Zamilovaná do kamaráda - OK - ale jak z toho ven?

Lindees
tak já zažila obě situace, milovala jsem kamaráda a byla jsem milována. Z lásky ke kamarádovi jsem se dostala, když druhý kamarád miloval mě, nikoho jsem neměla a řekla jsem mu, že z jakési výpomoci přistoupím na kamarádský sex, pokud něco takového vůbec existuje. Bylo to opakované. Lituju dnes toho a už bych to neudělala, zamiloval se do mě ještě víc a ještě začal mít pocit, že jsem jeho a že spolu chodíme. A když jsem mu to pak vysvětlovala a on mě bombardoval zprávama a telefonama, že sedí v autě a jede se zabít - nic moc a jak říkám, nikdy bych už do něčeho takového nešla...

Lindees
Děkuju za "názor z druhé strany"!! : -)

Lidi, ale proč je mi tak strašně protivný a nepříjemný a k pláči jenom si představit, že bych se ho mohla vzdát a že by to jednou...třeba... nevyšlo. Ta myšlenka mě prostě drtí a drží se mne jako klíště. Prostě se nechci jen tak vzdát...

Ponožka pruhovaná
Není to třeba tím, jak je fajn, když jste spolu a jak si rozumíte a je to hrozně v pohodě? Aspoň já to tak mám, ale na druhou stranu je to možná třeba tím, že spolu nechodíme.

Ahoj, na tvůj příspěvek mě upozornila kamarádka se slovy "To jsi psala ty, ne?" Jsem na tom NAPROSTO stejně. Jen se v tom plácám ještě dýl. Mně je 25, jemu třicet. Známe se pět let. A po celou tu dobu ho střídavě miluju (to, když je úžasnej, pozornej, vozí mě na výlety, chodíme na večeře, dlouhý hodiny se procházíme po lese a mluvíme a všem možným) a nenávidím (to, když ho někde potkám s nějakou slečnou, nebo když o nějaký mluví). Ve fázi "nenávidím ho" se obvykle moc nevídáme, resp. on se odmlčí, protože v jeho hledáčku je nějaká nová kamarádka (tak říká těm, který proletí jeho postelí). Po několika dnech ho slečna přestane bavit a opět se vrací ke mně. K tý, která ho vyslechne, poradí, pomůže (Větu "Ty jsi tak chytrá..." jsem slyšela snad tisíckrát, naopak něco ve stylu "Tobě to ale sluší..." nikdy.). Jsme prostě dobrý kamarádi. Kamarádi. To je to. Přijde mi, že mě nevnímá jako ženskou, ale jako dalšího z kamarádů. Má Lukáše, Jardu a mě. Kamarád se čtyřkama prsama. Trvá to hrozně dlouho. Racionálně si umím vysvětlit, že tohle je špatně, ale srdci prostě poručit neumím. Vím, že se potřebuju zamilovat do někoho jinýho, ale mně se nikdo jiný nelíbí. Jak z toho ven?

Hm, tak mě to trvalo dýl jak dva roky Vystřídala jsem si i pocity, že to je osudový, spříznění duší, apod. Byly to neustále vzlety a pády. Furt měl ňáký krátkodobý vztahy, mě řikal, jak jsem lepší než ony. Všichni pořád řikali, jak bysme byli dokonalej pár, ale prostě jen nebyli - prostě super Každopádně co doporučuju je přerušit kontakt. Ne na tejden, ale třeba na tři měsíce. Ono pro zamilovanost je potřeba jiskra a když někoho vídáš pravidelně kamarádsky, tak k tomu nedojde. Ale když si dáš deeeelší pauzu, tak tě to buď přejde, nebo se pak aspoň nějak přiblížíš kouzlu novému. Koukej se po jinejch, to ti udělá dobře a i na něj to zafunguje (podvědomě na něj nebude žádnej tlak). Já toho svýho kamaráda pak už nechtěla a začal mě nahánět ) Nicméně prostě platí jak v tý písničce "cant take my eyes of you, til I find somebody new" Teď už se tomu jen směju. Byla to ale poučná lekce, ale už jsem někde jinde (a to jsem si myslela, že si ho jednou vezmu - on taky, nicméně chodit se mnou nechtěl, takže byebye

Metoda "sejde z očí, sejde z mysli" jde uplatnit blbě ve městě, kde je jedna hlavní třída a všichni se tady znají... A v době mobilů, ICQ, mailů a facebooku to jde taky špatně...

