Zamilovaná do kamaráda - OK - ale jak z toho ven?

Měla jsem to stejné. Byla jsem do něj bláznivě a naivně zamilovaná něco přes rok.Bolelo mě,jak jsem viděla jeho přítelkyně,jak se mi s každou chlubil,idkyž věděl,co k němu cítím.Vždycky mi dal naději a pak mi ji zašlapal do země.ejhorší období,pak už mi ruply nervy a možná se i ozvala ta troška hrdosti co mi zůstala a já mu řekla,že u mě končí,že už není součástí mého života...Měsíc mě bombardoval zprávami,občas napsal sms třeba jen s přáním dobré noci.Na Vánoce sem ho vzala na milost,když mě prosil,ať s ním jdu vybrat dárky.No samozřejmě spadla jsem do toho až po uši,ale zařekla jsem seže už ani slovo o mých citech,že k němu budu chladná a nějak se s tím poperu.Měla jsem řpítele,on přítelkyni..opustil ji a mě přítel opustil,protože se mu nelíbilo,že sem kamaráda vzala na milost.Pak jsme spolu byli na koncertě,kde se opil a říkal mi,jak mě miluje,jak všeho lituje..stará písnička..v opilosti mi toho už nasliboval tolik..tak jsem po něm křičela,že ho nenávidím,že poznat ho byla má největší chyba..ikdyž upřímně,víc sem nesnášela sebe než jeho za to,že jsem se nedovedla uhlídat..o týden později po tom incidentu,kdy se rozvzpomněl,co se vlastně dělo..mi řekl,že ví,že k sobě patříme,a že nemá cenu to už dál protahovat...za týden spolu oslavíme rok a půl.Jen jsem tím chtěla říct,že ikdyž tě teď nemiluje,třeba někdy začne,třeba ho to kopne,jako toho mého...

Ewiczkaaa
no tak to je teda hustej příběh myslela jsem, že toto se děje jenom ve filmech. Přeju ti, že to nakonec tak hezky vyšlo!

Ponožka pruhovaná
Já tomu pořád říkám naše malá telenovelaA od té doby jsem ss pořekadlo trpělivost přináší růže,změnila na trpělivost přináší muže

Ewiczkaaa
Vlila jsi mi do žil novou naději... díky

Tak u mně tohle zamilování trvá už rok. Nejhorší pro mně asi je, když předemnou básní o jiných holkách a jak je do nich strašně zamilovaný, i když s nima na konec nechodí. Trhá mi to srdce. Snažila jsem se přerušit i kontakt s ním ale vydržím to vždycky tak měsíc, pak mi hrozně chybí a nedělám nic jiného, než že na něj myslím. Ale nikdy nejsem já ta první co se připomene, že vůbec žíje. Vždycky se ozve první on. Na druhou stranu ale vím, že by nám to spolu neklapalo. Jenže srdce rozum nikdy neposlouchá.Vytloukat ale klín klínem je podle mě blbost. Někdy to může vyjít ale podle mě ten druhý pozná, že je jen nějaká náhražka v případu nouze. Jinak je mi 27 takže v tom opravdu nejste samy.

Ahoj všem,
jsem na tom podobně jako vy.Je mi už 24, ale netušila bych, že se mi tohle někdy přihodí.S kamarádem se známe od dětství a vyrůstali jsme spolu, ale nikdy jsme nebyli extra dobří přátelé.Pak se naše cesty na několik let rozešly(škola, dospívání), i když jsme bydleli prakticky blízko sebe, tak jsme ani netoužili na sebe nějak upozornit.Pak jsme se jednoho dne potkali a od té doby se často navštěvujeme.Problém je v tom, že je ostýchavý, tak ani nevím, jestli ke mě cítí jen přátelství nebo ne.Usoudili jsme, že tomu necháme volný průběh.Já jsem se nejspíš zamilovala, protože na něho myslím vlastně neustále.Zdá se mi, že je to docela směšná situace být zamilovaná do kámoše, který je navíc trochu stydlivý, takže nikdo z nás neví, ne čem je.

Co si o tom myslíte?
Thunderlight

Zamilování do kamaráda se mi taky přihodilo a vlastně je tohle poprvé, kdy to někde píšu, doteď nechápu, proč k tomu došlo. Kamarád se přiznal, že je gay a já se do něj v tom okamžiku zamilovala, vždy to bylo jen platonicky, ale měla jsem tak hezké pocity, když jsem ho viděla, mohla s ním být nebo s ním opakovaně ve vší slušnosti spát v jedné posteli, naštěstí mě to po dvou letech přešlo, teď jsme dál super kamarádi, ale jen to a je to mnohem jednoduší, jsem přesvědčená, že on si toho nikdy nevšiml.

