Zamilovaná do kamaráda - OK - ale jak z toho ven?

Já už to mám takhle se spolužákem od základky, od 5-6 třídy, kdy už jsem tak nějak dospívala pak to přešlo, byli jiní kluci, bylo to fajn, jenže teďka jsem zase sama, jako parta slavíme silvestry, čarodky, narozeniny, nebo máme kalby jen tak.... Víte on je ve znamení, které mi pořád přisuzujou v každým horoskopu Jako někdy mi přijde, že by mohlo i něco z jeho strany, ale nevím.... nechci nic pokazit, je to docela dobrej kámoš ale bylo by to fajn, taková satisfakce...

Ahojky. mám úplně stejný problém. poznala jsem jednoho vážně úžasnýho kluka. prostě super. zamilovala jsem se do něho na první pohled. trávili jsme spolu vždycky 1xtýdně celé odpoledně u něho doma, povídali jsme si o všem možném, spali jsme spolu a vlastně i na veřejnosti se choval, jako že k sobě patříme.... říkal, že z jeho strany přeskočila jiskra, má mě rád záleží mu na mě stejně jako na jeho rodině. pořád jsem si dělala naděje, že spolu budeme oficiálně chodit, měli jsem na Facebooku, že jsme spolu v komplikovaném vztahu. Ale chodit se mnou nechtěl, protože do mě není zamilovaný, ale pořád jsem si říkala, že když spolu budeme trávit čas, takže se tak stane.... no bohužel přišla jiná holka a zamiloval se do ní... úplně mi to trhá srdíčko a nevím co mám dělat. holt jsem to brala jinak než on. nevím, co teď. Na jednu stranu si přeji, aby se na něho vykašlala.... ale vím, že je to sobecké. Nejhorší na tom je, že mám pocit, že mu ta holka ublíží. Že ho jenom využívá. co dělat? A ještě navíc mi řekl, že ji nejspíš bude srovnávat se mnou, že jsem jako lepší, že mám o něj zájem a starost a že si třeba za pár měsíců uvědomí, že mu chybím. chápete to? akorát mi zase dává naděje a nechápu proč. ví, že jsem do něho zamilovaná. měl strach mi to říct....

Deni87
Když čtu tohle téma, aspoň se necítím tak sama... Uvědomila jsem si teprve nedávno, že jsem vlastně už dlouho a dlouho zamilovaná do kamaráda. Jenže bohužel mých X posledních "objevů" mě nechtělo a tenhle taky nechce. Postupem času jsem si jeho chování mylně vykládala- obědy, kina, pusy, doteky, denně dlouhé hovory, spousty sms, společné nákupy, přespávání...začaly společné plány. A ted mi řekl, že prostě nechce přítelkyni. Ted se jen musím vyrovnat s tím, že ho nebudu mít, ale vídáme se v práci

Hm, vidím, že mám podobný příběh
Začalo to tím, že jsme se do sebe v 5. třídě zakoukali, ale jen jsme po sobě tak pokukovaliA po pár letech jsme se sešli v jedné třídě na gymplu..ale taky nic zvláštního...sem tam někam zajít...tancovali jsme chvíli spolu v tanečních..pak delší čas v pokračovačkách...prostě jsme byli normální kamarádi.....jeden čas jsem byla na něj dokonce i alergická..Přišla vysoká a tak jsme nějak byli mimo kontakt na chvíli...pak doba "první icq" a začali jsme si častěji psát..já měla přítele, on přítelkyni..vše v pohodě, na úrovni kamarádství...trochu se to "zdramatizovalo" v době, kdy ho přítelkyně opustila..měla jsem pocit, že ho musím trochu rozptýlit..můj přítel byl velmi často v zahraničí, tak jsme začali chodit s partou po diskotékách,...atd....moc jsme se sblížili...byla jsem jak Alenka v říši divů...každé jeho přiblížení jsem cítila velmi intenzivně...ještě teď když na to zavzpomínám..nádhera...ale byla jsem zadaná a tak mě odkopával, odtahoval od sebe,..že až opustím přítele...tím víc mě to lákalo se na něj "vrhat")))Bohužel jsem přítele nedokázala opustit a začít si s ním...tak to neskončilo moc dobře...na chvíli jsme si nepsali..a pak zase "normálně"...ale pořád jsem cítila, že moje láska k němu trvá, ale asi nebyla nikdy tak silná, protože jinak bych přítele už dávno opustila, ale ty city tam prostě vždycky byly a byly krásné...od té doby je ke mně chladný, lhostejný...tím mě od sebe totálně oddaloval..asi věděl, že to u mě zabíráprotože věděl, že jakékoliv další sblížení stejně nemá cenu..takže naše momentální situace je taková, že se bavíme na "normální" úrovni, jsme kamarádi, asi tak cca 2krát do roka na kafčo,.... i když tu bariéru tam stále cítím...už to beru sportovně...oženil se, já se vdala..a už nemá cenu cokoliv řešit..ale patlala jsem se v tom hooodně dlouho...

