Začínám mít ráda ženatého muže

rradunka

koukám, že nejsem jediná, komu nějakým způsobem "vadí" případné děti, které má partner z předchozích manželstí - a kdo se pro případný vztah rozhoduje i podle toho, kolik, jak staré a jak vychované má partner děti a i to, jakým způsobem komunikuje se svýma bývalýma

Ne, to každopádně nejseš jediná . Mám své zkušenosti ...

matadi k tvém příspěvku na předchozí straně:

Nemám co dodat, situaci v jeho rodině vidím dost podobně. Snad až na tu bezcitnou mrchu, myslím, že když už se chlap rozhodne pro odchod, nemusí to nutně znamenat, že on je hajzl a jeho milenka je bezcitná mrcha; může to znamenat, že s manželkou se prostě nedalo žít. I to se stává. Ale tento případ to zřejmě nebude.

K dětem z předchozího vztahu - samozřejmě jsem zvažovala pro a proti, ale těch "pro" bylo víc a do toho vztahu jsem šla.

Obecně si myslím, že ve většině případů je to přesně tak, jak píše matadi ke konci svého dlouhého příspěvku - naivní mladé holky, které to nejdřív neřeší a pak ve skrytu duše doufají, že se ten jejich kvůli nim rozvede, končí to tím, že jsou nešťastné a zklamané... ale divila by ses, kolik je i takových, které jsou se ženatým přítelem spokojené, taková situace jim vyhovuje (nakonec - proč ne, ony nejsou ty, které musí prát, vařit, žehlit, poslouchat manžela, jak v noci chrápe, ony mají - když už k nim přijde - okouzlujícího pozorného muže středního věku ). A nemyslím si, že takové ženy se chovají nezodpovědně. Pár jich znám, nejsou to nezodpovědné hloupé pipiny, naopak, jsou to dost chytré ženy, které mají nadhled.
Já patřím do - zřejmě málo početné - třetí skupiny.

Taky mám kamarádku co byla vždy pouze milenkou ženatých mužů a vždy tvrdila že jí to náramně vyhovuje (u ní neprdí, nesmrdí, nechrápe - to si nechá na doma pro manželku). Čas nějak prchnul a dneska nemá rodinu, děti ani muže. A vzhledem k věku už nikdy mít nebude. A opět tvrdí že to vlastně tak chtěla, ale všechny kamarádky vidí jak zapškla a nelze jí nijak pomoci.

Dodávám po nějaké době přispěvek jak to pokračuje,,, s přitelem jsme už patym měsicem,,Odešel od manželky a synka vidi dvakrát tydně,Já nevidim vinu v sobě,potkaly jsme se a už se s manželkou hadal.Každý má právo na lásku i když je rozvedený a ma ditě..Nekteří lide nas odsuzují že mužu já za to že odešel.Ale lidi by se měli zamyslet že to nemuselo klapat ze strany manželky,která byla zavyslá na svych rodičích,a neměla vlastní nazor.Nedokázala pochopit že jsou rodina oni tři a ne její matka,ktera k nim chodila kdy chtěla a dělal si co chtěla,Přitel se snažil jak mohl to udržet ale nešlo to,manželka do dvakrát vyhodila a zase prosila at se vrátí že ji to pry poradila maminky,to bylo jeste v době co jsme se neznaly..Vyčitky mě trápi kvuli malemu ale zvykne si na novou tetu a vychova otce k nemu se nijak nemění....Já si taky zvykám,na to že trávim čas s cizim ditetem ale všechno chce jestě nejaký čas..Stejně jak miluji partnera,miluji i jeho synka.Nikdo z nás neudělal nic špatneho,Já se rozhcázela s přitelem po dlouhe době a on se hadal s manželkou když ho vyhodila.Potkali jsme se a zamilovaliJe to krásny..

Snad nebudu někdy litovat!

Nepřipadám si jako milenka,,Začiname stavěnim bydlení kde bude samozdřejmě misto i pro jeho synka..Začináme novy život společne,jen s tim rozdilem že ja nejsem vdáná,nerozvádim se a nemám děti..

Reaguji na Delania: Pročetla jsem si tvůj příběh. Hned mě napadlo, že jsi se dala na boj. Ale jsem ráda, že to vypadá u vás tak dobře. Tak hodně štěstí !

vůbec se mi nelíbí jak tě tu někdo odsoudil..nikde není psáno, že musí být člověk šťastný s tím koho si vezme a má s ním mimčo..naopak si myslím, že otěhotněla, on si ji vzal, čimž se zachoval celkem charakterně..ale když jsi holt nerozumí, byla to chyba..a proč by se měl trápit celej život..

Delanio, reaguji na úvodní příspěvek a nešla bych do toho na tvém místě. Jak jsou v tom děti, je to špatné. Zkus se vcítit do jeho ženy, která 8x denně kojí jeho malého syna....
______________________

Neaktuální, už jsem pročetla A přeju vám at nelituješ , ty ani on ani jeho syn.

když s někým spíš, tak to asi trochu očekávat musíš. A to že se vzali je další krok...

Ano, znám takové případy v okolí. Spolužačky maminka odvedla muže jeho bývalé ženě a po patnácti letech se to stejné stalo jí...

A vy se nehádáte? Je tu někdo, kdo se ve vztahu nehádá??

Blá blá-...fakt tomu věříš, že bude mít stejnou výchovu jako kdyby byl tatínek doma s maminkou?

Ale tak já bych nebyla tak radikální...
Pokud si jsou oba partneři vědomi následků svého chování, jsou schopni se k tomu postavit čelem a udělat vše proto, aby všechny vztahy zůstaly co nejméně narušeny, pokud opravdu cítí, že jsou si navzájem stvořeni a nemohou bez sebe žít a není to jen touha mít to, co nemůžu mít (muži milenku, ženy ženatého chlapa), tak v tom problém vůbec nevidím.
Já si nemyslím, že kvůli předsudkům je nutnost vzdát se např. své osudové lásky.
A s plným vědomím říkám, že pokud se můj partner někdy opravdově a bez výhrad zamiluje do druhé ženy, ať za ní jde. Já bych nechtěla být tou, se kterou chlap zůstane, protože se to tak má dělat.

Vim že vychova se mění,nevydí ho každy den..Ale oni se nerozvádí z duvodu ,že se zamiloval do mně..Oni se hadaly a dost...A my dva se nehádáme ale pro mě je težke si zvyknout na maleho prcka..Takže se někdy sama uzavřu do sebe a přemyšlím ,jestli je to správně.O všem mluvim a on to chápe..Nebylo to jednoduché ani pro něj..Někdo si uděla ditě a ze zodpovědnosti se ožení a pak zjistí že je neštastnej?To je nejaky hřích?Syna miluju z celeho srdce a manželku nemá rád,miluji mě ,Je to složite ale musi to klapat.,