Záchvatové přejídání

Ahojky, myslím, že sis udělala diagnózu sama... To je dobře, že si to uvědomuješ a chceš s tím něco dělat. Máš njaké starosti, které potřebuješ "zajíst", dlouhodobé stresy?
A ještě - jíš nějakou zeleninu?

džína

Ano moc s tím chci něco dělat. Ale nejde mi to. Vždycky mám velkou vůli, ale nevydrží mi dlouho. Při prvním náznak slabosti je veškerá má vůle ta tam.

Starosti mám. Nemám sebevědomí, nevěřím si. Přitom vím že jsem normálně hezká chytrá holka - jo, objektivně to vidím. Ale sama nemám ten pocit. Nevím jestli to dává smysl. Nemám přítele, ne že bych ho mít nechtěla, ale vždycky vycouvám. Zase to mé sebevědomí, které není. Přátele mám, ale tohle nikdo z nich neví. Navenek jsem v pohodě. Vím že je to problém, ale nedokážu to dát najevo.

Na zeleninu jsem zapomněla. Samozřejmě ji jím. Téměř ke každému jídlu - okurky, rajčata, brokolici, mrkev, různě.

anetka25
Ahoj, procházím v téhle době něčím podobným. Pokud můžu radit, udělej s tím něco co nejdřív, než to dopadne tak, že nevydržíš ty výčitky a jídlo začneš zvracet. Já byla vždycky se sebou nespokojená, vnitřně nevyrovnaná, na výšce přišly nějaké problémy tak jsem taky začla utíkat od reality. Trestala jsem se tak, že jeden den jsem hladověla, následkem toho jsem pak třeba další den snědla na co jsem přišla. Pokaždé když jsem se přejedla, tak jsem měla hrozné výčitky, tak jsem začla zvracet. Pak to došlo až k tomu, že jsem si vyčítala i pitomé jabko a i to jsem v sobě nesnesla a muselo jít ven. Tenkrát jsem se z toho nějak dostala. Podařilo se mi se sebou nějak srovnat, přišlo několik let bez problémů a já se měla fajn, byla jsem pořád spokojená a v pohodě. Problémy s jídlem jsem měla akorát když jsem se někde přejedla, třeba na oslavě, nebo když jsem na víkend u rodičů. Takže jsem to brala, že je to neškodné, pokud v tom není nic psychického a zvracím jen proto, že jsem opravdu plná (ten pocit totiž nesnesu). Ty víkendy jsou i pro mě tragické. Přes týden když jsem v práci a mám nějaký režim tak je to vpoho. Ale příjde víkend a to je konec.
Ale poslední asi dva měsíce mám nějaké starosti a to se zase začíná projevovat zase na mém vztahu k jídlu. Poslední dva týdny se přejídám každý den. Každý den pak i zvracím. A před očima mám už teď proto vykřičník, protože tohle už neškodné není. Zrovna včera jsem měla takovou krizi celkem velkou, a říkám si že to fakt musím asi někomu říct, přítelovi nebo kamarádce, prtž nechci do toho spadnout až tak strašně moc jako tenkrát, kdy jsem toho už pak postupně jedla míň a míň a nesnesla jsem v sobě ani to ovoce. Každé ráno se teď probouzím a modlím se, že to bude lepší. Ale jak už jsem psala, u mě to souvisí s psychikou. Pokud si nevyřeším svoje problémy, tak nevyřeším asi ani tohle.

Proto si myslím, že bys s tím měla začít něco dělat. Těma víkendama to začíná a pok je to i přes týden. A pokud máš výčitky, tak abys nedopadla jak já tenkrát. Já tedy doufám, že teď se ještě nějak vzpamatuju dokud můžu. Nechci skončit jako předtím, kdy už jsem ze zoufalství skrz to jídlo a skrz své starosti už pomýšlela, že si to snad půjdu hodit.

Zkus nějak to sebevědomí zvednout. Možná bys to taky měla nějaké kamarádce říct. Držím palce.

anetka25
Ronyy
Holčinky, teď se prosím neurazte, ale nebylo by lepší vyhledat odbornou pomoc, psychologa? Soudím podle sebe, líp by se mi svěřovalo cizímu člověku než blízkému... Navíc u odborníka je vyšší pravděpodobnost, že problém vyřeší - má vzdělání, zkušenost. Nebo se alespoň začít věnovat nějakým relaxačním technikám, metodám kontroly mysli...
Já nemám takové problémy jako vy, jen vím, že kdykoliv mám nějaké starosti, když jsem unavená, nejradši bych taky sáhla po jídle. Je to tzv. emoční přejídání a řeší ho spousta lidí. Já jsem si vypsala seznam aktivit, které mi udělají radost, zlepší náladu - procházka, knížka, plavání... každá si dosaďte to svoje, chtělo by to hodně položek, aby měl člověk na výběr. A ten seznam mít po ruce, protože když to na člověka "padne", je jakoby "mimo sebe", nepřemýšlí normálně. Protože to jídlo nic neřeší a následně je člověk na sebe naštvaný a je to bludný kruh... Já miluju sladké, byly doby, kdy jsme s mužem snědli denně čokoládu nebo litrovou zmrzlinu, jednak to není zdravé a jednak to s přibývajícím věkem je vidět na centimetrech. Kdysi jsem někde vyčetla, že když člověk 14 dní nejí sladké, tělo si nějak odvykne (mechanismus už si nepamatuju), ale u mě to zafungovalo.
Myslím, že obecně se tomu přejídání dá předejít tím, že nemáte doma moc potravin a už vůbec ne ty, které vám hodně chutnají (tady podle výzkumů vůle nehraje roli). No a snažit se vymýšlet si spoustu aktivit, aby se mysl zaměstnala a jedly jste jen proto, že to potřebuje tělo. Určitě je dobré snídat a jíst min. 5 x denně menší dávky, ale to určitě víte,
Bojím se, že to není tak jednoznačné - až se vyřeší problémy, starosti, vyřeší se i jídlo. Můžou nastat další a spadlo by se do přejídání zase.
..