Taky bych se přiklonila k taktice přestat ho bezvýjimky vídat i přeřušit veškerou komunikaci. Prostě ho vymazat ze života.Je to sice hodně násilné ,ale zamilovanosti to člověka tutově zbaví, když zpřetrhá všechna pouta k dotyčnému.. Ale asi taky záleží na nátuře člověka,jak se vůbec dokáže se zamilovaností jako takovu vypořádat. U nás to třeba jinak nešlo

No z vlastní zkušenosti vím, že to je hrozný s někým, koho milujete zpřetrhat kontakty...
Měli jsme společné kamarády, zájmy... a pokud jsem se chtěla přestat stýkat s ním, musela jsem vypustit i ostatní... Prekérní situace...
ale Nelituji toho. Přestal pro mě být jediným záchytným bodem a já se naučila být sama za sebe. Naučilo mě to, že pokud nejsou city opětované, je lepší utéct dřív, než do toho spadneš... ale taky mě to docela poznamenalo v tom směru, že chlapi jsou pro mě tak trochu tabu. Nevěřim jim... Přítele sice mám, ale taky mi hodně dlouho trvalo, než mě uhnal...
Ale moje rada je... dej si pauzu. Dej si čas na vystřízlivění....
Držím palce

Taky jsem byla zamilovaná do kamaráda. Trvalo to rok a moc to bolelo. Vídali jsme se téměř denně - byl můj spolužák. On nevěděl, že jsem do něj zamilovaná a navíc byl zadaný. O rok později jsem na pohřbu babičky poznala jednoho kluka - mého současného přítele. Jsme spolu už dva roky. Ten kamarád mi před půl rokem řekl, že do mě byl zamilovaný a bál se mi to číct, protože mě nechtěl ztratit jako kamarádku a prý by kvůli mě opustil jakoukoli holku... To pro mě bylo ještě víc zničující. Ale život jde dál. Časem se s tím smíříš, ale zapomenout je těžké.

Je fakt, že jak chcete zpřetrhat všechny kontakty, když existujou věci jako facebook, společní přátelé atd.
Poradila jsem se o tom s naší společnou kamarádkou. Ta mi narovinu řekla, že ačkoliv jsem mu určitě sympatická a líbím se mu, tak prostě nejsem jeho typ (to jest hubená blondýna), a že "pod to" on prostě nepůjde.... Hm.
Takže mám prý v podstatě dvě možnosti - zapomenout nebo zhubnout a odbarvit se.
Vím, že to nemyslela zle!
Jenže já už apriori se nechci kvůli někomu takhle měnit!!

Copak vy, kdybyste se takto změnili a dosáhli svého... copak byste ho mohli mít rádi? Jakože opravdu rádi? Já se bojím, že bych ho za to nenáviděla a vracela mu to.
Že takovou jaká doopravdy jsem mne rád neměl...

Tak tohle rozhodně nedělej. Takhle by si tě stejně ani nemohl vážit, kdyby ses předělala jen kvůli němu. Nezbývá ti nic jiného než zapomenout a přestat takhle blbnout. Je to težké, ale je to tak. Můj kamarád po mně taky chtěl, abych se přestala malovat, žehlit vlasy... ale tohle bych kvůli kluka neudělala. Zůstan vždy svá.

Nejhorší je, že ten "můj" snad ani žádnej svůj typ nemá. Jemu je to jedno. Hlavně když ta slečna není moc komplikovaná a má... jak to jen... přátelskou povahu a taky vagínu.

řekla jsi mu to, nebo je to pořád jen ve fázi "tajné lásky"...nebo mu to nějak z tvýho chování došlo?

Tak to je mazec....to by mě vážně asi "škráblo"...teď už do něj nejsi zamilovaná, nebo proč jste se nedali dohromady?

Nedali jsme se dohromady, protože on má novou přítelkyni a já přítele, kterého miluju . S kamarádem se vídáme, ale na úrovni čistě přátelské. A zamilovaná do něj už nejsem, ale jen díky tomu, že jsem si našla někoho jiného.