Záchvatové přejídání

Malilinko bych oponovala, já mívám třeba období, že kdybych poslouchala svoje tělo, nejím skoro nic jiného než uzeniny, čokoládu, zákusky. Bohužel máme ty instinkty, které nám říkají, co tělo potřebuje, přebité různými éčky a spol., kterým se člověk jen tak snadno nevyhne.

anetka25
Ahoj, problém jsem měla stejný jako ty a skončila jsem stejně jako Ronyy. Počítala jsem si suroviny, kalorie, stále jsem musela mít přehled o tom co jím a co to obsahuje. Jedla jsem prostě ukázkově. Pak když už jsem měla na něco chuť a přejedla jsem se, tak jsem měla hrozné výčitky, že jsem zklamala a začala jsem zvracet. Po nějaké době jsem se vzpamatovala a přestala to řešit. Přestože jsem nikdy nebyla na sladké, preventivně si jednou za čas něco sladkého dám, prtž člověk potřebuje i ty cukry, a když už se o to samo tělo přihlásí, tak se pak tím přejím. Jen člověk musí vědět, kdy má dost. Když si každý den dopřeje kousek něčeho nezdravého, tak podle mě pak nemá potřebu se tím nárazově přejídat. A že vím o čem mluvím. Když jsem měla svoje stavy, tak jsem si připadala fakt jak prase nebo nějakej dobytek, kterej sežere, ale opravdu SEŽERE, na co přijde.
Když si člověk něco upírá na co má chuť, tak to vydrží třeba pár dní a mučí se. Pak se tím logicky přejí.
Jsi podle mě na sebe dost přísná, souhlasím s názory Adela a Dasule. Dáváš si moc přísný cíl. Nikdo nevydrží jíst takhle jako ty a k tomu mít o tom ještě takový přehled. Trošku se rozmazli a povol ve svých předsevzetích, uvidíš že to bude lepší

Tak tohle je přesně můj názor.

Tohle je taky pravda. Pak už zbývá se zaměstnat něčím jiným, aby se to s tou čokoládkou moc nepřehnalo...
Podle mě většina přejídání vzniká tím, že se člověk tak trochu nudí a začne myslet na jídlo...

Ahoj!
Tak stejným problém jako zakladatelka trpím i já. Přejídám se, když nejsem psych. ok. Jakmile začnu, tak nevím kdy skončit, až mě z toho pak chytne žlučník a je mi ještě více zle...

No nevím, jak to se zakladatelkou tématu dopadlo, ale řekla bych, že záchvatovité přejídání popadne jednu každou z nás - tu a tam. Spíš je problém v tom, že se tak obviňuješ, vlastně se na sebe zlobíš, bereš to jako selhání a tím roztáčíš kolotoč.
Zkus si odpustit! Asi tě k tomu vede pocit prázdnoty, to se často stává - někdo se přéjídá, jiný pije, jiný civí hodiny na telku... Měj se ráda, důvěřuj si a začni si hledat nějakou náplň, abys naplnila víc čas tím, co tě baví.
Možná to zvládneš i bez odborné pomoci.

Měla jsem podobný problém, protože můj život se skládal z období přísných diet a období přejídání, vždy, když se objevil nějaký problém. Vyhledala jsem odborníka, chodila na terapie a pomohl mi předem plánovaný den, kdy si můžu dopřát to, po čem můj žaludek touží. Problém diet je ten, že si říkáš, že už nikdy nemůžeš ochutnat čokoládu a o to víc po ní toužíš.Vyhradila jsem si pro toto přežírecí období páteční odpoledne. Jsem učitelka a pátky jsou stresové, takže se celý týden těším, co si v pátek koupím, chodím si to prohlížet, vybírám a pak si to jdu koupit, třeba čokoládu, zmrzlinu, hranolky.Někdy ani na to potom nemám chuť, protože ten pocit, že si to můžu dát mi stačí.V sobotu opět najedu na běžný provoz, bez výčitek, zvracení, hladovek. Asi se vám to bude zdát hloupé, ale hrozně mi to pomáhá.Z hlediska psychologa je to v pořádku, odměna za celotýdenní dodržování pravidel, dietolog to hodnotí jako menší přestupek, typu pro jednou nevadí. Důležité je pak nevypadnout ze zavedeného rytmu, nepokračovat třeba i v sobotu, neděliv přejídání, to je pak průšvih a těžko se vracíš do běžného režimu.

trpím podobným problémem, chodím k psychologovi, ale zatím se to moc nelepší, protože na většinu rad při záchvatu nedbám. Je to jakobych absolutně nemyslela a viděla jen jídlo. Psychologova hlavní rada je, abych si neodepírala v malém množství věci, na které mám chuť a hlavně jedla pravidelně. Hlavní je, uvědomit si, že kousek buchty po obědě není žádný prohřešek a nezkazí se tím celé snažení.Takže třeba příklad ideálního jídelníčku pro nepřejezení:snídaně: 2ks makového závinu, hrnek mléka, svačina: jablko, oběd: sekaná, 3 brambory, okurka, kousek čokolády, svačina: ovocný jogurt ,večeře:2 rohlíky se sýrem a šunkou, rajče

Ahoj ,nevěděla jsem přesně kam tento dotaz zařadit tak prosím moderátory o správné zařazení.

