Vztah na dálku

Za sebe můžu říct, že pokud je vzdálenost jediný problém, který ve vztahu máš, tak kvůli tomu bych se fakt nerozcházela! Pokud si s tím člověkem fakt rozumíš, stihla jsi ho už nějak poznat a jinak si sedíte, tak bych vzdálenost neřešila. Jasně, za výhodu bych to fakt nepovažovala a řečem, že "aspoň si tak rychle nezevšedníme" bych já osobně až tak nevěřila, ale přeci jen, ta dálka mezi vámi není navždy a pokud oba máte zájem ten vztah budovat, tak mi to prostě nepřijde jako důvod k rozchodu... Otázka je, jestli ho za těch pár víkendů můžeš opravdu poznat. Přeci jen, když se vidíte párkrát do měsíce, člověk si na to udělá dobrou náladu, neřeší jiný problémy atd.

Měla jsem skvělého přítele, byli jsme od sebe 2 hodiny cesty a byl to moc hezký vztah, ikdyž jsme se viděli maximálně o víkendu (a každý jsme ještě bydleli u rodičů...). Oba jsme to brali tak, že ta dálka mezi námi není navždy...

No právě....to mi taky docela vadí...kolikrát si chci jít taky zapařit bez něj, jen se svýma kamarádama....ale jen něco naznačím, že by jsme se o víkendu neviděli, tak se začne hrozně vztekat.... umět se tak rozpůlit... ono je taky něco jiného jít se bavit s přítelem a jít se bavit bez přítele, že....

Reaguji na montaana219:
tjn! A taky mi docela vadilo, že jsme spolu byli (ne každý víkend, ale párkrát jo) od pátku do neděle v kuse! To už mi pak lezl na nervy Nejsem zvyklá být s někým pořááád. Víc by mi vyhovovalo vidět se např. 4x do týdne, třeba jen na chvíli, nebo celé odpoledne a přes noc... ale tohle právě ve vztahu na dálku nejde...

Reaguji na Rosee:
Mluvíš mi z duše...

aha ježiš tak to já mam jinou představu Myslela jsem že je to dál....ono to taky bude o něčem jiném, mometnálně nemá auto, nějaký závady a bude si pořizovat nový...ale až bude to auto tak to bude taky o něčem jinym, už z toho důvodu že cesta autem potrvá 50 min

u nás je tahle věc tak trochu taky....mám tam natupovat na vysokou, ale až za dva roky:/ Což se takhle dopředu na začátku vztahu vůbec nedá uvažovat

V tomhle bych problém taky neviděla..spíš naopak-my se můžeme vidět jednou za 14 dní

Tak to já zas ne Vždycky v neděli když ráno vstávám a představím si že už zas jedu domu, je mi na nic a ani nechápu jak to mohlo tak rychle utýct, Připadá mi jako kdybysme spolu byli hodinku

Já mám vztah na dálku (200 km), teď budu slavit výročí 3 roky.. Předtím jsem chodila 3 roky s mužem a viděli jsme se denně. Můžu říct, že dálkou se zamilovanost prodloužila přibližně o rok a půl (proti minulýmu vztahu), nedostatek milování má pak za následek velkou chuť při shledání, takže milování i po 3 letech je tak super jako po 1 roce a vůbec všechno se takhle prodlužuje oproti "prezenčnímu" vztahu. Protože je to "konečně on" po 14 dnech a ne "zase on" po 20 hodinách... Pokud máš peníze na neustálé cestování za ním, pokud mluvíte o společné budoucnosti (u sebe) a pokud dokážeš nežárlit na někoho, koho nevidíš celý noci, tak hrdě pokračuj ve vašem vztahu!

