějaké době nebo to musí přijít hned?

hmm, takže vy jdete s někým do vztahu jen na základě toho, že se vám líbí jeho vlastnosti a připadá vám jako perspektivní partner? a když do něho nejste zamilované, nedělá vám problém s ním něco mít? líbání atd...u mě to je tedy tak, že bych asi nemohla, bez citů nebo toho, že mě přitahuje mě to přijde o ničem...

Reaguji na xTery: Jo přesně tak, mě taky. Já si vždycky myslela, že to musí přijít hned a jak to hned nepřijde tak už nikdy. Ale změnila jsem názor, když jsem se zamilovalal do někoho, koho znám už dlouho a dřív bych si řekla že cože? ale bez toho, abych do něj byla zamilovaná, bych do vztahu nešla...prostě u mě prvně musí být zamilovanost a pak až může následovat vztah

Můj přítel mě balil půl roku, než u mě proběhla ta správná chemická reakce. Nejdříve se mi líbil, bylo mi s ním dobře, ale pak mi začal strašně lést na nervy. Když jsem s ním byla nechtěla jsem s ním být a když jsem byla bez něj, chyběl mi. To co mi pomohlo bylo, že mi řekl, že už mě teda nechce vidět. To mi asi něco cvaklo, že o něj nechci přijít...no dneska spolu bydlíme a náš vztah trvá 6 let...je to ten nejlepší muž jakého jsem kdy poznala a miluji ho až nakonec světa...takže určitě se jde zamilovat až po nějaké době

Reaguji na ifka.d: jo tak to chápu, že se ti někdo hned třeba nelíbí ale postupem času se to změní...ale právě nechápu jít do vztahu jen z rozumu s tím, že se třeba za rok zamiluju, to bych nemohla ..

Reaguji na xTery: Já tomu dala šanci mám nejlepšího partnera, kterého jsem za život potkala. Když jsem ho nechtěla líbat, tak jsem nelíbala. Respektoval to. Jiní by dali otočku jen kvůli tomu například. Nechtěla bych rozepisovat co ten člověk všechno pro mě dělá, ale věřím tomu, že i leckterá ženská tohle nemusí zažít za celý život. On je v té fázi, že miluje víc, ale já ho začínám milovat taky a je to hrozně hezký a jiný než taková ta klasika: vykousnem se, miluju tě od prvního okamžiku, ... to se musí zažít. Představit si to někdo neumí to chápu já si to také říkala. Teď jsem od něj dostala 30 růží a vyznání jak hrom a strašně si to užívám a vím, že někoho takového jsem hledala hodně dlouho takových jako on tady chodí po planetě málo )))

Reaguji na EleanorWoods: a on to věděl od začátku, že z tvé strany ty city nejsou a nevadilo mu to? s tím by se každý asi taky nesmířil, zas bych nedokázala někomu předstírat....tak to máš docela štěstí, že se to takhle vyvrbilo, tak možné to asi je....

Reaguji na EleanorWoods:

Takého jsem potkala i já. Vysnila jsem si ho a on se mi zhmotnil. Mohli bysme být dokonalá kombinace, nemám mu co vytknout. Má to jen jednu chybičku. A podstatnou. Když jsem si ho přála, zapomněla jsem si přát, že i já ho chci milovat tak moc jak on mně. Já jsem mu ale jeho náklonnost nedokázala opětovat a nemohla jsem v tom pokračovat. Vím, jakých velkých pocitů jsem schopna a pro mně je existenciální, abych pro svého muže "hořela".

Nutno dodat: jsem 5 měsíců po rozchodě. Je možné, že Pan Dokonalý u mně zaklepal v nesprávnou chvíli. Obávám se, že já jsem ještě svůj nevydarenej ex vztah úplně nezpracovala.

Každopádně pro mně platí: i když si pro mně přijede ON, nechci ho, pokud ho nebudu milovat i já neskrotnou láskou.

