Záchvatové přejídání

No, zkus to brát takto .. já jím v podstatě jako ty .. celý týden vyváženě, pohyb .. dopoledne více sacharidů, odpoledne méně sach. a více bílkovin a v pátek mám jeden, nízkosacharidový den .. hodnoty držím na 50g sacharidů - 108 g bílkovin - 10 g tuků a hned po tomto dni mám tzv. prasátkový den .. sním, na co přijdu .. ono to totiž vůbec nevadí, naopak .. tělu tímto způsobíš šok a rozjedeš spalování .. zkus si o tom něco přečíst tady .. http://www.osvalech.cz/hubnuti/item/36-leptin-pr%C 5%AFlom-v-hubnut%C3%AD? .. je tam toho spousty .. jen pročíst .. a tady http://fitnessgirl-lifestyle.blogspot.com/2013/03/ pojdme-hresit-aneb-fakta-o-tom-proc-je.html .. a udělej ze svého problému přednost Hodně štěstí

Reaguji na Teriwek1: Při tom nikdy správně hubnout nebudeš .. budeš čerpat ze svalů a zásob glykogenu .. ale ne tuku .. a v "nejlepším" případě se tvé tělo dostane do stresu z malého příjmu kalorií a začne se pomalu obalovat tukem, obzvláště v partiích břicha, stehen, boků ..nehledě na to, že si tak zpomalíš spalování, že se pak podíváš na rohlík a kilo nahoře .. naše tělo je chytré, to jen mi to nechápeme a děláme z něj blbce , viz. můj předchozí příspěvek ..

Ahoj, s přejídáním jsem na tom dost bledě, ALE! U mě to pramení z psychického rozpoložení.. Před Vánoci jsme se s přítelem rozešli, a i když toho nelituju, tak to ve mně zkrátka pořád přetrvává. Chodili jsme spolu 2 a půl roku, sice to není nic moc dlouhého, ale každopádně to byl můj nejdelší vztah. Po tom rozchodu jsem zhubla z 65 kg, při mé výšce 166 na 58... cítila jsem se sice psychicky strašně, ale fyzicky úplně v pohodě, můžu říct dokonce moc příjemně. Jenže teď po 3 měsících jsem to zase nabrala zpátky, cítím se oplácaná, nafouklá a zkrátka, žeru žeru žeru. Ráno a dopoledne, kdy mám nějaký režim, jsem ve škole nebo venku, jíst nic moc nepotřebuju, ale jakmile se začne blížit večer, už to jede... přijdu domu a začnu se ládovat, ještě ani nedojím a už myslím na to, co si dám posléze. Sladké, slané, je mi to jedno, břicho mám plné, ale jakoby neexistovala hranice, kdy si tělo řekne, že mám dost. To si uvědomím až v posteli, kdy se svíjím v křečích a cítím se doslova jako tlakovaná bomba. A taky si říkám, zítra začnu s dietou, protože takové stavy mi za to nestojí, chci se cítit svěže a dobře s pár kilo dole, jako na začátku roku... jenže to si říkám s plným žaludkem...druhý den je to to samé, cpu se až se mi fakt dělají boule za ušima. Při své výšce je i 65 kg v pohodě váha, ale jde o ten pocit, že se necítím dobře, a přesto s tím nic nemůžu udělat. Po několika selhání s dietami mě kamarádka navedla na styl vitariánství. Ale je to právě životní styl, ne dieta, a jelikož už jsem vyzkoušela všechno možné, šla jsem do toho... nejlepší na tom je, že můžu jíst cokoliv z ovoce a zeleniny, když si najdete na netu recepty, tak zjistíte, že ta strava není nijak omezená, s OVO i ZEL se dá fakt kouzlit.. A tak se mě to drží zatím 3 dny..první den byl havárka, jedla jsem jablka, brokolici, banán aj. v syrovém stavu, bolelo mě břicho, necítila jsem se vůbec nasycená.. ale nepodlehla jsem, i když při představě na nutellu jsem měla plnou pusu slin Jedla jsem dokonce ještě v 11 večer!! A nutno říct, že se u toho musí vážně dost pít..když jsem si vzala jablka, vypila jsem před tím 2 a půl deci vody, před každým jídlem...no ráno jsem měla o 1 kg míň, vážně jsem hleděla. Tak doufám, že mi to chvilku vydrží.. sice tomu moc nevěřím, ale zkusit se má všechno. Teď můžu jíst, klidně se přežírat, a mám pocit, že mi to nemůže ublížit.. a množství sacharidů vůbec neřeším, je to přece přírodní cukr.. tak pokud jsem někoho inspirovala, za zkoušku člověk nic nedá...jen vydržet, pak už si tělo prý zvykne, tak uvidíme

Ahoj. Taky trpim na přejídání. Co si myslíte o řešení přejídání kouřením? Není to ideální, vím, ale mam teď zkouškové, píšu bakalářku a přejídání mi v tom dělá opravdu ******. Nemohu se soustředit, nehledě na to, že když se přejim opravdu moc, tak jenom ležim a o učení nemůže být ani řeč. Kouřit jsem přestala cca před rokem, ze dne na den, zapálim si maximálně opilá v klubu.
Co byste dělaly na mém místě, kdybyste se ke starému zlozvyku nechtěly vracet, ale věděly, že s přejídáním vám to opravdu pomáhá? Obětovaly byste ten měsíc? Díky za reakce.

