V kolika letech mít první dítě?

já to ale nemyslím tak, že ve 40 jsou ženský starý, ale mají věk, kdy by MOHLY být babičkami. moje babička se stala babičkou ve 42. takhle to myslím. neříkám, že ve 40 je člověk starý. to by bylo mládí pěkně krátké
Reaguji na dasenka11: jenže vám je 37, máte dvě malé děti, to chápu, to mi nepřijde jako nic strašného. mně připadá strašné mít PRVNÍ dítě ve věku 40+.

Reaguji na dasenka11: když je to takhle vyhrocené, je to asi něco jiného...ale za normálních okolností dítě skoro v 50 letech...člověk neví, jestli se dožije jeho dospělosti. Kája Gott je případ sám o sobě má mladou ženu...to je taky něco jinýho..a u chlapů to je vůbec jiný..oni můžou plodit děti až do smrti, ženy ne

Mít dítě kolem čtyřicítky je nezodpovědnost,ani ne tak proto,že žena je na plození potomků stará ať se tak cítí či ne a tím pádem daleko větší pravděpodobnost poškozených plodů,ale hlavně ty děti pak taky rostou a žena v důchodovém věku má pak doma studující mládež spolužáci mají v tom věku babičky a například doprovod do tanečních je mnohdy trapas.
Jasně chápu,že dost žen v pozdějším věku má děti z důvodů "nový partner,nové děti" ,ale měly by si rodičky uvědomit,že už jim není dvacet i když pro to zdání dělají hodně.
Věk pro rození dětí se posouvá,většina dívek dlouho studuje OK,s tím se nic moc dělat nedá,ale do třiceti se to stihnout dá,pokud žena chce.

Reaguji na Laky: souhlasím

Tak já jsem se mamce narodila ve 23, brácha ve 29 a sestra v 35. To mi přijde ok. Mě je celkem jedno, kdy mají ženy své první dítě, pokud je to pozdě, je to na jejich zodpovědnosti, ale hlavně si myslím, že by se o něj měly být schopné dobře postarat a zabezpečit ho.

Můj manžel má také starší rodiče - nikdy,ani v pubertě se za ně nestyděl a dodnes se k nim chová hezky a s úctou...

Mě je 32 let, zatím prostě němám aktuální potřebu otěhotnět. Děti mám ráda a asi bych je mít chtěla, ale teď mi nic ,,netiká,,...Jsem si vědoma toho, že pokud ano, tak jsem limitována a to právě věkem. Rozebírala jsem to se svým gynekologem a ten mi řekl - pokud nechcete rodit regiment, tak máte čas, vůbec se tím netrapte.Manželovi je 43 let...

Absolutně mě nepobuřují jak mlaďounké, tak starší maminky = je to jejich volba, jejich život a jaký si ho udělají takový ho mají...Nikdo ho za nás neodžije a ani nám něpomůže...Co vyhovuje jednomu, druhém vůbec ne a mě to má zvedat ze židle ?
Zvedají mě ze židle jiné věci,ale tohle ?

Ať si každá rodí ve věku v jakém jí to vyhovuje - podstatné je jak se cítí ona. A pokud je spokojená ? Dívat se na ní skrz prsty může kdo chce, je to jeho problém...

Pravda je, že dneska se automaticky dělá spousta vyšetření u matek po 35 letech věku a skutečně většina ,, genetických vad ,, se zjistí a stále má možnost volby..Chodí na vyšetření i partner a porovnává se...atd.atd.

Nech´t si každý žije, tak jak to jemu vyhovuje a nikoliv co se líbí okolí..

Mého manžela/navíc je z dvojčat/ měla jeho matka v 41 letech,klasika,nový partner,nové dítě,partner jí stejně opustil a děti jí nechal...takže na stará kolena živila dvě studující děti....dnes je tchýni 86,ani s vnoučatama si moc neužila,byla už na ně stará.

Moje tcháňata si vnoučat užila až, až od švagra

můj muž je nejmlaší ze 3 dětí - je mu 31 a tchyni 65 - vubec mi neprijdou starý nebo out, prostě chtěli ještě holčičku.

já rodila v 26 a bylo to tak akorát - další bych chtěla tak za 2 roky, to mi bude 32 ajsem zvědavá jakej to bude rozdíl

vystihla si to úplně přesně.Zadané slečny,paní a nebo už matky na to koukají jinak a je to asi logické..

A jak si na toto přišla?Obecně se to tkhle vůbec brát nedá,ano každá by to "mohla stihnout" to jo,ovšem někdy se to nepodaří..Pouze- chtít v tomto případě opravdu nestačí

Je jasné,že čím starší prvorodička-tím větší rizika,ale není to pravidlo.Taky bych bývala měla raději mimčo kolem dvaceti let,ale nepovedlo se a nedaří se X věcí a rozhodně bych se neřadila mezi nezodpovědné např.čtyřicátnice jen proto,že bych měla mít vysněné dítě.Ono plno holek kolem mě už třeba rodiče dávno nemá a mimčo měly jako mladičké...v tom to také nebude.

Jasně že dá, ale možná si s nima tak lehnout k hotelu apod. dítě nebudu moc tahat po památkách, večer nemůžu jít na drink a nechat ho ležet v pokoji, jít se podívat celkově po městě obchody to by ho asi nebavilo.. takže je to taková stopka nebo pro mně by alespoň byla. Až mi bude cca 35 (věkem myšleno na mojí osobu) a budu chtít si jen tak odpočívat v hotelovým prostředí. tzv. z bazénu do pokoje na oběd do moře na večeři, tak proč ne, ale opravdu si neumim představit dítě tahat po letišti apod...
A studovat s dítětem no taky jde, jasně všechno si může člověk nějakým způsobem zaříďit, ale je to náročný a vlastně k čemu mi bude pomalu studium, dejme tomu, dívka porodí v 19letech dítě, nemá žádnou praxi, dodělá si školu a po třech letech mateřský, jí vezmou málo kam, toť můj názor zaprvé ohlížejí se na dítě a dneska je potřeba taky praxe.

A názory že ve 40 je někdo starý, ano je to rizikovější, ale riziko je vždycky. Prostě každý si pořídí dítě, až když je na něj připravený, když se žena cítí že by měla mít dítě v tomhle věku, tak pořád lepší jak už tady říkala cituji=dasenka11] než 20-leté vyplašené kuře[/cituji], př: simona krainová tý je taky 37 a má první dítě a opravdu na tom nevidím nic nezodpovědnýho.

Jelikož moje starší sestra(22 let) má ročního chlapečka, nahlídám se až dost. Ráda pohlídám, ale taky ráda přenechám . Nyní je mi 20 a miminko plánuju tak v 28, myslím si, že to je tak akorát

Neberu to obecně vím,že pokud tzv. "ujede vlak" a žena si nenajde partnera jako mladá,tak kolem třicítky je to už náročné,ti vhodní jsou rozebraní a pak nastává potíž co dál,partner není,dítě není a je to začarovaný kruh.

Myslím, že na věku až tak nezáleží, pokud se to nežene do extrému(moc mladí, moc staří). člověk musí být na dítě připravený,mít na něj dostatek času, vědět, že se o něj sám dokáže jakkoliv postarat. Mít na něj dostatek nervů a taky financí, není to žádná sranda, sama to vím, pořizovat výbavičku leze sakra do peněz

no právě a pak je taková šťastná,když se jí povede mít rodinu třeba v těch čtyřiceti...