Chodíme s přítelem spolu cca 6 let a v podstatě od samého začátku se vídáme jen o víkendech (když sou prázky, tak více)... Ale jde to někdy je to sice trošku náročnější, protože mi připadá, že když sme spolu delší tak se míň hádáme (v určitých hádkových obdobích), protože taky se někdy stává, že nám chvilku trvá, než se zase "sžijeme".. a když se nevidíme 14 dní, tak to nám většinou trvá, než najdem na společný "rytmus".... poslední 3 roky co studuju jezdím každý týden domů z kolejí, abychom mohli být spolu a mám to skoro 4 hodiny čistého času jízdy.. to počítám z nadráží na nádraží.. nepočítám cestu na nádraží a z nádraží, to vychází tak na 5-6 hodin...

Reaguji na Miss Dior: Konečně někdo kdo mě trošku uklidnil Je pravda, že žárlivá jsem..teda až s tímhle přítelem...je to asi taky trochu jeho prací, je to fotograf takže má často zakázky co se týče focení slečen...já mu věřím, hodně se nsaží abych neměla důvod žárlit..pořád se tak nějak snaží mě přesvědčit abych na některý focení jela s ním abych viděla jak to probíhá Ale tak snažim se to v sobě potlačovat, protože mám zatím pocit že nemám důvod žárlit

Ahoj holky,
přispěju taky se svou troškou do mlýna:
S přítelem jsme se poznali, když cestoval, takže jsme vlastně nikdy nežili na jednom místě. On bydli 800km ode mě, takže se vídáme tak jednou za měsíc, kdykoliv mám trochu času a můžu dojet (studuju a on už ne, takže většinou jezdím já). Rekord v "nevidění se" máme zatím dva měsíce, ale momentálně je pryč, takže se teď 3 měsíce neuvidíme.
Je to těžký, hlavně v začátcích, nejhorší je, když máš špatnej den, nebo se Ti prostě jen stýská a telefon ti nepomůže - už jsem vysledovala svůj harmonogram, většinou po čtyřech týdnech mám špatný týden, ale jde proti tomu něco dělat.
Hodně důležitá je vzájemná důvěra a upřímnost. Prostě se snaž v době, kdy se nevidíte, zabavit sama (nuda je špatná) a rozhodně nepřemýšlej, s kým kde co asi dělá za tvými zády, tak se daleko nedostaneš. Určitě je dobré si promluvit o "hranicích", tzn. co se smí a co už je nevěra, ať pak nejsi překvapená...
Špatný může být třeba, když se málo vidíte a pár setkání se takhle "nepodaří" (špatná nálada, hádky), tak pak může člověk nabýt dojmu, že to nestojí za to, ale i proti tomu se dá bojovat. Nemůžete se třeba hádat, když jste spolu jen chvilku, protože pak se to na dálku špatně usmiřuje.
Na druhou stranu se na sebe těšíte a nelezete si na nervy. Rozhodně nejsem příznivcem toho "mít chlapce za každou cenu", takže se při každém našem setkání přesvědčím, proč to dělám a proč mi za to stojí.
Myslím, že když budete vědět proč to děláte, proč jste spolu a budete mít před sebou nějaký společný cíl (jako bydlet spolu za x let, bydlet ve stejném městě...apod. - myslím, že vztah na dálku nejde donekonečna).
Já jsem takhle už skoro dva roky a máme v plánu se příští rok stěhovat spolu.

Přeju hodně štěstí

Reaguji na Bee88: jo jo tohle už jsem tu myslím zmiňovala, mám v plánu tam jít za dva roky na školu takže bysme se pak vídali prakticky denně. Teda mohli bysme...ale po tak krátké době je hloupost myslet tak daleko dopředu...jen že momentálně žijeme tím, že jednou to bude lepší. Potřebovala jsem hlavně slyšet že se to přežít dá....díky moc

Podle mě to cenu má. Zkuste, uvidíte a časem se můžete sestěhovat. Rozhodně bych kvůli tomu nezahazovala vztah, ono se časem uvidí....

Já teď řeším něco podobného....nechodíme spolu, seznámili jsme se nedávno, ale strašně jsem se zamilovala, nečekala jsem, že se mi něco takovýho může stát...ale bydlíme oba na opačnym konci republiky, 200 kiláků...nevím, co s tím, pořád na něj myslím, jsme v kontaktu, ale nevím, jestli má vůbec cenu zkoušet něco víc...