Mám podobný problém, a už celkem nevím, jak ho dál řešit. Tak před půl rokem jsem poznala jednoho kluka, se kterým jsem si už od začátku skvělě rozumněla. Psali jsme si každý den i několik hodin přes icq, sms a pořád bylo o čem mluvit. Pak jsem byla párkrát u něj doma a vyspali jsme se spolu, bohužel vždycky jsme předtím něco popili. Ale pak to pokaždé vypadalo, že má o mě zájem, dával mi pusu na veřejnosti, psal mi moc hezké sms atd...Oficiálně jsme spolu nechodili.Ale potom se to najednou všechno hrozně změnilo. Nikdy už mi nepsal jako první, mezi lidma si mě nevšímal. Ale když jsem si s ním začala psát já, zase jsme se bavili hrozně dlouho a bylo to moc fajn.Až v té chvíli jsem si uvědomila že ho mám ráda, nebo spíž že už jsem do něj zamilovaná. Musela jsem hodně slevit ze svých požadavků co se týče vzhledu, protože to prostě vůbec není můj typ, ale je na něm něco, co mě hrozně přitahuje. Má spoustu přátel, hlavně mezi holkama. Nedávno jsme se potkali na jedné akci a pak se spolu zase skoro vyspali, cítila jsem se šťastná, když jsem jen tak ležela vedle něj a držel mě za ruku. Pak už jsem ztratila trpělivost a řekla mu, že ho mám ráda a jestli to spolu nezkusíme. Na to mi ale odpověděl, že za všechno může alkohol, že bez něj by se to určitě nestalo a že zůstaneme jen kamarádi.Nechápu ale proč se předtím choval tak, že má velký zájem. Hodně mě to vzalo, taky proto, že jsem díky němu přestala myslet na svoji ,,osudovou,, lásku, se kterou jsem se rozešla a skoro rok se z toho nemohla vzpamatovat. Až díky němu. Teď nevím, jestli se s ním bavit dál, řekl mi, že s tím problém nemá, ale nevím, jak předstírat, že se nic nestalo. On je v tomhle jako dítě, nic mu nedělá problém, všechno obrátí ve srandu, ale když se jedná o něco vážného, dokáže mě vždycky ze všeho dostat a pomoct. Vím, že ho potřebuju,a že přestat s ním úplně komunikovat nezvládnu. Co si myslíte vy, zažili jste někdy něco podobného?

Starshine
Myslím si,že kamarád má zůstat kamarádem a k něčemu dalšímu nemělo dojít.
Kamarád nám nahrazuje kamarádku-svěřování se,psych.podpora...
Pokud to překročí hranice a není tam vzájemná fyzická přitažlivost,
tak ho akorát ztratíš.

myslím, že spíš nejsem jeho typ povahově, on je extrovert a miluje zájem lidí, já jsem spíš uzavřenější typ a stačí mi pár dobrých přátel. Řekl mi, že by to mezi náma nemělo cenu, protože by pak o mě přišel jako o kamarádku a to prý nechce. Tak snad mi zůstane alespoň v tomhle smyslu, protože se mu opravdu můžu svěřit se vším.

myslím, že spíš nejsem jeho typ povahově, on je extrovert a miluje zájem lidí, já jsem spíš uzavřenější typ a stačí mi pár dobrých přátel. Řekl mi, že by to mezi náma nemělo cenu, protože by pak o mě přišel jako o kamarádku a to prý nechce. Tak snad mi zůstane alespoň v tomhle smyslu, protože se mu opravdu můžu svěřit se vším.

myslím, že spíš nejsem jeho typ povahově, on je extrovert a miluje zájem lidí, já jsem spíš uzavřenější typ a stačí mi pár dobrých přátel. Řekl mi, že by to mezi náma nemělo cenu, protože by pak o mě přišel jako o kamarádku a to prý nechce. Tak snad mi zůstane alespoň v tomhle smyslu, protože se mu opravdu můžu svěřit se vším. Nevím, jestli mu třeba nemám pár dní psát a počkat jestli se ozve sám a nebo se bavit normálně jako vždycky.

omlouvám se, nějak mi blbne pc

Starshine
Bav se normálně,ale kdyby u vás zase proběhl alkohol,tak hlavně neskončete,tak jak před tím a nic nemluv o lásce.

dobře, děkuju za radu, zkusím to takhle a snad to bude aspoň podobné, jako dřív