Už jsem si myslela, že je to nadobro za mnou, ale po 2 letech mě opět dostihlo ZP
Prosím o sebemenší radu, jak to utnout, než to nabere extrémnějších rozměrů... Co by mohlo pomoci, když máte zkrátka ten "hlad v hlavě" ne břiše?... kdo tím prošel, ví o čem mluvím..

Holky já si tím prošla před 9 lety a už 8 let jsem zdravá. Říkám zdravá, protože záchvatovité přejídání je nemoc. Cesta ven existuje, ale musíte chtít. Prvním a základním pravidlem je přestat držet diety. Ano je to tak. Přestat počítat jídlo na gramy tuku, sacharidy apod. Tohle je ta cesta do pekla a cesta z pekla je jíst jako normální člověk, jíst když mám hlad. Protože čím jste na sebe přísnější, čím víc hladovíte, tím víc se pak přejíte.To vede k dalšímu přísnějšímu režimu "tentokrát už to dokážu" říkáte si. Jenže to nejde vydržet, nejste roboti,ale lidé a tak zase "podlehnete". Nechci se rozepisovat víc než je nutné. Mně osobně zachránila svépomocná kniha j sice o bulimii, ale pravidla léčby, která tam jsou se dají aplikovat i na ZP. Psala jsem si deník, učila se znovu jíst normální potraviny, učila se jíst bez výčitek. Za tři měsíce jsem byla z nejhoršího venku a už se to nikdy nevrátilo. Holky je to těžké, ale když jsem to zvládla já, tak to zvládnete taky!! držím pěsti!

Reaguji na Dlouhonožka:

Ahoj všem ! Je to asi furt to samé dokola a nechci se opakovat, ale já už vážně nevím jak z toho ven :/ :/ :/
Vše mi začalo zhruba před rokem, kdy jsem z ničeho nic začala přibírat - za 3 měsíce, 8 kg. Nikdy před tím jsem svou váhu neřešila, měla jsem plus mínus stále stejně a na váhu jsem ze zvědavosti vlezla jednou za rok. Pak se tedy zjistilo, že mám autoimunitní zánět štítné žlázy s hypofunkcí. - Začala jsem se léčit, ale cítila jsem se příšerně- tak otekle, plně-tlustě!! Nešlo mi zhubnout zpět, zkoušela jsem vše možné. Fitko, rotoped, dělenou stravu, kruhové tréninky, cesty pěšky do práce a nic nezabíralo, naopak jsem ještě dvě kila nabrala :/ Tak jsem začala držet diety, začalo to pomalu, ale nakonec jsem dokázala být přes den jen na zelenině. Snídani jsem si dala pořádnou ovesnou kaši se všema možnýma dobrotama, ale přes den jsem si povolila už jen zeleninu. ( O víkendech jsem, ale jezdila za našima a tam jsem jedla vše na co jsem měla chuť, ale i tak jsem hubla-tím týdenním masakrem se to prostě nějak kompenzovalo) Nakonec jsem zhubla na svou původní váhu, fyzicky jsem se cítila skvěle. Začala jsem mít problémy s menstruací, respektive jí od ledna nemám :/, tak jsem si řekla, že končím a začnu jíst zase normálně. No jo, jenže teď jsem šla do druhého extrému, žeru jak prase !! I o víkendech, i tady přes týden. Opět nabírám, nevím jak z toho ven. Sice cvičím, ale stejně, to co dokážu sníst není normální...Spíš ty šílené výčitky, psychicky se cítím strašně a nejhorší je, že nevím, ale vůbec NETUŠÍM jak z toho ven ...

Největší blbost je držet dietu, jist velmi malo a v podstate telo vyhladovet...to se pak nemůže nikdo divit, ze sníte, na co prijdete...podle me je cestou jist zdrave, ale dostatečně a klidne si dopřát i trochu toho sladkého nebo co mate rady. Jist snídani, svacinu, obed, svacinu, veceri. Kdo vynechává sacharidy, tak se akorat dočká jojo efektu! Ja třeba ted hubnu, pomalu, zdrave, s vystudovanou nutriční terapeutkou. Jim 6x denne. Pr.s:jogurt 3%tuku, jablko, 3lzice musli, voda, Sv:platek celozrnného chleba, lucina, vysokoprocentní sunka, zelenina, o:ryze, maso, zelenina, Sv:4krackerbroty, leerdamer, zelenina, 2.sv:kefír nebo ovoce, v:zase třeba kousek masa, brambory, zelenina/salat s masem a pecivem. A hubnu! Snažím se cca 4xtydne cvicit.
Druhou veci je psychika, je třeba pracovat na sobe u terapeuta.

A můžu se zeptat, co je to za pilulku? Taky ty záchvaty obžerství nějak nezvládám. Asi se tím nějak po celým dni uklidňuju. Kdybych kouřila, tak to asi ventiluju kouřením, ale kuřák nejsem a začít s tím nehodlám