Vztah na dálku

Kamarádka má vztah na dálku už přes rok a půl a klape jim to... Bydlí od sebe 350 km, vidí se +/- jednou měsíčně (víkend, prázdniny, nějaké volno, nebo tak), buď jede ona za ním, nebo on přijede sem (kromě jí má tady taky rodinu, odstěhoval se za prací), oba jsou spokojení, i když je to samozřejmě občas těžké...

Já si po svých zkušenostech spíš už neumím představit vztah "na blízkost"

téma už tu je

James Kirk

Takže vztah na dálku má pro tebe větší pozitivum než kdyby jste se viděli s partnerkou obden?

ahoj,no ja mam vzťah na dialku už 15 mesiacov a vidime sa každy druhý vikend nikedy aj každý ako to víde... no da sa to ale je to určite tažšie... niekedy som mala už chuť to zabaliť ale potom sa to vždy zlomilo a bolo to super. hodne záleži na dovere musíš partnerovi veriť inak to nemá zmysel...ale vieš ako láska i hory prenáša

Děkuji Všem co byli ochotní se podělit o zkušenosti i když toto téma už byli v dřívější diskuzi.

dnes, 19:24:58 - Připojeno během spojování:
Vztah na dálku

Ahoj, jsem od přírody asi hodně náročný člověk...v mém životě existoval pouze jeden jediný chlap a to je bývalý přítel se kterým jsem byla 5 let. Nebylo to ale to pravé ořechové...sice mě přitahoval fyzicky, ale co se týkalo jeho citů, dokazování lásky atd tam jsem hodně strádala-snadněji řečeno kašlal na mě. Jsem citlivější povahy, všechno prožívám tak nějak víc, jsem melancholik a potřebuju hodně lásky-dobývání, dokazování, gesta, pozornosti.....což je pro chlapy hodně složité.Nejhorší na tom všem je, že když jsem takového kluka potkala, byl mi vzhledově vyloženě odporný. Na první pohled hezounek...tyhle typy prostě nesnáším. Za celý život se mi stalo pouze párkrát aby mě chlap zaujal od pohledu-aby se mi prostě líbil a fyzicky mě přitahoval. Byli to buď někteří herci a když někdo v okolí tak buď bývalý a možná ještě sem tam někdo. Mám ráda mužné charismatické typy...a takových, musíte uznat už je hodně málo. Kdyby mělo být po mém tak se vrátím do doby o sto let zpět aby mě muži přitahovali fyzicky....Nikdy jsem se vkusem nesešla s žádnou holkou v mém věku-spíše se staršími. A konečně k věci-potkala jsem kluka, který mě prostě očaroval na první pohled...co se týče vzhledu tak je to přesně ten typ chlapa co se mi líbí...velký nos, brýle, bradka....áááá No prostě charisma z něho sálá. Pochopitelně jsme se poznávali a zjistila jsem že s ním mám i hodně společného, máme podobný vkus, podobné vnímání ostatních věcí, oba jsme romantici. No zkrátím to už tak je to zase román-chodíme spolu, je to to nejkrásnější co jsem kdy zažila, jsem zamilovaná jako malá školačka a vím, že on cítí to samé. Snažím se nelítat moc v oblacích ale dost dobře to nejde. Je tu ale jedna hodně veliká překážka-dálka. Jsme od sebe 100km, takže 3 hodiny tam vlakem. Dá se říct, že to neni nic tak hroznýho, ale prostě dohromady 6 hodin cesty.....dokážete si představit, leda přespat abysme se trochu užili. Pokoušíme se to tak praktikovat abysme se viděli alespoň 2x měsíčně. Pro dva momentálně zamilovaný blázny je to ale dost málo. Chtěla jsem se zeptat na váš názor-co si o tom myslíte, jestli se to dá přežít, nedá, jestli to mám radši vzdát dokud je ještě čas než to bude hodně bolet, nebo že by ta dálka mohla být naopak výhoda-aspoň bysme si tak rychle nezevšednili...nevím. Potřebuju poradit, potřebuju se vypovídat. Děkuju

Myslím ,že můžeš být úplně v klidu.Můj názor je ,že to zas taková dálka není.Sama jsem měla vztah na dálku dva a půl roku a že to byla mnohem větší vzdálenost.Já tady ,on v Itálii. Samozřejmě to má své výhody i nevýhody.Teď mám přítele tady a nemohu si zvyknout.Člověk je pořád s ním,nemám ani moc času na své koníčky a tak a ne proto ,že by mi něco zakazoval ,ale protože jsem raději s ním a pak mi utíkají jiné věci.Když jsem měla vztah na dálku tak jsem si vždycky zařídila to co potřebuji a nikdo mě to neomezoval.A také další plus je ,že se sobě tolik neomrzíte za krátkou dobu.Nevýhoda je pak hold to stýskaní no...A hlavně když ho potřebuješ a on tu není.

Měla jsem vztah na dálku (Brno-Ostrava) a myslela jsem si, že to může být v pohodě, že ti, co říkají, že vztah na dálku je blbost nemají pravdu, ale ukázalo se, že to v pohodě být nemůže... teda možná tak půl rok.. prostě chybí ti základní věci vztahu. Nemůžeš za ním dojet když potřebuješ atd. jen furt čekáš a čekáš a čekáš... Nakonec to ztroskotá pokud se nesestěhujete...

Reaguji na DaintyEll: tak Brno-Ostrava je přece jen o dost dál.... Mě právě taky všichni říkají jak to nemá cenu atd....proto jsem se o tom chtěla poradit

Myslím, že je to individuální...někomu to vyhovuje, někomu ne....já vztah na dálku právě mám a nijak moc mi to nevadí.Aspoň mi zbývá čas také na kamarády a jiné zájmy...

No, ty píšeš 3 hodiny vlakem tam, já jela 2 hodiny vlakem...

záleží vždycky na těch 2 konkrténích lidech, někomu to vyhovuje, někomu ne, záleží na tom, jestli příteli věříš nebo jsi žárlivá, jestli vydržíš to odloučení, večery o samotě, nemít se ke komu přitulit, s kým řešit akutní problémy (po telefonu vše nejde) atd. atd. já osobně bych na to neměla, mně dělal problémy vztah na dálku pouhých 30 km, je fakt, že si tolik nezevšedníte, když se budete vídat 2-3x měsíčně, ale pokud se někdy sestěhujete spolu, tak by k tomu stejně došlo, takže nač to oddalovat

Taky jsem měla vztah na (stejnou) dálku... Ze začátku to fungovalo, vídali jsme se o víkendu, přes týden se na sebe těšili...ale postupem času ti začnou některé věci vadit, jak říká DaintyEll... nevidíte se přes týden, Skype a ICQ ti osobní kontakt nenahradí... když jsi nejvíc zamilovaná, vadí ti, že s ním nemůžeš být častěji... na druhou stranu, když je nějaká akce o víkendu, na kterou bys ráda šla (např. svatba kamarádky), nemůžeš jít, protože víkend je jediný čas, kdy se můžete s milovaným vidět...
Chvíli takový vztah fungovat může, ale podle mého názoru dlouhodobě ne...