Začínám mít ráda ženatého muže

Tak podle mého
1) pro dítě je mnohem horší vyrůstat v rodině, kde se rodiče hádají, dohadují a jsou nešťastní - dítě to cítí víc než kdokoli jiný, i když si třeba rodiče projevy hlídají
2) pokud otec zabezpečí matku svého syna (nejen finančně) a umožní i její rozvoj (ať má prostor najít si partnera, ať má čas sama na sebe) a vytvoří svému synovi harmonické prostředí, kam si ho brává, já v tom nevidím nic pro jeho budoucnost a rozvoj hrozného

Reaguji na Delania:
Nezvykej si, přijmi ho. Je to součást tvého partnera, tvůj partner je za dítě, za jeho současnost i budoucnost z poloviny zodpovědný, takže to tak ber. Ono za nic nemůže, buď na něj hodnou a chápavou "tetou". Naopak, ber to z té druhé stránky - máš už vlastně "sama dítě" a ještě je tam ten "bonus" ho odevzdat (teď to nemyslím ve špatném!), chovej se takřka jako ke svému vlastnímu (samozřejmě v rámci úcty k jeho mámě). Ber to jako výzvu, ne jako tragédii.

A co je lepší? Aby ten klučina sice žil s maminkou i tatínkem, tedy v úplně rodině, ale s tím, že by se jeho rodiče denodenně hádali, v lepším případě spolu nemluvili vůbec? To je příklad pro toho kluka, jak má fungovat rodina? Ať už je v tom jiná ženská nebo ne, podle mě je lepší, když budou od sebe.

Ani já ne. Byla jsem v podobné situaci, přítelovi jsem řekla, ať se rozmyslí, s kým chce být. Nicméně po šesti letech vztahu, kdy už je určitý stereotyp, se nedá "bojovat" proti nové slečně, která ho zákonitě bude lákat, tak jsem jim šla z cesty. Po dvou týdnech byl zpátky s prosíkem.

Reaguji na Delania:
Moc Ti držím palce, ať jsi šťastná a funguje vám to i nadále. (jsem v podobné situaci a vím, že to není vůbec, ale vůůůůůbec jednoduché)

Tak to souhlasím! Na straně druhé, tak nějak spoléhám na rozum partnera, že si je vědom toho, že jsou nějaké vážné důvody, proč je se mnou, a že i nová slečna bude jednou "služebně stará". Stejně jako já vím, že mnozí chlapi na první pohled, i když se zdají být jako skvělí a "noví", časem zevšední a zdaleka nedosahují a nikdy nebudou dosahovat kvalit mého současného partnera.
A jestli mě chlap opustí kvůli dvacítce s roztaženýma nohama? Tak to ať rovnou jde, takového ani nechci, i kdyby jsme měli pět dětí.

A vůbec, já zastávám názor, že pokud je vztah pevný a silný, tak ho v zásadě žádný jiný člověk neohrozí. Nepočítám to, že se muž otočí za jinou apod. Ale pokud člověk vážně a dlouhodobě uvažuje o tom, opustit současného partnera kvůli někomu jinému, tak je něco špatně.

No psychicky výzralý a dospělý člověk snad ten rozum má, ale u třiadvacetiletého klučiny bych toho asi tenkrát chtěla moc Já mu to ani nevyčítala. Byli jsme spolu od 16 let, tak asi potřeboval zkusit něco nového. A když se mu slečna sama nabízela, tak proč ne, že?

S tím taky souhlasím. Vím to ze své zkušenosti. Pokud jsem spokojená a nic mi nechybí, tak žiju prakticky jen pro svého partnera. Vím, že to taky není tak úplně správně, ale u mě to tak je.
Jakmile už jsou nějaké problémy a něco je špatně (myslím tím dlouhodobě), naráz se i začínám s jinýma chlapama seznamovat. Dál teda nejdu, ale už tohle je pro mě u mě impulz a vidím, že je něco špatně.

Vaše názory jsou zajimavé, hlavně si myslim že je pravda v tom,že je lepší když partneruv syn bude vydat oba rodiče a odděleně a to v klidu..Bylo by pro něj horší kdyby denně poslouchal jak se jeho rodiče hadají a nadavájí si..Stejně by to manželství dřív nebo později skončilo a když by byl Kubik větší bral by to huř..Ted si zvykne na to že ma otce ktery žije s hodnou tetou.Hlavně až budeme mit svoje vlastní děti a na to se hodně těším,tak se budu snažit partnerovemu synovi udělat stejne zazemí jako u svych dětí,nechci aby se u nas citil jako na navštěvě...Jen se bojím že i moje matka maleho Kubika přijme jako vlastního vnuka a jeho byvala manželka to ze žarlivosti zakáže.....Aby postupem času jak začne Kubik mluvit nezakázala mu se vydat i semnouAle muj partner je taky smiřeny že si jeho byvala najde přitele..Ja byla u kartářky je to tak dva mesice,zajimalo mě jak vidi tuhle tu situaci.A utvrdila mě v tom že se nerozvádí kvuli mě ale že mu to se ženou neklape a že k ni ma otočenou hlavu ale jen kvuli synkovi.Hlavně mi řekla že na jeho ženu hodně tlačí jeji nesnesitelná matka,která ji do všeho kecá a manipuluje s ní.Pokud si od ni nechá do všeho kecat bude sama..Ale řekla mi kartářka že se to zvládnout a že rozchod tam v blizke době nevidí ale že ani žadnou svatbu,nic.Je mi 20 let a na svatbu mam čas,hlavně jsem odpurce svatby z povinosti.Jsem ochotná mít ditě a pak teprve svatbu a hlavně přichazí otázka,,,bude se chtít přitel ženit a mit dětí ,když už to ma za sebou?Já ano a všechno to budu zaživat po prve ale on ne,bude to problem?Co když pak zjistím že dětí mit nechce a ja ztracela např. 3 roky s nim a jeho synem...