Ženský prosím poradtě...nemám poslední 2 roky zrovna lehké období po partnerské a existenční stránce díky partnerovi a začala jsem se dost až chorobně přejídat. Nemůžu to zastavit ikdyž si každý den říkám tak dneska už najedu na dietní zežim. Každý ráno vstanu, nasnídám se a tím to začne, musím každou chvíli do sebe něco cpát až se skoro nemůžu hnout.

Nikdy jsem nebyla obézní ale s takovou za chvíli budu, mám 8 kilo nahoře.

Má někdo radu, podobný problém, něco?
Myslíte že pokud vyřeším tento vztah že se postupně vrátí vše do normálu?

Děkuji

Záleží na tom co bereš jako přejídání...pokud se jenom víc najíš, tak si to jídlo rozlož
ale pokud je to opravdu chorobné přejídání, tak s tím okamžitě za doktorem,protože to je známka nějaké psychické nemoci...rozhodně to nepodceňuj!
Mě zase byla diagnostikována chorobná prokrastinace...pro někoho to může být hrozná sranda, ale mě to opravdu komplikovalo život....lidi to mnohdy nevidí jako nemoc, ale nemoc to je a hodně vážná, zvlášt ve stádiu jaké mám já...
takže ti radím, pořádně se nad sebou zamysli ať to nezajde moc daleko

Reaguji na Janissinka:

Od rána mám v sobě - chleba se sýrem, hrst arašídů v čokoládě, tatranku, rohlik a krabí salát,4 plátky takovýho toho polystyrenu polytýho čokoládou, banán..to vše od 6.30 do 11h..cítím jak je mi strašně těžko ale myšlenky jsou už zase u jídla.

Nikdy jsem takhle nejedla,přišlo to tak znenadání že nevím co s tím.

Ahoj, trpím záchvatovým přejídáním, mám to potvzrené jak od psycholožky, tak z testu na stránkách o PPP. Za poslední dva roky jsem dost přibrala a dost mi to snížilo sebevědomí. Vážím 68 kg při výšce 170. Pořád myslím jenom na jídlo a když si do školy vezmu svačinu, tak jídlo na celý den sním klidně během 10 minut. jakmile rodiče přijdou z nákupu okamžitě zbystřím a hned se vrhám na jídlo. I holky ve třídě mě upozornily, že se pořád bavím jenom o jídle. Trpím chronickým pocitem prázdnoty a nudy, jídlo moji prázdnotu vyplňuje. Jakmile mě něco rozesmutní řeším to jídlem. Tenhle koloběh trvá několik let a já nevím jak se ho zbavit.

Reaguji na pussydeluxe: v tvojom príspevku som sa asi našla aj ja
len čo s tým?

Reaguji na Sade: Jedu v tom taky .Léčím se na psychiatrii a mám pocit,že bez výsledku.Antidepresiva sice fungují,ale jak jsem nervózní najednou přestávají.Budu muset asi i za psychologem,protože tohle je hodně zakořeněný problém.Tuším,čím to je u mě.Nicméně bych to nenechávala a nějakého specialistu bych vyhledala.Ostuda to není.Když bolí zub tak jdeš k zubaři

Ahojky holky, taky trpím přejídáním. Neustále myslím na jídlo, pořád se musím kontrolovat, abych nejedla. Tenkrát, když jsem s přejídáním začala, tak mi bylo 16, vážila jsem 48 kilo, při výšce 162 cm jsem byla, tak akorát. Myslím, že tenkrát to zavinila antikoncepce, ale měla jsem obrovské problémy s pleťí (akné) i na zádech a dekoltu, tak jsem ji nasadila. Do roka jsem nabrala na 63 kilo. To bylo pro mě příšerné, sice jsem měla lepší pleť, ale byla jsem nešťastná z váhy. Naštěstí jsem po čase větší váhy, než 63 nedosáhla. Ve dvaceti jsem se přestěhovala do Prahy. Začala jsem pracovat v baru a i když jsem stále trpěla přejídáním, noční v baru, dvacet dní v měsíci mi váhu upravily na 58 kilo. Teď je mi 22 a v dubnu tohoto roku mi diagnostikovali vitiligo (ztráta pigmentu), objevovaly se mi bíle flíčky, to byl pro mě takový šok, protože to co jsem si o vitiligu přečetla mě dohánělo do obrovského stresu. Najednou jsem chtěla udělat všechno pro to, abych se fleků a ztrácení pigmentu zbavila. Dokonce jsem začala s dietou, při které není prokázáno, že se pigment obnoví. Najednou jsem mohla jíst v podstatě, jen ovoce, zeleninu, rýži, ryby, červené maso, ořechy. Vzdala jsem se i čokolády, které jsem se přejídala nejvíce. Kila šla dolů a já po pár měsících zhubla na 53 kilo a byla jsem šťastná, že jsem zhubla, protože moje vysněná váha je 48 kilo. V srpnu jsme odjeli s přítelem k moři a mě se flíčky začaly opalovat, ne všechny, ale většina jich zmizelo. Nevím, zda pomohla strava a tím, že jsem pila, jen vodu, ale zjištění, že netrpím vitiligem, protože kdybych měla vitiligo, jen tak se fleky neopálí, způsobilo, že se zase přejídám a kila jdou nahoru. Vážím 57 kilo a děsí mě představa, že zase můj sen mít 48 kilo se vytratí. Vím, že zatím mám normální váhu, za kterou jsem i přestože se přejídám ráda, ale nebaví mě ten pocit, že se musím, pořád bránit jídlu. Pořád jen a jen myslet na jídlo je šílené ...