EDIT: Téma o Vztahu na dálku již existovalo, bohužel bylo uzavřené takže chápu, že jste nemohla zadat dotaz tam...Proto jsem téma znovuotevřela a Vaše s tím starším spojila, aby zbytečně nevznikaly duplicity....
kdyby tě tak hrozně moc miloval, nebyl by ti nevěrný a pak to zkoušel na další...Moc šancí tomu teda nedávám. Já bych takovému člověku už nevěřila!
V tom případě bych ti radila, buď to ukončíš, nebo to nebudeš řešit. Vím, je to těžké, ale ty máš mít k sobě důvěru a máš být hrdá, máš mu dát najevo, že ty jsi výhra v loterii, ne jako nějaká ****** na fb. Proč myslíš, že to na ní zkoušel? Protože ho odmítala. Je to pro něho výzva. Ty asi pro něho výzva nejsi, nebo mu nedáváš tu příležitost. Dej mu prostor, aby se on snažil o tebe. Nevolat mu přepadovky, nekontrolovat ho. Na to nám jednu větu. Když to bude chtít udělat, stejně to udělá, ať budeš chtít nebo ne. Proto říkám měj svou hrdost a dej mu najevo, že si tě musí zasloužit, ne že ty se o něho pořád budeš strachovat a bát se, že tě podvede, tím se akorát sama před jeho očima shazuješ.
Zkus si přečíst Proč muži milují potvory..... třeba tohle je to řešení pro tebe, ale aby nebylo pozdě....
Já teďko taky prožívám jeden vztah na dálku. Ze začátku to klapalo v pohodě, ale teď už to moc nestojí za nic, ale snažíme se to oba stále ještě udržovat.
Cituji misickaz: i přesto mu dál nedokážu věřit
tak to myslím nemá cenu v tom pokračovat dál...
Cituji Sasanka: kdyby tě tak hrozně moc miloval, nebyl by ti nevěrný a pak to zkoušel na další
Cituji misickaz: ale i přesto mu dál nedokážu věřit.
Cituji misickaz: sem se tam jak jednu slečnu zve k sobě na byt.. a to ne jen na kafe
v tomto případě bych to taky asi ukončila ... jestliže zval někoho k sobě přes zprávu, těžko to asi udělal v afektu nebo tak něco .......... naštěstí jsem v takové situaci nebyla, takže nemůžu soudit. Maximálně bych ale tolerovala pusu kdyby byl třeba trochu připitý, ale to co píšeš asi ne. I s tou pusou bych musela pak vidět že ho to fakt mrzí, to člověk pozná. A když mu už nedokážeš věřit, tak je to skoro jasný .....
Reaguji na misickaz: no tak to čti čti, bude se ti hodit A jestli jí máš rozečtenou, určitě víš, co tím myslím
My spolu 4 měsíce bydleli.. on si to tak přál, protože tvrdil, že beze mě nemůže být.. stačila ale jedna hádka a už mi vyhrožoval odjezdem až k tomu nakonec i došlo.. teď už se k návratu nijak nemá..
Tak si přečti tu knížku celou a zkus to. Taky jsem byla hodná holka a málem sem na to doplatila, ale pak jsem se začala tímhle řídit a obrat o 180°.
Cituji DaintyEll: Měla jsem vztah na dálku (Brno-Ostrava) a myslela jsem si, že to může být v pohodě, že ti, co říkají, že vztah na dálku je blbost nemají pravdu, ale ukázalo se, že to v pohodě být nemůže... teda možná tak půl rok.. prostě chybí ti základní věci vztahu. Nemůžeš za ním dojet když potřebuješ atd. jen furt čekáš a čekáš a čekáš... Nakonec to ztroskotá pokud se nesestěhujete...
Naprosto souhlasím. Můj vztah ztroskotal poté, co šel přítel na vysokou do města vzdáleného 100 km. Jezdíval každý víkend domů, ale né vždy jsme spolu byli, musel se učit a měl i jiné povinnosti, které chtěl dělat, za což jsem nebyla moc nadšená, protože bych raději trávila volný čas s ním, ale pro něj to tak důležité nebylo. Když měl zkouškové, jezdíval až za dva týdny. Hrozně mě to trápilo, že spolu nejsme, pochybnosti tam byly také určitě, protože si psal se spolužačkou, zval ji ven a se mnou ani neplánoval budoucnost. Když už jsme spolu byli, tak jsme se hádali. Já jsem za ním od začátku chtěla jít bydlet, on se jen vymlouval. Vztah na dálku není nic pro mě. Vydrželo nám to na dálku půl roku, jinak jsme spolu byli 4 roky...
Cituji Cartier: je těžké tomu druhému věřit i když ho znate dobře ptž ted nevite pořadne co děla, s kým je......
To je snad to nejhorší...životy vás obou se změní, už si každý žije ten svůj bez partnera a to společné setkání na ty 2-3 dny mi přijde trochu jako přetvářka.. Ale je to samozřejmě individuální! Kdyby se mi partner věnoval, chtěl se mnou trávit čas, když byl doma, podporoval mě a ujištoval, že to zvládneme a že třeba za rok se za ním můžu odstěhovat a nechtěl poznávat jiné holky, bylo by to uplně o něčem jiném!
Cituji misickaz: a stále mi to vrtá hlavou.. měli bychom teď možnost se vídat pouze jednou za měsíc a jelikož mám "nahryzlou" důvěru k němu, nevím, zda to udržovat na dálku abych pak nezjistila kdo ví co dělal doma mezi svými..
Ztracená důvěra se už nedá vrátit zpět...taky mě přítel hrozně zklamal a zjistila jsem, po 4 letech, že ho vůbec neznám. To, co jí psal, nikdy bych nevěřila, že zrovna ON něco takového může napsat, zvát jí na rande...hleděla jsem s otevřenou pusou. A taky nevím, zda to nepokračovalo, zda si nepíšou nebo spolu někde nebyli...chodí spolu na přednášky, takže se vidí téměř denně a to když ten druhý ví, je moc těžké na to nemyslet a nezatěžovat si tím hlavu. Ale kdyby mě přítel podvedl, asi bych s ním už nemohla být, pořád bych na to myslela, chtěla to řešit a bála se, že by to udělal znovu. To za to přece nestojí...a ten vztah už nikdy nemusí být uplně ok, ta důvěra je tam narušená a to je celé špatně!
Tk já na lásku rozhodně věřím.Potkali jsem se s přítelem před 7 lety a 5měsíci,poznali jsme se přes mobil přítel tipoval čísla a prozvonil je a já jsem mu hned napsala kdo to je,no a takhle to pořád pokračovala dopisy 2týdně,pak to přešlo na sms zdarma,a víkendový volání zdarma takže na telefonu skoro pořád.O víkendu jsme se někdy viděli,ale pak už jsem tam jezdila kadý víkend a každý volný čas,ten víkend vždycky rychle utekl takže jsem v buse břečela.No a ted spolu už bydlíme 3roky.A v životě už má jen mě,strejda který se o něj staral umřel a rodiče už taky ne.A miluju ho čím dál tím víc.Plánujem děti a svatbu,ale to musím zhubout.Byli jsme od sebe 150km ale vždycky jsem se na něj těšila.A rozhodně jsem toho nelitovala vždycky jsem se těšila až budu sním
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.