Začínáte vztah i bez vidiny budoucnosti?

Nejsem ve věku, kdy plánuju svatbu, děti a velký dům...tak nad budoucností s partnerem moc nepřemýšlím. A celkově si myslím, že "toho pravého" musíš napřed pořádně poznat. Takže stejně musíš počkat jak se to vyvrbí

Ne. Taky hodně záleží na věku Já jsem typ, co ho hodně myslí do budoucna. Ale věřím, že hodně holek napíše, že žije přítomností a jdou i do vztahu bez budoucnosti. Nevidím na tom nic špatnýho, ale jak říkám, já bych do toho nešla.

Já začala vztah s tím, že budu s dotyčným jen na léto a pak si najdu něco opravdu "seriózního" Už jsem s ním pět let. A měnit nehodlám.

Reaguji na LauraT: Jééé, tak to je hezký

Já bych do toho nešla. Mám ráda své "jisté" a aspoň trochu "naplánovanou" budoucnost. Přišlo by mi to jako ztráta času, i když i jinak člověk nikdy neví.

ne.. neumím si představit, že bych byla s někým, s kým by to nikam nesměřovalo, to pak podle mě nemá smysl.. jen tak pro zábavu? abych nebyla sama? aby to tomu druhému ublížilo, v případě že on by si tu budoucnost představoval? určitě ne..

Já jsem s přítelem začínala v 16. V té době jsem opravdu nemyslela na děti a na to, jak se vezmeme, takže jsem ani neřešila jestli bude jako otec mých dětí v pohodě a jestli bude skvělý manžel. Budoucnost jsem neřešila a teď po 5ti letech si to dokážu představit.

Popravdě já v mladším věku hrozně plánovala, a pak to stejně pohořelo. V momentě, kdy jsem si řekla, prdím na to, uvidíme co bude, jsem potkala chlapa, se kterým tu budoucna moc ráda budu mít (i když první 3 měsíce jsem si tím nebyla jistá vůbec - právě asi dle předchozích zkušeností)..

no v tomto případě bych do toho asi taky nešla, ale pokud se zamilují, třeba i dva protipóly, klidně bych zkusila do vztahu jít - právě že ten člověk se doopravdy pozná až po čase.

Už když jsem byla hodně mladá, tak jsem koukala na budoucnost. Někdy je to těžké, když se člověk zamiluje, tak nic neřeší, ale vždy se snažím rozhodovat rozumem než vyloženě jen srdcem. Protože ty prvotní city a zamilovanost dříve nebo později opadne a stejně zase bude rozhodovat rozum, takže tak. pouštět se do něčeho, o čem nevíš, jestli má budoucnost je riskantní, může se to zvrtnout a mít bolestivé rozloučení.

Pokud by mi bylo 20, 25 let, tak bych do toho klidně šla. Mně je ale už nad 30, takže bych ráda nějakou tu budoucnost viděla. Nemyslím tím plánovat děti, domek apod., ale prostě zodpovědného chlapa, oporu v životě, kterého si u sebe dokážu představit navždy.

Tak jasně, že záleží na věku a je rozdíl, pokud je člověku 16 nebo třeba 24. Já tohle ale řešila s přítelem v 19 letech, kdy jsme spolu začínali.

u mne to samé

souhlasím. Já si taky myslela, že jsem poznala svůj protipól a nakonec jsme si podobní víc než jsem vůbec doufala.