všechny zdravím, mám teď docela problém...skoro 3 roky už se bavíme s mým nejlepším kamarádem...vždycky jsem ho brala jako něco víc, ale vše bylo na úrovni přátelství...za poslední rok jsme se spolu několikrát vyspali, byla mezi námi docela silná chemie, díky tomu jsem se do něj zamilovala..jsme jako dvojčata, bavíme se denně a taky se skoro každý den aspoň na chvíli vídáme..jenže teď si našel přítelkyni a řekl, že mi nechtěl ublížit, že ho přitahuju po fyzické stránce, ale chybí z jeho strany nějaká jiskra...úplně mě to položilo...protože jsem do něj opravdu velmi zamilovaná...baví se se mnou normálně dál, tak jako předtím, ale když vím, že je zrovna s ní, ničí mě to..abyste si nemysleli že je mi 16, je nám oběma 28...a plánovali jsme dokonce společné bydlení, protože si opravdu vyjímečně rozumíme...to taky nevím jak dopadne..myslíte si, že je možné určitou změnou chování z mé strany ještě dosáhnout nějakého obratu? (pravda je, že doteď jsem ho brala jako jistotu, takže byl mezi námi poměrně stereotyp a byla jsem k němu spíše chladná)...řekl mi ale, že jsem jeho nejbližší člověk díky za odpovědi...

No,po přečtení téhle diskuze bych ti mohla říct asi toto.Pokud ho tak šíleně miluješ a nejde na něj zapomenout,zakázat si to apod.tak zkus tak nějak opatrně zjistit,co pro něj znamenáš ty.Ale počítej s tím,že jak si spolu něco začnete a pak vám to nevyjde,všechno se pokazí.Nebo taky ne,a dopadne to dobře
Já do toho šla a do dneška toho lituji.Z kamaráda se stal ten,kterého nechci už nikdy vidět.Ublížil mi,ponížil mě a bolí to.Bolí to o to víc,že vím,že mě dříve na škole miloval,nebo jsem se mu alepsoň hodně líbila a já ho nechtěla.Pak se to po jedné sklence zatraceně kyselého vína obrátilo a pomotal mi hlavu.A já se nechala svést.
Byl to vztah-nevztah.Nejsem na sebe za to moc pyšná.
Tak se drž a uvažuj podle srdce,ale neboj se říct ne,pokud si to rozmyslíš.pa

Obávám se, že to nemá moc velkou šanci
Měl dost času a šancí si uvědomit, že tě chce, ale bohužel zjistil, že tě nechce...
Nechci, aby to znělo nějak blbě nebo zle, ale ono je to většinou jednoduché - prostě se nezamiloval, ani když si tak rozumítě, ani potom, co jste se spolu vyspali. Prostě jak se říká - "něco tomu chybí"...
Taky mám jedno takový kamarádství za sebou, byla to bolestivá zkušenost, ale nakonec jsem všechno pochopila.. Taky jsme si dost rozuměli, měli spoustu společných koníčků a nakonec se spolu i vyspali, ale prostě to nebylo ono, nevim proč, ale nebylo.. Já ho měla moc ráda, možná jsem byla i zamilovaná.. I on mě měl rád, ale ne tak jako přítelkyni... Když jsme o tom mluvili, řekli jsme si něco v tom smyslu, že čistě rozumem jsme pro sebe ideální partneři, ale už jenom to, že se o tom takhle bavíme, řešíme to a nevyplynulo to tak nějak samo, znamená, že to tak asi být nemá.. Myslím, že když potkáš "toho pravého", kdo se k tobě hodí a kdo ti je souzenej, tak to prostě poznáš a budete spolu...