Taky to u mě nebyla láska na první pohled. Líbil se mi a jelikož mi nepadal k nohám, jak všichni kluci tehdy ve škole, tak mě svým způsobem přitahoval.. Pravá zamilovanost přišla až trochu později, jsme spolu 8,5 let, z toho 1,5 roku manželé a je nám krásně

Hned to rozhodně přijít nemusí Sama to vidím na svém současném vztahu - pár měsíců jsem bojovala s tím, jestli s ním být nebo nebýt. Jeden den jsem chtěla, druhý ne. Vůbec jsem nevěděla, co k němu cítím. Do toho ještě bolestivé vzpomínky na bývalého přítele. A pak to přišlo, jsem v tom až po uši, bydlíme spolu, plánujeme budoucnost a jsme šťastní

jsem na tom úplně stejně jako ty, je mi s ním fajn, rozumím si s ním, máme hodně společných zájmů, je hodný, věrný, a taky nevypadá špatně (i když není můj typ)...jenže tam nepřeskočila jiskra, a já nevím jestli se s ním dál ještě vídat, je možná až moc hodný a to je špatně.
mám pocit že mě přitahují jen zmetci, nezkrotní a nespoutaní

Super téma...
Fyzicky se mi líbil vždy, ale chováním mě odpuzoval... rozhodně jsem si nemyslela, že až se opět za rok potkáme, bude z toho něco víc. Dlouho se mě snažil uhánět, ale jak říkám fyzicky mě přitahoval hrozně, možná až moc,a možná proto jsem se v jeho přítomnosti cítila strašně nesvá, nervozní a díky tomu mě hrozně vytáčelo celý jeho bytí a puberťácký chování. No a dnes jsme spolu a já jsem neuvěřitelně zamilovaná

Tak u mého muže přišla zamilovanost až po dvou letech. Ze začátku to nebyl žádný zápal. Cítila jsem, že je to on a spadla jsem do vztahu rychle (dva týdny po roczhodu s jiným mužem) ale zamilovanost to nebyla. Spíše hlubší nějaké souznění. No a po těch dvou letech to přišlo fakt se vším všudy. Jak holky psaly, člověk asi někoho nemůže milovat třeba po měsící vztahu...nevím, možná ano ale po uplynutí nějakého času je to určitě intenzivnější.

jsem se svým přítelem 3,5 roku. hned na prvním rande jsme skončili u něj v pelechu a musím říct, že prní půlrok to byl právě sex, co mě k němu táhlo. a pak mi došlo, že je fajn. a dneska? dneska ho zbožňuju, jeho i ten sex, samozřejmě

Tak za mě,dej na svůj vnitřní pocit,já jsem potkala svého současného přítele před skoro 4lety,můj první dojem byl hrozný,nelíbil se mi fyzicky a připadal mi trapný,nechtěla jsem s ním nikam chodit,natož za ruku,byli jsme spíše přátelé,z mé strany rozhodně,první sex taky strašný,ale dlouho jsem nikoho neměla a nakonec jsem se k němu nastěhovala.Od začátku jsme ale nebyli pár,byl to takový vztah,kdy jsme spíše žili vedle sebe,bavili jsme se,chodili do práce,občas do společnosti,sex 2 za měsíc,pak se stalo že jsem se zamilovala,najednou jakoby z ničeho nic,přitahoval mě,i když na frekvenci to nic nezměnilo a zkrátka jsem byla ráda že jsem to vydržela a že ho mám.Nicméně jsem spoustu věcí přehlížela,ano je hodný,spolehlivý,dělá vše pro nás,ale nejsem šťastná,jsem nenaplněná,pořád mi v tom vztahu něco chybí,to že jsem si na něj zvykla,se mi vrátilo.Teď mám roční holčičku,deprese,nespím s ním,podvedla jsem a vztah jde od 10 k 5,kvůli mé nezodpovědnosi ke svým pocitům.Za mě,se na tohle odpovědět nedá,každý člověk žije jiný příběh,ale příště bych více dávala na svou intuici.

Mám to tak, že vztahy, které pak stály nejvíc z ato, tak to byly ty, kdy já jsem o toho muže nejdřív tolik nestála a nechala se dobývat a pak se teprve zamilovala a to stálo za to. Někdo zase dá na první přeskočení jiskry, ale tam to u mně třeba funguje víc sexuálně...