Jak to můžeš brát jako ztracené roky? Je Ti s ním hezky, máš ho ráda, on tebe, jste šťastní,....... I kdyby to nedopadlo dobře, copak tohle je ztracený čas? No neblázni
Vy jste se nebavili o tom, mít v budoucnu děti? Myslím si, že přítel je docela mladý, tak proč by nechtěl? Nedívej se na to tak černě, nepřemýšlej nad tím, jestli ztrácíš čas nebo ne, užívej si to!!

Pokud bude rozumná, nezakáže. Když uvidí, že máte malého rádi a staráte se o něj, bude jen a jen spokojená. Jen pozor na nějaké převychovávání, pokud má vlastní matka toho klučíka nějaká přání vůči jeho výchově, měli by jste to akceptovat a nesnažit se ho nějak měnit. Ale to je myslím přirozené

Tak o tomto si s ním promluv. Samozřejmě tyto věci nelze plánovat a názory na to se mu mohu časem měnit, ale klidně se ho na to zeptej. I proč tě to trápí. Ale teda nepoužila bych přímo slovní obrat "ztrácela roky s ním a s jeho synem", zní to dost hrozně, i když asi tuším, jak to myslíš.

Mí rodiče se nacházeli v podobné situaci jako ty a doteď je mi moc líto, že ten vztah s tátovou bývalou partnerkou a dětma (= mými nevl. sourozenci) neustáli. Je to těch 30 let zpátky, takže byla jiná doba a na rozvody se tehdy nahlíželo úplně jinak, ale mrzí mne, že si všechny strany procházely nějakých 20 let nepříjemnými situacemi. Přitom jak jsme dospěli, našli jsme si sami k sobě navzájem s mými nevl. sourozenci vztah a já jsem moc ráda, že je mám. Těžko se mi ale saozřejmě jako dítěti hodnotí, co mohli něbo měli udělat jinak.

To byla jedna z prvních otazek ,jestli bude chtít ještě děti.Já děti miluju..A on řekl že určitě ale snad to tak bude ani za dva rokyAle když ted odbočím,,,Veřite kartářkám?Mě řekla že budu mit jedno ditě chlapečka a to vymodleneho,že budou komplikace kolem.Mám strach že jak přijde na věc,tak na budu myslet na to co mi řikala a proto ty komplikace budou,je to o psychice..Někdy si říkám že lituju,že jsem tam šla..Ale v minulosti měla na chlup pravdu ale budoucnost se dá změnit,doufám...

Je mu 24 let,je to mladý kluk,tak je předpoklad,že děti ano,ale až na ně bude zralý.Jak vidíš,tak jedno mimino opustil - nezralost pro rodinu.

Ne,kartářka je tak trochu psycholog a většinou řekne půlku,kterou si ten co žádá o "pomoc" domyslí.

Reaguji na Delania:
No vidíš to, pokud jste se o tom bavili, tím lépe. A pokud tvůj partner uvidí, že vám to jako rodičům (i když na synkovi z prvního vztahu) klape, tím spíše bude chtít mít vlastní děti i s tebou.

Nedokáži posoudit zda a jaká kartářka věští opravdu budoucnost. Ale co se mi už několikrát přihodilo je to, že jsem myslela pořád dokola na nějaký katastrofický scénař co se stane a ono se to vážně stalo ... Takže díky této zkušenosti už si dávám jo pozor, abych na nic špatného nemyslela (a ono to "jde" i samo).

Jinak, přijdeš mi dost mladinká na to, čím už sis prošla, takže si teď užívej pohody s partnerem (přesně jak psala Mischalka), buď kreativní, jezdět na výlety s malým, žijte aktivně a na hlouposti nemysli.

Nasadila mi brouka do hlavy.Jsou to dva měsice a pořád myslím na každou větu co řekla..

Reaguji na Delania:
Tak na to prostě nemysli. Vypusť to z hlavy - "delete". Věřím tomu, že určité predispozice k tomu něco prožít, někoho potkat, atd. máme. Ale např. v to, že by ti kartářka předpověděla komplikace v těhotenství a ty ty komplikace zákonitě budeš mít, tak v to nevěřím. Resp. věřím v to, že když budeš v psychické pohodě a nebudeš si ty komplikace sama přivolávat, že bude vše bez problémů.
Zjednodušeně - nemysli na to a bude to dobrý

Reaguji na Delania:
Tak já zrovna před chvílí od kartářky přišla, takže za mě ano, já tomu věřím.
Ale naštěstí to asi umím brát s rezervou, jdu tam ze zvědavosti, jakmile vycházím, pouštím to z hlavy. A vzpomenu si na to až ve chvíli, kdy se něco z toho, co mi řekla, přihodí.
Jednou mi jedna kartářka řekla, že karty nejsou ortel a záleží na člověku, jak k tomu přistupuje a jakou cestičkou se vydá.
Takže to rozhodně není nic neměného a pevně daného, tak se tím zbytečně netrap

Moje známá se taky hrozně zamilovala do ženatého muže.On se nakonec rozvedl,mají spolu i miminko takže ona by měla být vlastně šťastná.Ale není,protože se bojí,že když už jednu manželku opustil kvůli jiné,tak mu nebude dělat problém udělat to znovu.