Mně to připadá, že se přes týden moc držíš zkrátka a o víkendu to už nejde vydržet. Být tebou, rozdělím si dávku sladkostí a každý druhý den se něčím malým odměním. O víkendech se snaž být hodně venku, abys ty chutě potlačila. Taky je občas mívám, řeším to tím, že si vyčistím zuby a nacpu plnou pusu žvejkaček. Mentol mi dělá dobře proti mlsavým náladám.

Vůně máty by měla potlačit chuť k jídlu, možná by stačila aromalampa, ale plná pusinka na psychiku asi zafunguje líp... aspoň zezačátku.

džína
Když jsem měla ty problémy poprvé, tak jsem se z toho dostala hlavně díky tomu, že se to dozvěděly moje spolubydlící. Vzaly mě k psychologovi i k odborné lékařce. Psycholog mi nepomohl, a ta doktorka by možná pomohla, ale byla tak strašně vytížená časově, že když jsem za ní docházela jednou za dva týdny, tak z hodiny u ní se mi věnovala tak 15min. Zbytek protelefonovala, prtž pořád řešila nějaké problémy jiných lidí.
Takže mi jakoby pomohlo to, že to ví někdo v mé blízkosti. A hlavně sama jsem se nějak srovnala.
Jinak já normálně na sladké moc nejsem, ale teď ty poslední dny musím mít pořád něco sladkého. A když na mě přijde ta krize, tak to jím všechno, bez ohledu na to jestli to je sladké nebo slané. Prostě na co šáhnu to sním.
Jak si napsala, je to bludný kruh. Když si to člověk uvědomí, tak je to krok k tomu dostat se z toho ven, ale myslím, že potřebuje ještě pomoc někoho jiného.
Jinak já jím normálně taky tak 5x - 6x denně. Když nemám tyhle stavy tak jím docela zdravě. V práci jsem v poho, ale přijdu dom a už se neznám. Asi se fakt budu zdržovat víc venku a nebudu nakupovat moc do zásob.

No teď jsem si vzpomněla, že o víkendu jedem na svatbu....no to bude. Se tomu už musím smát

Záleží, na koho narazíš...
Důležité je, že si to připouštíš, že to je problém. A zkoušela jsi už nějaké techniky na odbourání stresu, jak jsem psala? Pomoc druhých je určitě důležitá, ale přece jen je to problém v Tvojí hlavě...

džína
To jsem nezkoušela. Popřemýšlím. Jak se k něčemu takovému člověk může dostat?

Ronyy
Třeba http://www.plbohnice.cz/nespor/relaxcz.html
Jsou tam různé relaxační techniky, nebo je dobrá jóga na zklidnění i procvičení...

džína
Díky díky Mrknu na to.

idealni; anabell - zadej jako webovky; záchvatovité přejídání je bohužel psychické onemocnění - u tebe v začátku - je to stejný problém jako bulimie a anorexie, se kterými se často prolíná. Doporučuji okamžitě vyhledat odbornou pomoc - na výše zmíněných stránkách najdeš kontakty, příběhy, diskuze - doporučuju anabell a psychiatrickou kliniku při VFN.

anetka25
Měla jsem to podobně, nezvracela jsem, nedržela diety, přesto jsem se jednou i vícekrát týdně přejedla, neměla jsem ani žádný pracovní problém, doma vše v pohodě, přesto to trvalo roky. Přestalo to v okamžiku, kdy jsem jídlo přestala úplně řešit a poslouchala jsem jen své tělo, klidne jsem si zezacatku dala litr zmrzliny, kdyz jsem mla chut na sladké, i denne, ale to jen zpocatku, pak se to samo zreguluje, dej si proste kdykoliv vse, na co mas chut (misto obeda si dej bramburky a zmrzlinu a uvidis, ze se tim uz o vikendu neprejis) To ze presne vis, co snis, co je zdrave a co ne, tvoji mysl asi depta a o vikendu pak telo panikari, tohle je moje zkusenost, treba to je u tebe jine, ale me to pomohlo, dokonce jsem i zhubla

Tak určitě nějaká odborná pomoc. Hodně záleží, v jakém stádiu seš, to my ti to hlavičky nevidíme, ale podle toho co píšeš, bych řekla, že máš teprv náběh na problém, kterej se ještě nerozjel ve své plné "kráse"....

Víš mě se zdá, že bys měla určitě každý den zařadit do jídelníčku min. 1 věc, co ti chutná, v rozumném množství, kousek čokoládky, hrstku brambůrek, nebo i k obědu třeba malinkou porci něčeho ne tolik dietního a dojíst se zeleninou. Tvůj dietní režim mi přijde na jednu stranu drsný z toho hlediska, že jsi se evidentně musela hlídat, abys jedla to a to jídlo, tolikrát denně. Ano, je zdravé jíst 5x denně, o tom žádná, ale spíš se snaž učit poslouchat své tělo....myslím, že jsi u jídla musela hodně přemýšlet (jak říkám, co jíst, jak jíst, kdy...) a to tě za tu dobu podvědomě stresovalo a teď to teprv vyplouvá napovrch přejídáním....Tento jídelní harmonogram bych se snažila dodržovat jen tak zhruba a snažit se postupem času najet na režim poslouchání svého těla, ono si samo řekne....jo a taky bych raději víc jedla a o něco míň se hlídala v průběhu celého týdně a místo toho bych si našla další hodinku na pohybovou aktivitu navíc, což je rozumnější kompenzace....Držím palečky